Hans Adam II.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Hans Adam II)
Skočit na: Navigace, Hledání
Hans Adam II.
kníže z Lichtenštejna
Hans-Adam II von und zu Liechtenstein.jpg
Hans Adam II.
Doba vlády 1989 – současnost
Úplné jméno Johannes Adam Ferdinand Alois Josef Maria Marco d'Aviano Pius von und zu Liechtenstein
Tituly Kníže z a na Lichtenštejnu, vévoda opavský a krnovský, hrabě rietberský, panovník domu z a na Lichtenštejnu
Narození 14. února 1945
Curych, Švýcarsko
Předchůdce František Josef II. kníže z Lichtenštejna
Nástupce Alois z Lichtenštejna
Královna Marie Kinská z Vchynic a Tetova
Potomci Dědičný princ Alois

Maxmilián z Lichtenštejna Konstantin z Lichtenštejna Taťána z Lichtenštejna

Rod Lichtenštejnové
Otec František Josef II. kníže z Lichtenštejna
Matka Georgina Wilczek (Vlček) kněžna z Lichtenštejna
Lichtenštejnská knížecí rodina
Staatswappen-Liechtensteins.svg

JJ Kníže
JJ Kněžna


Jan Adam II. (Hans Adam II.) (Johannes Adam Ferdinand Alois Josef Maria Marko d'Aviano Pius von und zu Liechtenstein; 14. únor 1945 Curych, Švýcarsko) je vládnoucí lichtenštejnský kníže a syn Františka Josefa II. (1906 - 1989), lichtenštejnského knížete, a jeho manželky hraběnky Georginy von Wilczek. Podle ústavy lichtenštejnského státu má rovněž nárok na tituly vévody opavského a krnovského.[1]

Rozsah moci a funkce[editovat | editovat zdroj]

Lichtenštejnský kníže má poměrně rozsáhlé pravomoci. Referendum o zvýšení pravomocí knížete bylo schváleno v roce 2003 celostátním hlasováním. Změny zabraňují knížeti vetovat jakýkoli zákon, který by případně zaváděl republiku. Kníže apeloval na veřejnost a varoval před zrušením systému monarchie, a uvedl, že pokud zákon nebude schválen, pak nevidí důvod v zemi dále zůstávat a přestěhuje se i s rodinou na své panství v Rakousku.

V roce 2003 navrhl kníže nové znění lichtenštejnské ústavy, jež bylo mnoha kritiky označeno jako krok zpět k absolutismu, což se však nepotvrdilo. Návrh však byl v referendu schválen většinou obyvatelstva (64,3%).

Citát z rozhovoru Jeho knížecí jasností s Ladislavem Kahounem z BBC: "Kdo si dá práci porovnat starou ústavu s tou novou, uvidí, že vládnoucí kníže se vzdal některých pravomocí, aby posílil demokracii a úlohu práva. Problémem bylo, že někteří politici a politické strany chtěli mít tuto přidanou část moci pro sebe, nikoli pro lid. V lidovém hlasování pouze 16 % voličů podporovalo tuto stranickou linii, 20 % chtělo zachovat starou ústavu, která dávala vládnoucímu knížeti více práv a 64 % hlasovalo pro nový návrh."

15. srpna 2004 stanovil Jan Adam II. jako nástupce svého syna korunního prince Aloise a předal mu správu nad státními záležitostmi s tím, že dává moc mladé generaci. Formálně ale Jan Adam II. zůstává stále hlavou státu.

Je čestným členem K.Ö.H.V. Nordgau Vídeň v ÖCV a K.D.St.V. Nordgau-Praha v Koblenci v CV. Kromě toho je čestným protektorem Lichtenštejnské akademické asociace Rheinmark.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jan Adam II. se narodil roku 1945 jako syn knížete Františka Josefa II. z Lichtenštejna (1906-1989) a jeho ženy kněžny Giny (1921-1989) v Curychu. Vyrůstal s rodiči v knížecím paláci ve Vaduzu. Absolvoval lidovou školu tamtéž, poté navštěvoval Schottengymnasium ve Vídni. Roku 1960 chodil na gymnázium v Zuozu, kde ukončil studium složením švýcarské a německé maturity. Absolvoval následně praxi v jedné londýnské bance. Roku 1969 ukončil studium na Universitě v sv. Havlu, kde nabyl licenciát v oblasti podnikového a národního hospodářství.

