Josef Führich

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Führich
Josef Führich
Josef Führich
Narození9. února 1800
Chrastava
České královstvíČeské království České království
Úmrtí13. března 1876 (ve věku 76 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Národnostrakouská
Povolánímalíř, pedagog, vysokoškolský učitel, rytec, publicista, učitel a grafik
RodičeVáclav Führich
Znám jakoakademický malíř a vysokoškolský profesor
Oceněnítitul rytíř (1861)
Řád železné koruny
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Joseph rytíř von Führich (9. února 1800 Chrastava[1]13. března 1876 Vídeň) byl akademický malíř a grafik nazarénského směru, který kreslil a maloval hlavně náboženská témata. Působil v Praze a od roku 1840 ve Vídni jako profesor na umělecké akademii. Roku 1861 byl povýšen do šlechtického stavu.

Christian Griepenkerl: Portrét Josefa Führicha, 1876, Rakouská galerie Belvedere

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve zbožné katolické rodině malíře a mědirytce Václava Führicha, mezi jeho 11 sourozenci byla i malířka Marie Antonie Führichová. Roku 1819 vystavil v Praze prvé dva obrazy, které vzbudily zaslouženou pozornost. Hrabě Kristián Kryštof Clam-Gallas, k jehož dominiu náležela Chrastava, umožnil Führichovi studovat na pražské akademii malbu a kresbu u Josefa Berglera. Tam se umělecky i lidsky sblížil s Františekm Tkadlíkem, s nímž udržoval přátelské styky až do Tkadlíkovy smrti.

Vyhledával zásadně biblická a katolická témata, pro něž měl přezdívku Teolog s tužkou. Pracoval na oltářních obrazech a freskách řady kostelů, ilustroval katolické spisy i literární díla německých romantiků (Goethe, Schiller, Tieck, Wieland aj.) V roce 1825 se rekreoval v Lázních Libverdě.[2] Roku 1827 zaujala jeho kresba knížete Metternicha, který mu umožnil studijní pobyt v Římě. Tam se setkal s německými nazarény, katolickými romantiky v čelem s Juliem Schnorrem z Carolsfeldu a Fridrichem Overbeckem, který ho přizval ke spolupráci na výzdobě římské vily Massima. Roku 1829 se vrátil do Prahy a následující rok se oženil s Franziskou Gassnerovou (* 1805); kolem roku 1834 manželé bydleli v domě čp. 342/I na nároží Perštýna a Nových alejí.[3]

V roce 1834 ho Metternich pozval do Vídně, kde spravoval Lambergovu galerii a 1838 pro ni jel nakupovat obrazy do Benátek. 1840 se stal profesorem historické kompozice na vídeňské akademii, od roku 1851 byl profesorem mistrovské malířské školy. Vedle kresebných cyklů a ilustrací, které ho proslavily, maloval velká olejová plátna s náboženskými tématy (např. Matka boží nad svatostánkem v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kroměříži).[4] Během revoluce 1848 odjel do Čech, roku 1851 se opět vrátil do Vídně, kde se u něj na Akademii vyučilo mnoho žáků.

V padesátých letech vytvořil své nejvýznamnější dílo, nástěnné malby pro novostavbu kostela v Altlerchenfeldu na předměstí Vídně. Za tuto práci byl vyznamenán povýšením do šlechtického stavu s titulem rytíře a vyznamenán Řádem železné koruny (1861). Jeho poslední velkou prací byl návrh barevných oken pro vídeňskou katedrálu sv. Štěpána (1872). V roce 1875 byla na počest Führichova životního jubilea uspořádána ve Vídni velká retrospektivní výstava jeho díla. Malíř zemřel v následujícím roce jako vážený a ceněný umělec.[5]

Zemřel roku 1876 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Führich byl neobyčejně pracovitý umělec, ale pro onemocnění ruky (neurózu) nezvládal olejomalbu štětcem, a proto musel při realizaci zaměstnávat své pomocníky a žáky. Častěji kreslil návrhové kresby nebo je prováděl jen akvarelem. [6] Z jeho ateliéru vyšlo mnoho velkoformátových obrazů, většinou v romantickém nebo pozdně nazarénském stylu s jasnou barevností, odvozenou z renesančních vzorů Rafaelových a Leonardových. Jeho oltářní obrazy byly určeny většinou pro kostely v Čechách nebo v Rakousku.

