Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
oprava citačního aparátu
Řádek 1: Řádek 1:
'''Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě''' (KVMČM) byla masová mimoškolní [[organizace]] na území [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu Čechy a Morava]] zaměřená na [[výchova|výchovu]] české mládeže ve věku od 10 do 18 let v intencích [[nacionalismus|nacionálně-socialistických idejí]]. Formálně byla založena 28. května 1942. Svou činnost zahájila až po roce 13. března 1943. Podobné organizace existovaly i v dalších evropských státech ([[Norsko]], [[Francie]], [[Itálie]], [[Španělsko]] a jinde). Modelem Kuratoria byla organizace [[Hitlerjugend]]. Kuratorium v sobě koncentrovalo většinu mládežnických zájmových a pohybových protektorátních aktivit. Hlavním ideovým cílem byla nejen převýchova, ale také podpora tzv. protektorátního vlastenectví a spolupráce s německou říší. Činnost organizace byla ukončena v roce 1945 po porážce nacistického Německa.
'''Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě''' (KVMČM) byla masová mimoškolní [[organizace]] na území [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu Čechy a Morava]] zaměřená na [[výchova|výchovu]] české mládeže ve věku od 10 do 18 let v intencích [[nacionalismus|nacionálně-socialistických idejí]]. Formálně byla založena 28. května 1942. Svou činnost zahájila až po roce 13. března 1943. Podobné organizace existovaly i v dalších evropských státech ([[Norsko]], [[Francie]], [[Itálie]], [[Španělsko]] a jinde). Modelem Kuratoria byla organizace [[Hitlerjugend]]. Kuratorium v sobě koncentrovalo většinu mládežnických zájmových a pohybových protektorátních aktivit. Hlavním ideovým cílem byla nejen převýchova, ale také podpora tzv. protektorátního vlastenectví a spolupráce s německou říší. Činnost organizace byla ukončena v roce 1945 po porážce nacistického Německa.
[[Soubor:Fhfgh.png|thumb|Znak Kuratoria, svatováclavská orlice s českým a moravským znakem]]
[[Soubor:Znak Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě.png|thumb|Znak Kuratoria, svatováclavská orlice s českým a moravským znakem]]
[[Soubor:Ceska mladez.png|thumb|Mládež KVMČM]]
[[Soubor:Ceska mladez.png|thumb|Mládež KVMČM]]


Verze z 11. 12. 2015, 12:22

Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě (KVMČM) byla masová mimoškolní organizace na území Protektorátu Čechy a Morava zaměřená na výchovu české mládeže ve věku od 10 do 18 let v intencích nacionálně-socialistických idejí. Formálně byla založena 28. května 1942. Svou činnost zahájila až po roce 13. března 1943. Podobné organizace existovaly i v dalších evropských státech (Norsko, Francie, Itálie, Španělsko a jinde). Modelem Kuratoria byla organizace Hitlerjugend. Kuratorium v sobě koncentrovalo většinu mládežnických zájmových a pohybových protektorátních aktivit. Hlavním ideovým cílem byla nejen převýchova, ale také podpora tzv. protektorátního vlastenectví a spolupráce s německou říší. Činnost organizace byla ukončena v roce 1945 po porážce nacistického Německa.

Soubor:Znak Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě.png
Znak Kuratoria, svatováclavská orlice s českým a moravským znakem
Mládež KVMČM

Historie

Na území Protektorátu Čechy a Morava žil v letech 1943-1945 zhruba jeden milión dětí a dospívající mládeže ve věku od 10 do 18 let. Reinhard Heydrich po svém nástupu do funkce říšského protektora ve svém projevu ze 4. února 1942 naznačil cestu, kterou se měly nacistické snahy o „převýchovu“ české mládeže ubírat.[1] Již kolem roku 1941 soustředil kolem sebe Emanuel Moravec osobnosti, které nejenže práci s mládeží rozuměly, ale také splňovaly současné protektorátní ideologické představy. Jednalo se o někdejší funkcionáře Mládeže Vlajky - MUDr. Františka Teunera, dále Ing. Eduarda Chalupu, Marii Pechovou, JUDr. Josefa Victorina, Karla Mihalíčka, Jana Málka, Jana Svobodu nebo bratry Jaroslava a Václava Krigarovy. Karel Žalud patřil mezi členy Národně socialistické gardy slovanských aktivistů.[2] Z Heydrichova popudu se vedoucím přípravného výboru stal Emanuel Moravec a organizační záležitosti svěřil Františku Teunerovi.[3] Práce přípravného výboru vyvrcholila dne 28. května 1942 (pouhý den po spáchání atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha) vydáním vládního nařízení o Povinné službě mládeže.[4] Následovalo ministrem školství a lidové osvěty Emanuelem Moravcem založení organizace Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě.[5]


„...podchycení české mládeže, která dosud bez vedení a z části v zahálce byla vydána vlivům destruktivní části české inteligence, bylo rovněž v zájmu Říše stejně jako českého národa. Musela být konečně usměrněna ve smyslu Říše a včleněna do pracovního procesu, zvláště když nenastoupila proti nepříteli kontinentu se zbraní v ruce jako mládež jiných národů Evropy...“

K. H. Frank v listu Völkischer Beobachter dne 9. června 1942, Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; chybné názvy, např. je jich příliš mnoho

Členství

Členy Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě se mohla stát spořádaná a rasově způsobilá protektorátní mládež ve věku od desíti do osmnácti let. Vzhledem k tomu, že se jednalo o členství povinné, osvobozeni mohli být pouze jedinci se závažnými zdravotními problémy nebo osoby, které uvedly jinou přijatelnou omluvu. Členství bylo automaticky zapovězeno jedincům „nečestného jednání, vzbuzující veřejné pohoršení“, osobám v úředním zajištění a také Židům a židovským míšencům. Účast židovských míšenců druhého stupně na činnosti Kuratoria byla dobrovolná na základě vlastní žádosti.[6]

„...Ideálním produktem kuratorní výchovy měl být prostý, pracovitý, poslušný, statečný, nesobecký a tělesně zdatný jedinec, uvědomující si nadřazenost pospolitosti nad jeho individualitou a oddaný myšlenkám národního socialismu...“

Beer Lukáš, Dokončení přípravné fáze, [7]

Organizační struktura

Soubor:Emanuel Moravec - ministr.jpg
Emanuel Moravec v uniformě Kuratoria
Školení prvních 45 instruktorů proběhlo na tzv. vůdcovské škole na zámku ve Slapech ve dnech 11. – 18. července 1942
Zámek Habrovany - v roce 1943 sloužil jako školící výcvikové středisko Kuratoria.

Do 1. 9. 1942 měly všechny protektorátní spolky pro mimoškolní výchovu mládeže zažádat ústředí Kuratoria o povolení k další činnosti - samozřejmě pod hlavičkou Kuratoria. Spolky, které nehodlaly v takové práci pokračovat nebo žádost nepodaly, měly do 1. 11. 1942 svoji činnost ukončit. Lhůta byla nakonec v září prodloužena do 1. 4. 1943.[8] Z původních 3 277 spolků se jich na práci Kuratoria nakonec podílelo 2 260. Tyto vybrané vlastivědné, kulturní, turistické, sportovní a tělovýchovné spolky tvořily nejnižší úroveň organizační struktury. [9] Kuratorium se sídlem v Praze bylo centrálním protektorátním úřadem[10] a do jeho čela jmenoval prezident státu předsedu - ministra školství a lidové (národní) osvěty Emanuela Moravce.[11] Ten jmenoval předsednictvo s generálním referentem Dr. Františkem Teunerem. Ústřední vedení kromě generálního referenta a hlavních pověřenců tvořily čtyři pracovní skupiny:

  • I. pracovní skupina - pro školení vedoucích mládeže, styk se stranami, korespondenci, finanční záležitosti, smlouvy, subvence, správní záležitosti
  • II. pracovní skupina - pro jednotlivá odvětví sportu, závodní sport a školení
  • III. pracovní skupina - pro duchovní výchovu mládeže – propagandu, kulturu, výchovu vedoucích
  • IV. pracovní skupina - pro sociální záležitosti, zotavovací akce s domovy mládeže a se samostatnou skupinou dívčího referátu[12]

Kuratorium zastřešovalo 11 oblastí osazených jedenácti hlavními pověřenci. Pod každou oblast spadalo osmdesát okresů v jehož čele pracoval okresní pověřenec. Okresní pověřenci pořádali jednou měsíčně celodenní (metodická, organizační a ideologická) školení pro okresní cvičitele. Placený okresní pověřenec měl k ruce štáb referentů (tělovýchovný referent, referent pro duchovní výchovu, sociální referent aj.). Na úrovni okresů trvalo budování struktury nejpomaleji - až do konce roku 1943. Na okresech fungovaly oddíly pro děti od desíti do čtrnácti let a mládež od patnácti do osmnácti let. V hodně početných oddílech se děti dělily do skupin po třiceti až osmdesáti členech. Skupiny se mohly dále členit na družstva po deseti až dvaceti.[13]

V první polovině roku 1944 došlo k úpravě organizační struktury. Oblasti a okresy byly ponechány. Novinkou se staly tzv. pospoly. Proto se také začalo říkat organizaci Kuratoria pospolová. Pospoly v sobě sdružovaly několik spolků. Nejmenší jednotku tvořil roj s deseti až patnácti členy v čele s rojným. Čtyři roje po čtyřiceti až osmdesáti tvořily družinu v čele s družinářem. Čtyři družiny (s počtem od 160 do 240 osob) utvářely oddíl v čele s oddílným. Celou strukturu pak završoval pospol složený ze čtyř oddílů (od 600 do 940 osob) v čele s pospolným. Rojným se v podstatě mohl stát nejschopnější člen roje, ale funkce družinářů, oddílných a pospolných zastávali starší cvičitelé.[14] Inspirace u Hitlerovy mládeže byla u Kuratoria viditelná. Příslušníci SS i němečtí poradci se také na výstavbě Kuratoria podíleli. Jen postup při výstavbě organizace byl odlišný.[15]

