Antonín Veith

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Antonín Veith

Antonín Veith na kresbě z r. 1868
Narození 3. ledna 1793
?
České královstvíČeské království České království
Úmrtí 19. prosince 1853 (ve věku 60 let)
Liběchov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Veith, také Weith (3. ledna 179319. prosince 1853 Liběchov[1]) byl majitel panství Liběchov a mecenáš školství, věd a umění. Veith byl zemský vlastenec, který se snažil podporovat kulturu, umění a pokojné soužití Čechů a Němců v českých zemích.

Život a působení[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako druhý syn vyučeného tkalce a úspěšného textilního podnikatele Jacoba Veitha z Volar (1758–1833), který získal řadu panství v Čechách (Dub u Vodňan, Semily, Želízy, Jesenný, Jirny, Nejdek, Červená Lhota, Sukorady, Snědovice, Brocno, ad.).

Antonín studoval na Akademickém gymnáziu v Praze, kde se naučil také česky, a zabýval se anglickou a francouzskou literaturou. Rok 1817 strávil v Anglii a po smrti svého otce 1833 zdědil panství Liběchov a statky na Kokořínsku. Jako jeho otec byl u svých poddaných velmi oblíben, podporoval české i německé školy a soustředil okolo sebe kruh významných učenců a umělců, které také podporoval. Patřili mezi ně například Bernard Bolzano, lékař a přírodovědec Julius Vincenc Krombholz, básník František Matouš Klácel, František Palacký, Karel Sabina, Josef Václav Frič nebo právník a politik František August Brauner.[2]

V Liběchově působili také malíř Josef Navrátil, který zámek vyzdobil freskami, Quido Mánes a sochař Václav Levý. Toho Veith po náhodném setkání přijal jako kuchaře, všiml si jeho talentu a umožnil mu studovat u Ludwiga Schwanthalera v Mnichově. Levý pak na Veithův podnět vytesal řadu soch a plastik v lesích kolem Tupadel, zejména slavnou Klácelku. Roku 1837 se Veith rozhodl vybudovat nad Tupadly památník národních hrdinů Slavín, kam chtěl umístit sochy 24 významných osob české historie, Čechů i Němců. Architekturu projektoval Wilhelm Gail, sochy objednal u Ludwiga Schwanthalera, který však po 8 návrzích soch zemřel a po roce 1848 Veith z finančních důvodů projekt nedokončil. Po bankrotu svého bratra Václava (1787-1852), hospodařícího v Kolíně, se stal správcem rodových statků, ale dostal se také do hospodářských nesnází, dluhů a roku 1853 zemřel.[2] Dědicem statků byl synovec Antonín Ladislav Veith (1836-1913), který je musel postupně odprodávat[3].

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  2. a b Ottův slovník naučný, heslo Veith, Antonín.
  3. Petr Mašek, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II, N-Ž, Praha 2008, s. 396

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Veith, Antonín. Sv. 26, str. 495
  • Jana KILIÁN, Dějiny Liběchova. Liběchov 2011, s. 103 - 134.

Související články[editovat | editovat zdroj]