Přeskočit na obsah

Jiří Veselý (tenista)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jiří Veselý
Jiří Veselý na Eastbourne International 2017
StátČeskoČesko Česko
Datum narození10. července 1993 (31 let)
Místo narozeníPříbram, Česko
BydlištěRás al-Chajma, SAE[1]
Březnice, Česko
Výška198 cm[1]
Hmotnost94 kg[1]
Profesionál od2009[1]
Držení raketylevou rukou, bekhend obouruč
Výdělek5 750 622 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů143–169
Tituly2 ATP, 8 challengerů, 9 Futures
Nejvyšší umístění35. místo (27. dubna 2015)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2018, 2021)
French Open3. kolo (2017)
Wimbledon4. kolo (2016, 2018)
US Open3. kolo (2015, 2023)
Čtyřhra
Poměr zápasů39–66
Tituly2 ATP, 1 challenger, 5 Futures
Nejvyšší umístění94. místo (8. června 2015)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2016)
French Open3. kolo (2017)
Wimbledon2. kolo (2014)
US Open2. kolo (2013, 2014, 2015)
Týmové soutěže
Davis Cupvítěz (2013)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230902a2. září 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Veselý (* 10. července 1993 Příbram) je český profesionální tenista hrající levou rukou. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dva singlové i deblové turnaje. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal sedmnáct titulů ve dvouhře a šest ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2015 na 35. místě a ve čtyřhře pak v červnu téhož roku na 94. místě.[1] Od roku 2023 jej trénuje Emanuel Řehola.[3][4] Dříve tuto roli plnili Jaroslav Navrátil, Jaroslav Machovský, Ladislav Simon, Michal Navrátil či Theodor Devoty.[5] Bydlištěm je Rás al-Chajma ve Spojených arabských emirátech.[1]

V juniorském tenise vyhrál na Australian Open 2011 dvouhru a se Slovákem Filipem Horanským také čtyřhru. V závěru sezóny 2011 se jako konečná jednička stal juniorským mistrem světa. Z prvních Letních olympijských her mládeže 2010 v Singapuru si odvezl zlatou medaili z deblové soutěže. V mužském tenise dvakrát porazil úřadující světovou jedničku Novaka Djokoviće. Poprvé na Monte-Carlo Masters 2016, čímž dosáhl první kariérní výhry nad členem z elitní světové desítky, a podruhé na Dubai Tennis Championships 2022.

V českém daviscupovém týmu debutoval v roce 2013 únorovým utkáním 1. kola Světové skupiny proti Švýcarsku, v němž prohrál s Henrim Laaksonenem. Do září 2023 v soutěži nastoupil k šestnácti mezistátním utkání s bilancí 11–11 ve dvouhře a 2–4 ve čtyřhře.[6] Česko reprezentoval na Hopmanově poháru 2016 po boku Karolíny Plíškové, s níž obsadil druhé místo základní skupiny.

V roce 2013 jej ATP vyhlásila Hvězdou zítřka, kategorie známé jako „nováček roku“. V roce 2020 se stal nejlepším českým hráčem v anketě Zlatý kanár.

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Tenis začal hrát již ve čtyřech letech a jako nejoblíbenější povrchy uvádí antuku a tvrdý povrch. Hraje levou rukou a startuje za tenisový oddíl TK Agrofert Prostějov. Postupně jej trénovali otec Jiří Veselý, Jaroslav Machovský a kondiční přípravu vedl Jozef Ivanko. Od jara 2012 byl jeho trenérem bývalý pátý hráč světa Jiří Novák.[7][8] Před prvním kolem Světové skupiny Davisova poháru v únoru 2013 jej nahradil Jaroslav Navrátil.

2010

[editovat | editovat zdroj]

Na olympijských hrách mládeže v Singapuru získal zlatou medaili ve čtyřhře, ve dvouhře vypadl ve druhém kole s pozdějším vítězem Gomézem z Kolumbie.

