Aleš Veselý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Aleš Veselý
foto Jindřich Nosek, 2013
foto Jindřich Nosek, 2013
Narození 3. února 1935
Čáslav, Československo
Úmrtí 14. prosince 2015 (ve věku 80 let)
Vzdělání Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání sochař, vysokoškolský pedagog
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Aleš Veselý, (foto: Jiří Jiroutek)

Aleš Veselý (3. února 1935 v Čáslavi14. prosince 2015) byl český sochař a pedagog.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Po absolvování pražské akademie (1952 – 58) se usadil v Praze. Na konci padesátých let patřil k nejvýznamnějším protagonistům „českého informelu“ - vlny abstraktních projevů, která po dlouhém období stalinistické stagnace poprvé rezonovala s aktuálními trendy světového umění. Charakteristickými rysy tohoto proudu, které se objevují i v díle Aleše Veselého, byly spirituální a existenciální obsahy, návaznost na tradici českého umění od gotiky, přes baroko až po surrealismus, princip asambláže, transformace obrazu v materiálový objekt, ne-barevnost (respektive převaha černé, hnědí a přirozených barev surových materiálů), používání nezvyklých materiálů (dřevo, textilie, asfalt atd.), které byly záměrně destruovány a objekty tím získávaly charakter magických předmětů jakoby poznamenaných patinou času.

V druhé polovině šedesátých let se v díle Aleše Veselého posiluje imaginativní a existenciální složka. V roce 1965 je jeho Židle – uzurpátor oceněna na Bienále v Paříži Cenou kritiky. V letech 1967 – 68 vytváří na Sympoziu prostorových forem v Ostravě monumentální Kaddish, jednu z nejvýznamnějších soch českého moderního sochařství. Na začátku sedmdesátých letech se na dlouhou dobu uchýlil do soukromí: azyl našel ve Středoklukách nedaleko Prahy, kde zakoupil zbořený mlýn, v němž si vybudoval venkovský ateliér. V okolí domu vznikla expozice jeho exteriérových soch. Na přelomu 70. a 80. let se mu podařilo realizovat několik soch ve veřejném prostoru v Německu (Bochum, Hamm). V osmdesátých letech se v jeho díle začíná objevovat princip mechanismů, pracuje s velkými hmotami a fyzikálními silami (zemská tíha, pnutí pružiny atd). Některé sochy koncipuje jako monumentální zásahy do krajiny.

Po letech v ústraní přichází po roce 1989 jeho umělecká satisfakce. V letech 1990 až 2006 působil jako profesor na Akademii výtvarných umění v Praze, kde vedl ateliér monumentální tvorby. Poté vyučoval na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

Jeho sochy jsou umístěny na veřejných prostranstvích po celém světě (Olympijský park, Seoul; Faret Tachikawa, Tokio; Terezín; Europos Parkas, Vilnius; Wijk aan Zee, Nizozemí).

