František Tkadlík
| František Xaver Tkadlík | |
 Josef Mánes: František Tkadlík na smrtelné posteli (litografie, 1840) | |
| Narození |
23. listopadu 1786 Praha-Malá Strana  České království |
|---|---|
| Úmrtí |
16. ledna 1840 (ve věku 53 let) Praha  Rakouské císařství |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Povolání | malíř, litograf a pedagog |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František Xaver Tkadlík, také Kadlík, (23. listopadu 1786 Praha-Malá Strana[1] – 16. ledna 1840 Praha) byl český malíř, grafik a pedagog, člen zakladatelské generace českého umění 19. století a od roku 1836 první český ředitel Akademie výtvarných umění v Praze.
Obsah
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v rodině hostinského Františka Tkadlíka a Terezie, rozené Náherné, v Mostecké ulici na Malé Straně, pokřtěn byl u sv. Mikuláše na Malé Straně[2]. Absolvoval novoměstské gymnázium. V letech 1803–1807 studoval malbu a kresbu na nové založené pražské akademii, když tam působili jako ředitel Josef Bergler, učitel grafiky Antonín Herzinger a učitel malby Karel Postl. Zároveň studoval na filozofické fakultě pražské univerzity, patřil například k posluchačům Bernarda Bolzana.
Roku 1816 přesídlil do Vídně a stal se dvorním malířem rodiny Černínů. Na přímluvu svého mecenáše Jana Rudolfa Černína (1757–1845), který založil Černínskou sbírku rytin a malby a vedl dvorní umělecké sbírky, se Tkadlík roku 1817 stal správcem obrazárny v Černínském paláci ve Vídni. Tam také krátce studoval na Akademii malbu u Heinricha Friedricha Fügera (1751–1818) a jeho nástupce Gauciga, ale vídeňské Akademii v době Tkadlíkova pobytu chyběli kvalitní profesoři.[3] Roku 1824 získal státní stipendium na pobyt v Římě, kde žil a pracoval až do roku 1832. Za svého římského pobytu se silně sblížil s hnutím nazarénů a v tomto stylu pracoval i po návratu do Vídně. Roku 1836 se vrátil zpět do Prahy, kam byl povolán na místo ředitele výtvarné Akademie.[4] Mezi jeho žáky patřili Josef Mánes, jehož Tkadlík silně ovlivnil, zejména jako kreslíř, dále František Čermák, Eduard Herold, Karel Javůrek nebo Josef Božetěch Klemens.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Tkadlíkovo rozsáhlé dílo začíná portréty a antickými náměty ve stylu klasicismu a empíru. Za římského pobytu se silně přiblížil nazarénům svými mnohafigurovými moralizujícími kompozicemi, zejména obrazy Ényo (bůh války) a Potopa. Obraz Potopa je výsledkem Tkadlíkova záměru studovat v Římě složité kompozice a nahé figury barokních umělců a názvem odkazuje ke stejnojmennému obrazu Annibale Carracciho v Louvru.
Jeho dílo se řadí k prvním, která překonávají barokní sloh a obratem k českým náboženským dějinám (Přijímání sv. Václava) zakládají nový směr české malby s prvky romantismu. Tkadlík, až na jedinou výjimku (Italská krajina), maloval hlavně obrazy s křesťanskou tematikou (Madona s přeslicí, Madona adorující dítě), Apoštol Pavel se loučí s Milétskými, historické náměty (Svatý Václav v doprovodu sv. Ludmily přisluhuje při mši) a vynikl také jako portrétista. Portrétoval například členy Černínovy rodiny, Josefa Dobrovského a Františka Palackého.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
František Tkadlík – Podobizna mladého Františka Palackého (1821)
František Tkadlík – Portrét Otakara hr. Černína (1823; NG v Praze)
František Tkadlík – Návrat sv. Vojtěcha z benediktinského kláštera Monte Cassina r. 993 do vlasti (1824)
František Tkadlík – Tři andělé (1822)
František Tkadlík – Portrét Victora Louise Meriadeca Rohana (1766-1846)
František Tkadlík – Smrt sv. Rosalie (1838)
_by_Tkadl%C3%ADk.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Podle Fr. Rutha, Kronika královské Prahy III, 1904, s. 1039 se Tkadlík narodil v domě staroměstského hostinského v domě čp.647/I
- ↑ Volavka V, 1968, s. 30
- ↑ Ottův slovník naučný, heslo Kadlík.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Ottův slovník naučný, heslo Kadlík. Sv. 13, str. 735.
- Ottův slovník naučný nové doby, heslo Kadlík, František. Sv. 5, str. 309
- Vojtěch Volavka, České malířství a sochařství 19. století, SPN Praha, 1968
- Eva Petrová. František Tkadlík. Praha, 1960.
- Nová encyklopedie českého výtvarného umění (ed. Anděla Horová), Praha 1995, II., s. 861 – 862.
- Almanach Akademie výtvarných umění v Praze, k 180.výočí založení, ed. Jiří Kotalík. Praha 1979.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Tkadlík ve Wikimedia Commons - Informační systém abART: Tkadlík Kadlík František
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Tkadlík