Školení kádrů

Kuratorium vybralo v červnu 1942 pro instruktorskou práci 45 frekventantů (jiný zdroj uvádí počet 42 frekventantů[16] ). V tzv. vůdcovské škole na slapském zámku proběhl ve dnech 11. – 18. července 1942 jejich fyzický výcvik a ideová příprava.[17] Po ukončení vzdělávacího kurzu byly odměněni třítýdenním studijním pobytem v Říši. V červenci 1942 se konal také výcvikový tábor pro vedoucí povinné služby z Moravského Slovácka. Další školení už probíhala v novém výcvikovém středisku v hotelu „Čeperka” v Nouzově u Unhoště, v Protivíně a Prachově. Do konce roku 1942 se podařilo vyškolit téměř 400 instruktorů z celkového počtu 700 zájemců .[18]

Ve třech výcvikových střediscích - na Čeperce u Unhoště, v Protivíně a v Prachovských skalách pokračovaly v roce 1943 čtrnáctidenní výcvikové kurzy pro instruktory. Další výcviková střediska pak vznikla ve Stříbrné skalici, ve Světlé nad Sázavou a v Habrovanech. Dívčí instruktorky se připravovaly například v Dobrošově u Náchoda.[19] Z 27 pořádaných kurzů pracovalo v táborech kolem 2000 instruktorů. Vyšší instruktorské kurzy cílily na zaměstnance Kuratoria, okresní pověřence a cvičitele instruktorských škol.[20] Nicméně s nedostatkem vhodných vychovatelů a cvičitelů se potýkalo Kuratorium až do konce války, jednak mnozí z nich byli povoláni na práci do Říše nebo na jiné ke konci války preferované akce, ale nelze opomenout ani nezájem o spolupráci ze strany cvičitelů zakázaného Sokola, Orla a za války fungující DTJ.[21]

Znak, uniforma, pozdrav a řeč

Znak Kuratoria byl poprvé předveden na slavnostním shromáždění ve Slaném. Pod levým křídlem svatováclavské orlice byl umístěn znak Moravy (šachovaná orlice) a pod křídlem pravým znak Čech (dvouocasý lev). Znak měl symbolizovat ochranu českých zemí Říší a respekt české mládeže k ideám nacionálního socialismu. Svatováclavská orlice odkazovala na v této době často skloňovanou svatováclavskou tradici. Uniforma Kuratoria odpovídala střihem, barvou i označením vzoru německé organizace Hitlerjugend. Řadový člen oblékal bílou košili s černou kravatou a tmavými kalhotami. Vedoucí funkcionáři a absolventi kuratorních výcvikových táborů měli stejnokroj honosnější - černé jezdecké boty a kalhoty, zelená blůza leteckého střihu s červenou páskou se znakem organizace. Uniformovaní členové se zdravili zdviženou pravicí a pozdravem: K úctě vlasti! Jednací řečí Kuratoria byla ustanovena němčina.[22]

Propaganda a časopisy

Mezi tiskoviny pro vnitřní potřebu organizace lze řadit didakticko-metodickou příručka pro instruktory povinné služby mládeže „Náš směr“ (od března 1943 do dubna 1945).[23], měsíční rozpisy povinné služby v učňovských internátech tzv. Domovinách mládeže „Služba domoviny“ či program schůzek „Vzorný roj“[24] pro vedoucí vzorných rojů nebo program schůzek „oddílů zvláštního nasazení“ „Výcvikové směrnice ZZ“.[25] Pro potřeby kanceláře okresního pověřence vycházel ve dvou verzích (dívčí a chlapecké) časopis „Cvičitel“ a nakonec tam patřily i letáky „Tisková služba české mládeže“. Z filmové propagandy stihlo Kuratorium dokončit pořady Viděli jsme Německo, Nová mládež – nové cíle a Mládeži česká, voláme tě!.

Zteč

První číslo ústředního listu Kuratoria „Zteč“ vyšlo 1. října 1942. Časopis vycházel v prvních letech jako čtrnáctideník ve formátu A3. Úroveň časopisu odpovídala hospodářské situaci v protektorátu. Nejprve vycházel bohatě ilustrovaný a plný fotografií zobrazujících usměvavou mládež, vojáky na frontě, válečný průmysl nebo setkání mládeže s Hitlerem, Ducem, Moravcem a dalšími protektorátními i evropskými politiky. Titulní strana se snažila pokaždé oslovit čtenáře nějakým „budovatelským“ heslem: „V současném světovém zápase nesmí býti neutrálů“ či „Kdo chce vést, musí umět poslouchat“ nebo i „Říše musí vyhrát, aby malé národy žily!“. Výroční číslo 13/1944 bylo tištěné hlubotiskem se záběry z politických shromáždění, sportovních akcí a z kultury. Od poloviny roku 1944 v časopise značně ubylo obrazového materiálu a přibylo textu. V únoru 1945 přinesl list Kuratoria reportáž ze spojeneckého bombardování Prahy. Od čísla 4/1945 vycházel v poloviční velikosti jako týdeník orientovaný především na víru ve vítězství Třetí říše.[26] Hned v prvním roce 1942 se časopis ideologicky identifikoval:

„...také u mladého Čecha musí se dnes probudit jeho zdravý rasový instinkt. (…) Česká rasová podstata obsahuje dnes mnoho nordických rasových prvků, takže jsme jedním z evropských národů nejbližších národu německému. Z tohoto poznatku také musí vyplývat postoj českého mladého člověka, který musí vidět svého nejbližšího kamaráda právě v mladých lidech národa německého...“

Zteč, roč. I, č. 5 (1942), s. 2, ZELNÍČEK, J.: Rasa a národ. In: Zteč

Správný kluk a Dívčí svět

Pro nejmladší věkovou kategorii chlapců (cca 10-14 let) vycházel čtrnáctidenní časopis pod názvem „Správný kluk“ a pro stejně stará děvčata „Dívčí svět“. Redakce sídlila v budově ústředí Kuratoria na Senovážném náměstí čp. 24 a post vedoucího redaktora zastával dvacetiletý František Smrček. „Správný kluk” vycházel každou druhou středu nákladem 150 000 výtisků v brněnských závodech Globus.[27][pozn. 1] Týdeník pro mládež Mladý hlasatel vycházel od roku 1935 a v letech 1938-1941 v něm jako redaktor pracoval Jaroslav Foglar. Jeho příběhy Rychlé šípy časopis proslavily natolik, že v květnu 1941 vycházel v nákladu přesahujícím 200 000 výtisků.[28]Po zákazu časopisu navázala redakce Správného kluka externí spolupráci s Jaroslavem Foglarem, který vedl rubriku „Kroužky Správného kluka“. V roce 1944 redakce připravila „vzorné kroužky Správného kluka” a k tomu i „čtenářské zkoušky”. Pro kroužky s minimálně 12 členy byla účast na zkouškách povinná (pro ostatní dobrovolná) a konaly se pod dohledem okresních pověřenců. „Vzorný kluk” musel prokázat zdatnost z jednoduchého pořadového cvičení (vlevo bok, vpravo bok apod.), ze sportu (kotoul vpřed, kotoul vzad, skok do dálky z místa a s rozběhem, skok vysoký, běh a společná pohybová hra) a znalosti z nenáročných otázek z oblasti duchovní výchovy a ze školního učiva.[29] Jednou měsíčně podávaly vzorné kroužky hlášení o počtu schůzek, akcí a výletů. Všechny měly jednotný odznak s příslušným číslem a jménem jejich obce nebo města.[30][31]

Knihovna pro mládež

Kuratorium ve spolupráci s nakladatelstvím Orbis odpovědělo v lednu 1943 na rodokapsy projektem ilustrovaných sešitů Knihovna pro mládež vycházejících dvakrát do měsíce. Jednalo se o příběhy německých vojáků svádějících hrdinské boje na frontách první i druhé světové války.[pozn. 2] Sešity vycházely v dvoutýdenních odstupech a za velmi nízkou cenu. Po určitém čase vydávalo nakladatelství Orbis 10 dohromady svázaných čísel v poloplátěné podobě.

Činnost Kuratoria

  • výchova mládeže v místních organizacích a spolcích
  • organizace sportovních mistrovství (Plavecké mistrovství mládeže (1943), Basketbalové mistrovství mládeže (1943), Den mládeže (1943), Týden zimního sportu (1944), Letní hry mládeže (1944))
  • tělovýchovné kampaně (Každý hoch a dívka plavcem)
  • kulturní kampaně (Umění mládeži, Kulturní péče o českou mládež, Knihovna pro mládež)
  • umělecké soutěže (Ukaž co umíš)
  • rekreační pobyty pro učně (Odkaz Reinharda Heydricha)
  • sociální kampaně (Šijeme panenky, Šijeme pro nejmenší, Pomáháme maminkám)
  • organizace brigád a sběrové akce (např. vlakové vykládky brambor starší školní mládeže, prázdninová výpomoc na venkově)
  • politické - propagandistické manifestace
  • vydávání časopisů pro mládež (Zteč, Správný kluk, Dívčí svět)
  • pomoc při budování zákopů, odklízení sněhu, trosek po bombardování

Povinná služba

Základním stavebním kamenem Kuratoria pro výchovu protektorátní mládeže se stala povinná služba podle nařízení z 28. 5. 1942.[32] Vzhledem k tomu, že se jednalo o službu povinnou, vystavovali se rodiče nebo jiní zákonní zástupci právnímu postihu, pokud mladistvého nepřihlásili do spolku pověřeného Kuratoriem.[pozn. 3][pozn. 4] V prvním roce působení šlo o jednu hodinu a teprve od poloviny roku 1944 o dvě hodiny výchovné práce týdně. Práce s mládeží se řídila „Směrnicemi pro službu mládeže“ vydaných Kuratoriem v roce 1943 [33] a měsíčníkem „Náš směr“.[pozn. 5] Povinná služba sestávala z tělesné a duchovní výchovy.

Tělesná výchova

  1. rozcvičení
  2. pořadová cvičení
  3. „výkon“ v podobě zápasu, lehké atletiky, boxu, gymnastiky, cvičení na nářadí, plavání, bruslení, atd.
  4. „bojová hra“, tedy kopaná, házená, ragby, případně lední hokej.

