Francouzské revoluční války

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Válka druhé koalice)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Francouzské revoluční války
Bitva u Abukiru
Bitva u Abukiru
trvání: 17921802
místo: Evropa, Střední východ, Atlantský oceán a Karibské moře
casus belli: Vypuknutí velké francouzské revoluce
výsledek: Francouzské vítězství; vypuknutí napoleonských válek
strany
Flag of France (1790–1794).svg Francouzské království (do 1792)
Flag of France (1794–1815, 1830–1958).svg Francouzská republika (od 1792)

francouzské satelity:



Flag of Denmark.svg Dánsko-Norsko
(akce 16. května 1797)
Flag of Kingdom of Mysore.svg Maisúrské království
(čtvrtá anglo-maisúrská válka)
Banner of the Holy Roman Emperor with haloes (1400-1806).svg Svatá říše římská

Flag of the Kingdom of Prussia (1750-1801).svg Prusko
Flag of Great Britain (1707–1800).svg Velká Británie (17931800)

Arms of Ireland banner (Historical).svg Irské království (17931800)
Flag of the United Kingdom.svg Spojené království (18011802)
Royal Standard of the King of France.svg francouzští roajalisté
Royal Standard of the King of France.svg proti-revolucionáři
Flag of Russia (1696–1917).svg Rusko (1799)
Flag of Spain (1785–1873, 1875–1931).svg Španělsko (17931795)
Flag of Portugal (1750).svg Portugalsko
Flag of the Kingdom of Sardinia.svg Sardinie
Flag of the Kingdom of the Two Sicilies (1816).svg Neapolsko
Bandiera del Regno di Sicilia 4.svg Sicílie
Flag of Most Serene Republic of Venice.svg Benátská republika
Flag of the Helvetic Republic (French).svg Helvétská republika (1798)
Former Travancore flag-Martanda Varma.png Travankúr
Flag of the Ottoman Empire (also used in Egypt).svg Osmanská říše
Statenvlag.svg Nizozemsko (17931795)
Flag of the Order of St. John (various).svg Maltézský řád (1798)
Unofficial Flag of Malta (pre-1943).svg Malta (17981800)
Flag of Sweden.svg Švédsko
Simple arms of Newfoundland and Labrador.svg Newfoundland (1796)
Haitská revoluce
Flag of France (1794–1815, 1830–1958).svg povstalci na Saint-Domingue (17911794)
Flag of the United States (1795–1818).svg Spojené státy americké (17981800)

velitelé
Flag of France (1790–1794).svg Ludvík XVI. Skull and crossbones.svg

Flag of France (1790–1794).svg Jacques Pierre Brissot Skull and crossbones.svg
Flag of France (1794–1815, 1830–1958).svg Maximilien Robespierre Skull and crossbones.svg
Flag of France (1794–1815, 1830–1958).svg Paul de Barras (17951799)
Flag of France (1794–1815, 1830–1958).svg Napoleon Bonaparte
Flag of France (1794–1815, 1830–1958).svg Jean-Charles Pichegru
Flag of France (1794–1815, 1830–1958).svg Jean-Baptiste Jourdan
Flag of France (1794–1815, 1830–1958).svg Jean-Victor Moreau
Flag of France (1794–1815, 1830–1958).svg Charles François Dumouriez
Flag of France (1794–1815, 1830–1958).svg François-Christophe Kellermann
Green harp flag of Ireland.svg Wolfe Tone
POL COA Ciołek.svg Jan Henryk Dąbrowski

Banner of the Holy Roman Emperor with haloes (1400-1806).svg František II.