2011

[editovat | editovat zdroj]
Ve 3. kole juniorky Wimbledonu 2011

V únoru byl ve věku sedmnácti let poprvé nominován do českého daviscupového týmu, jakožto nejmladší český reprezentant v historii, do hry však nezasáhl. V sezóně získal se svými juniorskými kolegy z prostějovského tenisového klubu Adamem Pavláskem a Markem Jaloviecem prvenství v juniorské soutěži Galeův pohár, a to pod vedením nehrajícího kapitána Jaroslava Machovského. Na konci roku jej Mezinárodní tenisová federace vyhlásila juniorským mistrem světa.[9]

2013

[editovat | editovat zdroj]

V sezóně nastoupil k prvnímu utkání v Davisově poháru, když na půdě Švýcarska prohrál nedělní dvouhru 1. kola Světové skupiny s Henrim Laaksonenem. V lednu získal na okruhu ITF dva tituly v izraelském Ejlatu. Nejdříve si ve finále Isrotel Futures poradil se Španělem Guillermem Olasem. Následující týden ve stejném areálu v boji o titul zdolal irského tenistu Jamese McGeeho. Po přesunu do Ameriky si zahrál semifinále turnaje ITF v Houstonu, kde mu oplatil porážku McGee Třetí trofej roku si připsal na březnovém Harlingen Country Club Men's Futures konaném v texaském Harlingenu, kde ve finále přehrál Bjorna Fratangela ve třech setech.

Po návratu na evropský kontinent odehrál challenger v Sarajevu, kde v prvním kole porazil 83. hráče světa Blaže Kavčiče, ale ve druhém kole skončil na raketě s Tomislavem Brkićem po třísetovém boji. Premiérový titul kariéry na okruhu ATP challenger Tour získal v tureckém Mersinu, když v rozhodujícím utkání hladce porazil německého hráče Simona Greula. Na římském challengeru pak odešel poražen ve čtvrtfinále, když byl nad jeho síly Španěl Guillermo García-López. Druhý titul z challengerů přidal na ostravském Prosperita Open, kde v prvním květnovém týdnu prošel do finále, v němž si poradil s Belgičanem Stevem Darcisem. Na konci května se poprvé dostal do hlavní soutěže seniorského grandslamu - French Open, když celkem snadno postoupil z kvalifikace. V prvním kole ho čekal šestnáctý nasazený německý tenista Philipp Kohlschreiber, se kterým český tenista nakonec po 2 hodinách a 34 minutách prohrál ve čtyřech setech.[10]

Bekhend v kvalifikaci Wimbledonu 2013

Po vyřazení na francouzském grandslamu startoval na UniCredit Czech Open v Prostějově. Jako nenasazený hráč si v prvním kole ve dvou setech poradil se španělským tenistou Guillermem Garcíou Lópezem, kterému tak oplatil porážku z dubnového challengeru v Římě téhož roku. Následující kolo vyprovodil z kurtu Američana Jacka Socka, kterého zdolal až v závěrečném tiebreaku třetího setu. Ve čtvrtfinále ho čekal 36. hráč světa a druhý nasazený Lukáš Rosol, jehož po třísetovém průběhu nakonec udolal v tiebreaku a získal tak svůj dosavadní největší skalp na okruhu ATP.[11] V boji o finále se střetl s německým hráčem Peterem Gojowczykem, kterého opět zdolal až po třech setech. Ve finále podlehl dvojnásobnému vítězi turnaje Radkovi Štěpánkovi. Následující týden se objevil v žebříčku ATP na 106. místě a vytvořil si tak své dosavadní maximum. Kvůli nízkému postavení v žebříčku musel hrát kvalifikaci na Wimbledon, v jejímž druhém kole nestačil na Němce Dustina Browna, kterému podlehl ve dvou sadách a neprošel tak do hlavní soutěže.[12]

Začátkem července hrál na německém challengeru v Braunschweigu, kde jako šestý nasazený zvítězil nejprve nad Francouzem Florentem Serrou, následně Němcem Janem-Lennardem Struffem, Kazachstáncem Andrejem Golubjevem, díky vítězství si zajistil přímý postup na US Open.[13] Vítězstvím nad srbským tenistou Filipem Krajinovićem postoupil do čtvrtého challengerového finále v sezóně. V něm podelh nejvýše nasazenému Němci Florianu Mayerovive třech setech. V následujícím vydání z 8. července pronikl poprvé v kariéře do elitní stovky žebříčku ATP, na 89. místo. Divokou kartu obdržel na chorvatský Croatia Open Umag z kategorie ATP 250.[14] V úvodním kole ho čekal rakouský hráč Andreas Haider-Maurer, se kterým se už střel na ostravském Prosperita Open, kde ho na cestě za titulem porazil. Rakušanmu však porážku oplatil a po hodině a půl prohrál ve dvou sadách.