Duchovní výchova

Duchovní výchově bylo zpočátku vyčleněno 35 minut z každé dvouhodinové „služby“ a její součástí bylo i provolávání hesla, kterým byla služba zahajována, například: „Stejná krev patří do společné Říše. Emanuel Moravec“ [34] nebo „Malý národ může svou existenci zachovati jedině tím, svěří-li se ochraně národa velikého, s nímž sdílí společný prostor. Byli jsme prvním neněmeckým národem, jenž tuto přírodní pravdu pochopil a jenž před celým světem projevil své čestné odhodlání, založiti svůj další osud na tomto principu. Dr. Emil Hácha“ [35][36] Mladší generaci se měla témata duchovní výchovy přibližovat zábavnou formou. U starší kategorie se stočila orientace na trénink vůle, odložení ukojení potřeb a zvládání obtížných úkolů atp. Započala se také povinná služba dívek a školení instruktorek. V regionech se rozjížděla dívčí výchova rozdílně. Tak například v okrese Moravské Budějovice můžeme o povinné výchově dívek hovořit až od listopadu 1943. Nová okresní dívčí referentka svolala 30. listopadu 1943 první pracovní poradu všech instruktorek a představila jim směrnice výchovy dívčí mládeže.[37]

Veřejné akce Kuratoria

V sobotu 13. března 1943 se uskutečnilo v budově městského divadla ve Slaném slavnostní založení Kuratoria, které sice vzniklo na konci května 1942, ale jeho činnost byla odstartována prakticky až po ukončení přípravné fáze.[38] Prvořadým úkolem Kuratoria byla výchova mládeže. Mimo výchovné práce zajišťovalo také sociální péči o pracující, pořádalo masové sportovní akce, ale angažovalo se i v kultuře:

Každý hoch a dívka plavcem (polovina července – polovina srpna 1943), Plavecká mistrovství mládeže (léto 1943), Zotavovací akce „Odkaz Reinharda Heydricha“ (léto 1943 a 1944, zima 1944), Den mládeže (září 1943), Umění mládeži (25. září 1943–červenec 1944), Šijeme panenky (říjen–prosinec 1943), Basketbalové mistrovství mládeže (prosinec 1943), Týden zimního sportu (1.–6. 2. 1944), Pomáháme maminkám (jaro 1944), Ukaž co umíš (březen–červenec 1944), Jarní den mládeže (7. května 1944), Týden mládeže 1944 (1.–9. července 1944), Každý hoch a dívka plavcem (druhé kolo v srpnu 1944), Šijeme pro nejmenší (září–prosinec 1944), Kulturní péče o českou mládež (říjen 1944–45).[39]

Odkaz Reinharda Heydricha

První účastníci „Odkazu Reinharda Heydricha” směřovali také do oblasti Vsetínských vrchů k přehradě Bystřička, kde mělo Kuratorium sedm hotelů.
Horská turistická chata Vsacký Cáb ve Vsackých Beskydech

V letech 1943-1944 se věnovalo Kuratorium rekreačním pobytům učňovské mládeže, které měly táborový charakter. Akce nesla název „Odkaz Reinharda Heydricha“. Zotavovací pobyty pro protektorátní dělnictvo pořádala Národní odborová ústředna zaměstnanecká (NOÚZ) pod stejným označením.[40] Dne 18. května 1943 NOÚZ zahájila zotavovací akci Odkaz Reinharda Heydricha pro více než 32 000 českých dělníků a zaměstnanců. Prvních 800 účastníků z různých podniků v Praze a z českého venkova směřovalo zvláštním vlakem do moravských lázní a letovisek: Lázně Luhačovice (hlavní středisko zotavovací akce), Bystřička u přehrady (sedm hotelů), Vsacké Beskydy na Vsetínsku, Lázně Rožnov pod Radhoštěm (zotavovny) a Prostřední Bečva (Pustevny),. V roce 1943 byl „Odkaz Reinharda Heydricha“ poprvé rozšířen také pro pracující mládež - učňovský dorost a mladé dělníky a dělnice zaměstnané v těžkém a zbrojařském průmyslu.[41]

Na jaře roku 1943 proběhla příprava jednotlivých zotavovacích středisek (např. v jižních Čechách se jednalo o letní tábory Semenec u Týna nad Vltavou (táborová osada), tábor Kalich (rekreační oblast u rybníka Kalich) u Kamenice nad Lipou, Máslenku u Velešína (Jarošova táborová osada), vilu Jílek v Holkově, nebo Eš u Pacova). Zotavovací tábory byly pořádány na devíti místech Čech a Moravy (sedm se jich nacházelo v Čechách a dva na Moravě, z toho čtyři tábory byly určeny čistě pro děvčata).[pozn. 6] O rekreanty se starali po dobu čtrnáctidenního turnusu školení instruktoři z výcvikových táborů Kuratoria. Denní režim začínal a končil po vzoru Hitlerjugend nástupem a vztyčením či sundáním vlajky (říšské a protektorátní) s provoláním hesla „Bojovat mohu jen za to, co miluji!“ a za zpěvu písně - v Čechách se zpívala píseň „Čechy krásné, Čechy mé“[1] a na Moravě „Moravo, Moravo“[2]. Následovalo „heslo dne” po vzoru Hitlerjugend, například: „Život je práce, práce jest štěstí.“ (Ley). Součástí zotavovací akce byly i politické přednášky a pochodování v útvaru na veřejnosti.[42]

Den byl zpravidla vyplněn cvičením, vycházkami do lesa a pohybovými hrami. Chlapci konali v táboře a v jeho okolí pravidelné denní a noční hlídky. Skoro každý den do tábora přijížděli umělci. Podle pokynů Františka Teunera se turnus zakončoval závěrečnou slavností, která měla napomoci sblížení s místním obyvatelstvem, na kterých mládež zpívala české lidové písně, hrála sportovní hry nebo předváděla scénky z táborového života.[41] Zotavovací akci pracující mládeže absolvovalo celkem 10 480 děvčat a chlapců.[pozn. 7] Výchovná práce se zaměřovala na kázeň, dodržování programu dne a udržovaní kamarádské atmosféry na táboře. Dalším výchovným prostředkem byl silný kult národní písně, bojové hry, disciplína a udržování čistoty (vzorně čisté chatky obdržely „vlajku čistoty“).[43]

„...jistě není maličkostí podrobit 10 000 mladých učňů lékařským prohlídkám, povolat je na tábory, připravit pro ně cestovní plánky, volné jízdenky, cestou jim poskytnouti různá občerstvení a možnost zhlédnouti památnosti měst a konečně zařídit zotavovací tábory tak, aby se pracující mládež cítila dokonale spokojena. V táborech se už vystřídalo přes 10 200 účastníků – 7 490 mladých mužů a 2 739 dívek. Zamýšlený rozsah akce tím byl překročen. Dosáhla plného úspěchu. Poskytla mládeži skutečné zotavení a možnost podívat se do jiného kraje, poznat památky, cestou se zastavit v Praze a zhlédnout její krásy, v táborech se pak věnovati sportu, četbě, zpěvu. Táborové knihovny, promítání filmů, veselé kamarádské večírky, návštěvy uměleckých skupin a známých sportovců, to vše jsou zážitky, na které pracující mládež bude dlouho vzpomínati, jak svědčí stovky radostných dopisů, jež Kuratorium od účastníků dostává. Na celé akci pracuje 25 zaměstnanců ústředí Kuratoria. 42 instruktorů a 22 instruktorek. V každém táboře je školený zdravotník, stálý lékař Kuratoria objíždí všechny tábory a vyšetřuje zdravotní stav účastníků. Přímo závratné vysoké číslo bychom dostali, kdybychom zkoumali, kolik kilometrů ujeli účastníci na tábory vlakem, kolik po dobu zotavené snědli chleba, mouky, masa a brambor. Učňům, kteří převážně těžce pracují, byly i po dobu dovolené ponechány všechny přídavkové lístky, takže stravování v táborech je více než dobré. Program na táborech je pečlivě promyslen, sport, odpočinek, jídlo a zábava se vzájemně střídají a tak osvěženi tělesně i duševně se účastníci vracejí po 14 dnech opět domů, v mnoha případech se značným příbytkem na váze. O každém účastníkovi je veden sociální list, který se stane základem další činnosti Kuratoria pro dobro naší pracující mládeže, až bude zotavovací akce z fondu Reinharda Heydricha skončena...“

Odměna a uznání českým dělníkům, Lidové noviny 19. 5. 1943, str. 2 , Nedokončená pouť Kuratoria (VII.)

Další táborová zotavovací akce učňovské mládeže pod heslem „Zotavená 10 000 mladistvých“ proběhla v termínu 15. 5. – 21. 10. 1943. Následujícího roku 1944 se akce v podobném termínu opakovala.[44] Na venkovskou mládež se pamatovalo zimní zotavovací akcí.[45] V rámci odkazu Reinharda Hendricha pořádalo Kuratorium pro zemědělskou mládež od 4. ledna do 18. března roku 1944 zimní zotavovací akci „Mladý venkov“. Čtrnáctidenní kurzy zakončené třídenním zájezdem do Prahy nebo do Brna umístilo Kuratorium do turistické chaty v Prachově, Hornychovy boudy v Táboře, zotavovacích domovů u rybníka na Medlově u Nového Města na Moravě a v Blansku. Tábory Kuratorium vybavilo lyžemi a bruslemi a zajistilo kulturní rozptýlení.[46]

Každý hoch a dívka plavcem

Bývalý plavecký bazén pod Barrandovem - stav v roce 2011. V roce 1943 zde probíhalo mistrovství v plavání „Každý hoch a dívka plavcem” pořádané Kuratoriem.

Mimo pořádaných masových veřejných politických manifestací a sportování „na zelených hřištích“ se místní organizace Kuratoria v Čechách a na Moravě věnovaly programu sportovní a tělesné výchovy. V létě 1943 se pořádaly plavecké kurzy instruktorů v rámci protektorátní akce „každý hoch a dívka plavcem“ (28. července 1943 zahájilo Kuratorium plavecké kurzy pro 10–14leté na všech plovárnách). Kuratorium ve spolupráci s plaveckým svazem připravilo poprvé v historii českého plavectví mistrovství dorostu Čech a Moravy. Nejdříve probíhaly přebory na okresech, pak kola zemská a o víkendu 3.- 4. července 1943 se na barrandovském plaveckém stadionu konala závěrečná mistrovství protektorátu.

