Přeskočit na obsah

Ludwig von Vogelsang

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ludwig baron von Vogelsang
Portrét ze sbírek Národní galerie Praha (Josef Bergler, 1810–1811)
Portrét ze sbírek Národní galerie Praha (Josef Bergler, 1810–1811)
Velitel pevnosti Josefov
Ve funkci:
1810 – 1822
PředchůdceNikolaus von Kleindorf
NástupceJohann von Schmelzern
Vojenská služba
SlužbaRakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Hodnostpolní zbrojmistr (1809), polní podmaršál (1799), generálmajor (1796)

Narození12. prosince 1748
Bruselský region
Úmrtí28. června 1822 (ve věku 73 let)
Josefov
Titulsvobodný pán (1793)
DětiJosephine Perin von Gradenstein
PříbuzníChristian Freiherr von Perin-Gradenstein (vnuk)
Profesedůstojník
OceněníVojenský řád Marie Terezie (1790)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludwig svobodný pán von Vogelsang (německy Ludwig Christian Jacob Freiherr von Vogelsang) (12. prosince 1748 Brusel28. června 1822 Josefov) byl rakouský generál. V císařské armádě sloužil od roku 1767, za zásluhy na potlačení povstání v Rakouském Nizozemí (dnešní Belgie) získal Řád Marie Terezie (1790) a povýšení do stavu svobodných pánů (1793). Během francouzských revolučních válek a napoleonských válek působil jako štábní důstojník a v několika bitvách se vyznamenal osobní statečností. Po zranění v bitvě u Aspern byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra (1809). V závěru své kariéry byl dlouholetým velitelem pevnosti v Josefově (1810–1822), kde také zemřel.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze šlechtické rodiny původem z Meklenburska, byl synem císařského generála Christiana Jakoba Vogelsanga (1701–1785),[1] velitele pevnosti Lucemburk. Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a do armády vstoupil jako kadet v roce 1767 k 41. pěšímu pluku. V roce 1770 byl v hodnosti nadporučíka přeložen k 9. pěšímu pluku. Postupoval v hodnostech (rytmistr 1776, major 1788) a vyznamenal se v roce 1790 v bojích proti brabantskému povstání. V rychlém sledu dosáhl hodnosti podplukovníka (1790) a plukovníka (1791), poté bojoval ve válkách proti revoluční Francii.

V roce 1796 byl povýšen na generálmajora, vyznamenal se ve vítězné bitvě u Würzburgu[2][3] a jako polní podmaršál (1799) se pak zúčastnil bojů v Itálii, podílel se na obléhání Janova a v bitvě u Marenga velel divizi na levém křídle rakouské ramády.[4] Po ukončení války v roce 1801 převzal velení divize v Sibiu (tehdy Hermannstadt).[5] V třetí koaliční válce v roce 1805 byl velitelem záložní divize v armádě arcivévody Karla a bojoval v bitvě u Caldiera. Podařilo se mu uhájit Vicenzu proti francouzskému obléhání a po prešpurském míru se stal velitelem divize v Praze. V tažení roku 1809 převzal dočasně velení 1. armádního sboru a byl zraněn v bitvě u Aspern.[6] Za zásluhy byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra (1809) a penzionován.[7] Již o rok později byl ale znovu povolán do aktivní služby a v letech 1810–1822 zastával funkci velitele pevnosti Josefov[8]. V době vpádu francouzských vojsk do Čech v roce 1813 obdržel jako velitel josefovské pevnosti titul guvernéra.[9]

Za zásluhy na potlačení povstání v Rakouském Nizozemí obdržel v roce 1790 rytířský kříž Řádu Marie Terezie.[10][11][12] Na základě řádových stanov mohl požádat o povýšení do stavu svobodných pánů a tento titul mu byl udělen v roce 1793.[13] Od roku 1805 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 47.[14]

V roce 1774 se v Gentu oženil s Henriettou Sanchez de Aguilar (1751–1829), která pocházela ze španělské šlechtické rodiny působící ve službách Habsburků v Rakouském Nizozemí.[15] Z manželství se narodilo šest dětí, nejstarší syn Christian Jakob (1777–1799) padl v Itálii, další syn Bruno (1782–1810) zemřel jako nadporučík dragounů v Uhrách. Další mužské potomstvo zanechal jen syn Simon (1785–1816), také v dalších generacích sloužili členové rodu v c. k. armádě.[16] Dcera Marie byla manželkou vojenského historika a spisovatele Jana Rittersberga.[17] Mladší dcera Josefína (1779–1853) byla provdaná za státního úředníka a dvorního radu barona Eberharda Perina von Gradenstein. Josefína proslula jako spisovatelka, byla autorkou poezie a společenských románů psaných ve francouzštině.[18]

Vzhledem k Vogelsangově dlouholetému působení v Čechách se dochoval jeho portrét ve sbírkách Národní galerie v Praze (autor Josef Bergler).[19]

  1. Rodina Christiana Jakoba Vogelsanga na webu geni.com dostupné online
  2. ŠŤOVÍČEK, Michal: Francie proti Evropě. Války revoluční Francie 1792–1802; Praha, 2017; s. 269–271 ISBN 978-80-7557-041-3
  3. Přehled vrchního velení rakouské armády v bitvě u Würzburgu dostupné online
  4. Přehled vrchního velení rakouské armády v bitvě u Marenga na webu napoleon-series dostupné online
  5. Militär Almanach 14; Vídeň, 1803; s. 29 dostupné online
  6. DOSTÁL, Tomáš: Poslední vítězné tažení císaře Napoleona. Francouzsko-rakouská válka v roce 1809; České Budějovice, 2008; s. 151–152 ISBN 978-80-86829-34-0
  7. Služební postup Ludwiga Vogelsanga in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Vídeň, 2006; s. 106 dostupné online
  8. Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1812; Vídeň, 1812; s. 247 dostupné online
  9. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1822; Vídeň, 1822; s. 39, 66 dostupné online
  10. Přehled nositelů Vojenského řádu Marie Terezie in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 34 dostupné online
  11. MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 53
  12. Přehled nositelů Vojenského řádu Marie Terezie na webu austro-hungarian army dostupné online
  13. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1913; Gotha, 1913; s. 1022–1023 dostupné online
  14. Přehled majitelů pěšího pluku č. 47 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 472 dostupné online
  15. Henrietta Sanchez de Aguilar na webu geneanet.com dostupné online
  16. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1921; Gotha, 1921; s. 1009–1010 dostupné online
  17. WITTING, J. B. Monatsblatt des Heraldisch-Genealogischen Vereines "Adler"., Svazek 4, s. 542 [online]. Vídeň: K. k. Heraldische Gesselschaft Adler, 1900-06 [cit. 2021-07-20]. Dostupné online. 
  18. Josefina Perin von Gradenstein in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich dostupné online
  19. Portrét generála Ludwiga Vogelsanga na webu Národní galerie Praha dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]