Žil v Praze, ateliér měl v obci Středokluky u Prahy. Na přelomu léta a podzimu 2015 uspořádal sérii čtyř výstav u příležitosti svých osmdesátých narozenin. V pondělí 14. prosince 2015 náhle zemřel.[1]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Aleš Veselý, Kaddish (1967-1969)
Aleš Veselý, Vstup do zákona (2014), Galerie středočeského kraje v Kutné Hoře
Aleš Veselý, Zákon nezvratnosti (2015), Terezín
Aleš Veselý, Holocaust memorial (2008), Kutná Hora
Aleš Veselý, Messengers, Sculpturepark Een Zee van Staal in Wijk aan Zee, Nizozemsko
Aleš Veslý, Iron report (1979), Bochum
  • 2016 Bez začátku, bez konce - Pocta Aleši Veselému, Museum Kampa, Praha 1, 2. – 28. února 2016[2]
  • 2015 čtyři výstavy k umělcovu životnímu výročí Aleš Veselý / Bez začátku, bez konce[3]
    • 1 Neznámé objekty od šedesátých do dneška, Galerie 1. patro, Praha, 3. září — 11. listopad 2015
    • 2 Grafika – negrafika (šedesátá, sedmdesátá), Galerie Millenium, Praha, 11. září 2015 - 11. říjen 2015
    • 3 Vize a představy z posledních let, Galerie Villa Pellé, Praha, 18. září - 11. listopad 2015
    • 4 Ideální projekty uskutečněné i neuskutečněné, Galerie Zlatá husa, Praha, 30. září – 30. říjen 2015
  • 2012 Kódy a prolínání, Galerie umění Karlovy Vary, Karlovy Vary
  • 2011 Kresby malbou, Galerie Veteran Arena, Olomouc,[4]
  • 2011 Trvání a setrvání, Centrum současného umění DOX, Praha
  • 2010 Aleš Veselý: Disproporce dimenzí – fragmenty záznamů, Galerie Smečky, Praha
  • 2009 Aleš Veselý v prostorách Josefa Pleskota, Litomyšl
  • 2007 Aleš Veselý, Východočeská galerie, Pardubice
  • 2007 Aleš Veselý, Galerie Klatovy/Klenová, Klenová
  • 2007 Starší objekty a nové projekty, Západočeská galerie, Plzeň
  • 2006/07 Aleš Veselý, Galerie Zlatá Husa, Praha
  • 2005/06 Vybrané práce z let 1959-2005, Egon Schiele Art Centrum, Český Krumlov
  • 2003 Infinite Point, Carosso Fine Art, New York, USA
  • 2000 Big Mirror – Exhibition of a Landscape-Sculpture Project, Oda Park, Venray, Nizozemí
  • 2000 Utopie und Reflexion, Panorama Museum, Bad Frankenhausen, Německo
  • 2000 Kresby a projekty, Galerie výtvarného umění, Litoměřice
  • 1999 Obsese – realita – utopie, Státní galerie výtvarného umění, Ostrava
  • 1998 New Drawings for Skulptures Chicago, International Currents Gallery - J.D. Mooney Foundation, USA
  • 1995 Messengers, International Currents Gallery – J. D. Mooney Foundation, Chicago, IL., USA
  • 1994 Chicago International Art Exhibition, Chicago, IL., USA
  • 1994 Artforum, Karlovy Vary
  • 1993 Fabric Workshop and Museum, Philadelphia, PA., USA
  • 1993 Deutsch-deutsches Museum, Mödlareuth, Německo
  • 1993 Galerie Christoph Dürr, Mnichov, Německo
  • 1992 Středoevropská galerie a nakladatelství, Praha
  • 1992 Aleš Veselý: Point of Limit, Míčovna Pražského hradu, Praha
  • 1990 Aleš Veselý, Nová síň, Praha, 4. červen - 1. červenec 1990
  • 1990 Kulturní středisko Opatov, Praha
  • 1988 Batuz Foundation, Schloss Schaumburg
  • 1985 Kresby malbou, Ústav makromolekulární chemie ČSAV, Praha
  • 1984 Palác U melouna, Praha
  • 1980 Gustav-Lübcke-museum, Hamm, Německo
  • 1979 Činoherní klub, Praha
  • 1970 Státní židovské museum, Praha
  • 1969 Wiener Secession, Vídeň, Rakousko
  • 1965 Oblastní galerie, Liberec
  • 1963 Stigmatické objekty, Alšova síň, Praha

Stipendia[editovat | editovat zdroj]

  • 1995 Pollock-Krasner Foundation Grant, Chicago, IL, USA
  • 1993 Arts Link Fellowship at The Fabric Workshop, Philadelphia, PA, USA
  • 1986 International Sculpture Center Fellowship, Washington, D.C., USA

Ceny[editovat | editovat zdroj]

  • 1994 The Chicago Prize, John David Mooney Foundation, Chicago, IL, USA
  • 1969 Cena Matyáše Brauna za sochu Kaddish na výstavě Socha a město, Liberec
  • 1965 Cena kritiky za sochu Židle usurpátor na IV. Bienále mladých v Paříži, Francie

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

  • The Solomon Guggenheim Museum, New York City, USA
  • Centre Georges Pompidou, Paříž, Francie
  • Uffizi Gallery, Firenze, Itálie
  • Sculpture Collection – Olympic Park, Seoul, Jižní Korea
  • Runnymede Sculpture Farm, Woodside, California, USA
  • Albertina, Vídeň, Rakousko
  • Museum Folkwang, Essen, Německo
  • Museum Bochum, Bochum, Německo
  • Gustav-Lübcke-Museum, Hamm, Německo
  • Bibliothéque Nationale, Paříž, Francie
  • Muzeum Pomorza Środkowego, Słupsk, Polsko
  • Národní galerie, Praha
  • Středoevropské forum Olomouc
  • Galerie hlavního města Prahy
  • Museum hlavního města Prahy
  • Židovské Muzeum Praha
  • České museum výtvarných umění, Praha
  • Museum Kampa, Praha
  • Galerie Zlatá Husa, Praha
  • Moravská galerie, Brno
  • Regionální galerie: Hradec Králové, Hluboká nad Vltavou, Cheb, Klatovy-Klenová, Liberec, Louny, Ostrava, Pardubice, Plzeň, Roudnice nad Labem, Ostrov nad Ohří, Terezín
  • Soukromé sbírky: USA, Kanada, Japonsko, Izrael, Německo, Francie, Itálie, Nizozemí, Nový Zéland, Rakousko, Česká republika

