Josef Vojtěch Hellich

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Vojtěch Hellich
Josef Vojtěch Hellich (1864)
Josef Vojtěch Hellich (1864)
Narození17. dubna 1807
Choltice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí22. ledna 1880
(ve věku 72 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtíbřišní tyfus
Místo pohřbeníMalostranský hřbitov
NárodnostČechové
Povolánímalíř
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Vojtěch Hellich (17. dubna 1807 Choltice[1]22. ledna 1880 Praha[2]) byl český malíř a archeolog. Zaměřoval se především na církevní malby, historické scény a ilustrační kresby starožitných předmětů.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Svatá Ludmila v modlitbě na Pražském hradě, v pozadí věže kostela sv. Jiří, založeného roku 821 jejím synem Vratislavem
Portrét rodiny hraběte Huga II. ze Salm-Reifferscheidt-Raitzu s manželkou Leopoldinou a 3 nejstaršími dětmi; NPÚ
Staroměstské náměstí s Krocínovou kašnou (1864)

Studia a cesty[editovat | editovat zdroj]

V letech 1825-1829 studoval kresbu a malbu na pražské malířské akademii, jeho učitelem byl Josef Bergler)[3], v letech 1830-1833 pokračoval ve studiu na Akademii ve Vídni. Potom podnikl tří- až čtyřletou studijní cestu přes Mnichov do Itálie, Švýcarska, Francie a Anglie. V Římě se inspiroval příkladem skupiny nazarénů, stačil se spřátelit s Františkem Tkadlíkem i s Františkem Palackým.

Muzeum[editovat | editovat zdroj]

Roku 1840 se vrátil do Prahy, ale neměl dostatek výtvarných zakázek, aby se uživil. Proto se na doporučení Františka Palackého[4] zapojil do činnosti Českého muzea. Stal se kustodem a dokumentátorem nově budované archeologické sbírky. V následujících letech sbíral historické předměty na Kouřimsku, Žatecku, Táborsku a Budějovicku. Získal pro muzeum některé vzácné nálezy (např. mosazné a zlaté ozdoby z pravěkých pohřebišť) a řadu dalších nakreslil. Muzeu přispěl i několika starožitnostmi z Francie a Itálie. Pod vedením profesora Jana Erazima Vocela pak sbírky třídil a popisoval. V roce 1845 svými litografiemi ilustroval Vocelovu populární práci O starožitnostech českých a o potřebě chránit je před zkázou, vydanou v českém a německém vydání, s cílem přesvědčit obyvatelstvo o nutnosti ochrany kulturního dědictví.[5]. Jakmile Hellich získal zakázky na velké obrazy, muzeum opustil.

Portréty[editovat | editovat zdroj]

Jako portrétista se v pražské společnosti proslavil portrétem Boženy Němcové, který u něj pro svůj salón objednal pražský lékař a politik Václav Staněk. Z účastníků Palackého salónu portrétoval jak organizátora, tak například Bohuslavu Čelakovskou-Rajskou. Ze skupinových portrétů v Amerlingově vídeňském stylu se dochoval Hugo II. Salm-Reifferscheidt-Raitz s manželkou Leopoldinou a 3 dětmi. Portrétní rysy vtiskoval také světcům a světicím, jež maloval jako oltářní obrazy pro české kostely.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Chrámové obrazy[editovat | editovat zdroj]

Za svou kariéru namaloval asi 320 obrazů, z toho 290 oltářních obrazů chrámových.[5] Jeho díla zdobí mnoho oltářů českých a moravských kostelů, ve městech i obcích. Výběr:

Rok 1847 Hellich strávil ve Vídni. Založil Jednotu umělců výtvorných (JUV). Po návratu se zapojil do obnovy Týnského chrámu:

  • za novogotický oltářní obraz sv. Lukáše získal ocenění na výstavách ve Vídni a v Praze.
  • Ojedinělá je městská veduta Staroměstského náměstí s Krocínovou kašnou (1864).
  • Pohnutou historii měl například oltář sv. Václava v Dobeníně u Nového Města nad Metují. Pod portrétem světce vypodobnil autor scénu z volby pražského biskupa 15. června 1068, kdy Kojata vytýká knížeti Vratislavovi jeho podporu pro německého kandidáta. Obraz byl roku 1853 vystaven na zámku v Novém Městě a v době Bachova absolutismu vzbudil jako politická narážka nevoli úřadů. Majitel ho musel schovat a umístil jej až roku 1858 v tichosti do dobenínského kostela. Roku 1866 byl silně poškozen při bitvě u Náchoda, ale později restaurován.

