Velešín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o městu. O stejnojmenném hradu pojednává článek Velešín (hrad).
Velešín
Východní část severní strany náměstí
Východní část severní strany náměstí
Znak obce VelešínVlajka obce Velešín
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0312 545821
Kraj (NUTS 3) Jihočeský (CZ031)
Okres (LAU 1) Český Krumlov (CZ0312)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Kaplice
Historická země Čechy
Katastrální výměra 13,23 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 3 899 (2019)[1]
Nadmořská výška 548 m n. m.
PSČ 382 32
Zákl. sídelní jednotky 7
Části obce 5
Katastrální území 4
Adresa městského úřadu Městský úřad Velešín
Náměstí J. V. Kamarýta 76
382 32 Velešín
Starosta Ing. Petr Vágner
Oficiální web: www.velesin.cz
Email: mesto@muvelesin.cz
Velešín
Velešín
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Velešín (německy Weleschin, Wellessing (1306)) je město v okrese Český Krumlov v Jihočeském kraji. Leží asi 8 km východně od Českého Krumlova na západním břehu vodní nádrže Římov. Žije zde přibližně 3 900[1] obyvatel. Katastrální výměra Velešína je 1323 ha.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Radnice a věž bývalého kostela sv. Filipa a Jakuba

Osídlení v místě dnešního Velešína existovalo zřejmě ještě před založením hradu, jehož jméno bylo odvozeno od názvu dvora a jeho majitele Veleše. V souvislosti s výstavbou hradu se začala rozrůstat vesnice v místech dnešní ulice Latrán na levém břehu Malše. Vesnice spolu s hradem byla nejprve královským majetkem, výměnou se pak dostala do vlastnictví Čéče z Budějovic, později více než sto let patřila pánům z Michalovic (1283-1387) a poté Rožmberkům. Hrad posloužil Rožmberkům jako opěrný bod především za husitských válek, později zde trvale sídlila ovdovělá Perchta ze Šternberka, rozená z Kravař, koncem 15. století byl ale hrad opuštěn a postupně se stával zříceninou.

Vesnice Velešín mezitím prosperovala a zástavba se od břehů Malše rozšiřovala jihovýchodním směrem k dnešnímu náměstí, další domy vznikaly podél staré obchodní cesty do Lince. Původně správa Velešína spadala do kompetence hradního purkrabího, po opuštění hradu došlo ke vzniku obecní samosprávy v čele s rychtářem. Na přelomu 15. a 16. století měl Velešín přibližně 400 obyvatel, kteří se věnovali převážně zemědělství, vzrůstal ale také počet řemeslníků a obchodníků. Kromě četných výsad od vrchnosti a vzniku několika cechů profitoval Velešín také svou polohou na obchodní cestě z Českých Budějovic do Lince.

Po vymření Rožmberků (1611) přešlo jejich dědictví na spřízněný rod Švamberků. Petrovi ze Švamberka (†1620) byl za účast na stavovském povstání jeho majetek zkonfiskován a získal jej císařský vojevůdce hrabě Karel Buquoy. Ještě předtím ale právě Buquoyovi vojáci Velešín vydrancovali na pochodu z Bavorska do Čech. V roce 1622 navíc městečko vyhořelo a obyvatelé se ve velkém stěhovali jinam, obnova trvala až do konce 17. století. Buquoyové připojili Velešín ke svému hlavnímu majetku v jižních Čechách Nové Hrady. Velešínští se nadále věnovali převážně zemědělství, prosperitu ale stále zajišťovala také cesta do Lince, z níž se v roce 1735 stala císařská silnice. Přes Velešín vedla poštovní doprava a vysoké zisky přinášel dovoz soli z Rakouska. Císařovna Marie Terezie potvrdila městečku v roce 1749 právo tří výročních trhů.

