Adolf Zimmermann
| Adolf Zimmermann Adolph Gottlob Zimmermann | |
|---|---|
 Portrét od Karla Oesterlaye st., asi 1825 | |
| Narození | 1. září 1799 Lodenau-Neusorge (Horní Lužice)  Sasko |
| Úmrtí | 17. července 1859 (ve věku 59 let) Vratislav  Prusko |
| Alma mater | Kunstakademie Drážďany |
| Povolání | malíř, kreslíř |
| Manžel(ka) | Amalie Geller |
| Hnutí | romantismus, nazarénismus |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Adolf Zimmermann, také Adolph Gottlob Zimmermann (1. září 1799 Lodenau-Neusorge, Horní Lužice – 17. července 1859 Vratislav) byl německý malíř lužickosrbského původu z herrnhutské komunity moravských bratří; autor historických a oltářních obrazů a portrétista, stoupenec romantismu a düsseldorfské skupiny nazarénů.
Život[editovat | editovat zdroj]
Absolvoval základní herrnhutskou školu moravských bratří ve městě Niesky u Zhořelce, kde byla v této církvi aktivní také jeho matka Johanna Christina Zimmermannová, rozená Geislerová. Delší dobu tam bydlel a věnoval se uměleckým řemeslům. V letech 1818–1825 vystudoval figurální malířství na Akademii umění v Drážďanech u profesorů Ferdinanda Hartmanna a zhořeleckého rodáka Johanna Carla Rösslera. Za své výsledky získal saské královské stipendium, a se spolužákem – přítelem Carlem Gottliebem Peschelem odcestoval přes Stuttgart a Švýcarsko na studijní pobyt do Říma. Tam se v letech 1825–1829 připojili se ke skupině nazarénů Julia Schnorra z Carolsfeldu a Friedricha Overbecka. Zimmermann se spřátelil také s Josefem Führichem, kterého portrétoval a s nímž podnikl studijní cestu do Neapole a na Capri. Roku 1830 procestoval Toskánsko a přes Švýcarsko se dostal do Pirny, kde nějaký čas vyučoval kreslení. Od protestantské víry konvertoval ke katolicismu. V Německu se názorově přiblížil malířům nazarénům düsseldorfské školy, obrazy od 30. let do roku 1842 označoval místem vzniku Düsseldorf. Proslavil se více svými romanticko-realistickými portréty, jež nejsou tak schematické jako díla nazarénů.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Od studentských let dvanáct let čekal na svou nevěstu Amálii Luisu Gellerovou, dceru majitele továrny na mýdlo, než byl schválen jako úspěšný ženich.[1] Portrétoval ji, podobně jako jejich tři děti. V roce 1855 onemocněl cholerou, trpěl oční chorobou, přestal malovat a zchudl. Roku 1860 byly jeho obrazy a kresby rozprodány v dražbě, většinou jsou nezvěstné. Sbírku jeho náboženských obrazů měl vratislavský kníže-biskup Jindřich Förster.
Výběr z díla[editovat | editovat zdroj]
- Na lovu, autoportrét s přítelem Carlem Gottliebem Peschelem, Zhořelec 1825
- Portrét Josefa Führicha, kresba s obšírnou popiskou (Vera effigies...), Řím asi 1827
- Portrét sester Amálie Luisy a Hermíny Matyldy Gellerových, kolem 1825
- Bóaz a Rút, kolem 1833
- Kristus na návštěvě u Marie a Marty, sakristie kostela P. Marie, Pirna, 1836
- Kristus na cestě do Emauz, evangelický kostel sv. Petra, Bad Gottleuba, 1836
- Jákob s andělem, 1838; duben–květen 1840: vystaveno v Praze v Obrazárně Společnosti vlasteneckých přátel umění[2]
- Rinaldo a Armida (hrdinové eposu Torquata Tassa Osvobozený Jeruzalém), 1839
- Klanění pastýřů, kolem 1840, Státní umělecké sbírky Drážďany, (varianta ve Friedenskirche, Essen-Steele 1840)
- Svatá rodina na cestě do Egypta, kostel v Lennep(u), okres Düsseldorf, 1842
- Panna Marie s dítětem, 1842
- Judita s hlavou Holofernovou, 1843 [3]
- Portrét knížete Hanse Ernsta von Haugwitz (1780–1843), Zhořelec
- Snímání Krista s kříže, kolem 1844
- Svatá Cecílie, kolem 1844
- Lazar a boháč, 1844
- Klanění pastýřů, kolem 1840, Státní umělecké sbírky Drážďany, (varianta ve Friedenskirche, Essen-Steele 1840)
- Poslední modlitba sv. Václava, 1852, oltářní obraz v kostele sv. Kříže, Zhořelec; ke svatováclavské ikonografii Zimmermann přispěl kompozicí, v níž se světec modlí u vrat staroboleslavského kostela (s detailem románského sloupu), zatímco v přítmí se připravují jeho vrazi.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ BOETTICHER 1901, s. 1052–1053
- ↑ BOETTICH, 1901, s. 1053
- ↑ Mutualart aukce
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Hans Geller: Ernste Künstler, fröhliche Menschen. Zeichnungen und Aufzeichnungen deutscher Künstler in Rom zu Beginn des 19. Jahrhunderts. Joseph Führich und seine Freunde. München: Münchner Verlag und Graphische Kunstanstalten 1947.
- Marius Winzeler: Adolf Gottlob Zimmermann (1799–1859). Das Werk eines wichtigen Nazareners kehrt in die Oberlausitz zurück. In: Görlitzer Magazin. 18/2005, S. 42–50.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Adolf Zimmermann na Wikimedia Commons - Friedrich BOETICHER: Malerwerke des 19. Jahrhunderts. Beitrag zur Kunstgeschichte. Díl 2/2, část 33–67: Saal–Zwengauer. F. v. Boetticher’s Verlag, Dresden 1901, s. 1052–1053
- (německy) Führichovy ilustrace k Ludwig Tieck, „Genovefa“
