Český Krumlov (hrad a zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hrad a zámek Český Krumlov

pohled na Horní hrad
Základní informace
Sloh renesanční, barokní
Výstavba 13. století
Přestavba 19. století
Stavitel Vítek II. starší z Krumlova
Další majitel páni z Krumlova, Rožmberkové, Habsburkové, Eggenbergové, Schwarzenbergové
Současný majitel Česká republika
Poloha
Adresa Zámek 59, Český Krumlov, Česká republikaČeská republika Česká republika
Souřadnice 48°48′46″ s. š., 14°18′55″ v. d.
Státní hrad a zámek Český Krumlov
Red pog.png
Státní hrad a zámek Český Krumlov
Státní hrad a zámek Český Krumlov, Česko
Další informace
Kód památky 11758/3-874
Web www.zamek-ceskykrumlov.eu

Státní hrad a zámek Český Krumlov je významná architektonická památka v jihočeském okresním městě Český Krumlov.

Svou rozlohou přes 6 ha je to (po Pražském hradě) druhý největší hradní a zámecký komplex v Čechách a díky vysokému hodnocení českých i zahraničních odborníků byl v roce 1989 vyhlášen kulturní památkou a v roce 1992 byl zapsán na seznam Světového dědictví UNESCO.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Český Krumlov – celkový pohled

Hrad patrně založil Vítek II. z Prčice, první písemná zmínka je v německé básni z roku 1240, roku 1253 se uvádí Witico de Chrumbenowe, který patrně vybudoval dnešní Hrádek s věží. Když roku 1302 krumlovská větev Vítkovců vymřela, zdědil hrad Jindřich I. z Rožmberka, který sem také přesídlil a Dolní hrad rozšířil. Jeho syn Petr I. z Rožmberka († 1347) postavil Horní hrad, který Oldřich II. z Rožmberka (1403–1462) přestavěl. K velkým stavebním úpravám došlo za nejvyššího purkrabího Viléma z Rožmberka (1535–1592). Jeho bratr Petr Vok se tak zadlužil, že musel zámek prodat císaři Rudolfovi II., který jej dal svému nemanželskému synovi Juliu Caesarovi (jinak také Juan d'Austria).

Roku 1622 dal císař Ferdinand II. Krumlov rodině Eggenberků, kteří zadali barokní přestavby zámku, stavbu prvního dřevěného divadla (1680) a založení zahrad. V letech 17191947 patřil Krumlov rodu Schwarzenberků, kteří jej ve druhé polovině 18. století různě přestavěli ve stylu vídeňského baroka.[1] Od roku 1871 však sídlili na Hluboké, takže Krumlov ztratil na významu.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Unikátní otáčivé hlediště v zámeckém parku

Hrad stojí na strmém a dlouhém skalním ostrohu, který z jihu obtéká Vltava a ze severu Polečnice. Do předhradí (hospodářského dvora) se vstupuje ze čtvrti Latrán, z jihu Zámeckými schody nebo z východu Červenou branou. Na severní straně je obdélná budova solnice (kolem 1500), na jižní straně renesanční konírny, uprostřed kamenná kašna z roku 1561. Most přes Medvědí příkop vede průjezdem do Dolního hradu, po levé (jižní) straně je nejstarší část hradu (Hrádek), starý palác s věží ze 13. století s renesanční nástavbou a malbami z roku 1580. Z ochozu věže je krásná vyhlídka na hrad i město. Východní a severní křídlo nepravidelného velkého nádvoří Dolního hradu tvoří purkrabství z roku 1578, jižní křídlo tzv. mincovna a v západním rohu gotická věž Máselnice. Fasády jsou zdobeny renesančními sgrafity a barokními freskami, uprostřed nádvoří je kamenná kašna z roku 1641.

Z dolního nádvoří vede přes další příkop zděný most do Horního hradu, paláce Rožmberků se dvěma malými nádvořími. V prvním patře východního křídla jsou tzv. Rožmberské pokoje s dřevěnými renesančními stropy a zbytky maleb, kde je také pozoruhodná sbírka vlámských tapisérií z Bruselu z 16.-17. století. V jižním křídle je zámecká kaple sv. Jiří, původně gotická z počátku 14. století, barokně přestavěná. Na jižní straně je Malá rožmberská kaple z let 14301440 s gotickou síťovou klenbou. V západním křídle je prostorný Maškarní sál s dřevěnou lóží a iluzivními malbami J. Lederera z roku 1748 a zámecká obrazárna.[1]

Západním křídlem se prochází na plášťový most z roku 1764. Unikátní pětiposchoďový most přes hluboký tesaný příkop spojuje Horní hrad s budovou zámeckého divadla a zahradami. Nejvyšší dvě patra mostu jsou kryté chodby z paláce do divadla a zahrad. Barokní zámecké divadlo z let 17661767 je jedno z nejlépe zachovaných barokních divadel na světě. Má malé hlediště s dřevěnými vysokými lavicemi a balkónem pro šlechtu, úzkým sníženým orchestrem a velmi hlubokým jevištěm, kde se zachovala původní, velmi složitá dřevěná zařízení pro rychlou změnu kulis a různé efekty. Po nákladné rekonstrukci v 90. letech je to jedna z nejcennějších a nejvyhledávanějších částí zámku. V roce 2009 zde byla provedena světová premiéra barokní opery Argippo Antonia Vivaldiho psané pro Prahu, kterou v archivech dohledal a se svým orchestrem Hofmusici v mezinárodním složení také nastudoval specialista na barokní hudbu Ondřej Macek.

