Václav Prachner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Václav Prachner
Narození 17. září 1784
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 3. dubna 1832 (ve věku 47 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Povolání sochař
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Václav Prachner: Náhrobek biskupa Thuna v Košířích

Václav Prachner (17. září 1784 Praha - 3. dubna 1832 Praha) byl sochař, řezbář a formíř období klasicismu, pocházející z rodiny Prachnerů, syn Petra Prachnera (1744 - 1807). Studoval na pražské Kreslířské Akademii u Josefa Berglera, s nímž také později spolupracoval.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Pracoval jednak v rodinné dílně v Praze, kde nejčastěji používal jako materiál hořický pískovec. K jeho raným kamenným dílům patří kamenný náhrobek Tieglů z Lindenkronu, vytvořený pro Sázavský klášter roku 1816.

Dále opakovaně pracoval jako návrhář a formíř železné litiny pro železárny hraběte Rudolfa Vrbny v Komárově-Hořovicích. Podle kresby svého učitele Josefa Berglera vytvořil dvě varianty pomníku bitvy U Chlumce s antikizující sochou bohyně vítězství Niké (návrh 1829-1830, odlitek 1835). R. 1813 sňal posmrtnou masku fr. generála a carského maršála Jeana Victora Moreaua, po úmrtí na zranění z bitvy u Drážďan v Lounech veřejně vystaveného v Praze. Pro Kadaň vytvořil, asi nákladem baronky Josephiny von Zoph, náhrobky c.k. podmaršála barona Johanna von Zopha i jeho syna, rytmistra Petra Josua, zemřelých r.1812 a 1820. Dále navrhl roku 1825 sochu na pomníku generála Hieronyma Colloredo-Mansfelda ve Varvažově, roku 1826 náhrobek baronky Aloisie Schirndingerové v kapli sv. Jana Nepomuckého v Plandrech u Jihlavy.

Z roku 1826 pochází jeho nejznámější kamenná socha, Alegorie Vltavy na kašně na Mariánském náměstí (Kašna Terezka) v Praze na Starém Městě. Nejznámější litinový pomník vytvořil podle Berglerovy kresby pro pasovského biskupa Leopolda Thuna na Malostranském hřbitově v Košířích. Pro téhož objednavatele vytvořil také některé sochy v usedlosti Cibulka v Praze - Košířích. Jejich originály jsou zčásti vystaveny v Galerii hl.m. Prahy a zčásti v Lapidáriu Národního muzea v Praze, kde jsou také figurální náhrobky Michaela Václava Kronesa z roku 1809, přenesený z Malostranského hřbitova v Praze - Košířích a náhrobní skulptura rodiny Kutzerovy z let 1814 - 1815, přenesená z Olšanských hřbitovů v Praze[1].

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Prachner. Sv. 20, str. 535
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Prachner. Sv. 9, str. 67
  • Pavel Vlček a kol., Umělecké památky Prahy 1-3. Praha: Academia 1996-2000 (rejstříky)
  • Oldřich J. Blažíček, Sochařství baroku v Čechách. Plastika 17. a 18. věku, Praha SNKLU 1958.
  • Oldřich J. Blažíček, Umění baroku v Čechách, Praha Artia 1971.
  • Jaromír Neumann, Český barok, Praha Odeon 1968, 2. vyd. Praha Odeon 1974.
  • Oldřich J. Blažíček, Sochařství pozdního baroka, rokoka a klasicismu v Čechách, in: idem (ed.), Dějiny českého výtvarného umění II/2, Od počátků renesance do závěru baroka, Praha Academia 1989, s. 711-751s.
  • Prokop H. Toman, Slovník československých výtvarných umělců. Díl II., L-Ž, Praha 1949.
  • Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění. [Díl 2], N-Ž, Praha Academia 1995.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. J.FAJT - L. SRŠEŇ, Lapidárium Národního muzea. Průvodce. Praha 1993.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]