Banner of the Holy Roman Emperor with haloes (1400-1806).svg Arcivévoda Karel
Banner of the Holy Roman Emperor with haloes (1400-1806).svg Michael von Melas
Banner of the Holy Roman Emperor with haloes (1400-1806).svg József Alvinczi
Banner of the Holy Roman Emperor with haloes (1400-1806).svg Dagobert Sigmund von Wurmser
Banner of the Holy Roman Emperor with haloes (1400-1806).svg Petr Quasdanovich
Flag of the Kingdom of Prussia (1750-1801).svg Fridrich Vilém II.
Flag of the Kingdom of Prussia (1750-1801).svg vévoda brunšvický
Flag of the Kingdom of Prussia (1750-1801).svg kníže Hohenlohe
Flag of Great Britain (1707–1800).svg Princ Frederick
Flag of Great Britain (1707–1800).svg Horatio Nelson
Flag of Great Britain (1707–1800).svg Ralph Abercromby
Flag of Great Britain (1707–1800).svg William Sidney Smith
Royal Standard of the King of France.svg Princ z Condé
Flag of Russia (1696–1917).svg Pavel I. Petrovič
Flag of Russia (1696–1917).svg Alexander Suvorov
Flag of the Ottoman Empire (also used in Egypt).svg Selim III.
Flag of the Ottoman Empire (also used in Egypt).svg Murad Bej
Flag of the Ottoman Empire (also used in Egypt).svg Jezzar Paša

ztráty
434 000 Francouzů
15 000-30 000 Irů
201 800 Rakušanů
9 000 Prusů
44 100 Rusů
20 340 Angličanů
7700 Sardiňanů
7500 Španělů
6 600 Nizozemců

Francouzské revoluční války byla série válek v letech 17921802 během Velké francouzské revoluce mezi revoluční Francií a sousedními evropskými mocnostmi.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Velká francouzská revoluce.

V květnu 1789 byli francouzským králem Ludvíkem XVI. svoláni ve Versailles zástupci tří stavů (aristokracie, duchovenstva a buržoazie) s cílem schválit nové daně. Důvodem Národního shromáždění byla špatná hospodářská situace země. Když církev a šlechta nesouhlasila s zavedením daní (vůči sobě), král se pokusil Národní shromáždění rozpustit (či spíše násilně rozehnat), třetí stav - buržoazie - se 14. července vzbouřil a dobyl pevnost Bastilu, což bylo královské vězení a symbol státní moci.

Tím začala Velká francouzská revoluce, která se brzy rozšířila po celé zemi. 16. července musel Ludvík XVI. přijmout revoluční trikoloru v národních barvách (modro-bílo-červenou). 8. srpna byla vyhlášena Deklarace práv člověka a občana a byla vyhlášena konstituční monarchie. Evropští panovníci byli proti revoluci, a proto 7. února 1792 císař Svaté říše římské Leopold II., který byl bratrem francouzské královny Marie Antoinetty, a pruský král Fridrich Vilém II. vytvořili pakt proti Francii.

Válka první koalice (1792–1797)[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Válka první koalice.
Bitva u Valmy

20. dubna 1792 vyhlásil Ludvík XVI. pod nátlakem Zákonodárného shromáždění Prusku a Rakousku válku a francouzská armáda vpadla do Rakouského Nizozemí, ale v prvních bitvách byli Francouzi poraženi a prusko-rakouský sbor, kterému velel vévoda Brunšvický, začal ohrožovat Paříž. Přesto v následující bitvě u Valmy 20. září Prusové prohráli a třebaže to byla spíše bezvýznamná přestřelka, pozvedla duch revolučních vojsk a Francouzi přešli do útoku a brzy vstoupili do Belgie a Nizozemí. 21. října byla napadena Mohuč a v tomto městě také Francouzi založili republiku po svém vzoru. 21. ledna 1793 byl pod gilotinou popraven král Ludvík XVI. Poprava krále způsobila, že se ke koalici přidaly německé a italské státy, Španělsko a Velká Británie. A zrada generála Dumorieze způsobila, že koalice získala Rakouské Nizozemí a v zemi vypukla roajalistická povstání.

