Bankovní tajemství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Bankovní tajemství je způsob nakládání s informacemi, které banka získává ve styku s klienty a v souvislosti s jejich obchody. Tyto informace se mohou šířit mimo banku jen za okolností daných zákonem země, ve které banka působí.

Zachovávání bankovního tajemství je od počátku bankovnictví důležitým prvkem vztahu klienta a banky. Ochraňuje jeho soukromí, tají jeho obchodní kontakty, finanční toky a obchody, stav jeho majetku. Bance přináší při jeho dodržování důvěru klientů. Bankovní tajemství přináší však také riziko krytí zločinů a ukrývání majetku před oprávněnými. Zvláště z těchto důvodů je absolutní bankovní tajemství v mnoha zemích omezeno zákony.

Bankovní tajemství v České republice[editovat | editovat zdroj]

  • Definuje, upravuje a omezuje zákon č. 21/1992 Sb., o bankách (§ 38 a násl.)
  • Některé informace podléhající hlášení bankovnímu dohledu vymezuje zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti

Bankovní tajemství ve světě[editovat | editovat zdroj]

Země (státy) lze rozdělit podle přístupu k bankovnímu tajemství následovně:

  1. bankovní tajemství není regulováno - chybí legislativa a míra bankovního tajemství je věcí bank
  2. bankovní tajemství je zaručeno zákonem - bankovní tajemství je zákonem zaručeno a chráněno bez výjimek
  3. bankovní tajemství je regulováno zákonem - bankovní tajemství je v odůvodněných případech omezeno zákonem