Slavnostnímu zahájení přihlíželo kolem 6 000 diváků. Generální referent Kuratoria dr. Teuner po krátkém projevu uvítal řadu významných hostů, mezi nimiž byli mj. zástupce úřadu říšského protektora SS-Obersturmbannführer Franz Fischer, pražský viceprezident Zemského úřadu Horst Naudé, náměstek pražského primátora dr. Josef Pfitzner, z české strany pak předseda Kuratoria Emanuel Moravec, zástupce kanceláře státního prezidenta doc. dr. Josef Kliment, pražský primátor dr. Alois Říha, přednosta tělovýchovného odboru ministerstva vnitra, odborový rada dr. František Widimský, předseda Kulturní rady při Národním souručenství dr. Miloslav Hýsek, vedoucího sportovního oddělení Kuratoria Josef Maleček, předseda plaveckého svazu ing. Rudolf Kroc a další. Mladí Češi byli rozděleni do věkových kategorií 14–16 let a 16–18 let. Sportovní kluby z Moravy obsadily tři první místa. E. Moravec ukončil plavecké klání svým projevem.[47]

Kuratoriu samozřejmě pomáhaly s pořádáním sportovních mistrovství sportovních svazy a asociace i jejich funkcionáři. Využívalo mimo jiné i materiálního zázemí zabaveného majetku rozpuštěné Československé obce sokolské a Orla. Obdrželo 1 163 hřišť, sedm stadionů, 23 koupališť a 210 dalších objektů. I když masové sportovní aktivity probíhaly uprostřed války a za stále se zhoršujících hospodářských podmínek, přesto se jednalo o velmi úspěšné sportovní akce.[48]

Dny mládeže

V mnoha okresech Čech a Moravy byly odstartovány v neděli 15. 8. 1943 okresní lehkoatletické přebory mladých sportovců v rámci „Dnů mládeže“. Obvodové přebory se konaly 28. a 29. srpna 1943 v osmi větších městech. Na okresních a obvodových Dnech mládeže před více než 150 000 diváky soutěžilo skoro 17 000 mladých závodníků ve věku od 10 do 18 let.[pozn. 8] Celé sportovní klání vyvrcholilo 11. - 12. září 1943 na Strahovském stadionu v Praze.[49] Při příležitosti sportovních dnů Kuratorium zřídilo, opravilo a zpřístupnilo 200 hřišť, vybudovalo síť lehkoatletických rozhodčích a zavedlo zdravotní kartotéku 4 000 mladých závodníků a závodnic.[50] Do finále se probojovalo 1 500 chlapců a děvčat z Čech a Moravy. Dne 19. srpna 1943 se konal ve velkém sále Lucerny slavnostní sraz pražské mládeže, kde dr. Teuner jménem předsedy Kuratoria, ministra Emanuela Moravce, jmenoval nové funkcionáře: hlavního pověřence mládeže Velké Prahy Eduarda Chalupu, okresní pověřence pro pražské okresy Kopala, Langhammera, Šindlara a Valchara (dr. Teunerovi bylo při jeho příchodu ohlášeno 2 569 přítomných chlapců a 469 dívek).[51] Příští rok pořádalo Kuratorium rozšířený „Týden mládeže“ v období od 1. do 9. 7. 1944.

Umění mládeži

Představení ve dvoraně Besedního domu v Brně se konala pod hlavičkou „České divadlo na Veveří”.

Akce s názvem „Umění mládeži“ byla slavnostně zahájena v sobotu 25. září 1943 v Praze a ve 28 českých a moravských městech najednou. Zahajovalo se skladbami Smetany, Dvořáka, Stroupežnického a jiných českých hudebních a dramatických klasiků. Předseda Kuratoria pro výchovu mládeže ministr Emanuel Moravec uvedl „Umění mládeži“ v Národním divadle v Praze. Jeho projev byl do ostatních měst přenášen rozhlasem. Generální referent Kuratoria František Teuner přivítal mezi hosty již tradičně SS-Obersturmbannführera Fischera, který se dostavil jako zástupce německého státního ministra pro Čechy a Moravu. V Národním divadle se zahajovalo Prodanou nevěstou. V Brně proběhlo slavnostní zahájení ve dvou divadlech zároveň - v Českém lidovém divadle na ulici Veveří a na Nové scéně v Žabovřeskách.[52]

Školy akci propagovaly, přijímaly přihlášky, rozdávaly vstupenky, ale také zajišťovaly dozor při představeních.[53] Za pět korun zápisného obdrželi účastníci legitimaci na deset hudebních, filmových nebo divadelních představení s úvodním výkladem, po jejímž obdržení platili minimální vstupné. Představení byla proto rozdělena na dvě věkové skupiny - od 10 do 14 a od 14 do 18 let.[pozn. 9]

„...Akce byla organizována tak, že rodiče (nebo firma) obdrželi ve zvláštním dopise přihlášku, na jejímž základě byla přihlášenému členu Kuratoriem vydána legitimace, která obsahovala 10 políček, z nichž každá opravňovala k získání zlevněné vstupenky na jeden kulturní podnik. Každý člen akce mohl tak shlédnout všechna představení. Pro mládež pak hrála nejpřednější česká divadla - Národní, Prozatímní, Divadlo na Vinohradech - a nejlepší divadla všech protektorátních měst. Koncerty se uskutečňovaly mimo jiné ve Smetanově síni a účinkovala na nich Česká filharmonie...“

Živný, Vladimír: Cesta mládeže k umění, In: Zteč, 17.9.1943, str. 4

Šijeme panenky

Dívčí práce v Kuratoriu se rozběhla až na podzim roku 1943. Na přípravě se podílel hlavní poradce HJ pro Kuratorium Oberbannführer Eduard Schaschek s BDM Hauptmädelführerin Traude Scholz. Zrovna tak jako u chlapců záleželo nejprve na výběru a vyškolení českých spolupracovnic. Na konci roku 1943 mohla být odstartována první akce v rámci dívčí povinné služby „Šijeme panenky“. Podobně jako dívky v BDM vyráběla děvčata hračky pro děti českých dělníků pracujících v Říši, třetinu zasílaly dětem německých vojáků na frontě a část byla rozdělena i sociálním útulkům. Okresní výstavky proběhly od 12. do 19. prosince 1943. Hlavní referentka Kuratoria Valášková, včele delegované skupiny, se setkala ve čtvrtek 16. prosince 1943 v Berlíně s říšskou referentkou Svazu německých dívek dr. Juttou Rüdiger a předala jí slavnostně část ušitých panenek. V Praze Na Příkopech v paláci u Černé růže zahájil 18. prosince dopoledne ministr lidové osvěty Emanuel Moravec se zástupci protektorátních úřadů výstavu 500 nejhezčích výrobků. Celkem dívky našily 59 000 panenek a jiných hraček. V následujícím roce se zúčastnily dívky ještě dvou podobných sociálních projektů - „Šijeme pro nejmenší” a „Pomáháme maminkám”.[54][55]

Ukaž, co umíš

Soutěž pro chlapce a děvčata ve věku 10-18 let „Ukaž, co umíš“ odstartovalo Kuratorium 15. března 1944. Přihlášení dětských prací probíhalo 5. a 9. května u okresních pověřenců. Každý zájemce se dostavil osobně s vyplněným formulářem k evidenci. Očíslované práce pak putovaly do Prahy. Hudebníci skládali zkoušku u okresních pověřenců 10. května a vybraní soutěžící pak o vítězství zabojovali v Praze. Celkem se zúčastnilo 6 733 soutěžících s 8 701 pracemi či jinou prezentací. Na začátku července 1944 se konalo v Praze slavnostní vyhlášení výsledků. Uděleno bylo 120 cen a deset nejlepších výherců mohlo absolvovat tříleté studium na uměleckých školách s měsíčním stipendiem ve výši tisíc korun. Výsledky soutěže Kuratorium oznámilo jednak tiskem, ale také rozhlasem během největší kuratorní akce „Týdnu mládeže“ 2.-9. července 1944.[56]

Basketbalové mistrovství mládeže 

Další lehkoatletickou akcí Kuratoria ve spolupráci s volejbalovým a basketbalovým svazem se stalo první mistrovství české mládeže v košíkové ve dnech 10.-12. prosince 1943 v pražské Lucerně. Okrskové přebory od 30. října 1943, oblastní ve dnech 27. a 28. listopadu probíhající za středočeskou oblast v Hnidousích u Kladna, západočeskou ve Strakonicích, jihočeskou v Budějovicích, polabskou v Kolíně, východočeskou v Hradci Králové, brněnskou v Brně, středomoravskou v Přerově a horáckou v Moravských Budějovicích rozhodly o deseti družstvech dívek a deseti družstvech chlapců, jejichž mistrovské utkání sledovalo v Lucerně během tří dnů 20 tisíc diváků.[57]

Týden ledních sportů

Praha - Zimní stadion Na Štvanici.

