Jan Antonín Pacák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Antonín Pacák
Základní informace
Jinak zvaný Jeňýk, Kytička, Sorry
Narození 26. dubna 1941
Praha
Čechy a MoravaČechy a Morava Čechy a Morava
Úmrtí 23. března 2007 (ve věku 65 let)
Měchenice
ČeskoČesko Česko
Příčina úmrtí leukemie
Žánry rock, swing, jazz
Povolání malíř, hudebník, výtvarník, grafik
Nástroje bicí, perkuse, flétna, hoboj, foukací harmonika, kazoo, kontrabas, banjo, loutna, baskytara, kytara, valcha, autoharfa
Aktivní roky 1962–2007
Vydavatel Supraphon
Příbuzná témata Olympic
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Antonín Pacák (26. dubna 1941 Praha23. března 2007 Měchenice) byl český malíř, kreslíř, grafik, ilustrátor a hudebník.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Byl synem architekta, filmového výtvarníka, scénografa a pedagoga na pražské FAMU Jana Pacáka (např. Pyšná princezna, Anděl na horách).

Výtvarník[editovat | editovat zdroj]

Po vyučení keramikem ve Staré Roli navštěvoval rok Výtvarnou školu Václava Hollara a v letech 1959–1965 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze – obor nástěnná a monumentální tvorba, u profesorů V. Sychry a A. Paderlíka. Od roku 1964 spolupracoval s televizními a filmovými studii (titulky, scénické návrhy), výtvarně se podílel na sedmi animovaných filmech, vytvořil několik audiovizuálních pořadů. Od roku 1965 rovněž pracoval jako grafik a ilustrátor ve svobodném povolání, zabýval se časopiseckou a knižní ilustrací (Hudební rozhledy, Čs. Architekt, Mladý svět, ilustrace k téměř 70 knihám); v letech 1988–1994 byl výtvarným redaktorem v nakladatelství a vydavatelství Mladá fronta (dětský časopis Sluníčko) a zároveň ilustrátorem časopisu Světová literatura (1979–1990). V letech 1976–1978 učil výtvarnou výchovu na SZŠ, 1996–1999 vedl ateliér propagační grafiky na Soukromé střední výtvarné škole v Písku (nástěnná výzdoba na fasádě budovy školy), jako pedagog působil i na stavební fakultě ČVUT v Praze. Věnoval se i loutkářské tvorbě, návrhům divadelních i filmových plakátů a programů, obalům na hudební a zvukové nosiče, divadelním výpravám a kostýmům, návrhům pro hudební festivaly, výtvarné publicistice (texty a editace textů pro katalogy, recenze v denním i odborném tisku).

Kreslil nejčastěji barevným pastelem, tuší nebo v kombinovaných technikách, které často doplňovaly koláže. Ve volné grafice pracoval téměř výhradně technikou dřevořezu. V roce 1992 se přihlásil na I. Mezinárodní sympozium malby kobaltem pod glazuru do továrny Český porcelán v Dubí u Teplic, od té doby se malbě na porcelán věnoval a jako jeden z mála využíval pro své práce tradiční cibulový vzor a časem i porcelánové střepy, víčka od konvic, porcelánové elektroizolátory a celé porcelánové kusy. Maloval i na složené kachle, velké talíře a vázy.

Pacákův výtvarný styl nesl jeho výrazný rukopis blízký lidovému umění a zlidovělým odnožím velkých uměleckých slohů. V 70. letech pracoval unikátní kombinovanou technikou, vytlačováním v kovových plátech a následným kolorováním a zdobením, Pacákovy legendární „plechy“ jsou blízké kramářským písním a lidovým terčům (Čert a Káča, Prodaná nevěsta, Mozart...).

Uspořádal kolem stovky samostatných výstav a zúčastnil se mnoha výstav společných.

V roce 1975 byl oceněn zlatou medailí na XVI. International de Dibuix Joan Miró v Barceloně. Byl členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar a tvůrčí skupiny Tolerance[zdroj?] a Syntéza.

Svými pracemi je zastoupen v Národní galerii v Praze, Galerii hlavního města Prahy, sbírce Ministerstva kultury ČR a v dalších veřejných a soukromých sbírkách doma i v zahraničí (zejména Japonsku a USA).

Hudebník[editovat | editovat zdroj]

Kromě výtvarného oboru se věnoval též hudbě, byl multiinstrumentalistou. Hrál na dechové i strunné nástroje, flétny (zobcové i příčné), hoboj (vč. Laoského[zdroj?]), foukací harmoniku, kazoo, kontrabas, banjo, loutnu, baskytaru, valchu, autoharfu (citeru), a bicí a perkuse. V letech 1965–1971 působil jako bubeník rockové skupiny Olympic, kde nahradil Františka Ringo Čecha a se kterou nazpíval i několik písní („Strejček Jonatán“, „Anděl a já“, „Bon Soir“, „Madmoiselle Paris“), hrál také dixieland, jazz, často hrál jako studiový hudebník pro nahrávky skupiny Spirituál kvintet (byl i častým hostem jejich koncertů), léta příležitostně vystupoval s amatérským hudebním sdružením českých umělců-grafiků Grafičanka. O jazzu a beatu připravoval i pořady pro Československý rozhlas. Společně se Zdeňkem Rytířem založili skupinu Blue Five a hrál v kapele doprovázející vystoupení Ivana Mládka (Čundrcountryshow). Podílel se též na vzniku Banjo Bandu, nazpíval zde např. „Upírovu píseň“.

Úmrtí[editovat | editovat zdroj]

Zemřel 23. března 2007 ve věku 65 let na leukemii.

Uctění památky[editovat | editovat zdroj]

Z galerie Jana Pacáka v Mimoni

Od listopadu 2011 má v mimoňském městském muzeu svou galerii, která byla pokřtěna jeho jménem za přítomnosti jeho ženy Jany, dcer Veroniky a Terezie a vnoučat Kristýny s Lukášem. Krátce zde byla i výstava dalších prací a osobních předmětů, které se pojily s osobou umělce.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. redakce. Výstava a křest galerie Jana A. Pacáka. i-noviny.cz [online]. 2011-12-28 [cit. 2012-12-26]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GRATIAS, Petr. Cesty do rockového nebe : jednatřicet portrétů československých rockerů. Brno: Nakladatelství JOTA, 2019. ISBN 978-80-7565-529-5. S. 176–183. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]