Přeskočit na obsah

Eduard Herold

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eduard Herold
Narození16. září 1820
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí5. srpna 1895 (ve věku 74 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povoláníspisovatel, malíř, ilustrátor, kritik a kreslíř
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Herold též Edvard Herold, křtěný Jan Eduard Herold (16. září 1820 Praha[1] – 5. srpna 1895 Praha[2]) byl český malíř, ilustrátor, kritik umění a spisovatel.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Praze jako nemanželský syn, nejstarší ze tří dětí chudého herce Německého divadla Jana Christiana Herolda († 1837) a jeho ženy, herečky Terezie Ringelmannové.[1][3] Studoval na piaristickém gymnáziu, kde se mu příliš nevedlo, proto odešel do učení na rukavičkáře. Ani tam se mu nedařilo, zajímal se více o loutkoherectví. Roku 1836 učení opustil, protože složil zkoušku na Akademii do malířské školy, kde byl žákem Františka Tkadlíka, Antonína Mánesa a Christiana Rubena. Následně studuje v l. 1844 až 1850 v krajinářské speciálce prof. Maxe Haushofera. Od roku 1849 byl členem Jednoty umělců výtvorných (JUV), od roku 1863 také Umělecké besedy.

Po studiu se stal učitelem kreslení dětí ve šlechtických rodinách, až se dostal k hraběti Jindřichu Chotkovi (1802–1864); jeho tři děti vyučoval na zámcích Nové Dvory (okres Kutná Hora) a Kačina, kde zůstal do roku 1856. Během pobytů na Kačině využíval ke studiu bohatou zámeckou knihovnu jako jeden ze zdrojů inspirace ke své budoucí tvorbě historických povídek a ilustrací.

Od r. 1864 pracoval deset let na zakázku pro Prozatímní divadlo a jeho letní scénu Novoměstské divadlo. Teprve od r. 1866 je doložena jeho výtvarná účast na inscenacích a také dvě dekorace ty­pové (Park, 1867; Venkovské město, 1868). Další spolupráce např. Nevěsta husitská Karla Šebora. V l. 1874–76 byl šéfem dekorační dílny Prozatimního divadla. Maloval dekorace i pro ochotnické spolky např. z Jaroměře a Mladé Boleslavi.[4]

V r. 1861 se stal redaktorem listu Prager Fremdenblatt. Od roku 1868 otiskoval ilustrace, veduty a jiné kresby v časopisech Erinnerungen (vydavatele Karla Bellmanna), Květy, Světozor, Lumír, Zlatá Praha, ve sborníku Osvěta a dalších. Tam přispíval i statěmi z dějin umění, básněmi a povídkami. Ke konci života vyučoval kresbu.

Zemřel roku 1895 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Byl dvakrát ženat.[5] S první ženou Antonií, rozenou Siegelovou (1824–1873) měl syna Jindřicha/Heinricha († 1857) a dceru Boženu († 1859), obě děti zemřely brzy po narození. Rok po smrti první ženy uzavřel sňatek s Johannou Joppovou (* 1852), dcerou českobrodského poštmistra, která byla o 31 let mladší než on. Také jejich jediná dcera Marie († 1875) zemřela jako nemluvně. Takřka celý život bydlel na Novém Městě pražském, vystřídal čtyři podnájmy, z nichž nejvýznamnější byl ve Vodičkově ulici 10 v domě U Řečických.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Kromě méně četné malířské tvorby a rozsáhlé tvorby kreslířské je významná i jeho činnost spisovatelská. V r. 1861 píše a ilustruje Malebné cesty po Čechách. Následně ve spolupráci s Janem Herainem a Viktorem Olivou napsal a ilustroval čyři díly Malebné cesty po Praze (1866-96). Napsal také román s dlouhým názvem Čertova krčma - Šturpatský dům v Praze - román z druhé polovice 17. století (1874). Módní vlna historismu ovlivnila jeho jediný dramatický pokus, kri­ticky přijatou veselohru Petr Vok, poslední z Rožmberkův a jeho veselý dvůr v Třeboni (Prozatimní divadlo, 1866).

Galerie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 Matriční záznam o narození a křtu Eduarda Herolda farnosti při kostele sv. Jindřicha na Novém Městě pražském
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském
  3. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Policejní pobytové přihlášky
  4. ↑ Kolektiv autorů. Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha: Academia, 1988, s. 140
  5. ↑ Matriční záznam o sňatku Jana Edvarda Herolda s Johannou Joppovou farnosti při kostele sv. Havla na Starém Městě pražském

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění I., ed. Anděla Horová. Praha 1995, s. 257
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. 
  • HEROLD, Eduard. Malebné cesty po Praze. Praha: Grégr, 1866. Dostupné online. Staré Město pražské. 
  • HEROLD, Eduard; HERAIN, Jan. Malebné cesty po Praze : Malá Strana. Praha: Topič, 1896. Dostupné online. 
  • HEROLD, Eduard. Malebné cesty po Praze : Vyšehrad. Ilustrace Viktor Oliva. Praha: Topič, 1894. Dostupné online. 
  • HEROLD, Eduard. Malebné cesty po Praze : Královský hrad pražský. Praha: Grégr, 1884. Dostupné online. 
  • Kolektiv autorů. Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha: Academia, 1988, str. 140
  • Vojtěch Volavka, České malířství a sochařství 19. století, SPN Praha, 1968 (s. 137)
  • Kolektiv autorů, Česká divadelní encyklopedie, https://encyklopedie.idu.cz/index.php?lang=cs

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Eduard_Herold&oldid=25651809“