Zimní stadion v Praze na Štvanici byl v prvním únorovém týdnu roku 1944 svědkem vyvrcholení zimních sportovních aktivit Kuratoria. „Zimní den mládeže” a „Týden ledních sportů“ spojený s mistrovstvím v ledním hokeji a krasobruslení pořádalo Kuratorium ve spolupráci s hokejovým a bruslařským svazem. Vyřazovací turnaje probíhaly nejprve na okrscích a ve dvanácti oblastech. Hokejového přeboru se účastnilo v Čechách a na Moravě 1 169 družstev. Na Zimní stadión na Štvanici se probojovalo 12 oblastních vítězů. Nedělní finále 6. února 1944 hýřilo od rána do večera utkáními hokejových mužstev a krasobruslařskými vystoupeními. Pro návštěvníky Prahy Kuratorium připravilo také představení v divadlech a kinech či tělovýchovnou přednášku. Zrovna tak probíhal v lednu a únoru týden hokejových přeborů německé mládeže, na který navazovala další zimní aktivita Kuratoria „Týden zimních sportů pro mládež“. Popularitu hokeje v českých zemích i za protektorátu potvrzují údaje z roku 1943. Svaz ledního hokeje čítal na 800 klubů, přibližně 14 000 hráčů a 6 000 dorostenců.[58]

Dílo domovin mládeže

V úterý 12. října 1943 byl v budově poštovní technické ústředny v Praze na Letné slavnostně otevřen Ústav pro výchovu a školení telegrafních učňů českomoravské pošty. Nešlo jen o otevření ústavu, jednalo se o nový projekt pro vyškolení celého poštovního personálu. Tím také Kuratorium odstartovalo výchovnou činnost ve všech učňovských domovech v Čechách a na Moravě. Poštovní ústav s novou ústřednou o rozloze 4 000 čtverečních metrů obdržel také vybavené dílny, pět učeben, knihovnu a zařízenou vzorkovnu. K ústavu patřil i učňovský domov, kde učňové nejen bydleli, ale také se zde stravovali. Finanční úhradu za provoz ústavu a internátu převzala Poštovní správa. Vedení bylo svěřeno vrchnímu komisaři inženýru Břízovi. Post poradce zastával vrchní telegrafní inspektor Langner z Lipska. Pojmout mohl ústav kolem 50 učňů po dobu tři a půl roku. K prosinci 1944 se Kuratoriu podařilo vybudovat na území protektorátu 18 učňovských internátů.[59]

Prováděcím nařízením Kuratoria z 25. února 1944 (čís. 62 Sb.) rozšířil předseda Kuratoria nařízení z května 1942 (čís. 188 Sb.) o povinné službě mládeže, která se vztahovala na výchovnou práci mimo rodičovský dům a dobu mimoškolní, na další ústavy a zařízení k výchově mládeže.[60] Pod prováděcí nařízení dále spadaly: učňovské domovy, internáty škol, ústavů a podniků, žákovské domovy, ubytovny pro mladistvé pracovní síly v podnicích, učňovské a žákovské noclehárny, přenocovací domovy mládeže, zotavovací domovy mládeže, ozdravovací domovy mládeže, zotavovací tábory mládeže, prázdninové kolonie a ostatní zotavovací zařízení, noclehárny mládeže, učňovské a žákovské besídky. Výchovná zařízení, která chtěla povinnou službu provozovat, musela podat žádost do 15. dubna 1944.[61][62]

Sociální výchovou mládeže byl na ústředí Kuratoria pověřen vedoucí čtvrté skupiny Karel Žalud. Ten do čela „Díla domovů mládeže” povolal Josefa Očadlíka (okresního pověřence ze Sušice). Sociální práce se naplno rozjela až počátkem roku 1944. Pro pracovníky ze sociální péče o mládež, Sociální pomoci a ostatních sociálních organizací otevřelo Kuratorium 10. ledna 1944 dva speciální tábory ve škole na Čeperce. První čtrnáctidenní tábor pro vyškolení 45 sociálních referentů do okresů a druhý tříměsíční pro vedoucí a výchovný personál. První výuka nových kádrů byla ukončena 31. března 1944. Studium sestávající z teoretické části (nauka o výchově v domově, právo mládeže, zdravotnictví, psychologie, pedagogika, etika povolání, výchova k povolání a politické školení), praxe v dílnách či na pokračovacích školách a z návštěv ve vzorných domovinách bylo ukončeno zkouškami s vysvědčením vychovatele.[63][62]

Spolupráce s HJ

Na poměrně malém území protektorátu existovaly v období druhé světové války dva důležité výchovné projekty. Pro německé děti KLV - Kinderlandverschickung a pro české děti „Kuratorium pro výchovu mládeže”. Radka Šustrová svojí sondou do táborového prostředí ukázala, že i na nejnižší úrovni docházelo k čilé spolupráci mezi zřizovateli KLV táborů a českými živnostníky.[64] V listopadu 1943 přesídlila berlínská říšská školní zařízení pro KLV vedoucí (KLV-Schule für Lagermannschaftsführer, KLV-Schule für Lagerleiter/Lagerleiterinnen) ze slezské Ścinawy do Poděbrad. Nad oběma projekty držel ochranou ruku K. H. Frank a o úspěšnost obou NS-výchovných instrumentů se neustále zasazoval. Je tedy nasnadě, že nejen vysocí funkcionáři HJ, BDM a Kuratoria vzájemně kooperovali.[64]

Rakouské Alpy - nádraží Krimml, kam v prosinci roku 1943 dorazilo 40 českých účastníků lyžařského výcvikového kurzu Kuratoria.
Zámek v Klecanech u Prahy - místo oblastní vyšší vůdcovské školy Hitlerovy mládeže v roce 1944.

V prosinci 1943 poskytlo Kuratoriu vedení pražské HJ pro desetidenní lyžařský výcvikový kurz horskou chatu „Filzsteinhütte”[65] v Alpách u Zell am See v nadmořské výšce 1 700 metrů. Svaz lyžařů vybral schopné lyžaře z Pošumaví, Novoměstska, Krkonoš a Beskyd z řad okresních pověřenců, tělovýchovných referentů a instruktorů. Vlak vyjížděl z Prahy a čtyřicet instruktorů na své cestě do Alp absolvovalo přestupy v Linci, Salzburgu a Rosenheimu. V cílové stanici v rakouském Krimmlu je přivítal cvičitel lyžařství u HJ Franze China. Mimo lyžařského výcviku pod jeho vedením vystoupali také na Königsleiten ve výši 3 000 metrů n. m. a při zpáteční cestě navštívili město Vídeň.[66]

V týdnu od 14. do 19. února 1944 proběhl v Praze praktický výcvik účastníků školy pro vedoucí domovů mládeže na Čeperce. Nejprve navštívili německé učňovské dílny, odpoledne si prohlédli domov Hitler-Jugend a večer proběhl spřátelený večírek. První březnový týden roku 1944 se konal brněnský pracovní sjezd Kuratoria a všichni okresní pověřenci si mohli projít „Německý učňovský domov” v Brně na ulici Údolní. Budoucí vedoucí českých domovin učňů zde po několik dní absolvovali praxi.[67]

Na zámku v Klecanech u Prahy byla zřízena oblastní vyšší vůdcovská škola Hitlerovy mládeže pro třínedělní vzdělávací kurzy, po kterých vzdělávání pokračovalo na Říšské akademii pro vedení mládeže HJ. Vedení Kuratoria v čele s jeho předsedou ministrem Moravcem a generálním referentem Teunerem navštívilo Klecany 27. března 1944. Hosty na škole přijali HJ-Gebietsführer Fritz Knoop a BDM-Gebietsmädelführerin Erika Ebel. Návštěva se konala u příležitosti profesního závodu povolání německé mládeže, jehož župní zahájení proběhlo koncem března 1944 v malém sále Rudolfina. Župním pověřencem DAF pro „válečný závod v povolání“ byl jmenován HJ-Oberbannführer Gladrow. V regionech česká mládež pomáhala například při budování KLV-Heimu na Křivoklátsku, kde chlapci ve věku 12-16 let nacpávali slamníky, sestavovali postele, uklízeli místnosti a upravovali prostory budoucí KLV ubytovny.[68]

Evropský svaz mládeže

Ve dnech 14.–18. září 1942 se konal zakládací sjezd „Evropského svazu mládeže“ ve Vídni. Setkání národních mládežnických organizací ze 13 evropských zemí (Německa, Itálie, Španělska, Dánska, Finska, Belgie, Nizozemska, Norska, Rumunska, Maďarska, Bulharska, Chorvatska a Slovenska) a Japonska se uskutečnilo pod patronátem říšského vedoucího mládeže NSDAP a župního vedoucího a místodržitele Vídně Baldura von Schiracha (funkci říšského vedoucího mládeže převzal v roce 1940 Arthur Axmann). Česká delegace Kuratoria nepatřila vzhledem k jejímu krátkému působení k zakládajícím členům a přijela do Vídně s říšskou delegací. S členstvím Kuratoria se počítalo až následujícího roku. Během sjezdu přistoupilo (15. zakládající člen) Portugalsko. Založení evropské svazu se odehrávalo ve vídeňském župním domě na Ringstrasse. Vedoucími předsednictva nově založeného evropského svazu mládeže se stali Arthur Axmann a Gilo Vidussoni (generální tajemník fašistické strany). V rámci svazu fungovalo i pracovní společenství „Ženská mládež“, v jehož čele stály Jutta Rüdigerová za německý Bund deutscher Mädel (BDM), Pilar Primo de Rivera ze Španělska a Penelope Testa z Itálie.[69] 

Likvidace a vyšetřování

Kuratorium fungovalo až do květnových dnů roku 1945. Bezprostředně po válce se jeho likvidace ujalo ministerstvo školství, které v některých otázkách spolupracovalo s ministerstvem vnitra. Odevzdáním spisového materiálu dne 28. srpna 1945 ministerstvu vnitra byla ukončena činnost vyšetřovací komise pro likvidaci Kuratoria. Právním základem pro likvidaci Kuratoria se stalo až vládní nařízení č. 110 Sb. a nařízení z 30. dubna 1946, které rušilo nebo měnilo rozhodnutí o správních úřadech z doby existence protektorátu a o úřadech zřízených v této době. Z celkového počtu asi 1 500 osob, které byly v zaměstnaneckém poměru bývalého Kuratoria, si podalo přibližně 800 osob žádost o vydání „očistného listu“, přičemž asi v 500 případech bylo k datu 27. srpna 1945 žádostem vyhověno. Mimo to byla zkoumána provinění tzv. čestných (tj. neplacených) spolupracovníků Kuratoria. Na Místní národní výbory bylo rozesláno asi 9 000 dotazníků a ke konci léta 1945 jich dorazila více než polovina vyplněná zpět se zprávami o 25 000 instruktorech.[70]

V rámci poválečné „národní očisty” stanuli před Národními lidovými soudy význační činovníci Kuratoria pro výchovu mládeže: František Teuner, Karel Mihalíček, Eduard Chalupa, Josef Viktorin, Karel Žalud, Jiří Málek, Jan Svoboda, Václav Krigar a Jaroslav Krigar. K trestu smrti byli odsouzeni: dr. František Teuner (odsouzen v nepřítomnosti), Karel Mihalíček (odsouzen v nepřítomnosti), Eduard Chalupa a Jan Svoboda. Josef Viktorin dostal doživotí v těžkém žaláři. Karel Žalud byl odsouzen k žaláři na 25 let, Jiří Málek na 10 let, Jaroslav Krigar na 6 let a Václav Krigar na 4 roky. Emanuel Moravec spáchal sebevraždu.[71]

