Airbus A320

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z A320)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
A318/A319/A320/A321
Airbus A320-214 společnosti ČSA
Airbus A320-214 společnosti ČSA
Určení úzkotrupý dopravní letoun
Výrobce Airbus
První let 22. února 1987
Zařazeno 28. března 1988 (Air France)
Charakter Ve službě
Uživatel American Airlines
easyJet, China Southern Airlines, China Eastern Airlines
Výroba 1986–dosud
Vyrobeno kusů 8 419 (září 2018)
Další vývoj Airbus A320neo

Airbus A320 je řada civilních dvoumotorových proudových dopravních letounů s úzkým trupem pro krátké a střední tratě vyráběných firmou Airbus. Zahrnuje modely A318, A319, A320 a A321, které mají velmi mnoho společných komponent a například i stejný kokpit. Typ A320 byl prvním civilním dopravním letadlem s digitálním řídícím systémem fly-by-wire (tj. z kokpitu se přenášejí pouze elektrické signály k servomotorům). Letadel z rodiny Airbus A320 bylo doposud vyrobeno přes 7 900 kusů, řada konkuruje hlavně dopravnímu letounu Boeing 737, který má podobnou kapacitu i spotřebu.

Na úspěch rodiny A320 navazuje od roku 2012 modernizovaný program Airbus A320neo, první let se konal v roce 2014.

Historie[editovat | editovat zdroj]

A320-100 Air Inter v roce 1991, jeden z několika málo A320-100
Prototyp Airbusu A320 v září 1988, upravený jako A320-200

Po úspěchu Airbusu A300 začal Airbus vyvíjet náhradu za tehdy nejpopulárnější dopravní letoun na světě - Boeing 727. Nový Airbus měl mít stejnou kapacitu, ale nižší provozní náklady a měl být k dispozici v několika verzích pro různý počet cestujících. Digitální technologie použité u A320 byly symbolem dvougeneračního technologického skoku oproti plně analogovému Boeingu 727 a generačního vůči Boeingům 737 řad -300/400/500. A320 měl být celosvětovou náhradou za 727 a nejstarší varianty 737.

Po nárůstech cen ropy v 70. letech potřeboval Airbus minimalizovat náklady na palivo u A320. Aby toho dosáhl, použil u svého nového typu množství nejmodernějších technologií, např. systém řízení letu fly-by-wire, rozsáhlé použití kompozitních materiálů, změnu těžiště letounu pomocí paliva, skleněný kokpit a dvoučlennou posádku. Díky těmto vylepšením dosáhl A320 o 50% nižší spotřeby než Boeing 727. U A320 jsou používány motory dvou dodavatelů: CFM International CFM56 a International Aero Engines V2500.

A320 má počítačový palubní systém údržby. Systémy avioniky jsou navrženy tak, aby je bylo možné snadno modernizovat na novější verzi. S výjimkou úplně prvních A320 může být většina strojů modernizována na nejnovější standard avioniky a být tak moderní i po dvaceti letech ve službě.

Pilotní kabina je vybavena Elektronickým letovým informačním systémem EFIS a bočními „sidesticky“ (což jsou laicky řečeno joysticky-místo klasických řídících sloupků). Chování systému fly-by-wire (vybaveného ochranou proti překročení letové obálky) bylo tehdy (na konci 80. let) zcela novou zkušeností pro mnoho pilotů. To mohlo přispět k některým tehdejším nehodám, včetně nehody letu 296 Air France během letecké přehlídky v Habsheimu s 3 mrtvými. Nehoda se stala, když se pilot pokusil o nízký průlet. Vyšetřování nehody bylo ztěžováno zásahy zaměstnanců Airbusu, včetně manipulace s důkazy. Pečlivý pilotní výcvik a úpravy systému fly-by-wire velmi omezily podobné incidenty; A320 má dnes velmi dobré záznamy o bezpečnosti.

Ve službě[editovat | editovat zdroj]

Kokpit A321 je podobný i pro A318, A319 a A320. Toto uspořádání by mělo být začleněno i do A330, A340, A350 a A380. Tato "standardizace" umožňuje pilotům rychlý přechod mezi těmito typy.

