Pomerančová válka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pomerančová válka
konflikt: Válka druhé koalice
trvání: 20.5. 1801 - 9.6. 1801
místo: Portugalsko, Jižní Amerika
výsledek: Vítězství Španělska v Evropě, vítězství Portugalska v Americe, smlouva z Badajoz
strany
Flag of Portugal (1707).svg Portugalské království Bandera de España 1808-1813.svg Španělské království

Flag of France (1794–1815, 1830–1958).svg Francouzská republika

velitelé
Flag of Portugal (1707).svg João Carlos de Bragança Bandera de España 1808-1813.svg Manuel Godoy

Flag of France (1794–1815, 1830–1958).svg Laurent Gouvion de Saint-Cyr

síla
80 000 200 000

Pomerančová válka byl krátký ozbrojený konflikt mezi Španělskem a Portugalskem roku 1801. Šlo o součást války druhé koalice během francouzských revolučních válek. Započal tím, že vojska španělského království, které bylo spojencem Francie, zaútočila s podporou Francouzů na Portugalsko. Díky velké početní přesile zvítězilo Španělsko.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Roku 1789 vypukla ve Francii revoluce a roku 1792 se Francie stala republikou, což vyvolalo nevoli většiny evropských monarchií včetně Španělska a Portugalska. Rozpoutaly proti Francii válku, v níž však Francie brzy získala navrch a Španělsko válku s Francií prohrálo. Uzavřelo s ní mír, postupně se stávalo stále závislejší na Francii a stalo se jejím spojencem. Portugalsko bylo posledním britským spojencem v západní Evropě a s Británií obchodovalo. V roce 1800 předal Napoleon a Godoy Portugalsku ultimátum, aby přestalo podporovat Velkou Británii. Portugalsko však odmítlo.

Průběh[editovat | editovat zdroj]

Brzy ráno 20. května zaútočila španělská armáda na Portugalsko. Prvním terčem útoku byla město Elvas, Campo Maior, Olivenza a Juromenha. Portugalská obrana v druhých dvou jmenovaných městech však byla slabá a čítala jen několik set vojáků, především z místních milic. Města Olivenza a Juromenha brzy padla do rukou Španělů. Na Campo Maior útočily dvě španělské divize a po 17 dnech bojů ho ovládly. Největší část Godoyovy armády útočila na město Elvas, které bránil portugalský generál Francisco de Noronha. Portugalcům se podařilo španělský útok na Elvas zastavit a zahnat španělskou armádu na ústup.

Následky[editovat | editovat zdroj]

Portugalsko střet prohrálo, avšak většinu území Portugalska válka nepostihla. 6. června 1801 byla ve městě Badajoz podepsána mírová smlouva. Portugalsko souhlasilo s podmínkami. Předalo Španělsku města Olivenza a Almeida, uzavřelo své přístavy pro britské lodě a předalo Francii část Brazílie. V roce 1802 3 500 britských vojáků s tichým souhlasem Portugalska obsadilo portugalský ostrov Madeira.[1] V roce 1805, poté co britské námořnictvo porazilo Francouze a Španěly u Trafalgaru, Portugalsko začalo opět spolupracovat s Británii, v reakci na což v říjnu 1807 Napoleon Portugalsko bez většího odporu obsadil. Portugalská královská rodina uprchla do Brazílie a hlavním městem Portugalska se stalo Rio de Janeiro. Během španělské války za nezávislost Britové Portugalsko osvobodili. Během Vídeňského kongresu nebyla smlouva z Badajoz zrušena, Olivenza je dodnes součástí Španělska a je předmětem diplomatických sporů mezi Španělskem a Portugalskem.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku War of the Oranges na anglické Wikipedii.

  1. Who was who in Madeira at the time of the second British occupation in 1807. [online]. [cit. 2018-07-11]. Dostupné online.