Přeskočit na obsah

Ringstraße

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Ringstrasse)
Ringstraße
Umístění
StátRakouskoRakousko Rakousko
MěstoVídeň
Poloha
Map
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Plán Vídně před výstavbou Ringstraße
Burgring v roce 1872

Ringstraße (česky Okružní třída) či vídeňský Ring[1] je okružní třída kolem Vnitřního města ve Vídni. Byla budována od 60. do 90. let 19. století v zóně městských hradeb, zbořených po roce 1857. Třída s přiléhajícími monumentálními stavbami představuje jednu z hlavních vídeňských pamětihodností. Její historizující sloh je někdy označován jako Ringstraßenstil. Délka třídy včetně navazujícího nábřeží činí 5.2 km.

V polovině 50. let 19. století bylo konečně rozhodnuto o tom, že areály hradebních komplexů a tzv. glacisu široký pás volných ploch před hradbami, který měl znemožnit krytí případným obléhatelům)[2] přestanou být vojenským majetkem a vojenskou zónou a ihned poté byla z popudu císaře Františka Josefa I. vypsána architektonicko-urbanistická soutěž (1858), která byla obeslána 56 projekty. V soutěži zvítězil návrh architekta Ludwiga von Förstera a podle něho byla okružní třída také realizována. Nakonec vznikly dvě soustředné okružní třídy, k historickému jádru přiléhající Ringstraße neboli Ring („Prstenec“) a vzdálenější Gürtel („Pás“), svírající mezi sebou plochy zeleně a budovy.[2] Téměř souběžně proběhla architektonická soutěž také v Brně za účasti prakticky týchž architektů. Na urbanisticko-architektonickou soutěž navazoval celý sled architektonických soutěží na jednotlivé budovy. Akce výstavby Ringstrasse je významným symbolem emancipace, liberalizace, demokratizace a modernizace společnosti. Vtiskla základní rysy několika městům, zejména Vídni, Brnu a Štýrskému Hradci a je jednou z nejvýznamnějších událostí dějin architektury a stavby měst 19. století v celosvětovém kontextu.

V letech 1859–1888 vznikla v místech hradeb široká ulice, obepínající na půdorysu nepravidelného šestiúhelníku historické centrum.[2]

Po celé délce Ringu je provozována tramvajová doprava, na nábřeží Franz-Josefs-Kai je provozováno metro.

Princip okružní třídy na místě zbořených hradeb byl (alespoň částečně) uplatněn ve více městech bývalého Rakouska-Uherska.

Členění

[editovat | editovat zdroj]

Části Ringstraße (po směru hodinových ručiček) s významnými stavbami:

  • Julius-Raab-Platz – Urania
  • Stubenring – budova vlády, Muzeum užitého umění
  • Parkring – městský park
  • Schubertring
  • Schwarzenbergplatz
  • Kärntner Ring
  • OpernringStátní opera
  • Burgring – neuskutečněné Císařské fórum, zahrnující mj. Hofburg
  • Dr.-Karl-Renner-Ring – parlament
  • Dr.-Karl-Lueger-RingNová radnice, Dvorní divadlo (Burgtheater), Univerzita
  • Schottenring – Burza, Ringturm

Okruh uzavírá Franz-Josefs-Kai (nábřeží Františka Josefa) podél Dunajského kanálu.

Fotogalerie

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • SCHORSKE, Carl E. Vídeň na přelomu století. Brno: Barrister & Principal, 2000. 354 s. ISBN 8085947587. 
  1. http://www.wien.info/cs
  2. a b c ADAMEC, Jaromír. Vídeňská Ringstraße. Země světa. 6.8.2020, roč. 19, čís. 8, s. 38–44. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]