Mateřským jazykem knížete je němčina, ale mluví také plynně anglicky, francouzsky a italsky.

V roce 1984 byl stanoven nástupcem svého otce. Po smrti otce roku 1989 převzal vládu jako Jan Adam II. Za jeho úřadování přistoupilo Lichtenštejnsko do OSN a ESVO, tím i později do EHP.

Soukromý majetek[editovat | editovat zdroj]

Kníže Jan Adam II. vlastní rozsáhlou uměleckou sbírků, části z nich jsou vystaveny ve Vaduzu a Vídni. Jednání probíhají i v souvislosti rodového majetku na Moravě. V prosinci 2006 proběhla médii zpráva, že Jan Adam II. je jednou z nejbohatších hlav států na světě. Soukromý majetek knížete má hodnotu téměř 4 miliardy amerických dolarů. (Se svým soukromým majetkem oceněným asi na 3,3 miliard britských liber je Jan Adam nejbohatším monarchou Evropy.[2])

Majetek knížecího domu, mezi který patří i banka LGT Group, LGT Bank, je vlastněn Nadací knížete Lichtenštejna a podle odhadů činí miliardy švýcarských franků. Kníže sám je pak oficiálním předsedou finanční skupiny LGT.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

30. července 1967 se ve Vaduzu oženil s hraběnkou Marii Aglaë, hraběnku Kinskou z Vchynic a Tetova, narozenou v Praze (1940).

Společně mají čtyři děti:

Kniha a názory[editovat | editovat zdroj]

Kníže Hans Adam napsal politické pojednání „Stát ve třetím tisíciletí“ (Der Staat im dritten Jahrtausend. van Eck Verlag, Triesen 2009. ISBN 978-3-905881-03-5. Anglické vydání: The State in the Third Millenium. van Eck Verlag, Triesen 2009. ISBN 978-3-905881-04-2), které bylo publikováno mezinárodní veřejnosti na konci roku 2009. V knize obhajuje trvající význam národních států coby politických aktérů. Hájí demokracii jako nejlepší formu vlády, a předpokládá, že Čína a Rusko se postupně transformují, což ovšem bude ještě dlouhý a složitý proces. Také se vyjadřuje o své roli hlavy státu v knížectví jako něco, co má velký smysl a legitimitu, ovšem jen za předpokladu souhlasu lidu. Tvrdí dále, že vláda státu se má omezit a soustředit pouze na malou část úkolů, a říká, že lid "má osvobodit stát od všech nepodstatných úkolů a zátěží, kterými byl obtěžkán během posledních sta let, a který stát vzdálil od jeho hlavních dvou úkolů: zachovávání vlády práva a zahraniční politiky.”[3]

V rozhovoru zaznamenaném v listopadu 2010, kníže Hans-Adam prohlásil, že pokud by byl americkým občanem, byl by členem hnutí Tea Party.[4] Rovněž zmínil jisté aspekty americké ústavy, ve kterých spatřuje, jako například nedostatek přímé demokracie. A na závěr také řekl: "Sedím zde a vděčím za to Američanům, kteří nás zachránili během druhé světové války a studené války. Proto jsem jim velice vděčný" ("I am sitting here and that’s because Americans saved us during World War II and during the Cold War. So I am very grateful to them.") [3]

Citáty[editovat | editovat zdroj]

Německo-lichtenštejnské vztahy[editovat | editovat zdroj]

Hans-Adam v roce 1974
Pokud se týká německo-lichtenštejnských vztahů, stále čekáme na lepší časy, přičemž jsem optimistický, neboť v uplynulých dvou stoletích jsme zdárně přečkali již tři německé říše a já věřím, že přežijeme i tu čtvrtou.

Was die deutsch-liechtensteinischen Beziehungen betrifft, warten wir hier auf bessere Zeiten, wobei ich zuversichtlich bin, denn in den vergangenen zweihundert Jahren haben wir immerhin schon drei Deutsche Reiche überlebt, und ich hoffe, wir werden auch noch ein viertes überleben.