Na konci července se zúčastnil nového challengeru Svijany Open v Liberci, kde jako 2. nasazený na úvod přehrál Čecha Jana Kunčíka, který startoval na divokou kartu. Ve druhém pak porazil dalšího českého hráče startujícího na divokou kartu Adama Pavláska. Ve čtvrtfinále jej čekal šestý nasazený italský tenista Thomas Fabbiano, kterého zdolal rovněž ve dvou setech. V semifinále narazil na španělského antukáře Pereho Ribu, proti němuž nezaváhal a po dvou sadách postoupil do finále. Ve finále však na něj čekal rozjetý Argentinec Federico Delbonis. V prvním setu tahal Veselý za kratší konec a v tiebreaku podlehl argentinskému hráči 2–7. Následující set si to ale vynahradil, když rovněž ve zkrácené hře tentokrát zvítězil 9–7. V rozhodujícím setu byl už Veselý neomylný a díky jednomu breaku zvítězil v sadě 6–4 a po téměř třech hodinách ovládl jako první tenista tento turnaj.[15]

Při převzetí trofeje za cenu Hvězdy zítřka na Turnaji mistrů

Na dalším challengeru, tentokrát v San Marinu přešel přes dva srbské hráče Borise Pašanskiho a Dušana Lajoviće do čtvrtfinále, v němž se střetl s Italem Marco Cecchinatem, který na turnaji hrál díky divoké kartě a po třech setech mu podlehl. Cecchinato později v celém turnaji triumfoval. Koncem srpna čekal Veselého jeho druhý grandslam v dospělé kategorii, a to US Open. V úvodním kole mu byl nalosován domácí tenista Denis Kudla. V úvodních dvou sadách uhrál po dvou gamech. V následujícím setu už se ale herně zvedl a v následné zkrácené hře dokázal odvrátit soupeřův měčbol a sám při tom tiebreak vyhrál poměrem 8:6. Na začátku čtvrtého setu dokázal Veselý soupeře brejknout a za stavu 2–0 to vypadalo, že se chystá obrat v utkání, Kudla si ale následně vzal ztracený servis zpět. V koncovce setu si Veselý nedokázal udržet podání a nakonec prohrál po čtyřsetovém průběhu. V polovině září byl nominován k semifinálovému utkání Davisova poháru proti Argentině, přes kterou český tým postoupil výsledkem 3:2 na zápasy do finále. Už za rozhodnutého stavu nastoupil v posledním utkání proti Leonardu Mayerovi, jemuž podlehl a ani v druhém utkání v týmové soutěži tak neuspěl.

Poté následoval jeho druhý turnaj v kategorii 250 Open de Moselle ve francouzských Métách. Hned v prvním kole však narazil, když neuspěl proti Argentincovi Carlosu Berlocqovi a podlehl mu po dvou sadách. V úvodní fázi francouzského chalelengeru v Orléans si snadno poradil s ruským tenistou Teimurazem Gabašvilim, kterého porazil ve dvou setech. V následujícím kole se střetl s Italem Flaviem Cipollou a po tříhodinové bitvě, kdy dokázal odvrátit i dva mečboly, soupeře udolal. Ve čtvrtfinále se utkal s Francouzem Benoîtem Pairem, kterému v průběhu třetího setu kvůli zranění kotníku utkání vzdal.[16] Ani pátý start na turnaji ATP nedokázal Veselý přetavit ve vítězství a to, když na úvod moskevského Kremlin Cupu podlehl o téměř deset let staršímu deblovému specialistovi Édouardu Rogerovi-Vasselinovi. Při jeho posledním turnaji v Bratislavě přešel přes Francouze Lucase Pouilleho do druhého kole, v němž nestačil na bosenského hráče Damira Džumhura, kterému podlehl ve třech setech.

Za předvedené výkony v této sezóně, kdy dokázal vyhrát tři challengerové turnaje a dokázal se z 264. místa vyšplhat do první světové stovky, jej ATP vyhlásila Hvězdou zítřka, trofejí pro nejmladšího hráče v elitní stovce světového žebříčku.[17]

2014

[editovat | editovat zdroj]
V kvalifikaci Wimbledonu 2014

Sezónu rozehrál na indickém Chennai Open jako 85. hráč žebříčku. Na úvod ho čekal domácí tenista Džívan Nedunčežijan, kterého porazil a připsal si tak premiérové vítězství na okruhu ATP. Hned další kolo však na turnaji dohrál, a to když nestačil na sedmého nasazeného a padesátého třetího hráče světa Francouze Édouarda Rogere-Vasselina[18]

Ještě před prvním grandslamem sezóny se pokusil kvalifikovat do hlavní soutěže turnaje v Sydney, avšak ve třetím kole nestačil na německého hráče Jana-Lennarda Struffa. Na Australian Open, kde poprvé startoval v hlavní soutěži, skončil v 1. kole na raketě devatenáctého nasazeného Jihoafričana Kevina Andersona, kterému podlehl 2:3 na sety, i když v průběhu utkání vedl 2:0.[19]