Dále na západ navazuje jízdárna a zámecký park v pozdně barokní úpravě s kaskádovou fontánou z poloviny 18. století s bohatou plastickou výzdobou. V severní části parku je patrový pavilon Belárie z let 17061708, upravený a vyzdobený freskami v polovině 18. století.[1] Naproti pavilonu je moderní kovové otáčivé hlediště, kde se konají letní divadelní festivaly. Z rampy mezi mostem a zahradou je pozoruhodná vyhlídka na město a řeku.

První prohlídková trasa[editovat | editovat zdroj]

První prohlídková trasa začíná na III. hradním nádvoří a trvá cca 60 minut. Návštěvníci si prohlédnou původní renesanční a barokní prostory. Trasa začíná v kapli svatého Jiří, pokračuje renesančními místnostmi v I. patře. Ve II. patře následují barokní prostory a zakončení v Maškarním sále s malbami Josefa Lederera.

Kaple svatého Jiří[editovat | editovat zdroj]

Do kaple návštěvníci vstupují ze III. nádvoří. Vstoupit do ní lze po schodišti, které vede ze vstupní haly. První zmínky o této kapli pocházejí z roku 1334. Její dnešní vzhled je ovšem výsledkem stavebních úprav, které probíhaly v letech 1750–1753. Stěny jsou pokryty dobově módním umělým mramorem. Socha svatého Jiří nad hlavním oltářem pochází z dílny Jana Antonína Zinnera. Ve schránce pod oltářním obrazem jsou uchovány ostatky svatého Kalixta.

Renesanční hala[editovat | editovat zdroj]

Z kaple svatého Jiří vstupují návštěvníci do renesanční haly, které dominuje obraz Dělení růží. Obraz zachycuje pověst, podle které Vítek I. z Prčice rozdělil svůj majetek mezi svých pět synů. Kromě části rodového majetku získal každý ze synů znak pětilisté růže na různobarevném podkladu. Pro Český Krumlov má zásadní význam třetí ze synů, Vítek III. mladší, praotec rodu Rožmberků, který získal červenou růži na stříbrném poli. Tento znak mohou návštěvníci spatřit na bohatých měšťanských domech v centru města.

Renesanční pokoje[editovat | editovat zdroj]

Z renesanční haly se vstupuje do prvního z renesančních pokojů. Jde o ložnici a dva předpokoje. V koutě prvního předpokoje mohou návštěvníci spatřit malou místnost určenou pro pážata. Ve druhém předpokoji mohou návštěvníci spatřit obraz Perchty z Rožmberka. Na stolech je prostřeno původní cínové nádoby a tzv. vilkumy neboli vítací číše.

Znaková chodba[editovat | editovat zdroj]

Další zastávkou je renesanční chodba, na níž si mohou návštěvníci prohlédnout erby různých majitelů zámku, Rožmberků, Eggenbergů a Schwarzenbergů. V rohu u schodiště jsou vystaveny impozantní rokokové sáně.

Antecamera[editovat | editovat zdroj]

Antecamerou vstupují návštěvníci do barokních prostor. Samotné slovo antecamera pochází z latiny (ante = před, camera = pokoj). Jedná se tedy o předpokoj, v němž se návštěvy ucházely o slyšení. Stěnu nad krbem zdobí dobový pohled na zámeček Červený Dvůr, který dnes slouží jako protidrogová a protialkoholní léčebna. Dva portréty na čelní stěně zachycují dva majitele zámku Eleonoru Amálii a Adama Františka za Schwarzenberku. Adam František zemřel ve věku pouhých 52 let, kdy jej při honu na jelena zastřelil nešťastnou náhodou samotný císař Karel IV., otec Marie Terezie. Při procházení do dalších komnat si návštěvníci mohou povšimnout malé přípravny jídel.

Eggenberský sál[editovat | editovat zdroj]

Dominantou tohoto pokoje je eggenberský kočár, který byl vyroben v roce 1638. Kočár je pokryt plátkovým zlatem a sloužil pouze jedenkrát. Na stěnách visí portréty příslušníků rodu Eggenbergů.

Barokní jídelna[editovat | editovat zdroj]

Další zastávku tvoří barokní jídelna, kde si mohou návštěvníci prohlédnout na čelní stěně bruselskou tapisérii z cyklu „Judita a Holofernes“ ze 17. století.

Baldachýnový salón[editovat | editovat zdroj]

Místnost sloužila jako přijímací salón. Svůj název získala podle pohovky s baldachýnem.

Maškarní sál[editovat | editovat zdroj]

V Maškarním sále si mohou návštěvníci prohlédnout malby z roku 1748, které vytvořil vídeňský malíř Josef Lederer. Sám autor zpodobnil sebe sama v jednom koutě místnosti. Sál je pravidelně využíván, konají se v něm koncerty či jiné společenské akce.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku německé Wikipedie.
  1. a b c Poche, Umělecké památky Čech 1, str. 215.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • E. Poche (red.), Umělecké památky Čech 1. Praha: Academia 1977, str. 214–218

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]