26. února 1988 byl typu udělen certifikát od JAA a A320 mohl vstoupit do služby. Stalo se tak v březnu 1988 u Air France. Od té doby se rodina verzí A320 rychle rozrůstala: výroba 185místného A321 byla zahájena v roce 1989, 124místného A319 v roce 1993 a 107místného A318 v roce 1999.

Ve srovnání s jinými letouny ve stejné třídě má A320 širší kabinu, větší zavazadlový prostor v nadhlavní části a plně digitální fly-by-wire řídící systém. Navíc má letoun značný nákladový prostor s rozměrnými dveřmi, které usnadňují nakládku a vykládku. Díky těmto vlastnostem si A320 objednaly letecké společnosti jako Northwest Airlines (první zákazník v USA), United Airlines a British Airways. Nízké náklady na provoz a údržbu jsou magnetem pro nízkonákladové dopravce. Např. Jet Blue si objednal až 233 strojů z rodiny A320 pro svou flotilu. Mezi další nízkonákladové dopravce s významnými objednávkami patří easyJet a Air Asia.

Už skoro dvě desetiletí stroje rodiny A320 soupeří na trhu s konkurencí letounů Boeing 737 Classics (-300/-400/-500), Boeing 737 Next-Generation (-600/-700/-800/-900), Boeing 757, Boeing 717, McDonnell Douglas MD-80 a McDonnell Douglas MD-90.

Airbus A319 používá Escadron de transport, d'entraînement et de calibrage - letka, která má na starosti přepravu oficiálních francouzských představitelů.

Technologie[editovat | editovat zdroj]

Konečná montáž letounů Airbus A321 v Hamburku

Některé moderní technologie použité v A320:

  • první plně digitální fly-by-wire řídící systém v civilním dopravním letadle a první s tzv. přirozenou nestabilitou
  • první civilní dopravní letadlo, které používá boční „sidesticky“ místo tradičních řídicích pák (sloupků/beranů)
  • dvoučlenná posádka (Boeing 727 má tříčlennou, 737 dvoučlennou)
  • plně skleněný kokpit, tedy ne hybridní verze jako u A310, Boeingu 757 a Boeingu 767
  • první dopravní letoun s významným podílem kompozitních materiálů v konstrukci
  • centrální diagnostický systém umožňující zjištění problému z pilotní kabiny

Varianty[editovat | editovat zdroj]

A320 se stal základem pro celou skupinu verzí se stejnou konstrukcí, ale rozdílnou kapacitou - o něco menší A319, ještě menší A318 a o trochu větší A321. Jejich kapacita se pohybuje od 100 do 220. Konkurují si s Boeingy 737, 757 a 717. Z hlediska pilota je ovládání všech verzí A320 stejné, pouze se musí vzít do úvahy o něco větší či menší délka a hmotnost.

Technicky se název „A320“ vztahuje pouze na původní „středně velkou“ verzi letounu, ale neformálně se používá k označení celé rodiny A318/A319/A320/A321. Všechny varianty splňují požadavky ETOPS (schopnost letět určitou dobu s jedním motorem).

A320[editovat | editovat zdroj]

Irské národní aerolinie, Aer Lingus, mají přes třicet letounů A320-200

A320 má dvě varianty A320-100 a A320-200. A320-200 je konečnou verzí, strojů A320-100 se vyrobilo jen několik kusů. A320-200 má na koncích křídel malé winglety a zvýšenou kapacitu palivových nádrží oproti A320-100 (pro větší dolet), další rozdíly jsou minimální. Typický dolet se 150 pasažéry je u A320-200 asi 5 400 km. Pohon obstarávají dva dvouproudové motory CFMI CFM56-5 nebo IAE V2500 s tahem 113 kN až 120 kN.

A319[editovat | editovat zdroj]

Airbus A319 ve službách Aeroflotu

Zkrácená verze A320 s minimálními změnami. Se skoro shodnou kapacitou palivových nádrží jako A320-200 a méně pasažéry se dolet, se 124 cestujícími ve dvou třídách, prodloužil na 7 200 km, největší ve své třídě. A320 a A319 jsou nejpopulárnější varianty v rodině A320. V roce 2003 si easyJet objednal Airbusy A319 s menšími kuchyňkami (easyJet během letů nenabízí jídlo) a 156 sedadly v jediné třídě. Aby se vyhovělo bezpečnostním požadavkům na rychlost evakuace, musely být přidány další nouzové východy nad křídlo. Pohon zajišťují stejné motory jako u A320. Certifikace u JAA a vstup do služby, u Swissairu, proběhly v dubnu 1996.