Jan Svoboda (1921-2011) podnikl na konci války 28. dubna 1945 společně s Jiřím Málkem, Vladimírem Kauckým, Jozefem Belanem, Ladislavem Deptou a jistým Danihelem pokus o atentát na Eduarda Beneše, který se již v této době nacházel na Slovensku v Košicích. Na jaře 1947 byl odsouzen k trestu smrti. Pár měsíců na to zmírnil prezident Beneš Svobodovi trest na doživotí a po 17 letech v roce 1963 byl propuštěn. Svoboda zemřel 6. prosince 2011 zcela v ústraní a ani se svou ženou nikdy o okolnostech jeho „úniku před popravou” nehovořil. Zrovna tak zmírnil Beneš trest smrti na doživotí i Eduardu Chalupovi.[72][73] Chalupa, který měl být v roce 1970 propuštěn, zemřel 17. 9. 1960 ve vězení. Rodina se nesměla zúčastnit kremace a nesměla obdržet ani urnu.[74]

Historiografie

K zmapování historie a činnosti Kuratoria neexistuje mnoho nezávislých zdrojů.[75] Na německé půdě je problematika českého Kuratoria opomíjena zcela[75] a československý výklad dějin vycházející z komunistické ideologie se o Kuratoriu nezmiňoval (až na čtrnáct stránek v knize Miloslava Moulise „Mládež proti okupantům“ z roku 1966) vůbec.[75] Ale i po sametové revoluci je stále oblast činnosti a respektive jejího vlivu na české obyvatelstvo neprobádána. Tomáš Pasák („Český fašismus 1922-1945 a kolaborace 1939-1945“ z roku 1999), Jan Gebhart a Jan Kuklík („Dramatické i všední dny protektorátu“ z roku 1996) nebo Michael Borovička („Kolaboranti 1939-1945“ z roku 2007) často ve svých knihách Moulise citují nebo z jeho díla vychází. I když jsou díla oproštěna od komunistické manipulace, široká faktografie i v těchto dílech pokulhává.[75]

Vhled do celé problematiky usnadňují díla Jana Špringla („Protektorátní vzor mladého člověka“) a Leoše Nikrmajera („Činnost a úkoly Kuratoria pro výchovu mládeže v jižních Čechách v letech 1942-1945“) a čtenář si tak může udělat o činnosti Kuratoria širší představu.[75] Pozitivně hodnotí tyto práce i Lukáš Beer, který odstartoval v roce 2009 na svém blogu projekt „Nedokončená pouť Kuratoria“ a uvádí: „...že práce nejsou ve srovnání s první skupinou autorů v takové velké míře zatíženy zbytečnými ideologicky a subjektivně zabarvenými pasážemi a tomu sloužícímu slovníkem”.[75] Radka Šustrová („České a německé děti v Protektorátu Čechy a Morava” z roku 2010 a „Pod ochranou protektorátu. Kinderlandverschickung v Čechách a na Moravě” z roku 2012), která zkoumala problematiku protektorátní nacionalistické výchovy mládeže (jak u KLV tak i Kuratoria) uvádí:

„Celková snaha vedení Kuratoria ovšem narážela na odtažitý přístup české společnosti, která nechtěla mládež do  Kuratoria začlenit. To byl také jeden z jeho hlavních neúspěchů. Projekt Kuratoria proto nelze z pohledu organizátorů označit za zdařilý, přesto je třeba ho vnímat jako jeden z výrazných pokusů o systematickou germanizaci české společnosti. I tak je však nutné mít na paměti okolnosti, které jeho vznik provázely. Otázka, zda Kuratorium vůbec mělo šanci uspět, je dosud nezodpovězena.”

Sborník ÚSTR, Válečný prožitek české společnosti v konfrontaci s nacistickou okupací, 2012[76]

Špatné načasování nezpochybňuje ani Lukáš Beer:

„Situace pro podchycení české mládeže v Protektorátu v rámci výchovy v nacionálněsocialistickém duchu však na rozdíl od té v Německu v prvních pěti mírových letech byla již z několika známých důvodů nesrovnatelně těžší a komplikovanější. Ale ani „timing“ pro zahájení činnosti Kuratoria snad nemohl být horší. Krátkou dobu po vydání vládního nařízení o povinné službě mládeže v květnu 1942 zemřel jak známo na následky smrtelného atentátu Reinhard Heydrich a zatímco se tím však nenaplnila očekávání londýnského exilu, který doufal, že tímto krokem zmobilizuje obyvatelstvo Protektorátu k intenzivnějšímu protiněmeckému odporu nebo dokonce k "povstání", dostavily se alespoň každopádně očekávané odvetné represe z německé strany, se kterými exil počítal. Získat všeobecné sympatie k převýchovným záměrům české mládeže bylo tedy za takovýchto výchozích podmínek obzvlášť obtížné.”

Lukáš Beer: Nedokončená pouť Kuratoria II.[77]

Historická sonda Radky Šustrové do života KLV přináší nepopiratelné důkazy o participaci „obyčejného” českého obyvatelstva na říšském projektu KLV[64] a vzhledem k tomu, že i Kuratorium v oblasti zřizování KLV-táborů spolupracovalo [64], odkrývá Šustrová další oblast, která na zpracování čeká. Do jaké míry se české protektorátní obyvatelstvo například v oblasti zásobování, pronajímaní či poskytování ubytovacích prostor, ale také ve školících střediscích či táborech (například úklid, stravování, atd.), na zdárném fungování činnosti Kuratoria podílelo, není široké veřejnosti dosud známo. Radka Šustrová uzavírá také svou práci konstatováním, že „komplexní zpracování této problematiky tak nadále zůstává výzvou pro české historiky.”[64]

Pro přežití nacismu a ideologie národního socialismu bylo bezpodmínečně nutné, aby si nacistický režim vychoval další nástupce propagované ideologie, ať už se jednalo o vojáky nebo podporovatele v jakékoliv formě, kteří by jeho další životaschopnost garantovali. I když se Kuratorium věnovalo mimoškolní zájmové činnosti mládeže, se kterou byla neoddělitelně spojena i jeho národně socialistická výchovná a vzdělávací činnost českého kolaburujícího obyvatelstva, diktát nad převýchovou mládeže drželi němečtí poradci z Hitlerjugend.[76]

Právní nařízení

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Citace z Nedokončená pouť Kuratoria (VIII.): Rozsah dvanácti stránek si časopis zachoval dokonce až do jara roku 1945, kdy mezitím protektorátní deníky za ztížených válečných podmínek vycházely v rozsahu pouze dvou stran. (Pro srovnání: čtrnáctideník „Zteč“ vycházel v nákladu 80 000 výtisků a časopis „Dívčí svět“ v nákladu 14 000 výtisků.). Bericht über die Tätigkeit des Kuratoriums für tschechische Jugenderziehung im Jahre 1943, zpráva Fritze Knoopa zaslaná 11. 4. 1944 K. H. Frankovi, NA, f. 1446 Deutsches Staatsministerium für Böhmen und Mähren, sg. 110-4/22). V této zprávě se uvádí jako náklad výtisků časopisu Správný kluk hodnota 75 000.
  2. ↑ Citace z Nedokončená pouť Kuratoria (X.):Jednalo se o překlady vybraných německých sešitů vycházejících ve „Válečné knihovně německé mládeže“ (Kriegsbücherei der deutschen Jugend) a „Erlebnis-Bücherei“ v nakladatelství berlínské společnosti Steiniger. Tyto sešity narazily u české mládeže na takový zájem, že nakonec bylo nutné zvýšit původní náklad 10 000 exemplářů vždy jednoho titulu na 120 000 kusů a navíc musely být dotištěny předcházející díly. Za první půlrok produkce „Knihovny pro mládež“ (tedy do 30. června 1943) vyšlo celkem 1 440 000 výtisků.
  3. ↑ Výjimku tvořili jedinci, již byli na základě lékařského dobrozdání uznáni služby neschopnými nebo osoby, kterým se podařilo najít nějakou jinou, patřičně odůvodněnou výmluvu. Židům a židovským míšencům byl naopak vstup automaticky zapovězen. Vyloučeni měli být taktéž jedinci jednající nečestně a ti, kteří svým mravním nebo jiným chováním vzbuzovali veřejné pohoršení. ( Nařízení předsedy Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě ze dne 30. května 1942 o rozsahu povinné služby mládeže. In.: Sbírka zákonů a nařízení 1942 I. Praha 1942, s. 911)
  4. ↑ V takovém případě jim hrozila buď pokuta do 5. 000 K nebo vězením do 14 dnů nebo obojí. Kdo by navíc mladistvému bránil nebo jej od povinné služby odrazoval, mohl se dočkat dokonce pokuty až 100. 000 K a vězením do 6 měsíců. Pokud by mladí lidé odmítali službu navštěvovat, mohli k tomu být navíc donuceni místní policií. (Nařízení předsedy Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě ze dne 30. května 1942 o rozsahu povinné služby mládeže. In.: Sbírka zákonů a nařízení 1942 I. Praha 1942, s. 912)
  5. ↑ Didakticko-metodická příručka formou časopisu pro vnitřní potřebu organizace s podrobným rozpisem činností každé dvouhodinové služby mládeže, které se měly daný měsíc konat. Náš směr vycházel od října 1943 ve dvou verzích – dívčí a chlapecké. Odpovědným redaktorem chlapeckého časopisu byl až do října 1944 Jan Nepomunk Pipota, kterého následně vystřídal Jiří Benda. Odpovědnou redaktorkou dívčí verze se stala Ludmila Valášková. (Náš směr pro chlapce 1943–1945, Náš směr pro dívky od roku 1943), 198 Směrnice pro službu mládeže. Praha 1943.
  6. ↑ Citace z Nedokončená pouť Kuratoria (VII.): Ne všechna střediska ovšem splňovala základní hygienické normy, což dokladují hlášení příslušných správců zařízení či pracovníků, kteří zde měli na starosti vedení jednotlivých běhů. Například v táboře u rybníka Kalich na Kamenickolipsku se potýkali s děravými střechami v ubytovacích prostorech, nevhodným sociálním zařízením, mizernou stravou a špatným personálem.
  7. ↑ Citace z Nedokončená pouť Kuratoria (VII.): Podle podkladů, které měl k dispozici Teuner, se jednalo o 7 946 chlapců a 2 535 děvčat v celkem 11 táborech či ozdravných zařízeních a výdaje na tuto akci překročily přes 5 miliónů korun) a pro rok 1944 se perspektivně počítalo s nárůstem počtu účastníků minimálně o jednu třetinu.
  8. ↑ Citace z Nedokončená pouť Kuratoria (VIII.): V některých okresech byl pořad doplněn českými a moravskými tanci, jež předvedla mládež v krojích. Například lehkoatletických závodů pořádaných v Tišnově na Dni mládeže se zúčastnilo přes 250 závodníků a závodnic z okresu Brno-okolí. Program byl zpestřen oblíbenou dechovou kapelou ze Šlapanic a tanečky hochů a děvčat v krojích z Bukoviny u Křtin. V Boskovicích se zúčastnilo lehkoatletických závodů na stadionu AC Velen 240 hochů a dívek. Družiny krojovaných hochů a dívek doplnily program předvedením české a moravské besedy. V závěru byly za zvuku fanfár vítězům odevzdány ceny. Rovněž v Rosicích u Brna byl uspořádán Den mládeže pro mládež z okresu Brno-venkov, při němž závodilo 150 hochů a 50 dívek. Kromě atletických přeborů byly na programu ukázková hodina a národní tance, který předvedlo 100 dívek, dále pak štafeta hochů a dívek a bojové hry.
  9. ↑ Citace: Nedokončená pouť Kuratoria (XIII.): Akce „Umění mládeži“ v číslech - statistika za týden od 14. do 20. února 1944. V 50 místech bylo provedeno 132 kulturních podniků, navštívených 64 344 účastníky akce. 17 divadelních souborů sehrálo 30 her 28 autorů. Mimo to bylo nasazeno 12 sólistů a 2 orchestry. Vcelku probíhala akce „Umění mládeži“ na 229 místech. Přihlásilo se k ní 193 891 hochů a dívek, z toho v Praze 40 785, na venkově 153 106. V prvních čtyřech měsících, tj. od 25. září 1943 do konce ledna 1944, bylo dohromady provedeno 1 845 kulturních podniků, z toho 1 278 divadelních představení, 526 koncertů a promítnuto 441 filmů. Na konec března 1944 bylo v Praze plánováno 3 000 jubilejní představení. Do konce ledna 1944 navštívilo představení akce 778 618 chlapců a dívek. Všechna představení a koncerty provedlo 38 divadel, 25 orchestrů a 50 sólistů. Předvedeny byly hry od 42, opery od 13 autorů. Stále rostoucí zájem mládeže žádalo co největšího rozšíření akce. Příklad: v říjnu roku 1943 bylo provedeno 322 podniků akce, z toho 250 divadelních představení, 50 koncertů a 22 filmových představení, kdežto v prosinci bylo už vcelku 580 kulturních podniků, z toho 387 divadel, téměř čtyřnásobek koncertů, totiž 191, a dva filmy. Leden 1944 sice na první pohled vykazoval pokles, ve skutečnosti však znamenal další vzestup, poněvadž se vzhledem ke školním prázdninám hrálo jen půl měsíce. Bilance za leden 1944: 480 kulturních podniků, z toho 315 divadel, 158 koncertů a 7 filmů. Měsíční průměr představení „Umění mládeži“ činil v období 25. září 1943 do března roku 1944 kolem 570-580, denní průměr byl 19 představení. Denní návštěva se pohybovala kolem 9 000 až 10 000 chlapců a děvčat. Z divadelních představení bylo zhruba 70% činoher a 30% oper.

