Josef Vojtěch Hellich

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Vojtěch Hellich
Josef Vojtěch Hellich (1864)
Josef Vojtěch Hellich (1864)
Narození 17. dubna 1807
Choltice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 22. ledna 1880
(ve věku 72 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí břišní tyfus
Místo pohřbení Malostranský hřbitov
Povolání malíř
Podpis Josef Vojtěch Hellich signatura.jpg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Vojtěch Hellich (17. dubna 1807 Choltice[1]22. ledna 1880 Praha[2] ) byl český malíř a archeolog. Zaměřoval se především na církevní malby, historické scény a ilustrační kresby starožitných předmětů.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval na pražské malířské akademii (učitelem mu byl Josef Bergler)[3] a v Mnichově. Potom podnikl čtyřletou studijní cestu do Itálie, Švýcarska, Francie a Anglie. Roku 1840 se vrátil do Prahy, ale neměl dostatek výtvaných zakázek, aby se uživil. Na doporučení Františka Palackého[4] se zapojil do činnosti Českého muzea. Stal se kustodem a dokumentátorem nově budované archeologické sbírky. V následujících letech sbíral historické předměty na Kouřimsku, Žatecku, Táborsku a Budějovicku. Získal pro muzeum některé vzácné nálezy (např. mosazné a zlaté ozdoby z pravěkých pohřebišť) a řadu dalších nakreslil. Muzeu přispěl i několika starožitnostmi z Francie a Itálie. Pod vedením profesora Jana Erazima Vocela pak sbírky třídil a popisoval. V roce 1845 ilustroval Vocelovu populární práci O starožitnostech českých a o potřebě chránit je před zkázou, vydanou s cílem přesvědčit obyvatelstvo o nutnosti ochrany kulturního dědictví.[5]

Výtvarná tvorba[editovat | editovat zdroj]

Jakmile Hellich získal zakázky na velké obrazy, muzeum opustil.

Chrámové obrazy[editovat | editovat zdroj]

Za život namaloval 320 obrazů, z toho 290 oltářních obrazů chrámových.[5] Jeho díla zdobí mnoho českých kostelů, ve větších i menších obcích. Výběr:

  • Svatý Bartoloměj, v Praze na Starém Městě
  • Svatý František, v Praze na Starém Městě
  • Kristus Salvátor pro kostel téhož patrocinia jezuitů v Praze na Starém Městě
  • skládací oltář pro rychnovský zámek
  • oltářní obraz Svatý Fabián a Šebestián pro hlavní oltář kostela téhož patrocinia v Liboci
  • oltářní obrazy sv. Antonína a Panny Marie v kostele sv. Prokopa v Čestlicích
  • Nanebevzetí Panny Marie v kostele v Nových Benátkách.
  • Bazilika Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi (např. stropní fresky v presbitáři)

Rok 1847 Hellich strávil ve Vídni. Po návratu se zapojil do obnovy Týnského chrámu:

  • za gotický oltář a obraz sv. Lukáše získal ocenění na výstavách ve Vídni a v Praze.
  • Pohnutou historii měl například oltář sv. Václava v Dobeníně u Nového Města nad Metují. Pod portrétem světce vypodobnil autor scénu z volby pražského biskupa 15. června 1068, kdy Kojata vytýká knížeti Vratislavovi jeho podporu pro německého kandidáta. Obraz byl roku 1853 vystaven na zámku v Novém Městě a v době Bachova absolutismu vzbudil jako politická narážka nevoli úřadů. Majitel ho musel schovat a umístil jej až roku 1858 v tichosti do dobenínského kostela. Roku 1866 byl silně poškozen při bitvě u Náchoda, ale později restaurován.

Historické obrazy[editovat | editovat zdroj]

Grafické listy[editovat | editovat zdroj]

Tvořil užitou grafiku: portréty, žánrové historické ilustrace a vědeckou ilustraci, hlavně technikou litografie.[5]

Láska k historii a starožitnostem provázela Hellicha po celý život. Činnosti Muzea se příležitostně účastnil až do 70. let. Přispíval ilustracemi do časopisu Památky archeologické. Společně se spisovateli Mikovcem a Zapem a malířem Kandlerem vydávali na pokračování Starožitnosti a památky země České. Byl také autorem výročních výtvarných prémií k Mikovcovu Lumíru.[5]

Roku 1875 spoluzakládal Křesťanskou akademii, v níž působil v odboru výtvarném a archeologickém. Vytvořil pro ni například obrázky českých patronů k modlitbám.[5]

Hellich byl mezi současníky velmi oblíbený pro pečlivost, svědomitost a přátelskou povahu. Dokonale zpracoval každé dílo, ať bylo určeno pro významnou osobnost či malý kostel.[5] Jeho obrazy si pořídili například císař Ferdinand Dobrotivý, kardinál Schwarzenberg nebo českobudějovický biskup Jan Valerián Jirsík.[6] V roce 1877, u příležitosti 70. narozenin, se stal čestným členem Jednoty přátel umění v Praze. Jeho poslední prací byla křížová cesta pro Kostelec nad Černými lesy. Zemřel v Praze, pohřben je na Malostranském hřbitově[7] v Košířích.[5]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Choltice
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Praze
  3. Josef Vojtěch Hellich. Světozor. 4. 1887, roč. 21, čís. 20, s. 318. Dostupné online. 
  4. František Palacký, Zápisky.
  5. a b c d e f g SLAVÍK, František Augustin. Josef Vojtěch Hellich. Zlatá Praha. 4. 1887, roč. 4, čís. 21, s. 330. Dostupné online. 
  6. Josef Vojtěch Hellich. Zlatá Praha. 7. 1864, roč. 1, čís. 13, s. 157. Dostupné online. 
  7. Novotný, Antonín, Füssel, Josef a Dvořák, František. Malostranský hřbitov v Praze. 1. vyd. Praha: STN, 1955. 31 s. S. 24.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]