Historické obrazy[editovat | editovat zdroj]

  • Krok za soudce zvolen,
  • Čestmír a Vlaslav,
  • Čeští kronikáři,
  • Záboj a Slavoj
  • Svatopluk a jeho synové
  • Kněžna Ludmila s knížetem Bořivojem na Budči vyučují sv. Václava
  • Malíř Cimabue objevuje geniálního Giotta, kolem 1840
  • Portrét Ferdinanda V. Dobrotivého pro univerzitní aulu v Karolinu
  • Zachránění Rožmberka Voka z Vltavy pro Vyšebrodský klášter

Portréty[editovat | editovat zdroj]

Grafické listy[editovat | editovat zdroj]

Tvořil užitou grafiku: portréty, žánrové historické ilustrace a vědeckou ilustraci, hlavně technikou litografie.[5]

Láska k historii a starožitnostem provázela Hellicha po celý život. Činnosti Muzea se příležitostně účastnil až do 70. let. Přispíval ilustracemi do časopisu Památky archeologické. Společně se spisovateli Mikovcem a Zapem a malířem Kandlerem vydávali na pokračování Starožitnosti a památky země České. Byl také autorem výročních výtvarných prémií k Mikovcovu Lumíru.[5]

Roku 1875 spoluzakládal Křesťanskou akademii, v níž působil v odboru výtvarném a archeologickém. Vytvořil pro ni například obrázky českých patronů k modlitbám.[5]

Hellich byl mezi současníky velmi oblíbený pro pečlivost, svědomitost a přátelskou povahu. Dokonale zpracoval každé dílo, ať bylo určeno pro významnou osobnost či malý kostel.[5] Jeho obrazy si pořídili například císař Ferdinand Dobrotivý, kardinál Schwarzenberg nebo českobudějovický biskup Jan Valerián Jirsík.[7] V roce 1877, u příležitosti 70. narozenin, se stal čestným členem Jednoty přátel umění v Praze. Jeho poslední prací byla křížová cesta pro Kostelec nad Černými lesy. Zemřel v Praze, pohřben je na Malostranském hřbitově[8] v Košířích.[5]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

  1. SOA Zámrsk, Matrika narozených 1801-1829 v Cholticích sign.1762, ukn.3439, str.23. Dostupné online
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Praze
  3. Josef Vojtěch Hellich. Světozor. 4. 1887, roč. 21, čís. 20, s. 318. Dostupné online. 
  4. František Palacký, Zápisky.
  5. a b c d e f g SLAVÍK, František Augustin. Josef Vojtěch Hellich. Zlatá Praha. 4. 1887, roč. 4, čís. 21, s. 330. Dostupné online. 
  6. Sobková, Helena: Malíř slavného portrétu Josef V. Hellich. Praha ARSCI, 2003
  7. Josef Vojtěch Hellich. Zlatá Praha. 7. 1864, roč. 1, čís. 13, s. 157. Dostupné online. 
  8. Novotný, Antonín, Füssel, Josef a Dvořák, František. Malostranský hřbitov v Praze. 1. vyd. Praha: STN, 1955. 31 s. S. 24.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MIKOVEC, Ferdinand Břetislav. Starožitnosti a Památky země České.. Ilustrace Josef Vojtěch Hellich, Vilém Kandler. Praha: Kober a Markgraf, [1860]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-05. 
  • Dyk, Alois: Josef V. Hellich 70 let mrtev. in: Lidová demokracie. Roč. 6, 24. 1. 1950
  • Heisslerová (-Tibitanzlová), Radka - Pučalík, Marek: Josef Vojtěch Hellich a jeho podíl na beatifikačním procesu Anežky České. In: Svatá Anežka Česká a velké ženy její doby. Univerzita Karlova v Praze, Katolická teologická fakulta, Ústav dějin křesťanského umění, Nakladatelství Lidové noviny, 2013 s. 319-336.
  • Hojda, Zdeněk - Prahl, Roman: Josef Hellich a (spolek) křesťanské(ho) umění. In: Bůh a bohové: církve, náboženství a spiritualita v českém 19. století, sborník příspěvků z 22. ročníku sympozia k problematice 19. století, Plzeň, 7.-9. března 2002. KLP-Koniasch Latin Press, Praha 2003 s. 302-310.
  • Šopák Pavel: Josef Vojtěch Hellich a náboženská malba. Poznámky k tématu, Umění 44, 1996, s. 540-548

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]