Jozef Božetech Klemens
Jozef Božetech Klemens | |
---|---|
Jozef Božetech Klemens | |
Narození | 8. března 1817 Liptovský Mikuláš Rakouské císařství |
Úmrtí | 17. ledna 1883 (ve věku 65 let) Vídeň Rakousko-Uhersko |
Povolání | sochař, malíř, fotograf, vynálezce a přírodovědec |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jozef Božetech Klemens (též Josef Božetěch Clemens) (8. března 1817 Liptovský Mikuláš[1] – 17. ledna 1883 Vídeň) byl malíř, sochař, vynálezce, přírodovědec a fotograf.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v rodině slezského sedláře, původem z Kladska. V roce 1837 byl na přímluvu Gašpara Fejérpatakyho-Belopotockého a na pozvání Karla Slavoje Amerlinga a Václava Štulce přijat na zkušební dobu na Akademii výtvarných umění v Praze do ateliéru monumentální malby k Františku Tkadlíkovi. V letech 1838–1843 zde pak studoval jako řádný student, po Tkadlíkově smrti pokračoval v ateliéru Christiana Rubena, zaujala ho portrétní malba. Současně navštěvoval i přírodovědné a technické přednášky.
Od roku 1839 současně působil jako učitel na Amerlingově dívčí škole v Budči, kde experimentoval s vyučovacími metodami Jana Ámose Komenského. Zaujal ho objev daguerrotypie a v dubnu 1842 si v zahradě Budečské školy založil fotografický ateliér zvaný Světloobrazárna.[2] Byl to první fotografický ateliér v Praze. Kvůli finančním potížím zanikl následujícího roku. Není známo, že by se některá jeho daguerrotypie zachovala.
V roce 1843 se vrátil na Slovensko. Věnoval se geologickému průzkumu, působil na Oravě a v Šariši, pracoval ve spolku Tatrín, pro který vytvořil portréty několika slovenských buditelů. V roce 1846 jej pověřila městská rada Banské Bystrice vypracováním projektu průmyslové školy. Ve školním roce 1847–1848 odjel zpět do Prahy, kde navštěvoval lékařské a chemické přednášky na pražské universitě a chemii na Polytechnickém ústavu. Studia ukončil v srpnu 1849. Téhož roku odešel i s rodinou do Liptovského Mikuláše, kde si za věno své ženy postavil dílnu na výrobu zinkové běloby. Sám navrhl a sestrojil vybavení dílny. Podnik ale skončil úpadkem. Živil se pak především malováním chrámových obrazů. Uvažoval o emigraci do Ruska. Nakonec přijal nabídku Jána Šafárika, aby přijal učitelské místo na lyceu v Bělehradě. Odcestoval tam na jaře 1855 na vlastnoručně zhotoveném voru. Na něm se s rodinou a majetkem doplavil až do Pešti, kde vor prodal a pokračoval do cíle lodí.
V Bělehradě působil pouze krátce, protože místní podnebí mělo špatný vliv na zdraví ženy a dětí. Ještě v roce 1855 odcestoval do Prahy. Zde v roce 1855–1856 studoval na vyšší reálce, aby získal aprobaci pro výuku na středních školách. Složil učitelské zkoušky z chemie, fyziky, přírodních věd, češtiny a němčiny pro gymnázia. Na základě konkurzu získal roku 1856 místo učitele kreslení na reálce v Žilině, kde působil až do jejího zrušení roku 1863. Poté byl suplujícím a od roku 1873 řádným profesorem přírodních věd a kreslení na katolickém gymnáziu v Banské Bystrici. V roce 1878 byl penzionován, přičemž tato skutečnost byla ovlivněna Klemensovými vlasteneckými názory.
Byl sužován ledvinovými kameny a proto odjel roku 1883 do Vídně, aby se podrobil operaci. Ta se však nezdařila a Klemens na její následky zemřel. Byl pochován na Ústředním vídeňském hřbitově. Jeho hrob byl v roce 1960 zrušen.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Před rokem 1849 se oženil se svou bývalou žačkou z Budče, Adélou Kuglerovou (Adelheid Kiegler, 1831–1867[3]). Měli spolu pět dětí (Bohdana 1844, Ludmila 1853, Velima 1855, Bohuslav-Peter, Cyril-Karol). V roce 1869 se Klemens podruhé oženil s Antónií Riznerovou z Kláštora pod Znievom. Z tohoto druhého manželství se narodil syn Jozef.
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]- 1861 – Čestné občanství města Žiliny
- 1862 – Čestné členství v Uherské přírodovědné společnosti v Budapešti
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Spolu s P. M. Bohuněm byl ústřední postavou výtvarného života vrcholné fáze romantismu slovenského národního obrození, byl iniciátorem specifické slovenské výtvarné linie. Výtvarný koncept kompozice vycházející z klasicismu spojoval s romantickými prvky. Jeho umělecký význam je především v portrétní tvorbě, v další etapě nebyl jeho umělecký vývoj již vzestupný, ovlivnil ho římský nazarénizmus. Maloval schematické náboženské kompozice oltářních obrazůl, opakoval je bez vlastního tvůrčího přístupu.