Reference

  1. ↑ PASÁK, T.: Organizační a správní změny v českém školství v období nacistické okupace. In.: In Memoriam Zdeňka Fialy z pomocných věd historických. Praha 1978, s. 242
  2. ↑ Pejčoch, Ivo: Fašismus v českých zemích. Fašistické a nacionálněsocialistické strany a hnutí v Čechách a na Moravě 1922-1945, Academia Praha, 2011, str. 404-405
  3. ↑ TEUNER, F.: Nové cesty naší mládeže. In.: Den mládeže 1943. Praha 1943, s. 7 n.
  4. ↑ Říšská politika v Čechách a na Moravě, In: České Slovo, 11. 6. 1942
  5. ↑ KÖSSL, Jiří; KRÁTKÝ, František; MAREK, Jaroslav. Dějiny tělesné výchovy II.. Praha: Olympia, 1986. Kapitola Dětské a mládežnické hnutí, s. 175. 
  6. ↑ Špringl, Jan: Protektorátní vzor mladého člověka. Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě (1942-1945), In: Soudobé dějiny, č. 1-2/2004, Praha 2004, str. 154.
  7. ↑ Beer Lukáš, Dokončení přípravné fáze, Náš směr
  8. ↑ Špringl, Jan: Protektorátní vzor mladého člověka. Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě (1942-1945), In: Soudobé dějiny, č. 1-2/2004, Praha 2004, str. 158
  9. ↑ ŠPRINGL, J.: Protektorátní vzor mladého člověka, in: Soudobé dějiny, roč. XI, č. 1–2 (2004), s. 156
  10. ↑ Za sídlo Kuratoria byla třetím prováděcím nařízením stanovena Praha - Nařízení předsedy Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě ze dne 3. srpna 1942 o výstavbě Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. In.: Sbírka zákonů a nařízení 1942 II. Praha 1942, s. 1332
  11. ↑ Vládní nařízení ze dne 28. května 1942 o povinné službě mládeže. In.: Sbírka zákonů a nařízení 1942 I. Praha 1942, s. 915
  12. ↑ ŠPRINGL, J.: Protektorátní vzor mladého člověka, in: Soudobé dějiny, roč. XI, č. 1–2 (2004), s. 156
  13. ↑ ŠPRINGL, J.: Protektorátní vzor mladého člověka, in: Soudobé dějiny, roč. XI, č. 1–2 (2004), s. 156
  14. ↑ Špringl, Jan: Protektorátní vzor mladého člověka. Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě (1942-1945), In: Soudobé dějiny, č. 1-2/2004, Praha 2004, str. 157-158
  15. ↑ ŠPRINGL, J.: Protektorátní vzor mladého člověka, in: Soudobé dějiny, roč. XI, č. 1–2 (2004), s. 156
  16. ↑ BEER, Lukáš. První výcvikový tábor [online]. [cit. 2015-03-16]. Dostupné online. 
  17. ↑ Nikrmajer, Leoš: Činnost a úkoly Kuratoria pro výchovu mládeže v jižních Čechách v letech 1942-1945 In Výběr – Časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech, 4/2006, České Budějovice 2006, str. 267
  18. ↑ Uhlíř, Jan B.: Protektorát Čechy a Morava v obrazech, Ottovo nakladatelství, Praha 2008, str. 518
  19. ↑ GEBHART, J. – KUKLÍK, J.: Velké dějiny zemí koruny české XV. b. Praha-Litomyšl 2007, s. 72
  20. ↑ Výchova nové generace, Lidové noviny, 19.6.1943, str. 2
  21. ↑ KÖSEL, J.: Dějiny tělesné výchovy II. Praha 1986, s. 176
  22. ↑ Slavnostní zahájení činnosti ve Slaném.
  23. ↑ ŠPRINGL, J.: Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. Diplomová práce, Praha 2003, Ústav českých dějin, vedoucí Prof. PhDr. Jan Kuklík, CsC. , s. 33
  24. ↑ „Vzorný roj“ vycházel od listopadu 1944 do dubna 1945. Krom didakticko-metodické části obsahující závazný program schůzek, informoval své čtenáře taktéž o činnosti Vzorných rojů. Odpovědným redaktorem byl Jaroslav Šindlar. (Vzorný roj. 1944–1945)
  25. ↑ „Výcvikové směrnice ZZ“ vycházely od října 1944 do dubna 1945. Odpovědným redaktorem byl hlavní vedoucí oddílů-ZZ Eduard Chalupa. ( Výcvikové směrnice ZZ. 1944–1945)
  26. ↑ Vilgus, Petr: Fotografie v období protektorátu Čechy a Morava, Slezská univerzita, Opava 1997, str. 12
  27. ↑ Čvančara, Jaroslav: Někomu život, někomu smrt. Československý odboj a nacistická okupační moc 1943-1945, Laguna, Praha 2008, str. 97
  28. ↑ Uhlíř Jan B.: Protektorát Čechy a Morava v obrazech, Ottovo nakladatelství, Praha 2008, str. 277, In: Nedokončená pouť Kuratoria (9. díl), na nassmer.blogspot.cz
  29. ↑ BEER, Lukáš. Struktura organizace [online]. [cit. 2015-03-16]. Dostupné online. 
  30. ↑ Náprstek, V.: Kroužky Správného kluka, in: Správný kluk, čís. 9/1944, 3.5.1944, str. 11
  31. ↑ Rudl, Franz: Tschechische „Bücherei für die Jugend“. Gesamtbericht über das Preisauschreiben, Praha, červen 1943
  32. ↑ Vládní nařízení ze dne 28. 5. 1942 o povinné službě mládeže. In.: Sbírka zákonů a nařízení 1942 I. Praha 1942, s. 905
  33. ↑ Směrnice pro službu mládeže. Praha 1943.
  34. ↑ Náš směr (pro chlapce). roč. I, č. 4 (1943), s. 42
  35. ↑ Náš směr (pro chlapce). roč. I, č. 1 (1943), s. 3
  36. ↑ Vedle zpěvu na schůzkách probíraly děti témata z oblastí - 1. Dějiny, 2. Říše a její zřízení, 3. Kultura, a 4. Nový způsob života. Duchovně výchovné sezení je (nebo lépe řečeno má být) členěno tímto způsobem: Nástup s provoláním přikázaného hesla a zpěvem písní (25 minut), po které následuje vlastní probírání témat duchovní výchovy (30 minut). Součástí dvouhodinovky je také hraní společenských her (60 minut) a přičemž celé sezení uzavírá opět zpěv (5 minut). (ŠPRINGL, J.: Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. Diplomová práce, Praha 2003, Ústav českých dějin, vedoucí Prof. PhDr. Jan Kuklík, CsC. , s. 41–42)
  37. ↑ Ze života a práce mladých, In: Zteč, 1.11.1943, str. 5
  38. ↑ Ve věrnosti Vůdci a Říši je naše síla a budoucnost, Lidové noviny 14.3.1943, str. 1
  39. ↑ ŠPRINGL, J.: Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. Diplomová práce, Praha 2003, Ústav českých dějin, vedoucí Prof. PhDr. Jan Kuklík, CsC. , s. 113–137
  40. ↑ Špringl, Jan: Protektorátní vzor mladého člověka. Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě (1942-1945), In: Soudobé dějiny, č. 1-2/2004, Praha 2004, str. 156
  41. ↑ a b Nikrmajer, Leoš: Činnost a úkoly Kuratoria pro výchovu mládeže v jižních Čechách v letech 1942 – 1945, In: Výběr – časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech, čís. 4/2006, str. 272
  42. ↑ Špringl, Jan: Protektorátní vzor mladého člověka. Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě (1942-1945), In: Soudobé dějiny, č. 1-2/2004, Praha 2004, str. 175
  43. ↑ Dělníci v táboře mládeže, Lidové noviny, 1.9.1943, str. 2; taktéž: Přes deset tisíc mladých lidí v zotavovacích táborech, Lidové noviny, 29. 8. 1943, str. 2
  44. ↑ 10 000 pracující mládeže na zotavené. In.: Tisková služba české mládeže, roč. I, č. 42 (1944), s. 2 n.
  45. ↑ POTUŽNÍK, M.: Radostný socialismus. In.: Zteč, roč. II, č. 7 (1944), s. 2
  46. ↑ Náprstek, V.: Poprvé v Praze, In: Zteč, 3. 2. 1944, str. 5; Zimní zotavovací tábory zemědělské mládeže, In: Lidové noviny, 16. 1.1944, str. 2, Boskovická mládež na zotavenou, In: Lidové noviny, 23. 2. 1944, str. 4, In: Nedokončená pouť Kuratoria (XVI.)