Obrovská objednávka easyJetu na 120 kusů A319 plus 120 opcí patří v současnosti[kdy?] mezi největší objednávky dopravních letadel od leteckých dopravců. Jedinou srovnatelnou objednávku učinil hlavní konkurent easyJetu Ryanair na stroje Boeing 737. V současné době[kdy?] drží Northwest Airlines rekord v nejkratší pravidelné lince A319 z Bishop International Airport ve Flintu, Michigan do Detroitu (Detroit Metro Airport) – vzdálenost pouhých 92 km (57 mil).

A319CJ[editovat | editovat zdroj]

Český vládní Airbus A319CJ doprovázen stíhačkou Saab Gripen při návratu z Olympijských her v Soči

A319CJ (Corporate Jet) je business jet verze A319. Má instalované další palivové nádrže v nákladovém prostoru a prodloužený dolet na 12 000 km. Při případném dalším prodeji může být zpětně přestavěn na standardní A319 pouhým odstraněním přidaných palivových nádrží, a tak maximalizovat svou cenu. Je také znám jako ACJ neboli Airbus Corporate Jet.

Letoun může pojmout až 39 pasažérů, ale na přání zákazníka může být dodán v jakékoliv konfiguraci. Mezi jeho uživatele patří např. Daimler AG a PrivatAir. A319CJ si konkuruje s dalšími firemními letouny jako Gulfstream V, na Boeingu 737 založeném BBJ1 a Bombardier Global Express. Je poháněn stejnými motory jako A320.

Dne 9. března 2006 podepsalo Ministerstvo obrany České republiky smlouvu o nákupu dvou letounů A319CJ, které postupně nahradily v dopravním letectvu Armády ČR zastaralé stroje Tupolev Tu-154. První letoun byl dodán v prosinci 2006, druhý pak v září 2007.[1] Od 26. října 2007 nesou oba stroje jména válečných veteránů z druhé světové války generála Karla Janouška a generála Josefa Ocelky.[2]

A319LR[editovat | editovat zdroj]

Tato verze má všech 48 sedadel v obchodní třídě, byla speciálně navržena pro mezikontinentální lety pouze touto třídou. A319LR, ve srovnání s A319CJ, má jen čtyři přidané palivové nádrže místo šesti. Typický dolet je 8 300 km, nejdelší v rodině A320 (s výjimkou A319CJ). Lufthansa provozuje linku (jen s business třídou) mezi Německem a USA s flotilou strojů A319LR patřících švýcarskému PrivatAiru.[kdy?] Na druhou stranu např. Qatar Airways mají své A319LR vybaveny standardním počtem 110 sedadel.[kdy?]

A321[editovat | editovat zdroj]

Přistávající A321 společnosti Condor

A321 je prodloužená verze A320 s minimálními změnami. Plocha křídla byla mírně zvětšena, má oproti A320 dvouštěrbinové klapky a podvozek je zesílen. Pohon zajišťují silnější verze motorů CFM56 a V2500. Někteří dopravci upřednostňují A321 před Boeingem 757, kvůli jeho podobnosti s A318, A319 a A320. Certifikací úspěšně prošel v prosinci 1993 u JAA.

Typický dolet se 186 pasažéry je pro A321-100 asi 4 300 km. Poháněn je dvěma dvouproudovými motory CFM56-5 nebo IAE V2500 s tahem 138 kN.

A321-200 s větší kapacitou palivových nádrží má se 186 pasažéry dolet asi 5 500 km. A321-200 je poháněn dvěma motory CFM56-5 nebo IAE V2500 s tahem 147 kN.

A318[editovat | editovat zdroj]

Airbus A318 u British Airways

A318, také známý jako „Mini-Airbus“, je nejmenší člen rodiny A320. Během vývoje byl označován jako A319M3, což napovídá, že je přímo odvozen z A319. „M3“ znamená „mínus tři trupové díly“. Letoun je o šest metrů kratší a o 14 tun lehčí než A319. V konfiguraci se dvěma třídami má A318 109 sedadel. Byl konstruován jako náhrada starších verzí Boeingu 737 a Douglasu DC-9, ale konkuruje také modelům Boeing 737-700 a Boeing 717.