Následně startoval na německém challengeru Intersport Heilbronn Open v Heilbronnu, kde startoval jako třetí nasazený hráč. Po vítězstvích nad Belgičanem Rubenem Bemelmansem, a Rumunem Adrianem Ungurem se probojoval do čtvrtfinále, kde porazil Andrease Haidera-Maurera a postoupil tak dále. V zápase o finále však nestačil na domácího tenistu s polskými kořeny Petera Gojowczyka, když mu ani jednou nesebral podání a prohrál tak po dvou sadách6. Potom odjel na turnaj ATP do Memphisu, kde v 1. kole porazil Marinka Matoševiče 6-3/6-2. V osmifinále nestačil na Jacka Socka. V Delray Beach skončil hned v 1. kole na raketě Marcose Baghdatise. Poté se zúčastnil poprvé v kariéře turnaje kategorie Masters. V Indian Wells porazil Igora Sijslinga a Pabla Andujara. Ve třetí fázi nestačil v krásném a vyrovnaném zápase na Andyho Murraye.

2015

[editovat | editovat zdroj]

Druhý týden sezóny zavítal na aucklandský Heineken Open, kde do hlavní soutěže postoupil z kvalifilace. V úvodním kole přehrál Brazilce Thomaze Bellucciho, následně vyřadil druhého nasazeného Lotyše Ernestsa Gulbise ve třech setech. Donald Young ve čtvrtfinále získal pouze pět gamů a v semifinále jej nezastavila ani jihoafrická turnajová čtyřka Kevin Anderson, proti níž zvládl koncovky obou setů. Ve finále zdolal Francouze Adriana Mannarina. Připsal si tak premiérové turnajové vítězství na okruhu ATP Tour a stal se šestým šampionem turnaje ATP Tour narozeným v 90. letech 20. století, když navázal na Raonice, Dimitrova, Goffina, Tomica a Delbonise. Bodový zisk jej poprvé v kariéře posunul mezi elitní čtyřicítku hráčů žebříčku ATP,[20] a to o dvacet čtyři příček výše, když figuroval na 39. místě. V úvodním kole Australian Open nestačil na čerstvého vítěze sydneyského turnaje Viktora Troickiho. V dubnu se probojoval do finále antukového BRD Năstase Țiriac Trophy v Bukurešti, kde podlehl pátému nasazenému Španělovi Guillermu Garcíovi Lópezovi až po dvou prohraných tiebreacích.[21]

2016

[editovat | editovat zdroj]

Na úvod roku reprezentoval Českou republiku na perthském Hopmanově poháru po boku Karolíny Plíškové. V singlových zápasech zdolal bývalou australskou světovou jedničku Lleytona Hewitta a podlehl Ukrajinci Alexandru Dolgopolovovi stejně jako americkému hráči Jacku Sockovi. S jednou výhrou a dvěma porážkami se český výběr umístil na druhém, prvním nepostupovém, místě skupiny A. Lednové Australian Open znamenalo vyřazení v prvním kole od argentinského kvalifikanta Renza Olivy, když ztratil vedení 2–1 na sety.

Na US Open 2016 odstoupil před druhým kolem

Na antukovém Monte-Carlo Rolex Masters se ve druhém kole postaral o překvapení, když 13. dubna zdolal světovou jedničku a obhájce titulu Novaka Djokoviće ve třech setech. Pro českého 55. hráče žebříčku to byla první kariérní výhra nad členem elitní světové desítky.[22] Srb tak utržil druhou porážku v probíhající sezóně a nejranější prohru za předešlé tři roky, když naposledy předtím vypadl v této fázi s Grigorem Dimitrovem na Mutua Madrid Open 2013. Jednalo se také o Srbův první nezvládnutý zápas s hráčem mimo Top 50 od vyřazení 74. mužem klasifikace Xavierem Malissem na AEGON Championships 2010. Ukončil tak sérii devíti vyhraných turnajů z posledních deseti startů.[23] Ve třetím monackém kole pak Veselý nestačil na francouzskou nasazenou třináctku a pozdějšího finalistu Gaëla Monfilse, když uhrál jen tři gamy. Na French Open na úvod vyřadil Američana Rajeeva Rama po čtyřsetovém průběhu, aby poté neuhrál ani sadu na španělského antukáře Nicoláse Almagra.

