Severní Korea
Šablona:Infobox stát Severní Korea, oficiálně Korejská lidově demokratická republika (zkracováno jako KLDR), je stát ve východní Asii na severní části Korejského poloostrova. Na severu sousedí převážně s Čínou a v nejsevernějším rohu poloostrova také 11,8 km s Ruskem. Na jihu vede podle 38. rovnoběžky hranice s Jižní Koreou, která je jedním z nejmilitarizovanějších míst planety.[1][2] Počet obyvatel se odhaduje na 23 milionů.[3] Hlavním městem je Pchjongjang. Vládní stranou je komunistická Korejská strana práce, státní ideologií je Čučche. Severní Korea má třetí největší armádu na světě (cca 1,3 miliónů)[2] a rozvinutý jaderný program, ale co se týká hospodářství v oblasti průmyslového rozvoje či potravinové soběstačnosti, je země velmi zaostalá.
Historie
Po porážce Japonska v roce 1945 byla Korea bez konzultace s korejskou reprezentací rozdělena vítěznými státy USA a SSSR na dvě části, severní, ovládanou Sovětským svazem, a jižní, ovládanou USA. Jejich hranici tvořila 38. rovnoběžka. Jelikož se obě okupační správy nedokázaly dohodnout na společné správě, došlo v roce 1948 ke vzniku dvou ideologicky antagonistických států, Korejské lidově demokratické republiky a Korejské republiky. Následně stáhly USA i SSSR své jednotky z Koreje.
Korejská válka
Válečný konflikt z let 1950–1953. Dne 25. června 1950 překročila vojska severokorejské lidové armády 38. rovnoběžku (demarkační linii) s cílem sjednotit Koreu pod komunistickou vládou. Následně byly do Koreje povolány jednotky OSN, aby čelily invazi. Na severokorejské straně se do války později zapojila také Čína a částečně i SSSR. V průběhu války došlo několikrát ke změně situace. K příměří mezi OSN na jedné straně a KLDR s Čínou na druhé došlo 27. července 1953 (Korejská republika a KLDR jsou oficiálně stále ve válečném stavu). Současná demarkační linie je považována za nejstřeženější hranici světa. Demilitarizovanou zónu tvoří 250 kilometrů dlouhý a 4 kilometry široký pás. Ročně ji navštíví přes milion návštěvníků.[4] Pouhých 700 metrů od jižní hranice leží nádraží Dorasan, které je zatím přerušeno.[5]
27. května 2009 KLDR oznámila, že se příměřím již necítí vázána.
23. listopadu 2010 zaútočila KLDR na jihokorejský ostrov Jon-pchjong.
Všechny dohody o vzájemném neútočení byly Severní Koreou jednostranně vypovězeny 8. března 2013, poté co Rada bezpečnosti OSN uvalila na Severní Koreu další sankce kvůli jejímu třetímu jadernému testu.[6]
Ekonomický vývoj
Po válce dosahovala státně řízená ekonomika KLDR vysokého růstu. Země byla považována za druhou nejindustrializovanější v Asii po Japonsku[zdroj?]. Doba růstu skončila v 70. letech. V 90. letech se k ekonomickým potížím přidaly povodně a sucha, což spolu s rozpadem východního bloku vedlo k severokorejskému hladomoru v 2. polovině 90. let. Nefunkčnost státního sektoru vedla v zemi k rozvoji tržní ekonomiky, která je ale stále oficiálně zakázána.
Geografie
Země se nachází na severu Korejského poloostrova. Na severozápadě sousedí s Čínou, v severovýchodním cípu země je krátký úsek hranice s Ruskem; na jihu se nachází téměř nepropustná hranice s Jižní Koreou. Západní pobřeží omývají vody Žlutého moře, na východě se rozlévá Japonské moře.
Terén je velmi hornatý, kopce a hory jsou proloženy úzkými a hlubokými údolími. Nejvyšší horou je Pektusan, vyhaslá sopka měřící 2 774 m n. m., která se nachází na severní hranici země.
Administrativní členění země
Země má tříúrovňovou administrativní hierarchii. Na jejím vrcholu stojí 9 provincií, dvě přímo řízená města a tři speciální administrativní oblasti. Na druhé úrovni stojí města, okresy a distrikty, na třetí úrovni jsou městské části, obce, vesnice a dělnické distrikty.