Vyjádření k bankovnímu tajemství[editovat | editovat zdroj]

Je to právě Německo, kdo by se měl držet zpátky, neboť jsme to byli my a Švýcarsko, kteří jsme díky bankovnímu tajemství zachránili mnoho lidí, zejména Židů. Německo by se mělo chytnout za nos a zamyslet se nad vlastní minulostí. Mnoho rodin se mohlo vykoupit díky penězům, které měly uložené ve Švýcarsku nebo Lichtenštejnsku a zachránit se tak. V komunistických státech to bylo podobné, bankovní tajemství zachránilo mnoho životů a zachraňuje dodnes. Tím mám na mysli některé země Třetího světa, spravované diktaturami. Kromě toho mají Německo a mnoho dalších států neuvěřitelný chaos ve svých veřejných financích. Ty si nejdříve musí uspořádat. Dosud s tím skoro nic neudělaly. Finanční krach je toho jasným důsledkem. Mně je často předhazováno, že jsem příliš málo diplomatický. Je to proto, že z vlastní zkušenosti vím, že s takovými lidmi je třeba jednat pouze zcela jasnou řečí.

(Gerade Deutschland muss man entgegenhalten, dass wir und die Schweiz mit dem Bankgeheimnis vielen Menschen, besonders Juden, das Leben gerettet haben. Deutschland sollte sich an der eigenen Nase nehmen und an seine Vergangenheit denken. Zum Teil konnten sich die Familien mit dem Geld, das sie in der Schweiz oder Liechtenstein hatten, freikaufen und sich so retten. Das war in kommunistischen Staaten ähnlich, das Bankgeheimnis hat Leben gerettet und rettet auch heute noch Leben. Ich denke dabei an manche Drittweltländer, die teilweise von blutrünstigen Diktaturen regiert werden. Ausserdem haben Deutschland und viele andere Staaten ein unglaubliches Durcheinander mit ihren Staatsfinanzen. Diese müssen sie erst einmal in Ordnung bringen. Dazu sind sie bis jetzt unfähig gewesen. Der Finanzcrash ist im Wesentlichen auf diese erschreckende Unfähigkeit zurückzuführen. Mir wird manchmal vorgeworfen, zu wenig diplomatisch zu sein. Aber ich habe die Erfahrung gemacht, dass solche Leute nur eine klare Sprache verstehen.

Titulatura, oslovení a znak[editovat | editovat zdroj]

Plný titul Hanse Adama II. je podle lichtenštejnského zákona následující:

Kníže z a na Lichtenštejnu, vévoda opavský a krnovský, hrabě rietberský, panovník domu z a na Lichtenštejnu. (německy Fürst von und zu Liechtenstein, Herzog von Troppau und Jägerndorf, Graf zu Rietberg, Regierer des Hauses von und zu Liechtenstein.[1]

Všichni členové panovnického domu jsou oslovováni Jasnost (něm. Durchlaucht) a jsou oprávněni užívat znaku knížecí rodiny.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Hans-Adam II, Prince of Liechtenstein ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Hausgesetz des Fürstlichen Hauses Liechtenstein (26. Oktober 1993)], Liechtensteinisches Landesgesetzblatt, Jahrgang 1993, Nr. 100 [1] [2]
  2. http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/360508.stm
  3. a b "H.S.H. Prince Hans-Adam II – The State in the Third Millennium", Uncommon Knowledge, November 22, 2010. Ověřeno k December 2, 2010. 
  4. [3] Interview with Hoover institution] Retrieved December 11th, 2010.
  5. Der Brief von Fürst Hans-Adam II. im Wortlaut, Spiegel Online
  6. Interview S.D. Fürst Hans-Adam von und zu Liechtenstein mit Chefredaktor Heinz Zöchbauer für die Staatsfeiertags-Ausgabe 2009 des Liechtensteiner Volksblattes (PDF)
  7. Hausgesetz 1993, Art.2, Abs.5.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JUŘÍK, Pavel. Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů. Praha : Libri, 2009. 424 s. ISBN 978-80-7277-403-6.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Franz Joseph II.
Znak z doby nástupu Lichtenštejnská knížata
1989– dosud
Znak z doby konce vlády Nástupce:
-