Byla vyhlášena všeobecná mobilizace. Uprchlí důstojníci byli nahrazeni novými a ti schopní se lehce mohli stát z vojínů či poddůstojníků generály (např. Hoche, Jourdan či Napoleon Bonaparte). Na konci roku 1793 se situace změnila a Francie znovu přešla do útoku. Z Nizozemí se stala sesterská Batávská republika. Roku 1795 uzavřelo mír s Francií Prusko a jiné státy. Proti Francii nyní bojovalo jen Rakousko a Velká Británie. V této době dostal generál Napoleon Bonaparte velení armády o 40 000 špatně vycvičených mužích. V roce 1796 začala tzv. italská výprava a Bonaparte měl poutat Rakušany v severní Itálii,. Brzy obsadil většinu severní Itálie a po bitvě u Arcole zamířil na Vídeň. Roku 1797 byl uzavřen mír v Campo Formio a většina Itálie se změnila na řadu sesterských republik Francie.

Povstání Irské jednoty (1798)[editovat | editovat zdroj]

Bitva o Vinegar hill

Roku 1782 získal moc Irský parlament, ale přesto Irové chtěli plnou nezávislost. Irská jednota byla organizací, jejíž vůdce Wolfe Tone se rozhodl vyvolat celonárodní povstání a svrhnout anglickou nadvládu; k tomu se rozhodli získat podporu Francie. Roku 1798 odplul Tone pod jménem Smith do Francie, odkud s ním poslali 43 lodí, s kterými měl přistát v Bantry Bay, ale špatný vítr jeho lodě zahnal zpět. Mezitím v květnu 1798 vypuklo povstání, které ovšem nebylo celonárodní a na většině míst utrpělo brzy porážku. Jen ve Wexfordu měli rebelové vedení knězem Johnem Murphym zprvu úspěch. Situace se pro ně změnila v červnu, kdy Britové dobyli Vinegar Hill, jenž byl v rukou rebelů, zajali Johna Murphyho a později brutálním způsobem popravili. V srpnu se vylodilo v Irsku 1000 Francouzů, jimž velel generál Jean Humbert spolu s Wolfe Tonem. Francouzi bojovali odvážně, ale stáli proti velké převaze a byli poraženi. Wolfe Tone byl zajat a ve vězení spáchal sebevraždu. Přesto, že povstání bylo poraženo, nebyla irská jednota zničena, protože někteří její vůdci utekli do Paříže.

Kvaziválka (1798–1800)[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Kvaziválka.

Francie byla hlavním spojencem Američanů během americké války za nezávislost a později spolu tyto dvě země podepsaly smlouvu o alianci. Přesto během konfliktu mezi revoluční Francií a Velkou Británií zůstaly Spojené státy neutrální. Francii navíc rozhořčilo to že Spojené státy začaly obchodovat spíše s Británií. Vztahy obou zemí se dále zhoršovaly, až 7. července 1798 Kongres zrušil smlouvy s Francií. Americké námořnictvo následně začalo útočit na francouzské korzáry, kteří přepadali americké obchodní lodě.

Docházelo k námořním bojům na východním pobřeží Severní Ameriky, v moři u Antil a Karibském moři. Američanům se nakonec podařilo ukončit útoky francouzských korzárů na americké lodě a to za cenu 20 mrtvých. Válku ukončila až Mortefontaineská úmluva (někdy také nazývaná Monterfaineský mír).

Egyptské tažení (1798–1801)[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Napoleonovo egyptské tažení.
Bitva u Pyramid, Francois-Louis-Joseph Watteau, 1798-1799

Po míru v Campo-Formio bojovala proti Francii jen Velká Británie, proto se Napoleon rozhodl, že dobude Indii a s tímto cílem chtěl ovládnout Egypt. Direktorium mu proto svěřilo 350 lodí a 30 000 mužů. 21. července porazil mamlúky v bitvě u Pyramid a poté dobyl Káhiru. Francouzský postup byl zastaven v Sýrii pevností Akko a situaci Francouzů výrazně zhoršila bitva u Abukiru, ve které byla zničena francouzská flotila admirálem Horatio Nelsonem, následkem čehož se většina Francouzů do Francie nikdy nevrátila. Navíc docházelo k povstáním, kterým bylo těžké čelit. Zatím vznikla v Evropě druhá koalice a díky maršálu Suvorovovi slavila úspěchy. Napoleon Bonaparte opustil vojsko a vrátil se zpět do Evropy. Francouzi se zoufale bránili až do roku 1801, kdy se jejich zbytky vzdaly.