A318 je k dispozici v několika verzích s různou maximální vzletovou hmotností (MTOW) od 59 tun (dolet 2750 km) po 68 tun (6000 km). Nižší MTOW umožňuje ekonomický provoz na regionálních linkách (při kratším doletu) a vyšší MTOW dovoluje A318 doplňovat další stroje rodiny A320 na okrajových tratích. Lehčí A318 má o 10% větší dolet než A320, což mu dovoluje obsluhovat některé linky, které A320 obsluhovat nemůže, např. LondýnJeruzalém a SingapurTokio, British Airways jej provozují i na transatlantické lince London/ShannonNew York.[kdy?] Největší využití ale nachází na krátkých, méně obsazených letech mezi městy střední velikosti.

Během svého vývoje narazil A318 na několik problémů. Prvním byl pokles poptávky po nových letadlech v období po 11. září 2001. Druhým byl fakt, že nové motory Pratt & Whitney spotřebovávaly více paliva než se očekávalo a v době, kdy měl CFMI připraveny nové, úspornější motory, mnoho zákazníků se od A318 už odvrátilo, např. Air China, Trans World Airlines (divize American Airlines) a British Airways. I když Airbus doufal, že se A318 na trhu prosadí jako alternativa k regionálním dopravním proudovým letounům, zákony jak v USA, tak v Evropě jej řadí do stejné třídy jako větší letadla, a protože tomu odpovídají i přistávací a jiné poplatky, regionální operátoři jej nepoužívají.

Pohon zajišťují dva motory CFM56-5 nebo Pratt & Whitney PW6000 s tahem 96 až 106 kN. První A318 byly dodány v roce 2003 společnostem Frontier Airlines a Air France. Cena za jeden A318 se pohybuje od 39 do 45 milionů dolarů a provozní náklady jsou asi 2500 až 3000 dolarů za hodinu letu. Objednávky A318 jsou nižší, než se plánovalo, k čemuž přispěla těžká konkurence firem jako Bombardier a Embraer, které vyrábějí menší letadla. Celkem bylo objednáno a dodáno 80 letadel.[kdy?]

A320neo[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Airbus A320neo.

Airbus navázal na úspěch předchozích řad novou řadou A320neo. Ta se od té starší liší především novými motory, lepšími aerodynamickými vlasnostmi, širší kabinou, lepšími zvukovými izolačními vlasnostmi, větším počtem míst a celkovými sníženými náklady na provoz. Neo v názvu znamená „new engine option", v překladu nová možnost motoru, u řady A320neo je totiž možno si vybrat z motorů CFMI LEAP-1A nebo Pratt & Whitney PW1000G. První let verze A320neo se konal 25. září 2014, verze A319neo poprvé vzlétla 9. února 2016 a verze A321neo 31. března 2017. Verze A318neo není v plánu. V květnu 2017 bylo vyrobeno již přes 100 kusů tohoto nového typu. Prvními provozovateli byly společnosti Lufthansa, GoAir, IndiGo, Pegasus Airlines, Scandinavian Airlines, AirAsia a Frontier Airlines. Tato řada konkuruje především letounům Boeing 737 MAX.

Podíl na trhu[editovat | editovat zdroj]

Od počátku roku 1988 do konce roku 2017 dodal Airbus svým zákazníkům už 7979 kusů letounů rodiny A320 a na více než 11000 měl závazné objednávky. K roku 2015 bylo provozuschopných 6581 těchto letounů. Nejpočetnější je typ A320.

Souhrn nehod[editovat | editovat zdroj]

(Údaje k lednu 2018 souhrn pro všechny typy rodiny A320)[3]

  • Ztráty letounu: 41 (s celkem 1393 mrtvými)
  • Ostatní nehody: 83 (0 mrtvých)
  • Únosy: 15

