Josef Bergler

Josef Bergler
	Joseph Bergler, podle kresby Františka Nadorpa litografoval Joseph Quaisser
Narození	1. května 1753 ; Salcburk, Habsburská monarchie
Úmrtí	25. června 1829 (ve věku 76 let) ; Praha, Rakouské císařství
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	malíř, pedagog, vysokoškolský učitel, učitel, ilustrátor a mědirytec
Rodiče	Joseph Bergler starší
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Bergler (1. května 1753, Salcburk – 25. června 1829, Praha) byl bavorský malíř, kreslíř a rytec období klasicismu, představitel akademismu, pedagog a první ředitel Akademie výtvarných umění v Praze.

Život[editovat | editovat zdroj]

Josef Bergler pocházel z tyrolské rodiny horalů usazených v Pustertal, odkud jeho rodiče odešli do Pasova. Nejprve se vyučil sochařem u svého stejnojmenného otce, který bývá pro odlišení označován Josef Bergler starší (1718–1788). Dále pokračoval díky finanční podpoře pasovského biskupa, knížete Franze Antona Auersperga ve studiu u tyrolského malíře Martina Knollera v Miláně a u profesora Antona von Marona na Akademii v Římě. Během šestiletého pobytu v Římě namaloval několik oltářních obrazů pro italské kostely. Roku 1786 se vrátil k rodičům do Pasova nastoupil jako kabinetní malíř do služeb tamního biskupa Leopolda Raymund z Thun-Hohensteinu v jeho rezidenci.

Roku 1796 byl osloven Společností vlasteneckých přátel umění, aby zorganizoval vysokoškolskou výuku malířství a kreslení v Praze. Roku 1800 byl na podnět hraběte Františka z Thun-Hohensteinu dosazen jako první ředitel nově založené kreslířské Akademie v Praze. Své zakladatelské úlohy se zhostil velmi dobře, napsal učební osnovy, pořídil sbírku sádrových modelů slavných evropských soch, a dvojrozměrných grafických předloh, zejména vlastních kresebných kopií podle Raffaela.

Žáci a následovníci[editovat | editovat zdroj]

V Berglerově ateliéru se vyučily tři desítky českých i německých výtvarníků, zakladatelů novodobé malby a rytectví, například malíři František Horčička, František Tkadlík, Václav Prachner, Václav Mánes, Josef Vojtěch Hellich, Josef Navrátil, Josef Bekel, Jakob Ginzel, Gustav J. F. Kratzmann nebo Josef Führich. Jeho návrhové kresby převáděli do rytin rytci Josef Jan Alois Drda, Jan Kroupa, Jan Antonín Gareis starší, Martin Tejček, František Nadorp, Jiří Döbler, Vilém Kandler, Karel Funk, Karl Frosch, Kašpar Pluth, Václav Schuldes, Josef Karel Burde, Daniel Scholl, Antonín Pucherna, Friedrich John, Josef Quaisser, Karel Wehrle, David Weiss, Karel Zimmermann a další.

Zemřel roku 1829 v Praze a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Jeho přímým pokračovatelem na Akademii byl v letech 1830–1835 jeho adoptivní syn, žák a korektor František Waldherr (1784–1835).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Před příchodem do Prahy vytvořil mnohé chrámové obrazy v Itálii (např. Fabriano, Marino, pro klášter theatinů na Sicílii), v Dolním Bavorsku (např. Östernberg, Pasov, Wegscheid]), Ravensburg, Regen, Freynberg či Zwiesel), další vymaloval v Horním Rakousku (například oltář morových patronů sv. Šebestiána a sv. Rocha v Reichersbergu.

V Praze patřil k čelným mistrům monumentální malby období klasicismu, k zakladatelům historismu v Čechách, k ideovým iniciátorům malířských cyklů, např. z českých dějin (pro Letohrádek královny Anny v Praze), z církevní historie, a k zakladatelům školy nazarénů. Dále skicoval sochařské monumenty a maloval portréty. Roku 1808 navrhl pro Malostranský hřbitov v Praze-Košířích náhrobek pasovského biskupa Leopolda Ramunda z Thun-Hohensteinu. Podle jeho návrhových kreseb vznikla řada obrazů či soch jeho žáků. Vytvořil 314 grafických listů, mědirytin, leptů a litografií (podle soupisu J.G. Dlabacže). Kromě figurálních kompozic, návrhů pomníků či náhrobků to byly četné příležitostné tisky jako novoročenky, titulní listy či obálky knih, viněty a vizitky.

Významná díla[editovat | editovat zdroj]

Antická mytologie a biblická témata

Samson zajat Filištíny, olejomalba na plátně, r. 1784 vyznamenaná cenou Akademie v Parmě
Shromáždění olympských bohů oslavuje múzy – opona pro Nostitzovo (Stavovské divadlo) v Praze; návrhová olejomalba dodnes visí ve vestibulu divadla.