Pomerančová válka (1801)[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Pomerančová válka.

29. ledna 1801 španělský ministr Manuel Godoy jako spojenec Francie zaslal do Lisabonu ultimátum, podle nějž mělo Portugalsko uzavřít mír s Francií, zrušit koalici s Británií, otevřít přístavy španělským a francouzským lodím a uzavřít je britským. Také mělo Portugalsko odevzdat Španělsku jednu nebo dvě provincie a též zaplatit Francii 25 milionů franků.

Portugalsko tyto podmínky nepřijalo. 2. května 1801 Španělsko vyhlásilo Portugalsku nepřátelství a 20. května vpadla španělská armáda pod Godoyovým velením do Portugalska. Obsadila bez boje Olivençu a Juromenhu. Portugalská armáda byla dezorganizovaná, měla nedostatek munice a zásob, a proto potřebovala spojeneckou pomoc, ale Británie místo toho stáhla své jednotky z Portugalska s vysvětlením, že jsou potřeba na ochranu portugalských kolonií. To jenom vyvolalo obavy, že je chce Británie obsadit pro sebe.

Španělé zatím postupovali provincií Alentejo a bez boje obsadili několik měst. Jen pevnost Elvas se bránila. Portugalsko válku prohrálo, přestože Gomes Freire de Andrade v provincii Trás-os-Montes znovudobyl ztracených měst. Válka skončila 6. června 1801 podepsáním mírové smlouvy v Badajozu.

Portugalsko mělo uzavřít přístavy britským lodím, ztratilo město a pevnost Olivenza s přilehlými oblastmi východně od řeky Guadiany, také ztratilo určitá území v Guyaně, mělo zaplatit 25 milionů liber a nakupovat francouzské vlněné textilie bez jakýchkoliv omezení.

Válka se však přenesla i na americký kontinent, kde Portugalci vedení Marquesem de Sousa zvítězili 17. října u Passo da Perdiz. Marques koncem října dobyl pevnost Serro Largo a poté Sancla Tecla, čímž obsadil celý krajní brazilský jih. Současně portugalský desátník Borges de Canto obsadil takzvaných sedm misií.

Válka druhé koalice (1798–1802)[editovat | editovat zdroj]

Bitva u Novi, od Alexandera Kotzebueho

Druhá koalice se skládala z Velké Británie, Ruska a Rakouska. Tentokrát měla koalice schopné velitele, hlavně maršála Suvorova, který byl vynikajícím vojevůdcem. Suvorov brzy porazil Francouze 16. a 17. dubna 1799 u Addy a v červnu také na řece Tidone a u Trebbie. V červenci padla pevnost v Mantově, o níž se říkalo, že je nedobytná, a 15. srpna Suvorov zvítězil v bitvě u Novi, ale po bitvě došlo k rozporům mezi carem Pavlem I. a císařem Františkem, které způsobily, že Rusko vystoupilo z koalice a v září Suvorov přešel Alpy a vrátil se do Ruska. Brzy po jeho odchodu šla koalice od porážky k porážce. Navíc se vrátil Napoleon, který přešel Alpy a 14. června 1800 porazil Rakušany v bitvě u Marenga a zároveň generál Moreau zvítězil u Hohelinden, čímž se uvolnila cesta na Vídeň. Rakousko raději uzavřelo mír, který tentokrát uzavřela i Velká Británie. Touto válkou mimo jiné skončily tzv. revoluční války a pokračovaly tzv. války napoleonské.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • AUGUSTA, Pavel, a kol. Války a válečníci. Praha: Aventinum, 1993. 320 s. ISBN 80-7151-228-1. 
  • HOTMAR, Josef. Dobrodružství Velké revoluce 1789-1799. Praha: Panorama, 1989. 408 s. ISBN 80-7038-035-7. 
  • REGAN, Geofrey. Guinnessova kniha válečných omylů. Praha: Velryba, 1993-1995.2 svazky. ISBN 80-901322-6-X, 80-85860-01-5. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]