Do premiérového čtvrtého kola na grandslamu se probojoval ve Wimbledonu. V úvodních třech kolech neztratil žádný set a na jeho raketě skončili nizozemský kvalifikant Igor Sijsling, rakouská světová osmička Dominic Thiem, s nímž se poprvé utkal již v žákovském věku devíti let, a portugalská turnajová jednatřicítka João Sousa. Poté svedl první ryze český zápas ve wimbledonské mužské dvouhře od duelu Štěpánka s Hernychem v roce 2008 proti desátému nasazenému Tomáši Berdychovi. Za Berdychova vedení 2–1 na sety, 6–5 a 40:0 odvrátil při svém podání tři mečboly. Následně získal 10 z 11 míčů a v tiebreaku se ujal vedení 6:1. Pět setbolů v řadě však nezužitkoval. Série dalších šesti míčů pro oponenta znamenala poměr 6:7 a čtvrtý mečbol pro Berdycha, který prohospodařil i pátou šanci na ukončení zápasu, přestože čárový rozhodčí při mečbolu zahlásil Veselému aut. Hlavní rozhodčí však rozhodnutí změnil a opakovanou výměnu získal mladší 22letý hráč. Jestřábí oko v té chvíli nefungovalo pro přílišnou tmu, na niž si v závěru čtvrté sady stěžoval i Berdych. Veselý si zkrácenou hru připsal poměrem 11:9 a po 3:22 hodinách se duel musel dohrávat příští den. V úterní páté sadě dominoval devátý hráč žebříčku Berdych, jenž ji za 34 minut získal výsledkem 6–3 po využití osmého mečbolu.[5][24][25] Po turnaji postoupil o šestnáct míst na 50. příčku.

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0–1 D)
ATP Tour 250 (2–1 D; 2–1 Č)
Tituly podle povrchu
tvrdý (2–1 D; 1–0 Č)
tráva (0)
antuka (0–1 D; 1–1 Č)
koberec (0)
Tituly podle místa
venku (2–2 D; 1–1 Č)
hala (1–0 Č)

Dvouhra: 4 (2–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav Č. Datum Turnaj Povrch Soupeř ve finále Výsledek
Vítěz 1. 17. ledna 2015 Auckland, Nový Zéland tvrdý Francie Adrian Mannarino 6–3, 6–2
Finalista 1. 26. dubna 2015 Bukurešť, Rumunsko antuka Španělsko Guillermo García-López 6–7(5–7), 6–7(11–13)
Vítěz 2. 9. února 2020 Puné, Indie tvrdý Bělorusko Jegor Gerasimov 7–6(7–2), 5–7, 6–3
Finalista 2. 26. února 2022 Dubaj, Spojené arabské emiráty tvrdý Rusko Andrej Rubljov 3–6, 4–6

Čtyřhra: 3 (2–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav Č. Datum Turnaj Povrch Spoluhráč Soupeři ve finále Výsledek ve finále
Vítěz 1. 19. října 2014 Moskva, Rusko tvrdý (h) Česko František Čermák Austrálie Samuel Groth
Austrálie Chris Guccione 		7–6(7–2), 7–5
Vítěz 2. 7. května 2017 Istanbul, Turecko antuka Česko Roman Jebavý Turecko Tuna Altuna
Itálie Alessandro Motti 		6–0, 6–0
Finalista 1. 22. července 2018 Umag, Chorvatsko antuka Česko Roman Jebavý Nizozemsko Matwé Middelkoop
Nizozemsko Robin Haase 		4–6, 4–6

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Challengery (8–4 D; 1–3 Č)
Futures (9–1 D; 5–1 Č)
Tituly podle povrchu
tvrdý (5–0 D; 2–0 Č)
antuka (11–5 D; 4–3 Č)
tráva (0)
koberec (1–0 D; 0–1 Č)

