Eduard Herold

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Eduard Herold
Eduard Herold
Eduard Herold
Narození 16. září 1820
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 5. srpna 1895 (ve věku 74 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Národnost Češi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Herold též Edvard Herold, křtěný Jan Eduard Herold (16. září 1820 Praha5. srpna 1895 Praha[1]) byl český malíř, ilustrátor a spisovatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Praze jako nemanželský syn, nejstarší ze tří dětí chudého herce Německého divadla Jana Christiana Herolda (+1837) a jeho ženy, herečky Terezie Ringelmannové[2]. Studoval na piaristickém gymnáziu, kde se mu příliš nevedlo, proto odešel do učení na rukavičkáře. Ani tam se mu nedařilo, zajímal se více o loutkoherectví. Roku 1836 učení opustil, protože složil zkoušku na Akademii do malířské školy, kde byl žákem Františka Tkadlíka, Antonína Mánesa a Christiana Rubena. Školu dokončil roku 1844, byl ovliněn nejvíce Mánesem a profiloval se jako krajinář – realista. Od roku 1849 byl členem Jednoty umělců výtvorných (JUV), od roku 1863 také Umělecké besedy.

Po studiu se stal učitelem kreslení dětí ve šlechtických rodinách, až se dostal k hraběti Jindřichu Chotkovi(1802-1864); jeho tři děti vyučoval na zámcích Nové Dvory (okres Kutná Hora) a Kačina, kde zůstal do roku 1856. Během pobytů na Kačině využíval ke studiu bohatou zámeckou knihovnu jako jeden ze zdrojů inspirace ke své budoucí tvorbě historických povídek a ilustrací.

V letech 18681877 spolupracoval příležitostně s Prozatímním divadlem jako malíř jevištních dekorací, například pro hru Nevěsta husitská Karla Šebora. Maloval dekorace i pro ochotnické spolky např. z Jaroměře a Mladé Boleslavi [3].

Od roku 1868 otiskoval ilustrace, veduty a jiné kresby v časopisech Erinnerungen (vydavatele Karla Bellmanna, Květy, Světozor, Lumír (časopis), Zlatá Praha, ve sborníku Osvěta a dalších. Tam přispíval i statěmi z dějin umění, básněmi a povídkami. Napsal také román Čertova krčma. Ke konci života vyučoval kresbu.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Byl dvakrát ženat[4]. S první ženou Antonií, rozenou Siegelovou (1824-1873) měl syna Jindřicha/Heinricha (+1857) a dceru Boženu (+1859), obě děti zemřely brzy po narození. Rok po smrti první ženy uzavřel sňatek s Johannou Joppovou (*1852), dcerou českobrodského poštmistra, která byla o 31 let mladší než on. Také jejich jediná dcera Marie (+1875) zemřela jako nemluvně. Takřka celý život bydlel na Novém Městě pražském, vystřídal čtyři podnájmy, z nichž nejvýznamnější byl ve Vodičkově ulici 10 v domě U Řečických.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském
  2. Archiv hl.m.Prahy, Policejní pobytové přihlášky
  3. Kolektiv autorů. Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha: Academia, 1988, str. 140
  4. Matriční záznam o sňatku Jana Edvarda Herolda s Johannou Joppovou farnosti při kostele sv.Havla na Starém Městě pražském

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění I., ed. Anděla Horová. Praha 1995, s. 257
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. 
  • HEROLD, Eduard. Malebné cesty po Praze. Praha: Grégr, 1866. Dostupné online. Staré Město pražské. 
  • HEROLD, Eduard; HERAIN, Jan. Malebné cesty po Praze : Malá Strana. Praha: Topič, 1896. Dostupné online. 
  • HEROLD, Eduard. Malebné cesty po Praze : Vyšehrad. Ilustrace Viktor Oliva. Praha: Topič, 1894. Dostupné online. 
  • HEROLD, Eduard. Malebné cesty po Praze : Královský hrad pražský. Praha: Grégr, 1884. Dostupné online. 
  • Kolektiv autorů. Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha: Academia, 1988, str. 140
  • Vojtěch Volavka, České malířství a sochařství 19. století, SPN Praha, 1968 (s. 137)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]