  47. ↑ Plavecká mistrovství mládeže, Lidové noviny 5.7.1943, str. 4
  48. ↑ Uhlíř, Jan B.: Protektorát Čechy a Morava v obrazech, Ottovo nakladatelství, Praha 2008, str. 502
  49. ↑ Dny mládeže zahájeny, Lidové noviny, 17. 8. 1943, str. 2
  50. ↑ Smrček, František: Den mládeže v Praze, in: Pestrý týden, čís. 38/1943, 18.9.1943, str. 4
  51. ↑ Kuratorium pro výchovu mládeže Čech a Moravy Záběry ze Strahovského stadionu
  52. ↑ Akce „Umění mládeži“ zahájena, In: Lidové Noviny, 27.9.1943, str. 2
  53. ↑ Špringl, Jan: Berounská okresní organizace Kuratoria pro výchovu mládeže (1.část), In: Minulostí Berounska, č. 9/2006, str. 181-183
  54. ↑ Bericht über die Tätigkeit des Kuratoriums für tschechische Jugenderziehung im Jahre 1943, zpráva Fritze Knoopa zaslaná 11. 4. 1944 K. H. Frankovi, NA, f. 1446 Deutsches Staatsministerium für Böhmen und Mähren, sg. 110-4/22, In: Nedokončená pouť Kuratoria (XIV.)
  55. ↑ Lidové noviny, 5.12.1943, str. 8; Lidové noviny, 8.12.1943, str. 4; Lidové noviny, 17.12.1943, str. 4; České dívky dětem, In: Lidové noviny, 19.12.1943, str. 3, In: Nedokončená pouť Kuratoria (XIV.)
  56. ↑ Nikrmajer Leoš: Činnost a úkoly Kuratoria pro výchovu mládeže v Jižních Čechách v letech 1942-1945, In: Výběr (časopis pro historii a vlastivědu Jižních Čech), č. 4/2006, České Budějovice 2006, str. 275, In: Nedokončená pouť Kuratoria (XVIII.)
  57. ↑ Dnes zahájení přeborů mládeže v košíkové, In: Lidové noviny, 30. 10. 1943, str. 5; Zdraví mládeže především, In: Lidové noviny, 18. 11. 1943, str. 3; O přebor mládeže v košíkové, In: Lidové noviny, 24. 11. 1943, str. 5; Lidové noviny, 4. 12. 1943, str. 5; Tři dny košíkové v Lucerně, In: Lidové noviny, 9. 12. 1943, str. 3; Lidové noviny, 16. 12. 1943, str. 3; Zteč, 22. 12. 1943, str. 8, In: Nedokončená pouť Kuratoria (XIV.)
  58. ↑ Starost o to, aby si deset tisíc kluků zahrálo, In: Pestrý týden, 21. 1. 1944, str. 5, Mládež na nové cestě, In: Lidové noviny, 5. 2. 1944, str. 2; Nadšené boje mládeže, In: Zteč, 17. 2. 1944, str.8, Závěr Týdne mládeže, In: Lidové noviny, 7. 2. 1944, str. 4; Nadšené boje mládeže, In: Zteč, 17.2.1944, str.8; Toroň, Jindra: Úspěch zimních dnů, In: Správný kluk, 23. 2. 1944, str. 6-7, In: Nedokončená pouť Kuratoria (XV.)
  59. ↑ Nedokončená pouť Kuratoria (14. díl) na na nassmer.blogspot.co.at
  60. ↑ Povinná služba mládeže rozšířena, In: Lidové noviny, 21. 3. 1944, str. 2
  61. ↑ O Díle domovů mládeže, In: Zteč, 8. 4. 1944, str. 2
  62. ↑ a b Nedokončená pouť Kuratoria (19. díl) na na nassmer.blogspot.co.at
  63. ↑ Škola pro vychovatele domovů, In: Zteč, 19. 4. 1944, str. 5
  64. ↑ a b c d e Šustrová Radka: Pod ochranou protektorátu. Kinderlandverschickung v Čechách a na Moravě: politika, každodennost a paměť 1940-1945 (Unter dem Schutz des Protektorats. Die Kinderlandverschickung in Böhmen und Mähren: Politik, Alltag und Erinnerung 1940-1945). Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha 2012, 315 S., 11 Abb., (Fontes 7), ISBN 978-80-7308-424-0.
  65. ↑ Alpengasthof Filzstein na www.filzstein.at
  66. ↑ Krigar Jaroslav: Jedeme do Alp, In: Zteč, 6. 1. 1944, In: Nedokončená pouť Kuratoria (XV.)
  67. ↑ Mladým to nejlepší, In: Zteč, 17. 3. 1944, str. 5, In: Nedokončená pouť Kuratoria (XIX.)
  68. ↑ Zteč, 8. 4. 1944, str. 7, In: Nedokončená pouť Kuratoria (XVIII.)
  69. ↑ Česká mládež na evropském kongresu mládeže, Lidové noviny 17. 9. 1943, str. 2, Most k budoucnosti nové Evropy, Lidové noviny, 21. 9. 1942, Trvalá pojítka evropské mládeže, Lidové noviny 20. 9. 1942, str. 2, Most k budoucnosti nové Evropy, Lidové noviny 21. 9. 1942, Politická manifestace mladé Evropy, Lidové noviny 18. 9. 1942, str.1, In: Nedokončená pouť Kuratoria (IV.)
  70. ↑ Archiv bezpečnostních složek, prozatímní inventář k archivnímu fondu č. 59 Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, Praha 2008, ke stažení na www.abscr.cz
  71. ↑ Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, zápis z jednání 29. května 1947.
  72. ↑ Beer Lukas: So entging der Vertreiber-Präsident Edvard Beneš knapp vor dem Kriegsende einem Attentat, na nassmer.blogspot.co.at, 26. duben 2014
  73. ↑ Gröger Chocholatý Franz:Národní soud (15. 1. 1946 - 4. 5. 1947), Pardubice 2010, In: Český a slovenský zahraniční časopis CS Magazín.
  74. ↑ Nedokončená pouť Kuratoria (XX.)
  75. ↑ a b c d e f Beer Lukáš: Kuratorium v letech 1942-1943 z pohledu české historiografie, Náš směr, - Nedokončená pouť Kuratoria (XI.)
  76. ↑ a b Šustrová Radka: Děti a válka. České a německé děti v Protektorátu Čechy a Morava, s. 67–78
  77. ↑ Beer Lukáš: Blog Náš směr, Nedokončená pouť Kuratoria II.

Literatura

  • ŠPRINGL, Jan: diplomová práce, Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, FF UK, Praha 2003
  • ŠPRINGL, Jan: zkrácená verze Protektorátní vzor mladého člověka. Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě (1942–1945), publikovaná v časopise Soudobé dějiny, č. 1–2, 2004, s. 154–177
  • NEZDAŘIL, Petr Mgr.: Propaganda a mládež za protektorátu: Kuratorium a strategie působení na mládež prostřednictvím časopisů, Rigorózní práce, Ústav hospodářských a sociálních dějin, Praha 2010
  • Kuratorium pro výchovu mládeže a antisemitský aspekt jeho snažení. In: Terezínské listy, č. 34, Praha 2006, s. 125–133;
  • Berounská okresní organizace Kuratoria pro výchovu mládeže I. In: Minulostí Berounska, sv. 9, 2006, s. 166–207
  • Berounská okresní organizace Kuratoria pro výchovu mládeže II. In: Minulostí Berounska, sv. 11, 2008, s. 156–204
  • ŠUSTROVÁ, Radka České a německé děti v Protektorátu Čechy a Morava
  • ZAHRA, Tara: Kidnapped souls. National Indifference and the Battle for Children in the Bohemian Lands 1900–1948, New York 2008
  • BUDDRUS, Michael: Totale Erziehung für den totalen Krieg, Hitlerjugend und nationalsozialistische Jugendpolitik, München 2003
  • FRITZSCHE, Peter: Life and Death in the Third Reich, Cambridge–London 2008, s. 98
  • HES, Milan: Založení Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, In: Slánský obzor, ročník 13, Slaný 2006, s. 50-57.
  • POKORNÝ Jiří: Dovolená s Heydrichem. In: Časopis Soudobé dějiny, Ročník XXI. (2014), III./2014, Zotavovací akce – Odkaz Reinharda Heydricha (Erholungsaktion – Vermächtnis Reinhard Heydrich), (česky)

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kuratorium_pro_výchovu_mládeže_v_Čechách_a_na_Moravě&oldid=13129296“