Oltářní obrazy

sv. Jan Křtitel, olejomalba na plátně, 1780, z neurčeného kostela, prodán v aukci r. 2015^[1]
kostely v Čechách: Budeč, Budenice, Černíkovice, Josefov, Merklín, Mladou Vožici, Obříství, Sedlec, Starou Boleslav, Terezín
kostely v Praze:
- Sv. Petr a Pavel, olejomalba na plátně, 1807; Kostel svatého Petra a Pavla (Bohnice)
- Žehnající Kristus Spasitel, kostel sv. Salvátora na Starém Městě pražském
- Nanebevzetí Panny Marie, olejomalba na plátně, 1813; Vlašská kaple v Klementinu

Historické obrazy:

Vojevůdce Herman (Arminius) po bitvě v Teutoburském lese, olejomalba na plátně, 1809 (Národní galerie v Praze)
Libušin soud: Kněžna Libuše na Vyšehradě rozsuzuje Chrudoše a Šťáhlava, olejomalba na plátně, podle Rukopisu Zelenohorského

Portréty' duchovní i světské šlechty z rodin Auerspergů, Clam-Martiniců, Clary-Aldringenů, Czerninů, Kinských, Lobkowiczů, Schönbornů, Sternberg-Manderscheidů

Portrét hraběte Clam-Gallase, olejomalba na plátně, (zámek Frýdlant)
Portrét malíře Ferdinanda Runka, olejomalba na plátně, 1802
Portrét převora Aloise Martina Davida v premonstrátském klášteře v Teplé u Mariánských Lázní
Portrét polního zbrojmistra Ludwiga von Vogelsang, olejomalba na plátně (Národní galerie v Praze)
Portrét Františka Antonína Gerstnera pro Chomutovskou radnicie, asi 1802
Autoportrét, lept na papíře

Kresby:

Cháron předává Pelopidasovi svého syna do zástavy
Vlk, beránek a vesničané, 1802, Museum Salcburk
Událost za městem, 1804, Moravská galerie Brno
Umělecká píle korunovaná důstojností, 1805, Moravská galerie Brno
Konvolut návrhových kreseb historických, mytologických, alegorických, žánrových a portrétních, většinou (Národní galerie v Praze, Národní muzeum), Moravská galerie v Brně, Slovenská národní galerie^[2]:
Každému co jeho jest, 1805
Diváci u pouličního kukátka, 1806
Libušin soud, Kníže Jaromír v nebezpečenství, Oldřich a Božena, Spytihněvův soud, Zachránění Karla IV. v Pise, sv. Václav a sv. Ludmila
Návrh na oponu Stavovského divadla v Praze, 1804
Narození, Klanění pastýřů, Křest Kristův, Kristus v domě malomocného Šimona, Kristus a děti, Kristus uzdravuje slepé a němé, Pieta, Noli me tangere
Návrh na pomník Karla IV. jako zakladatele pražské univerzity (NM)

Grafické listy:

314 mědirytin, leptů a litografií, vycházely vázané v pěti sešitech alba Kompozice a skici (Erfindungen und Skizzen)
15 gratulačních lístků k narozeninám či jmeninám pro členy hraběcí rodiny Šternberků
kolem 40 novoročenek
vlastní figurální vizitky (s amorem a paletou, s ženskou postavou, aj.)
ilustrace knih
Alegorie roku 1813, lept

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Anděla HOROVÁ a kolektiv: Nová encyklopedie českého výtvarného umění, díl I., A-M, Praha : Academia 1995, str. 65.
Jirásko L., Josef Bergler (1753-1829). Kresby, AVU v Praze, Praha 1995
Blažíčková-Horová Naděžda, Kresby Josefa Berglera, Ateliér 4, 1995, s. 6
Masaryková Alice, Praha a J. Bergler, první ředitel umělecké akademie, Umění 27, 1979, s. 77–81
Novotný A., Berglerův návrh opony Stavovského divadla, Umění IX, 1936, s. 188–189
Mitteilungen des Vereins der Geschichte der Deutschen in Böhmen, 13 (1875), str. 205 násl..
Ulrich Thieme - Felix Becker, Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler, Leipzig : E.A.Seemann, díl III., s. 408–109.
Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder, Collegium Carolinum, München-Wien 1979, str. 79.
Joseph Bergler and Graphic Art in Prague 1800–1830. Roman Prahl (ed.). Praha – Olomouc 2007. ISBN 978-80-85227-98-7
Almanach Akademie výtvarných umění v Praze (1799–1979) ke 180. výročí založení, uspořádal Jiří Kotalík. Praha 1979.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Bergler na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Bergler
Záznam o pohřbení

[1] Dorotheum 10.12.2015

[2] [1]

[1]

[2]