Sochy ve veřejném prostoru[editovat | editovat zdroj]

  • 2015 Brána nenávratna, Památník ticha, Praha Bubny
  • 2015 Zákon nezvratnosti, Krematorium Terezín
  • 2014 Vstup do zákona, Galerie středočeského kraje v Kutné Hoře[5]
  • 2010 Distance a Dotyky, Masarykova Univerzita v Brně, nerez ocel, kámen, 300×560×150 cm
  • 1998–2001 Chamber of Light, Europos Parkas, Vilnius, železo, ocel a balvany, 777×430×430 cm
  • 2008 Holocaust Memorial, před bývalou synagogou v Kutné Hoře, kámen, nerez ocel, železo, 200×200×200 cm
  • 1999 Messenger, Sculpture Park, Wijk aan Zee, ocel a balvany, 530×376×609 cm
  • 1996 Memento, socha z roku 1968 permanentně umístěna ve městě Venray, nerez ocel, v. 450 cm
  • 1995 Magen David, Památník Terezín, nerez ocel, pobronzované železniční koleje, balvany, v. 560 cm
  • 1994 Doublebench, Faret Tachikawa, Tokio, nerez ocel, diorit, 240 × 240 × 70 cm
  • 1988 Testimony, socha z roku 1968 permanentně umístěná v Olympijském parku v Seoulu, nerez ocel, v. 280 cm
  • 1980 Ten, svařovaná socha z nerez oceli před školou Ed. Sprangera, Hamm, v. 12 m
  • 1979 Iron Report, městský park, Bochum, soubor tří železných soch, I. 750 × 900 × 220 cm, II. 330 × 360 × 180 cm, III. 280 × 220 × 110 cm
  • 1973 Trouba z Jericha, Nové Sedlo u Karlových Varů, nerez ocel, 210 × 390 × 230 cm
  • 1967-68 Kaddish, (původně v Ostravě) od roku 1971 socha umístěna v umělcově ateliéru ve Středoklukách, svařovaná nerez ocel, v. 710 cm
  • 1965 Enigma kruhu, Staré letiště, Praha Ruzyně
  • 1963 Indeterminace kruhu a přímky, ČSA, via Bissolati, Řím, dřevo, železo a acronex (v roce 1994 byla zničena s vědomím České ambasády)

Brána nenávratna[editovat | editovat zdroj]

Brána nenávratna
(Aleš Veselý, 2015)
nádraží Praha-Bubny

Dne 9. března 2015 byla na nádraží Praha - Bubny slavnostně odhalena rozměrná plastika s názvem "Brána nenávratna" od Aleše Veselého v podobě dvacetimetrové kolejnice zdvižené k nebi (symbolizuje Jákobův žebřík). Datum odhalení této instalace je i připomínkou na noc z 8. na 9. března 1944, kdy bylo zavražděno téměž 4000 vězňů takzvaného terezínského rodinného tábora v Osvětimi. Obří artefakt stojí na místě židovských transportů jako brána na cestě, kterou procházely válečné transporty k deportačním vlakům. Socha nese poselství, že nádraží, poznamenané tragickými osudy pražských Židů (odtud bylo deportováno v letech 1941 až 1945 na 50 tisíc židovských občanů Prahy do Terezína a jiných koncentračních táborů), je připraveno k plánované přestavbě na Památník ticha jako připomínku obětí holokaustu.[6] [7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ve věku 80 let zemřel v pondělí sochař Aleš Veselý [online]. ČTK, 2015-12-16, [cit. 2015-12-16]. Dostupné online.  
  2. Bez začátku, bez konce – Pocta Aleši Veselému - 1935 - 2015 na stránkách Musea Kampa
  3. Aleš Veselý / Bez začátku, bez konce [online]. Aleš Veselý, [cit. 2015-10-31]. Dostupné online.  
  4. katalog výstavy Kresby malbou on-line
  5. Vstup do zákona, Instalace v GASK
  6. Socha Aleše Veselého avizuje vznikající Památník ticha na nádraží Bubny [online]. ČTK, 2015-03-09, [cit. 2015-03-09]. Dostupné online.  
  7. ŠAF. Jákobův žebřík byl vztyčen. Na Památník ticha už teď chybí jen peníze [online]. iDnes.cz, 2015-03-09, [cit. 2015-03-10]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]