Josef Bergler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josef Bergler
Joseph Bergler, podle kresby Františka Nadorpa litografoval Joseph Quaisser
Joseph Bergler, podle kresby Františka Nadorpa litografoval Joseph Quaisser
Narození 1. května 1753
Salzburg, Habsburská monarchie
Úmrtí 25. června 1829 (ve věku 76 let)
Praha, Rakouské císařství
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Bergler (1. května 1753 v Salzburgu25. června 1829 v Praze) byl bavorský malíř, kreslíř a rytec období klasicismu, představitel akademismu, významný pedagog a první ředitel Akademie výtvarných umění v Praze.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z tyrolské rodiny horalů usazených v Pustertal, odkud jeho rodiče odešli do Pasova. Nejprve se vyučil sochařem u svého stejnojmenného otce, který bývá pro odlišení označován Josef Bergler starší (1718 Pasov – 1788). Dále pokračoval díky finanční podpoře pasovského biskupa, knížete Franze Antona Auersperga ve studiu u tyrolského malíře Martina Knollera v Miláně a u profesora Antona von Marona na Akademii v Římě. Během šestiletého pobytu v Římě namaloval několik oltářních obrazů pro italské kostely. Roku 1786 se vrátil k rodičům do Pasova nastoupil jako kabinetní malíř do služeb tamního biskupa Leopolda Thun-Hohensteina v jeho rezidenci. Roku 1796 byl osloven Společností vlasteneckých přátel umění, aby zorganizoval vysokoškolskou výuku malířství a kreslení v Praze. Roku 1800 byl na podnět hraběte Františka Thuna dosazen jako první ředitel nově založené kreslířské Akademie v Praze. Své zakladatelské úlohy se zhostil velmi dobře, napsal učební osnovy, pořídil sbírku sádrových modelů slavných evropských soch, a dvojrozměrných grafických předloh, zejména vlastních kresebných kopií podle Raffaela.

Žáci a následovníci[editovat | editovat zdroj]

V Berglerově ateliéru se vyučily tři desítky českých i německých výtvarníků, zakladatelů novodobé malby a rytectví, například malíři František Horčička, František Tkadlík, Václav Prachner, Václav Mánes, Josef Vojtěch Hellich, Josef Navrátil, Josef Bekel, Jakob Ginzel, Gustav J. F. Kratzmann nebo Josef Führich. Jeho návrhové kresby převáděli do rytin rytci Josef Jan Alois Drda, Jan Kroupa, Jan Antonín Gareis starší, Martin Tejček, František Nadorp, Jiří Döbler, Vilém Kandler, Karel Funk, Karl Frosch, Kašpar Pluth, Václav Schuldes, Josef Karel Burde, Daniel Scholl, Antonín Pucherna, Friedrich John, Josef Quaisser, Karel Wehrle, David Weiss, Karel Zimmermann a další.

Jeho přímým pokračovatelem na Akademii byl v letech 1830-1835 jeho adoptivní syn, žák a korektor František Waldherr (1784-1835).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Josef Bergler, portrét Aloise Martina Davida, 1810

Před příchodem do Prahy vytvořil mnohé chrámové obrazy v Itálii (např. Fabriano, Marino, pro klášter theatinů na Sicílii), v Dolním Bavorsku (např. Östernberg, Pasov, Wegscheid]), Ravensburg, Regen, Freynberg či Zwiesel), další vymaloval v Horním Rakousku (například oltář morových patronů sv. Šebestiána a sv. Rocha v Reichersbergu.

V Praze patřil k čelným mistrům monumentální malby období klasicismu, k zakladatelům historismu v Čechách, k ideovým iniciátorům malířských cyklů, např. z českých dějin (pro Letohrádek královny Anny v Praze), z církevní historie, a k zakladatelům školy nazarénů. Dále skicoval sochařské monumenty a maloval portréty. Roku 1808 navrhl pro Malostranský hřbitov v Praze-Košířích náhrobek pasovského biskupa Leopolda Thun-Hohensteina. Podle jeho návrhových kreseb vznikla řada obrazů či soch jeho žáků. Vytvořil 314 grafických listů, mědirytin, leptů a litografií (podle soupisu J.G. Dlabacže). Kromě figurálních kompozic, návrhů pomníků či náhrobků to byly četné příležitostné tisky jako novoročenky, titulní listy či obálky knih, viněty a vizitky.

Významná díla[editovat | editovat zdroj]

Alegorické obrazy z antické mytologie a biblická témata

  • Samson zajat Filištíny, olejomalba na plátně, r. 1784 vyznamenaná cenou Akademie v Parmě
  • Shromáždění olympských bohů oslavuje múzy - opona pro Nostitzovo (Stavovské divadlo) v Praze; návrhová olejomalba dodnes visí ve vestibulu divadla.

Oltářní obrazy pro: Bohnice, Budeč, Budenice, Josefov, Merklín, Mladou Vožici, Sedlec, Starou Boleslav Terezín a pro pražské kostely:

  • Žehnající Kristus Spasitel, kostel sv. Salvátora na Starém Městě pražském
  • Nanebevzetí Panny Marie, olejomalba na plátně, 1813; Vlašská kaple v Klementinu

Historické obrazy:

Portréty: portréty duchovní i světské šlechty z rodin Auersperg, Clam-Martinic, Clary-Aldringen, Czernin, Kinský, Lobkowicz, Schönborn, Sternberg-Manderscheid

Kresby:

Konvolut návrhových kreseb historických, mytologických, alegorických, žánrových a portrétních, většinou (Národní galerie v Praze, Národní muzeum):

  • Každému co jeho jest, 1805
  • Diváci u pouličního kukátka, 1806
  • Libušin soud, Kníže Jaromír v nebezpečenství, Oldřich a Božena, Spytihněvův soud, Zachránění Karla IV. v Pise, sv. Václav a sv. Ludmila
  • Narození, Klanění pastýřů, Křest Kristův, Kristus v domě malomocného Šimona, Kristus a děti, Kristus uzdravuje slepé a němé, Pieta, Noli me tangere
  • Návrh na pomník Karla IV. jako zakladatele pražské univerzity

Grafické listy:

  • 314 mědirytin, leptů a litografií, vycházely vázané v pěti sešitech alba Kompozice a skici (Erfindungen und Skizzen)
  • 15 gratulačních lístků k narozeninám či jmeninám pro členy hraběcí rodiny Šternberků
  • kolem 40 novoročenek
  • ilustrace knih
  • Alegorie roku 1813, lept

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Anděla HOROVÁ a kolektiv: Nová encyklopedie českého výtvarného umění, díl I., A-M, Praha : Academia 1995, str. 65.
  • Mitteilungen des Vereins der Geschichte der Deutschen in Böhmen, 13 (1875), str. 205 násl..
  • Ulrich Thieme - Felix Becker, Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler, Leipzig : E.A.Seemann, díl III., s. 408-109.
  • Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder, Collegium Carolinum, München-Wien 1979, str. 79.
  • Joseph Bergler and Graphic Art in Prague 1800–1830. Roman Prahl (ed.). Praha - Olomouc 2007. ISBN 978-80-85227-98-7
  • Almanach Akademie výtvarných umění v Praze (1799 - 1979) ke 180. výročí založení, uspořádal Jiří Kotalík. Praha 1979.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]