Dvouhra: 22 (17–5)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 15. května 2011 Teplice, Česko antuka Slovensko Norbert Gombos 3–6, 7–6, 6–1
Vítěz 2. 8. června 2012 Šen-čen, Čína tvrdý USA Austin Krajicek 6–4, 7–5
Vítěz 3. 15. července 2012 Prostějov, Česko antuka Rakousko Dominic Thiem 6–4, 6–4
Vítěz 4. 22. července 2012 Praha, Česko antuka Slovensko Norbert Gombos 6–4, 6–0
Finalista 1. 20120729a29. července 2012 Liberec, Česko antuka Česko Adam Pavlásek 6–3, 6–7(3–7), 0–6
Vítěz 5. 11. srpna 2012 Wels, Rakousko antuka Rakousko Marc Rath 6–2, 6–2
Vítěz 6. 22. září 2012 Espinho, Portugalsko antuka Švýcarsko Henri Laaksonen 6–2, 6–4
Vítěz 7. 20. ledna 2013 Ejlat, Izrael tvrdý Španělsko Guillermo Olaso 6–1, 6–2
Vítěz 8. 27. ledna 2013 Ejlat, Izrael (2) tvrdý Irsko James McGee 6–2, 6–4
Vítěz 9. 3. března 2013 Harlingen, Spojené státy tvrdý USA Bjorn Fratangelo 5–7, 7–6(7–4), 6–3
Vítěz 1. 14. dubna 2013 Mersin, Turecko antuka Německo Simon Greul 6–1, 6–1
Vítěz 2. 5. května 2013 Ostrava, Česko antuka Belgie Steve Darcis 6–4, 6–4
Finalista 1. květen 2013 Prostějov, Česko antuka Česko Radek Štěpánek 4–6, 2–6
Finalista 2. červenec 2013 Braunschweig, Německo antuka Německo Florian Mayer 6–4, 2–6, 1–6
Vítěz 3. 4. srpna 2013 Liberec, Česko antuka Argentina Federico Delbonis 6–7(2–7), 7–6(9–7), 6–4
Vítěz 4. 7. června 2014 Prostějov, Česko antuka Slovensko Norbert Gombos 6–2, 6–2
Finalista 3. červen 2014 Praha, Česko antuka Česko Lukáš Rosol 6–3, 4–6, 4–6
Vítěz 5. 6. června 2015 Prostějov, Česko (2) antuka Srbsko Laslo Djere 6–4, 6–2
Vítěz 6. 5. června 2017 Prostějov, Česko (3) antuka Argentina Federico Delbonis 5–7, 6–1, 7–5
Finalista 4. květen 2018 Heilbronn, Německo antuka Německo Rudolf Molleker 6–4, 4–6, 5–7
Vítěz 7. 3. listopadu 2019 Eckental, Německo koberec (h) Belgie Steve Darcis 6–4, 4–6, 6–3
Vítěz 8. 10. října 2021 Mouilleron-le-Captif, Francie tvrdý (h) Slovensko Norbert Gombos 6–4, 6–4

Čtyřhra 10 (6–4)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 20101101alistopadu 2010 Opava, Česko koberec (h) Česko Radim Urbánek Česko Michal Konečný
Česko Daniel Lustig 		6–7(7–9), 2–6
Finalista 1. květen 2012 Ostrava, Česko antuka Česko Adam Pavlásek Moldavsko Radu Albot
Rusko Teimuraz Gabašvili 		5–7, 7–5, [8–10]
Vítěz 1. 20. května 2012 Most, Česko antuka Česko Jaroslav Pospíšil Kanada Érik Chvojka
Česko Marek Michalička 		6–1, 6–4
Vítěz 2. 27. května 2012 Jablonec nad Nisou, Česko antuka Česko Jaroslav Pospíšil Austrálie Peter Luczak
Austrálie Blake Mott 		7–5, 6–4
Vítěz 3. 15. července 2012 Prostějov, Česko antuka Česko Adam Pavlásek Itálie Riccardo Bellotti
Rakousko Dominic Thiem 		7–6(7–2), 6–3
Vítěz 4. 20. ledna 2013 Ejlat, Izrael tvrdý Česko Roman Jebavý Španělsko Jaime Pulgar-Garcia
Španělsko Andoni-Vivanco Guzmán 		6–3, 6–1
Vítěz 5. 27. ledna 2013 Ejlat, Izrael (2) tvrdý Česko Roman Jebavý Itálie Matteo Fago
Itálie Claudio Grassi 		6–4, 7–5
Vítěz 1. 15. června 2014 Praha, Česko antuka Česko Roman Jebavý Čínská Tchaj-pej Lee Hsin-han
Čína Čang Ce 		6–1, 6–3
Finalista 2. červen 2018 Caltanissetta, Itálie antuka Slovinsko Blaž Rola Itálie Federico Gaio
Itálie Andrea Pellegrino 		6–7(4–7), 6–7(5–7)
Finalista 3. červen 2019 Prostějov, Česko antuka Česko Jiří Lehečka Slovensko Filip Polášek
Rakousko Philipp Oswald 		4–6, 6–7(4–7)