Velešín v 19. a 20. století[editovat | editovat zdroj]

Jižní část Kamarýtova náměstí

Stavba koněspřežné dráhy z Budějovic do Lince přispěla k hospodářskému růstu, ale trať nakonec vedla velkým obloukem mimo Velešín, což vedlo k útlumu řady živností, především pohostinství. I po přechodu dráhy na parní pohon (1857) nicméně zůstával poměrně čilý ruch na staré císařské silnici. Po roce 1848 vznikaly ve Velešíně četné spolky a sdružení, v polovině 19. století mělo městečko bezmála 1000 obyvatel. Díky císařské silnici procházely Velešínem v době válek i míru různé armády, při příležitosti manévrů rakousko-uherského vojska v roce 1895 navštívil Velešín císař František Josef I. Koncem 19. století byl do městečka zaveden telefon (1885) a telegraf (1896), elektrifikace proběhla po četných problémech až v roce 1918 díky přestavbě bývalého hamru na elektrárnu. Během první světové války kromě všeobecné špatné hospodářské situace došlo ke krupobití (1916), které zničilo celou úrodu. Po zániku monarchie se stal významnou událostí průjezd vlaku, jímž se nově zvolený prezident T. G. Masaryk vracel do vlasti. Velešín byl první zastávkou, kde Masaryk vstoupil na půdu samostatného Československa.

Za první republiky začala ve Velešíně převažovat tovární výroba. Podnik Jevan (Jihočeská společnost elektrotechnická, výroba a nástrojářství, s.r.o.) založený v roce 1919 změnil několikrát název i majitele, ale s rostoucím počtem zaměstnanců se stal důležitou součástí celkového koloritu Velešína. V době vzniku v podniku pracovalo 46 dělníků, za druhé světové války, kdy přešel na zbrojní výrobu, zaměstnával přes tisíc lidí z Velešína a širokého okolí. Významnou osobností města tehdy byl ing. Antonín Železný (1903-1969), téměř stoprocentní akcionář továrny. Ve Velešíně mělo převahu české obyvatelstvo a po záboru Sudet se město muselo vyrovnat s přílivem českých uprchlíků z okolních měst (Český Krumlov, Kaplice). V době okupace bylo několik desítek obyvatel zatčeno a deportováno do koncentračních táborů. Jako první byl zatčen ředitel školy a aktivní člen Sokola Josef Růžička, který později zahynul v Osvětimi. Antonín Železný tehdy jako ředitel továrny Jikov finančně podporoval rodiny zatčených a dvakrát byl postaven před soud kvůli spolupráci s odbojem. Koncem druhé světové války na vytížené železniční trati projelo několik transportů smrti a řada věznů z koncentračních táborů našla dočasné útočiště ve Velešíně. Město bylo osvobozeno 9. května 1945 a protože centrem Velešína procházela demarkační linie, do konce roku 1945 zde souběžně pobývala americká i sovětská vojenská posádka. Předsedou revolučního Národního výboru se stal Antonín Železný, který tehdy ze svých prostředků doplatil dluh váznoucí dosud na výstavbě městského vodovodu z let 1928-1930.

První poválečné volby v roce 1946 vyhrála těsnou většinou lidová strana, ale předsedou Národního výboru se stal komunista Jan Típal, který se vrátil z koncentračního tábora. Reformou státní správy byl Velešín v roce 1949 přičleněn k okresu Kaplice, od roku 1960 ale znovu patřil pod Český Krumlov. V rámci kolektivizace bylo v roce 1950 založeno JZD. Živnostníci a řemeslníci po nuceném ukončení soukromého podnikání přecházeli pracovat převážně do továrny Jikov, od roku 1953 pod názvem Jihostroj. Na růst počtu obyvatel navazovala výstavba panelových domů převážně od centra směrem na sever k železniční zastávce Velešín město zřízené již za druhé světové války pro dělníky továrny. Do chodu obce významně zasáhla výstavba přehrady Římov, která byla koncipována jako největší zásobárna pitné vody pro Jihočeský kraj. Z tohoto důvodu je k ní omezený přístup a Velešín tak přišel o pozici oblíbeného rekreačního střediska. Rozhodnutím jihočeského Krajského národního výboru byl Velešínu k 1. lednu 1985 odebrán statut městyse a stal se střediskovou obcí.

K 1. únoru 1996 byl Velešín povýšen na město[2].

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Velešíně.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. Souhrnná historie změn 1996-2012a prohlížeče ÚIR-ZSJ[nedostupný zdroj]
  3. http://provoz.szdc.cz/portal/Show.aspx?oid=914541

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JANDOVÁ, Růžena; HOLAKOVSKÝ, Milan: Dvě knihy o Velešíně. 600 let městečka 1391-1991; Velešín, 1991; 191 s.