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Letouny Airbus A32X
Airbus A320 za letu
Typ A318[4] A319[5] A320[6] A321[7]
Posádka 2
Exit limit EASA[8]/FAA[9] 136 160 195/190 230
1 třída, maximální[10] 132 u 29–30 in (74–76 cm) sedadla 156 u 28–30 in (71–76 cm) sedadla 186 u 29 in (74 cm) sedadla[11] 236 při 28 in (71 cm) pitch[12]
1 třída, typická[10] 117 u 32 in (81 cm) sedadla 134 u 32 in (81 cm) sedadla 164 u 32 in (81 cm) sedadla 199 u 32 in (81 cm) sedadla
2 třídy, typická[10] 107 (8F @ 38 in, 99Y @ 32 in) 124 (8F @ 38 in, 116Y @ 32 in) 150 (12F @ 36 in, 138Y @ 32 in) 185 (16F @ 36 in, 169Y @ 32 in)
Objem nákladového prostoru 21,20 m3 (749 cu ft) 27,70 m3 (978 cu ft) 37,40 m3 (1 321 cu ft) 51,70 m3 (1 826 cu ft)
ULD (Universal loading device) X 4× LD3-45 8× LD3-45 10× LD3-45
Délka 31,44 m (103 ft 2 in) 33,84 m (111 ft 0 in) 37,57 m (123 ft 3 in) 44,51 m (146 ft 0 in)
Rozvor 10,25 m (33 ft 8 in) 11,04 m (36 ft 3 in) 12,64 m (41 ft 6 in) 16,91 m (55 ft 6 in)
Rozchod 7,59 m (24 ft 11 in)
Rozpětí 34,10 m (111 ft 11 in) 35,8 m (117 ft 5 in)
Nosná plocha křídel 124 m² (1,330 sq ft), 10,3 štíhlost křídla 128 m² (1,380 sq ft), 10 ŠK
Šípovitost křídla 25 stupňů[13]
Výška ocasu 12,56 m (41 ft 2 in) 11,76 m (38 ft 7 in)
Trup 4,14 m (13 ft 7 in) výška, 3,95 m (13 ft 0 in) šířka, 3,70 m (12 ft 2 in) šířka kabiny
MTOW 68 t (150 000 lb) 75,5 t (166 000 lb) 78 t (172 000 lb) 93,5 t (206 000 lb)
Max. užitečné zatížení 15 t (33 000 lb) 17,7 t (39 000 lb) 19,9 t (44 000 lb) 25,3 t (56 000 lb)
Množství paliva 24 210 L
6 400 US gal
24 210–30 190 L
6 400–7 980 US gal
24 210–27 200 L
6 400–7 190 US gal
24 050–30 030 L
6 350–7 930 US gal
Operační prázdná hmotnost[10] 39,5 t (87 100 lb) 40,8 t (89 900 lb) 42,6 t (93 900 lb) 48,5 t (107 000 lb)
Minimální hmotnost 34,5 t (76 000 lb) 35,4 t (78 000 lb) 37,23 t (82 100 lb) 47,5 t (105 000 lb)
Rychlost Cestovní: Mach 0,78 (447 kn; 829 km/h),[14] MMO: Mach 0,82 (470 kn; 871 km/h)[14]
Dolet s obvyklou zátěží 3 100 nmi, 5 750 km 3 750 nmi, 6 950 km 3 300 nmi, 6 100 km 3 200 nmi, 5 950 km
Dolet ACJ 4 200 nmi, 7 800 km[15] 6 000 nmi, 11 100 km[16] 4 300 nmi, 7 800 km[17]
Délka vzletové dráhy (MTOW, SL, ISA) 1 780 m (5 840 ft)[15] 1 850 m (6 070 ft)[16] 2 100 m (6 900 ft)[17]
Délka přistávací dráhy (MLW, SL, ISA) 1 230 m (4 040 ft)[15] 1 360 m (4 460 ft)[16] 1 500 m (4 900 ft)[17]
Dostup 39,100–41,000 ft (11,918–12,497 m)[8]
Motory (×2) CFM International CFM56-5B, 68,3 in (1,73 m) dmychadlo
PW6000A, 56,5 in (1,44 m) dmychadlo IAE V2500A5, 63,5 in (1,61 m) dmychadlo
Tah (×2) 96–106 kN (22 000–24 000 lbf) 98–120 kN (22 000–27 000 lbf) 133–147 kN (30 000–33 000 lbf)

Motory[editovat | editovat zdroj]