Zájem o technické vědy ho přivedl v roce 1865 k vypracování návrhu na tiskařský stroj pojmenovaný „Samotlač“, jehož výkresy odeslal na výstavu do Londýna, od 2. poloviny 70. let se pokoušel o sestrojení parního stroje „Žiaroruchu“, založeného na principu pohonu suchým ledem, stavbu stroje se mu nepodařilo prosadit ani získat patent. Zajímavým momentem tohoto vynálezu byla i možnost využití horkých zplodin k plnění balónu, který bylo možné použít pro snadnější přemisťování stroje.
Zajímal se také o geografii, v roce 1854 objevil spolu s P. Árvajsem ložisko kamenného uhlí a barevného mramoru. Věnoval se také botanice. Byl členem Matice české a zakládajícím členem Matice slovenské. Od roku 1858 byl členem c. k. říšského geologického ústavu ve Vídni, od 1862 čestným členem Uherské přírodovědné společnosti v Pešti a od 1869 člen přírodopisných-geologického odboru Matice slovenské. Vlastnil jednu z největších sbírek minerálů na Slovensku.
Jeho výtvarná díla jsou ve sbírkách Slovenské národní galerie v Bratislavě, v Národní galerii v Praze a v Muzeu hlavního města Prahy.
Portréty
[editovat | editovat zdroj]- Podobizna setníka Buriana (kresba tužkou, 1838)
- Podobizna Barbory Tylové, manželky ostrostřelce Bronimíra Tyla, olej, 1840, Národní muzeum Praha
- Podobizna Josefa Šmidingera (1801-1852), kněze, buditele a spisovatele, olej, kolem 1840, Národní muzeum Praha
- Podobizna J. K. Tyla (kresba tužkou, 1841)
- Podobizna neznámého muže s plnovousem a knihou v levici 1843, v aukci SOGA r. 2004
- Podobizna Márie Szmrecsányiové, olej 1843, Slovenská národní galerie Bratislava
- Podobizna národního buditele a kněze Michala Miloslava Hodži, olej 1846, Slovenská národní galerie Bratislava
- Podobizna Andreje Sládkoviče (olej, 1872)
- Podobizna Ľudovíta Štúra (olej, 1873)
- Podobizna ředitele banskobystrické dívčí školy přírodovědce Andreje Zipsera (olej, 1876)
- Podobizna banskobystrického advokáta a politika Ľudovíta Turza - Nosického (olej, 1876)
Chrámové obrazy
[editovat | editovat zdroj]- Oltářní obraz sv. Jan Nepomucký, kostel sv. Juraja,Bobrovec [4]
- Oltářní obraz Sv. Karel Boromejský stojící s kajícnickým provazem kolem krku
- Oltářní obraz v kostele Nejsv. Trojice, Horná Lehota (okres Dolný Kubín)
- Oltářní obraz v kostele sv. Cyrila a Metoděje, Mojtín
- Oltářní obraz v kostele, Nemecká Ľupča
- 7 obrazů Kristových pašijí na Kalvárii kolem kostela sv. Žofie, Pružina (Považská Bystrica)
- Oltářní obraz Turzovka
- Oltářní obraz Žilina
- Kající Marie Magdaléna, olej 1848, Slovenská národní galerie Bratislava
- Stojící svatý Jan Evangelista, olej 1874, Slovenská národní galerie Bratislava
Krajiny
[editovat | editovat zdroj]- Vykořeněný strom, kresba, Slovenská národní galerie Bratislava
Technická díla
[editovat | editovat zdroj]- projekt pivovaru města Žiliny
- geologická mapa Liptovské župy
- geologická mapa Trenčínské župy
- geologická mapa Černé Hory
Klemens je Jurajem Chovanem považován pro své vzdělání z historie, výtvarného umění a geologie za možného autora falzifikátů runových textů, nalezených v kremnickém pohoří [5].
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jozef Božetech Klemens na slovenské Wikipedii.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu pro prohlížení je nutná registrace na FamilySearch
- ↑ Hotovwenj podobizen Daguerotypnjch. Česká wčela. Květen 1842, roč. 9, čís. 35, s. 139–140. Dostupné online.
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Pobytové přihlášky policejního ředitelství, Praha
- ↑ Kostol sv. Juraja Archivováno 1. 10. 2009 na Wayback Machine. na stránkách obce Bobrovec
- ↑ CHOVAN, Juraj. Jozef Božetech Klemens - známy i neznámy. Biografické štúdie. 1985, čís. 12, s. 71–72. Dostupné online. ISSN 1338-0354.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- CHOVAN, Juraj. Jozef Božetech Klemens - známy i neznámy. Biografické štúdie. 1985, čís. 12, s. 64–73. Dostupné online. ISSN 1338-0354.
- Slovenský biografický slovník
- Památky národní minulosti, katalog historické expozice Národního muzea v Lobkovickém paláci, Praha 1988
- SCHEUFLER, Pavel. Praha 1848-1914 : čtení nad dobovými fotografiemi. Praha: Panorama, 1984. S. 277.
- Július Kálmán: Jozef Božetech Klemens, Bratislava : Pallas, 1978
- TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Svazek 1. Praha: Rudolf Ryšavý, 1947. Heslo Klemens, Jozef Božetech, s. 488–489.
- heslo Klemens, Jozef Božetěch. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1888-1909. ISBN 80-7185-057-8. Svazek XIV. S. 339.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jozef Božetech Klemens na Wikimedia Commons
- (slovensky) Jozef Božetech Klemens na stránkách Osobnosti.sk
- (slovensky) díla Josefa Božetěcha Klemense na stránkách Web Umenia
- (anglicky) Jozef Božetech Klemens na Monoskopu