  • Osvobozený Jeruzalém - tři fresky z cyklu nástěnných maleb nazarénů pro Villu Massima v Římě (1828)
  • Podobenství o marnotratném synovi - cyklus pěti obrazů na stěnách dušičkové kaple v kostele sv. Ignáce v Praze
  • Ukřižovaný (více variant), například na oltáři kostela sv. Voršily v Praze, oltářní obrazy v Hodkovicích nad Mohelkou, Raspenavě, Mikulášovicích, Čimelicích, v zámecké kapli v Rájci nad Svitavou a jinde.[7]
  • 14 zastavení Křížové cesty - cyklus předloh ve třech variantách; prováděli je různí malíři, například Johann Müller a Josef Holzmaier z Mnichova je malovali do výklenkových kaplích mezi kostelem sv. Vavřince na Petříně a Strahovským klášterem (vysvěceny roku 1838)[8]. Dochovaly se například na stěnách kostela sv. Jana Nepomuckého ve Vídni-Leopoldstadtu.
  • Cyklus Betlémská cesta
  • Kristus Pantokrator na klenbě apsidy kaple sv. Rafaela Klárova ústavu slepců v Praze na Klárově - pro Führicha neobvyklý styl napodobující byzantskou mozaiku[9]
  • Stovky přípravných kreseb a předloh, z nichž mnohé provedené v ocelorytině nebo v litografii vycházely ve velkosériových tiscích jak velkého formátu, tak v miniaturách jako devoční grafika (svaté obrázky), frontispis či ilustrace modlitebních knížek,
  • Biblické obrazy - cyklus kreseb, jako litografické album vydala firma Hering a Remington v Londýně, později použity jako ilustrace biblické dějepravy a dalších knih.
  • Kompozice Nejsvětější Trojice jako Trůn Boží moudrosti - návrh na okenní malbu středního okna Císařské kaple v chóru katedrály sv. Víta v Praze, provedl ji Jan Zachariáš Quast[10]
  • Skicu sochy sv. Václava ve zbroji, podle jeho kresby vytesal z kamene sochař Kamil Böhm roku 1857 na Karlův most v Praze, na objednávku Aloise Klára.[11]
  • Biblické náměty a portréty maloval na zakázku také pro privátní objednavatele, například obraz císaře Františka I. poklekajícího před Kristem Spasitelem (obraz pro úmrtní císařův pokoj ve Vídni z roku 1836), nebo dva obrazy pro Strahovskou obrazárnu.
  • 25 kreseb z cyklu Českých dějin, které byly provedeny litografií pro album Antonína Machka
  • Napsal také řadu úvah a esejů o umění, některé vyšly pod titulem Von der Kunst (O umění).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Lázně Libverda. In: ANDĚL, Rudolf, a kol. Frýdlantsko – Minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor. Liberec: Nakladatelství 555, 2002. ISBN 80-86424-18-9. S. 196–197.
  3. Pobytová přihláška pražského magistrátu
  4. Ludvík Páleníček: Za pochodní krásy, Výtvarný místopis Kroměřížska a Zdounecka, dřevoryt Antonín Marek Machourek, Verietas Kroměříž 1945.
  5. Malíři a grafici Veltruského zámku
  6. Nová encyklopedie českého výtvarného umění I, A-M, ed. Anděla Horová. Academia Praha 1995, s. 190-191 (autorka hesla Marie Mžyková
  7. Nová encyklopedie českého výtvarného umění I, A-M, ed. Anděla Horová. Academia Praha 1995, s. 190-191 (autorka hesla Marie Mžyková)
  8. František RUTH, Kronika královské Prahy a obcí sousedních III., Praha 1907, s. 1114
  9. František Ekert, Posvátná místa král. hl. m. Prahy, svazek I. Praha 1883, s. 238
  10. František Ekert, Posvátná místa král. hl. m. Prahy, svazek I. Praha 1883, s. 57
  11. František Ekert, Posvátná místa král. hl. m. Prahy, svazek I. Praha 1883, s. 283

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Wörndle H.v., Katalog der Werke von Joseph Führich, Wien 1914
  • Hönigschmid R., Malíř Josef Führich v Moderní galerii, Umění XI, 1938
  • Ottův slovník naučný, heslo Führich, Josef. Sv. 9, str. 753

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]