Model Certifikace Motory [8]
A318-111 23. května 2003 CFM56-5B8/P
A318-112 23. května 2003 CFM56-5B9/P
A318-121 21. prosince 2005 PW6122A
A318-122 21. prosince 2005 PW6124A
A319-111 10. dubna 1996 CFM56-5B5 nebo 5B5/P
A319-112 10. dubna 1996 CFM56-5B6 nebo 5B6/P nebo 5B6/2P
A319-113 31. května 1996 CFM56-5A4 nebo 5A4/F
A319-114 31. května 1996 CFM56-5A5 nebo 5A5/F
A319-115 30. července 1999 CFM56-5B7 nebo 5B7/P
A319-131 18. prosince 1996 IAE Model V2522-A5
A319-132 18. prosince 1996 IAE Model V2524-A5
A319-133 30. července 1999 IAE Model V2527M-A5
A320-111 26. února 1988 CFM56-5A1 nebo 5A1/F
A320-211 8. listopadu 1988 CFM56-5A1 nebo 5A1/F
A320-212 20. listopadu 1990 CFM56-5A3
A320-214 10. března 1995 CFM56-5B4 nebo 5B4/P nebo 5B4/2P
A320-215 22. června 2006 CFM56-5B5
A320-216 14. června 2006 CFM56-5B6
A320-231 20. dubna 1989 IAE Model V2500-A1
A320-232 28. září 1993 IAE Model V2527-A5
A320-233 12. června 1996 IAE Model V2527E-A5
A321-111 27. května 1995 CFM56-5B1 nebo 5B1/P nebo 5B1/2P
A321-112 15. února 1995 CFM56-5B2 nebo 5B2/P
A321-131 17. prosince 1993 IAE Model V2530-A5
A321-211 20. března 1997 CFM56-5B3 nebo 5B3/P nebo 5B3/2P
A321-212 31. srpna 2001 CFM56-5B1 nebo 5B1/P nebo 5B1/2P
A321-213 31. srpna 2001 CFM56-5B2 nebo 5B2/P
A321-231 20. března 1997 IAE Model V2533-A5
A321-232 31. srpna 2001 IAE Model V2530-A5

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Airbus A320 na anglické Wikipedii.

  1. Smlouva s firmou AIRBUS podepsána [online]. 2006-03-09 [cit. 2007-10-20]. S. army.cz. Dostupné online. 
  2. „Nebeský jezdec“ se vrátí do vzduchu s českými politiky [online]. 2007-10-20 [cit. 2007-10-20]. S. iDNES.cz. Dostupné online. 
  3. Airbus A319/320/321 [online]. Aviation Safety Network [cit. 2018-01-01]. Dostupné online. 
  4. A318 Dimensions & key data [online]. Airbus. Dostupné online. (anglicky) 
  5. A319 Dimensions & key data [online]. Airbus. Dostupné online. (anglicky) 
  6. A320 Dimensions & key data [online]. Airbus. Dostupné online. (anglicky) 
  7. A321 Dimensions & key data [online]. Airbus. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b c Type Certificate Data Sheet [online]. EASA, 28 June 2016. Dostupné v archivu pořízeném dne 15 September 2016. (anglicky) 
  9. Type Certificate Data Sheet [online]. FAA, August 12, 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b c d All About the Airbus A320 Family [online]. Airbus, 2009. Dostupné online. (anglicky) 
  11. "High-density A320s for easyJet will retain seat pitch, assures airline".Runway Girl Network. 1 March 2016. Archived from the original. Šablona:Citation error. https://www.runwaygirlnetwork.com/2016/03/01/high-density-a320s-for-easyjet-will-retain-seat-pitch-assures-airline/. 
  12. "Airbus Studies 236-Seat A321".Aviation Week. December 10, 2012. Archived from the original. Šablona:Citation error. http://aviationweek.com/commercial-aviation/airbus-studies-236-seat-a321. 
  13. Airbus Aircraft Data File [online]. Elsevier, July 1999. Dostupné online. (anglicky) 
  14. a b A320 Family Technology [online]. Airbus. Dostupné online. (anglicky) 
  15. a b c ACJ318 [online]. Airbus. Dostupné v archivu pořízeném dne 1 December 2016. (anglicky) 
  16. a b c ACJ319 [online]. Airbus. Dostupné v archivu pořízeném dne 5 January 2013. (anglicky) 
  17. a b c ACJ320 [online]. Airbus. Dostupné v archivu pořízeném dne 6 December 2016. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]