Bitva u Marenga

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bitva u Marenga
konflikt: Napoleonské války
Bonaparte u Marenga
Bonaparte u Marenga
trvání: 14. června 1800
místo: Marengo, Itálie
výsledek: vítězství Francie
strany
Vlajka Francouzského císařství Francie Vlajka Svaté říše římské a Habsburské monarchie Rakousko (Habsburská monarchie)
velitelé
Vlajka Francouzského císařství Napoleon Bonaparte
Flag of France (1794–1815, 1830–1958).svg Louis-Charles-Antoine Desaix
Flag of France (1794–1815, 1830–1958).svg Jean Lannes
Flag of France (1794–1815, 1830–1958).svg Jean Baptiste Bessières
Vlajka Svaté říše římské a Habsburské monarchie Michael Melas
Banner of the Holy Roman Emperor with haloes (1400-1806).svg Ott von Bátorkéz
Banner of the Holy Roman Emperor with haloes (1400-1806).svg Andreas O'Reilly

síla
26 029
3851 jezdců
35 děl
24 073 mužů
7543 jezdců
92 děl
ztráty
1100 mrtvých,
3600 raněných,
900 zajatých
963 mrtvých a
nezvěstných;
5518 raněných;
2900 zajatých

Bitva u Marenga proběhla dne 14. června 1800 v blízkosti města Alessandrie v SZ Itálii, asi 90 km JZ od Milána. Francouzská armáda pod velením Napoleona Bonaparta v bitvě drtivě porazila vojsko Rakouska.

L. F. Lejeune: Bitva u Marenga (1802)

Historie[editovat | editovat zdroj]

Bitva byla součástí takzvané války druhé koalice (1798-1801), kdy proti Francii stála koalice Ruska, Rakouska, Velké Británie, Osmanské říše, Portugalska a Neapolského království. Koaliční armáda pod velením ruského generála A. V. Suvorova byla v severní Itálii úspěšná, obsadila Milán a zrušila Cisalpinskou republiku.

V květnu 1798 se Napoleon vydal do Egypta, ale 1. srpna bylo francouzské loďstvo v bitvě u Abukiru poraženo. Napoleon se vrátil do Paříže a 9. listopadu 1799 se stal Prvním konzulem republiky. Když koalice odmítla mír, který jí nabídl, vydal se v květnu 1800 se 40 tisíci muži přes Alpy do Itálie. Dobyl Miláno, obnovil republiku a táhl k Alessandrii, kde byl rakouský generál von Melas se svou armádou. V nepřehledné situaci vyslal Napoleon několik divizí různými směry, kdežto Melas se rozhodl probít středem francouzské armády do Piacenzy. Průlom se mu podařil a i když byl zraněn, domníval se, že zvítězil. Když se však stáhl do Alessandrie, vrátily se další Napoleonovy divize a bitvu zvrátily ve svůj prospěch. Hlavní zásluhu na vítězství měl mladý generál Louis-Charles-Antoine Desaix, který ovšem v bitvě padl.

Následky[editovat | editovat zdroj]

Rakušané, kteří se nakonec dali na útěk, měli v bitvě 6500 mrtvých a raněných, přišli o 2900 zajatců a téměř celé dělostřelectvo, Napoleon ztratil asi 5600 vojáků. V téže době vpadla další francouzská armáda do Bavorska a Rakouska a 9. února 1801 rakouský císař František I. uzavřel s Napoleonem mír v Lunéville, kterým odstoupil Francii levý břeh Rýna a Belgii a uznal severoitalské republiky. Postupně mír s Francií uzavřeli i ostatní členové koalice, takže válka druhé koalice skončila.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOVAŘÍK, Jiří. Bitva u Marenga aneb Waterloo naruby. Třebíč: Akcent, 2006. 584 s. ISBN 80-7268-386-1. 
  • Ottův slovník naučný, heslo Melas, Michael Benedikt. Sv. 17, str. 58.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]