František Tkadlík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
František Xaver Tkadlík
Josef Mánes: František Tkadlík na smrtelné posteli (litografie, 1840)
Narození 23. listopadu 1786
Praha-Malá Strana
České královstvíČeské království České království
Úmrtí 16. ledna 1840 (ve věku 53 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo odpočinku Olšanské hřbitovy
Alma mater Univerzita Karlova
Povolání malíř, litograf a pedagog
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Xaver Tkadlík, také Kadlík, (23. listopadu 1786 Praha-Malá Strana[1]16. ledna 1840 Praha) byl český malíř, grafik a pedagog, člen zakladatelské generace českého umění 19. století a od roku 1836 první český ředitel Akademie výtvarných umění v Praze.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině hostinského Františka Tkadlíka a Terezie, rozené Náherné, v Mostecké ulici na Malé Straně, pokřtěn byl u sv. Mikuláše na Malé Straně[2]. Absolvoval novoměstské gymnázium. V letech 1803–1807 studoval malbu a kresbu na nové založené pražské akademii, když tam působili jako ředitel Josef Bergler, učitel grafiky Antonín Herzinger a učitel malby Karel Postl. Zároveň studoval na filozofické fakultě pražské univerzity, patřil například k posluchačům Bernarda Bolzana.

Roku 1816 přesídlil do Vídně a stal se dvorním malířem rodiny Černínů. Na přímluvu svého mecenáše Jana Rudolfa Černína (1757–1845), který založil Černínskou sbírku rytin a malby a vedl dvorní umělecké sbírky, se Tkadlík roku 1817 stal správcem obrazárny v Černínském paláci ve Vídni. Tam také krátce studoval na Akademii malbu u Heinricha Friedricha Fügera (1751–1818) a jeho nástupce Gauciga, ale vídeňské Akademii v době Tkadlíkova pobytu chyběli kvalitní profesoři.[3] Roku 1824 získal státní stipendium na pobyt v Římě, kde žil a pracoval až do roku 1832. Za svého římského pobytu se silně sblížil s hnutím nazarénů a v tomto stylu pracoval i po návratu do Vídně. Roku 1836 se vrátil zpět do Prahy, kam byl povolán na místo ředitele výtvarné Akademie.[4] Mezi jeho žáky patřili Josef Mánes, jehož Tkadlík silně ovlivnil, zejména jako kreslíř, dále František Čermák, Eduard Herold, Karel Javůrek nebo Josef Božetěch Klemens.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Tkadlíkovo rozsáhlé dílo začíná portréty a antickými náměty ve stylu klasicismuempíru. Za římského pobytu se silně přiblížil nazarénům svými mnohafigurovými moralizujícími kompozicemi, zejména obrazy Ényo (bůh války) a Potopa. Obraz Potopa je výsledkem Tkadlíkova záměru studovat v Římě složité kompozice a nahé figury barokních umělců a názvem odkazuje ke stejnojmennému obrazu Annibale Carracciho v Louvru.

Jeho dílo se řadí k prvním, která překonávají barokní sloh a obratem k českým náboženským dějinám (Přijímání sv. Václava) zakládají nový směr české malby s prvky romantismu. Tkadlík, až na jedinou výjimku (Italská krajina), maloval hlavně obrazy s křesťanskou tematikou (Madona s přeslicí, Madona adorující dítě), Apoštol Pavel se loučí s Milétskými, historické náměty (Svatý Václav v doprovodu sv. Ludmily přisluhuje při mši) a vynikl také jako portrétista. Portrétoval například členy Černínovy rodiny, Josefa Dobrovského a Františka Palackého.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Podle Fr. Rutha, Kronika královské Prahy III, 1904, s. 1039 se Tkadlík narodil v domě staroměstského hostinského v domě čp.647/I
  3. Volavka V, 1968, s. 30
  4. Ottův slovník naučný, heslo Kadlík.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Kadlík. Sv. 13, str. 735.
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Kadlík, František. Sv. 5, str. 309
  • Vojtěch Volavka, České malířství a sochařství 19. století, SPN Praha, 1968
  • Eva Petrová. František Tkadlík. Praha, 1960.
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění (ed. Anděla Horová), Praha 1995, II., s. 861 - 862.
  • Almanach Akademie výtvarných umění v Praze, k 180.výočí založení, ed. Jiří Kotalík. Praha 1979.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]