Provincie
- Čagang (자강도; 慈江道)
- Severní Hamgjong (함경북도; 咸鏡北道)
- Jižní Hamgjong (함경남도; 咸鏡南道)
- Severní Hwanghe (황해북도; 黃海北道)
- Jižní Hwanghe (황해남도; 黃海南道)
- Kangwon (강원도; 江原道)
- Severní Pchjongan (평안북도; 平安北道)
- Jižní Pchjongan (평안남도; 平安南道)
- Rjanggang (량강도; 兩江道)
Přímo řízená města
- Pchjongjang (평양 직할시; 平壤直轄市; Pchjongjang čikalši)
- Rason (Radžin-Sonbong) (라선 (라진-선봉) 직할시; 羅先 (羅津-先鋒) 直轄市; Rason (Radžin-Sonbong) čikalši)
Speciální administrativní oblasti
- Průmyslová oblast Kesong (개성 공업 지구; 開城工業地區; Kesong kong-op čigu)
- Turistická oblast Kumgangsan (금강산 관광 지구; 金剛山觀光地區; Kumgangsan kwangwang čigu)
- Speciální administrativní oblast Sinidžu (신의주 특별 행정구; 新義州特別行政區; Sinidžu tchukpjol hengdžonggu)
Školství
Povinná školní docházka trvá jedenáct let a je celá zdarma. Nejen výuka a vzdělávací zařízení, ale i učebnice, uniformy, ubytování a stravování jsou poskytovány pro studenty bez poplatků. Zahrnuje jeden rok předškolní výchovy, čtyři roky základní školy (lidové školy pro děti od 6 do 9let) a šest let středoškolského studia (děti od 10 do 16 let), buď v řádných nebo speciálních středních školách. Vysokoškolské vzdělání je nepovinné a dělí se na dva typy: akademické a celoživotní vzdělávání. Nejvýznamnější vysokou školou je Univerzita Kim Ir-sena a Univerzita vědy a technologie v Pchjongjangu.
Ekonomika
Země je ekonomicky velmi slabá a vyčerpaná.[7][8]
Velkou podporu měla od SSSR a dalších lidově demokratických zemí, avšak po kolapsu Východního bloku na začátku 90. let se stala jednou z mála zemí, kde se režim nezhroutil, a staré vazby tak byly přetrhány. To vedlo k ohromné krizi, jejímž následkem byl jak hladomor, tak hospodářský úpadek.[9] Přestože hospodářská výkonnost klesá, země vynakládá stále v poměru se svými sousedy enormní náklady na zbrojení. Veškerá technika včetně vojenské je však vzhledem k izolaci státu považována za velmi zastaralou, nicméně nepočetné elitní vojenské jednotky disponují kvalitními zbraněmi.[zdroj?] Země trpí nedostatkem elektrické energie; v důsledku toho musí být radikálně omezena spotřeba domácností – povolen je jen určitý počet spotřebičů, během noci pak bývá energie odpojená. Ochromena je též doprava; soukromé vlastnictví automobilů téměř neexistuje a obyvatelé cestují většinou na kolech nebo hromadnou dopravou.
Enormní ekonomické obtíže se Severní Korea snaží řešit vytvářením ekonomických zón jako je Kesong.[10]
Z plochy celé Severní Koreje zabírají 74,5 % lesy, 19,2 % pak orná půda. V zemědělství pracuje 33 % ekonomicky činného obyvatelstva (1989).
Import, export
Těží se nerostné suroviny v různém stupni zpracování (uhlí, železná ruda, vápenec, magnezit, grafit, měď, zinek, olovo a drahé kovy). Na vývoz se vyrábí ocel, surové železo, cement, sůl. Vyváží se továrenské výrobky (včetně zbraní), zemědělské a rybářské produkty (rýže, kukuřice, brambory, luštěniny, sójové boby, ryby, skot, prasata, vepřové maso a vejce).
Dováží se ropa, koksovatelné uhlí, textil, obilí, hnojiva, stroje a ostatní zařízení.
Největšími obchodními partnery jsou Čína a vzhledem ke špatným vztahům paradoxně Jižní Korea. Hodnota vývozu byla v roce 2010 2,5 miliardy dolarů, což Severní Koreu staví na úroveň Ugandy, Senegalu nebo San Marina.[11]
Daňové zatížení
Obyvatelé KLDR neodvádějí státu daně. Všechny přímé daně byly v KLDR zrušeny v roce 1974. KLDR se tak stala první zemí na světě, která nemá přímé daňové zatížení obyvatel.[12]
Zdravotnictví
Podle poslední zprávy Amnesty International z roku 2010[13] je v Severní Koreji akutní nedostatek lékařů, pokud jsou vůbec nějací k dispozici, často jim chybí patřičné vzdělání[13] a svou práci vykonávají zdarma. Uvádí se také, že operace jsou velmi často prováděny bez anestetik,[13] a to za pomocí přivázání pacienta řemeny k operačnímu stolu. V nemocnicích nejsou dodržována ani ta nejzákladnější hygienická pravidla, injekční jehly jsou používány vícekrát,[13] jsou tedy nesterilní, nástroje určené k operacím se rovněž nesterilizují a operace se dosti často provádějí pouze při svíčkách, kvůli výpadkům dodávek proudu.[13]
Lidská práva
Severní Korea je jednou ze zemí, která je velmi izolovaná od okolního světa a kde jsou soustavně porušována lidská práva.[14] Zprávy mnoha organizací za lidská práva a zahraničních vlád obviňují severokorejskou vládu z jejich omezování; nejvíce kritizováno je omezování práva Severokorejců na svobodné opuštění své země.