Chronologie výsledků na Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra

[editovat | editovat zdroj]
Turnaj 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 SR V–P
Australian Open Q1 A 1. kolo 1. kolo 1. kolo 1. kolo 2. kolo 1. kolo A 2. kolo 1. kolo A 0 / 8 2–8
French Open A 1. kolo 2. kolo 1. kolo 2. kolo 3. kolo 1. kolo 1. kolo 2. kolo 1. kolo 1. kolo 1. kolo 0 / 11 5–11
Wimbledon A Q2 3. kolo 2. kolo 4. kolo 2. kolo 4. kolo 3. kolo NH 2. kolo 3. kolo 2. kolo 0 / 9 16–9
US Open A 1. kolo 1. kolo 3. kolo 2. kolo 1. kolo A 1. kolo 1. kolo 1. kolo 1. kolo 3. kolo 0 / 10 5–9
výhry–prohry 0–0 0–2 3–4 3–4 5–3[a] 3–4 4–3 2–4 0–1 2–4 2–4 3–3 0 / 38 28–37

Vysvětlivky

  1. ↑ Veselého odstoupení z US Open 2016 nebylo započítáno jako porážka.

Čtyřhra

[editovat | editovat zdroj]
Turnaj 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 SR V–P
Grand Slam
Australian Open A A 1. kolo 2. kolo 1. kolo 1. kolo A A 1. kolo 1. kolo A 0 / 6 1–6
French Open A A 2. kolo 1. kolo 3. kolo 1. kolo A 1. kolo A 1. kolo A 0 / 6 3–6
Wimbledon Q2 2. kolo 1. kolo A 1. kolo A A NH 1. kolo A A 0 / 4 1–4
US Open 2. kolo 2. kolo 2. kolo A 1. kolo A A A A 1. kolo A 0 / 5 3–5
výhry–prohry 1–1 2–2 2–3 1–2 2–4 0–2 0–0 0–1 0–2 0–3 0–0 0 / 21 8–21
Legenda
SR poměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným 		W–L
V–P 		výhry–prohry
NH daný rok se turnaj nekonal A turnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQ prohra v (kole) kvalifikace 1k / 1R prohra v daném kole turnaje
QF / ČF prohra ve čtvrtfinále SF prohra v semifinále
F prohra ve finále Vítěz vítězství v turnaji

Vítězství nad hráči Top 10

[editovat | editovat zdroj]
Č. hráč ATP turnaj povrch fáze skóre JV
2016
1. Srbsko Novak Djoković 1. Monte-Carlo, Monako antuka 2. kolo 6–4, 2–6, 6–4 55.
2. Rakousko Dominic Thiem 8. Wimbledon, Londýn, Spojené království tráva 2. kolo 7–6(7–4), 7–6(7–5), 7–6(7–3) 64.
2019
3. Německo Alexander Zverev 5. Wimbledon, Londýn, Spojené království tráva 1. kolo 4–6, 6–3, 6–2, 7–5 124.
2022
4. Srbsko Novak Djoković 1. Dubaj, Spojené arabské emiráty tvrdý čtvrtfinále 6–4, 7–6(7-4) 123.
(h) – hala, ATP – aktuální postavení soupeře na žebříčku
     výhra nad úřadující světovou jedničkou

Postavení na konečném žebříčku ATP

[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra

[editovat | editovat zdroj]
Rok 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022
Pořadí ▲ 862. ▲ 603. ▲ 260. ▲ 85. ▲ 66. ▲ 41. ▼ 55. ▼ 62. ▼ 90. ▼ 106. ▲ 68. ▼ 82. ▼ 112.

