Théodore Géricault
| Théodore Géricault | |
 | |
| Rodné jméno | Jean-Louis-André-Théodore Géricault |
|---|---|
| Narození |
26. září 1791 Rouen |
| Úmrtí |
26. ledna 1824 (ve věku 32 let) Paříž |
| Příčina úmrtí | pád z koně |
| Místo pohřbení | Hřbitov Père-Lachaise (od 1828; 48°51′39″ s. š., 2°23′34″ v. d.) |
| Bydliště | Rouen |
| Alma mater |
École nationale supérieure des beaux-arts (od 1811) Lycée Louis-le-Grand Collège Stanislas de Paris |
| Děti | Georges-Hippolyte Géricault |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jean-Louis Andre Théodore Géricault [ʒɑ̃ lwi ɑ̃dʁe teodoʁ ʒeʁiko] (26. září 1791 Rouen – 26. ledna 1824 Paříž) byl francouzský malíř a grafik, hlavní představitel francouzského romantismu.
Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Rouen ve Francii. Pocházel z bohaté rodiny a na malování byl materiálně zcela nezávislý. V dětství projevoval výtvarné nadání, které pak zdokonaloval v ateliéru slavného malíře Carla Verneta, byl přítelem jeho syna Horace Verneta, a později u Pierra Guerrina.
Roku 1811 se zapsal na École des Beaux-Arts v Paříži. Již následující rok podniká na vlastní náklady studijní cestu do Itálie, kde jej ohromilo umění italské renesance a zejména dílo Michelangela. Je též přitahován plátny Petera Paula Rubense. Po návratu do Francie tvoří stále pod vlivem školy Davidovy obrazy s tematikou koní, jezdecké scény, portréty prostých lidí, krajiny. Postupně však si vytváří osobitý styl malování, z kterého vyzařuje i celá jeho duše-barevná, energická, extravagantní osobnost.
Z jeho děl sálá extatické napětí v kterém tvořil, kompozice vzbuzují vždy silné emoce. Pod vlivem politických událostí vytváří svá první nesmrtelná díla tvořící již přechod od neoklasicismu k romantismu (Raněný kyrysník roku 1814, Důstojník gardového jezdectva roku 1812).
Nejslavnějším dílem jeho života je Vor Medúzy (1819) dramaticky znázorňující skutečný příběh katastrofy lodě Medúza, která se roku 1816 potopila a cestující, kterých se zachránilo 147, byli opuštěni posádkou lodě a vydání bez jídla i pití napospas moři a podnebí. Po 2 týdnech plavby, během kterých se vyskytly i případy kanibalismu, se zachránilo 15 pološílených lidí (dalších 5 zahynulo na palubě lodi Argus, která je zachránila). Příhoda, která měla velikou odezvu veřejnosti i politickou dohru, je na plátně podána s takovou drásavostí a smyslem pro tragiku, že dílo vyvolalo na Pařížském salonu roku 1819 společenský skandál.
V letech 1820-1821 pobývá Géricault v Anglii – odtud pochází série obrazů Dostihy v Epsomu (1821). Později maluje Géricault řadu portrétů duševně nemocných v psychiatrické léčebně (oleje i grafika). Dle svých oblíbených témat byl nazýván i malířem koní a bláznů. Některými experty je Géricault označován za nejnadanějšího malíře, jakého svět kdy měl.
Trpěl tuberkulózou páteře – tzv. mallum Potti, přesto rád jezdil na koni. A tento koníček mu byl osudný – zemřel na následky pádu z koně. Je pohřben na pařížském hřbitově Père-Lachaise (vpravo od centrální kaple), na jeho náhrobku je na měděné desce vyryt v malém formátu obraz Vor Medúzy.
Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]
Vor medúzy, Le Radeau de la Méduse (1817-1818)
Le derby d'Epsom (1821)
Portrait of a Woman Suffering from Obsessive Envy
L'Aliéné (1822)
Le Chasseur de la Garde, 1812
La monomane du jeu, 1819-1822
Le monomane du commandement militaire, 1819-1822
Cuirassier blessé quittant le feu, 1814
Têtes de supplicies (1818)
Cheval arabe gris-blanc
.jpg)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- (Francouzsky) Théodore Géricault
Obrázky, zvuky či videa k tématu Théodore Géricault ve Wikimedia Commons