Severní Korea je obviňována ze zřizování koncentračních táborů. Amnesty International odhaduje, že v koncentračním táboře Jodok je v roce 2011 zadržováno asi 200 000 lidí[15]. Do tábora jsou spolu s „třídními nepřáteli“ zavírány i jejich děti a další příbuzní[16]. Jeden z dokumentárních pořadů televize BBC ukázal, že v jednom z těchto táborů testují Severokorejci na vězních chemické zbraně v plynové komoře[17].
Všechna média jsou státní a jsou cenzurována. Internet je cenzurován a je zamezen vstup na stránky odporující režimu, jde vlastně o intranet. Reklama se do této země dostala poprvé až v roce 2008. Fastfood byl dlouho zakázán jako západní zhýčkanost. Kolem roku 2009 bylo však v jednom obchodě v hlavním městě povoleno koupit si párek v rohlíku nebo hamburger.
Život v KLDR
Průměrný měsíční plat se pohybuje okolo 1 dolaru měsíčně.[[[Wikipedie:Ověřitelnost|<span class="doplnte-zdroj" title="Je potřeba doložit zdroj předchozího tvrzení, označeno Chyba: neplatný čas">zdroj?]]] Vláda svým občanům poskytuje dvakrát do roka ošacení a jednou do roka nové boty.[[[Wikipedie:Ověřitelnost|<span class="doplnte-zdroj" title="Je potřeba doložit zdroj předchozího tvrzení, označeno Chyba: neplatný čas">zdroj?]]] Potraviny dostávají občané podle mnoha kritérií, příděly jsou rozdělovány podle práce, původu, zařazení do určité společenské kategorie apod..[[[Wikipedie:Ověřitelnost|<span class="doplnte-zdroj" title="Je potřeba doložit zdroj předchozího tvrzení, označeno Chyba: neplatný čas">zdroj?]]] K nákupu spotřebního zboží jako je televize, rozhlas, hodinky apod. potřebujete souhlas ze své práce.[[[Wikipedie:Ověřitelnost|<span class="doplnte-zdroj" title="Je potřeba doložit zdroj předchozího tvrzení, označeno Chyba: neplatný čas">zdroj?]]] Je zakázáno sledovat či poslouchat jakékoli jiné stanice než severokorejské. Na televizních knoflících jsou umístěny papírové plomby, tak aby nedošlo k přepnutí na jinou stanici,[[[Wikipedie:Ověřitelnost|<span class="doplnte-zdroj" title="Je potřeba doložit zdroj předchozího tvrzení, označeno Chyba: neplatný čas">zdroj?]]] příslušné úřady provádějí namátkové kontroly, zda nejsou plomby porušeny. V každé domácnosti musí viset portréty „velkých vůdců“ (Kim Ir-sen, Kim Čong-il, Kim Čong-un), pravidelně musí být tyto portréty otírány od prachu, je na to určen i speciální bílý hadřík. Občané rovněž nosí odznáčky, na kterých jsou tito vůdci vyobrazeni. V jednotlivých domech hlídají své spolubydlící takzvané „inmimbandžang“, které musí předávat zprávy státní bezpečnosti.[[[Wikipedie:Ověřitelnost|<span class="doplnte-zdroj" title="Je potřeba doložit zdroj předchozího tvrzení, označeno Chyba: neplatný čas">zdroj?]]] Děti se vždy musí postarat o své rodiče. V případě, že dojde k rozvodu manželství, děti zůstávají v otcově rodině. Propaganda je v zemi tak silná, že si velké množství lidí myslí, že se v Severní Korei žije nejlépe na světě a v podstatě jsou rádi, že zde mohou žít, jelikož jsou od útlého věku vychováváni k poslušnosti a absolutně odrazování od demokratického a kapitalistického způsobu života. V poslední době se zde začaly v hojné míře používat mobilní telefony, které jsou ovšem pro většinu lidí, žijících na venkově, stále nedostupné. Mezi klasický tradiční pokrm patří korejské kimčchi, které se skládá z čínského zelí, které se nechá pár hodin na drobno nakrájené plavat v solném nálevu, následně se opláchne, prokládá se s pastou, která se skládá z chilli, zázvoru, česneku, jarní cibulky a ústřicovou pastu. Nechává se 14 dní při pokojové teplotě kvasit.