Čtyřhra

[editovat | editovat zdroj]
Rok 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022
Pořadí ▲ 1123. ▲ 818. ▲ 433. ▲ 305. ▲ 123. ▼ 182. ▼ 184. ▲ 135. ▼ 195. ▼ 586. ▼ 647. ▲ 334. ▼ 687.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jiří Veselý na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f Jiří Veselý na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20230831a31. srpna 2023
  2. ↑ Jiří Veselý na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20230831a31. srpna 2023
  3. ↑ Restart kariéry! Chci se vrátit na nejvyšší úroveň, říká sparťan Veselý. Tenisový svět [online]. 2023-04-18 [cit. 2023-08-30]. Dostupné online. 
  4. ↑ SEIDL, Jiří. Veselý se vrátil vítězně. Bylo to se vším všudy, pochvaluje si. iDNES.cz [online]. 2023-04-26 [cit. 2023-08-30]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Petr Pokorný. Berdych v dohrávce přehrál Veselého a je ve čtvrtfinále [online]. Tenisportal.cz, 2016-07-05 [cit. 2016-07-06]. Dostupné online. 
  6. ↑ Jiří Veselý na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20230831a31. srpna 2023
  7. ↑ Nejlepšího loňského juniora Veselého trénuje tenista Jiří Novák. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2012-04-24 [cit. 2023-08-30]. Dostupné online. 
  8. ↑ Novák se stal trenérem tenisové naděje Veselého. ČT sport [online]. Česká televize, 2012-04-24 [cit. 2023-08-30]. Dostupné online. 
  9. ↑ Hvězda zítřka. Dvacetiletý tenista Veselý získá cenu od ATP | Ostatní sporty. Lidovky.cz [online]. 2013-11-04 [cit. 2023-08-30]. Dostupné online. 
  10. ↑ Luboš Zabloudil. Veselý premiéru výhrou neozdobil, Kohlschreibera však potrápil. Tenisportal.cz [online]. 2013-05-28 [cit. 2013-06-07]. Dostupné online. 
  11. ↑ ČT sport. Veselý překvapil, vyřadil v Prostějově Rosola. ČT sport [online]. 2013-06-06 [cit. 2014-06-08]. Dostupné online. 
  12. ↑ ČTK. Talent Veselý se letos Wimbledonu nedočká, padl v kvalifikaci. iSport.cz [online]. 2013-06-18 [cit. 2014-06-08]. Dostupné online. 
  13. ↑ Luboš Zabloudil. Veselý si v Braunschweigu zajistil posun do Top 100 a start na US Open. Tenisportal.cz [online]. 2013-07-04 [cit. 2014-06-08]. Dostupné online. 
  14. ↑ Luboš Zabloudil. Veselý si v Umagu první výhru nepřipsal, neuspěl ani Hájek proti Robredovi. Tenisportal.cz [online]. 2013-07-23 [cit. 2014-06-08]. Dostupné online. 
  15. ↑ Jakub Robenek. Veselý v Liberci porazil Delbonise a potřetí vyhrál challenger!. Tenisportal.cz [online]. 2013-08-04 [cit. 2014-06-08]. Dostupné online. 
  16. ↑ Luboš Zabloudil. Štěpánek je v Orleansu v semifinále, Veselý svůj zápas vzdal. Tenisportal.cz [online]. 2013-09-27 [cit. 2014-06-08]. Dostupné online. 
  17. ↑ ČTK. Hvězda zítřka. Tenisový talent Veselý je mezi oceněnými celebritami. iDNES.cz [online]. 2013-11-04 [cit. 2014-06-08]. Dostupné online. 
  18. ↑ pva. Veselý se prvního čtvrtfinále nedočkal, prohrál s Rogerem-Vasselinem. Tenisportal.cz [online]. 2014-01-01 [cit. 2014-06-14]. Dostupné online. 
  19. ↑ Luboš Zabloudil. Berdych na úvod nezaváhal. Veselý neudržel vedení 2-0 a Rosol neproměnil mečboly. Tenisportal.cz [online]. 2014-01-13 [cit. 2014-06-14]. Dostupné online. 
  20. ↑ Veselý v Aucklandu získal první trofej z turnaje ATP! [online]. Tenisportal.cz, 2015-01-17 [cit. 2015-01-17]. Dostupné online. 
  21. ↑ Veselý - García-López 6:7, 6:7, Veselý nezvládl tie breaky a na titul v Bukurešti nedosáhl. Šafářová vyhrála čtyřhru ve Stuttgartu. Sport.cz [online]. 2015-04-26 [cit. 2023-08-30]. Dostupné online. 
  22. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Veselý: Na výhru jsem ani nepomyslel, jen jsem nechtěl udělat ostudu [online]. Tenisportal.cz, 2016-04-13 [cit. 2016-04-14]. Dostupné online. 
  23. ↑ Vesely Shocks Djokovic In Monte-Carlo [online]. ATP World Tour, Inc., 2016-04-13 [cit. 2016-04-14]. Dostupné online. 
  24. ↑ Tomas Berdych into Wimbledon quarter-finals on eighth match point [online]. France 24, 2016-07-05 [cit. 2016-07-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-07-06. (anglicky) 
  25. ↑ Petr Pokorný. Berdych neproměnil pět mečbolů. Bitva s Veselým se bude dohrávat v úterý [online]. Tenisportal.cz, 2016-07-04 [cit. 2016-07-06]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce Jiří Veselý Nástupce

Juan Sebastián Gómez 		ITF – juniorský mistr světa
2011
Filip Peliwo

Martin Kližan 		ATP – Hvězda zítřka
2013
Borna Ćorić
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiří_Veselý_(tenista)&oldid=24090308“