Turistika
Individuální turistika je. Do země se chodí hlavně pomocí skupinových zájezdů, ale některé cestovní kanceláře nabízejí i samostatné zájezdy.[18] Turisté jsou většinu času pod dozorem svých průvodců. Vše je přísně organizováno. Je obtížné, aby se turisté dostali do běžného hovoru s místními lidmi. Nejčastěji je navštěvováno hlavní město Pchjongjang.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku North Korea na anglické Wikipedii.
- ↑ Ladislav Kryzánek, Nejstřeženější hranice světa. Reportáž ze Severní Koreje, idnes.cz, 18. května 2007
- ↑ a b Živě z Koreje: Bude se opakovat válka?, aktualne.cz, 14.10.2006
- ↑ The World Factbook
- ↑ Fotila jsem na nejstřeženější hranici světa (National Geographic Česko, 31. října 2011)
- ↑ Nejstřeženější hranice světa na vlastní oči. Severní Korea zblízka (iDNES, 17. října 2012)
- ↑ http://aktualne.centrum.cz/zahranici/asie-a-pacifik/clanek.phtml?id=773418
- ↑ Živě: Jak vypadá konečná v Koreji, aktualne.cz, 21.10.2006
- ↑ The Guardian: Jak žijí obyčejní obyvatelé Pchjongjangu. ceskenoviny.cz [online]. 17.05.2014. Dostupné online.
- ↑ Soo-Bin Park. The North Korean Economy: Current Issues and Prospects [online]. Carleton University, 2003-10-03 [cit. 2011-10-31]. Dostupné online.
- ↑ https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/kn.html
- ↑ Severní Korea na CIA Factbook
- ↑ http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/korea-severni-kldr-financni-a-danovy-sektor-18368.html
- ↑ a b c d e The crumbling state of health care in North Korea [online]. Amnesty International, 2010-07-15 [cit. 2011-10-31]. Dostupné online.
- ↑ Kang Čchol-hwan, Pierre Rigoulot, Pchjogjangská akvária, Fra Praha, 2003, ISBN 80-86603-12-1
- ↑ Severní Korea: v koncentračním táboře Čotok trpí 200 tisíc lidí [online]. Amnesty International, 2011-05-04 [cit. 2011-05-05]. Dostupné online.
- ↑ HAWK, David. The Hidden Gulag : Exposing North Korea's Prison Camps. Washington, DC: U.S. Commitee for Human Rights in North Korea, 2003. Dostupné online. S. 24. (anglicky)
- ↑ Human guinea pigs [online]. BBC, 2004-07-28 [cit. 2011-10-31]. Dostupné online.
- ↑ http://www.juchetravelservices.com/The-Tours/Private-Tours.html
Literatura
- ECKERT, J, a kol. Dějiny Koreje. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-580-7.
- KRYZÁNEK, Ladislav. Vězni gulagů v KLDR se modlí, aby zemřeli. Mladá fronta DNES. 17. leden 2003, s. A12. ISSN 1210-1168.
- KRYZÁNEK, Ladislav. Severní Korea: jedno gigantické vězení. Mladá fronta DNES. 25. květen 2004, s. A11. ISSN 1210-1168.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Severní Korea na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Severní Korea ve Wikislovníku
Kategorie Severní Korea ve Wikizprávách- Severní Korea na OpenStreetMap
- Článek o kanibalizmu v Severní Koreji (německy)
- Amnesty International o Severní Koreji (anglicky)
- Amnesty International o Severní Koreji (německy)
- North Korea - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- North Korea (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- KLDR - country where is not justice. (česky)
- Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — North Korea Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Bureau of East Asian and Pacific Affairs. Background Note: North Korea [online]. U.S. Department of State, 2011-04-29 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- CIA. The World Factbook - Korea, North [online]. Rev. 2011-07-08 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Library of Congress. Country Profile: North Korea [online]. 2007-08-15 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Zastupitelský úřad ČR v Pchjongjangu. Souhrnná teritoriální informace: Korea (Severní - KLDR) [online]. Businessinfo.cz, 2011-04-22 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online.
- HAHN, Bae-ho, a kol. North Korea [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
.svg)