Přeskočit na obsah

Chráněná krajinná oblast Kokořínsko – Máchův kraj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Šablona:Infobox chráněná oblast Chráněná krajinná oblast Kokořínsko – Máchův kraj byla vyhlášena roku 1976[1] jako CHKO Kokořínsko v oblasti, která se v minulosti nazývala Polomené hory, Dubské skály či Dubské Švýcarsko (Daubaer Schweiz).[2][3] K 1. září 2014 byla CHKO rozšířena o svoji druhou, nenavazující část o rozloze 136 km² jménem Máchův kraj, rozkládající se v severovýchodním okolí Máchova jezera.

Chráněná krajinná oblast zaujímá rozlohu cca 410 km². Patří k nejkrásnějším oblastem Mělnicka, Českolipska, Mladoboleslavska i celých Čech. Krajina má kaňonovitý charakter, v severní části přechází v pahorkatinu, jsou pro ni typické pískovcové skály, z nichž mnohé vytvářejí rozličné tvary - skalní převisy, drobné jeskyně, výklenky a římsy. Polomené hory podobně jako České středohoří vznikly koncem třetihor, kdy došlo k rozlomení reliéfu a proniknutí čedičového a znělcového magmatu k zemskému povrchu.

Územní vymezení

Hlavními vstupními branami CHKO Kokořínsko - Máchův kraj jsou města Dubá a Doksy, ležící mezi oběma částmi Chráněné krajinné oblasti. Dále pak Mšeno, ležící při jejím jihovýchodním okraji, a Liběchov, ležící nedaleko CHKO směrem k jihozápadu, k nedalekému Mělníku.

Co se starší části CHKO (Kokořínska) týče, nejnavštěvovanější je její jižní část, v kaňonovitém údolí a povodí potoka Pšovky, jejíž nejcennější části včetně postranních roklí a některých skalních komplexů a hřebenů v okolí Kokořína a západně a severně od Mšena jsou zvláště chráněny jako přírodní rezervace Kokořínský důl. Osou jihozápadní části CHKO je potok Liběchovka, jehož údolím po většině délky prochází silnice I/9, turistickými východisky jsou zde například Želízy, Tupadly, Chudolazy nebo Medonosy. V prostoru mezi údolími Liběchovky a Pšovky je několik dolů (kaňonovitých údolí obklopených bloky pískovcových skal), například Zimořský důl, Truskavenský důl, Šemanovický důl, Sitenský důl, Vidimský důl, Hluboký důl, Střezivojický důl a další. Ve východní částí CHKO jsou nejznámějšími dominantami Houska (poblíž pramenů Pšovky) a Vrátenská hora, blíže Dubé pak Vysoký vrch a Korecký vrch. Výběžek CHKO směřuje na severozápad od Dubé, až téměř k hranicím CHKO České středohoří. V této části Kokořínska se nacházejí v nejvzdálenější části dominanty Ronov (553 m) či Vlhošť, Stříbrný vrch, Husa, blíže Dubé pak Kostelecké bory, Martinské stěny a Čap a západně od Dubé Dubová hora.

Pokud jde o novější část chráněné oblasti (Máchův kraj), patří zde mezi hlavní turistické cíle bezesporu okolí Máchova jezera, využívané zejména k rekreačním účelům. Neméně oblíbená je pak zřícenina hradu Bezděz na stejnojmenném kopci, který je svými 603 metry po Vlhošti (613 m) druhým nejvyšším vrchem celé CHKO a představuje tak spolu se svým menším „dvojčetem“ Malým Bezdězem výraznou a nepřehlédnutelnou krajinou dominatu, již lze za vhodných podmínek zahlédnout z velké části Čech. Mezi další pozoruhodná místa patří Hradčanské stěny v centrální části oblasti - rozsáhlé neosídlené území, jemuž dominují pískovcové skály a rokle. Za návštěvu také stojí PP Provodínské kameny s nejvyšším vrcholem Lysou skálou (419 m) a zřícenina hradu Jestřebí. Na území CHKO se také nachází velmi významná ornitologická lokalita Novozámecký rybník.

I v bezprostředním okolí CHKO se nachází nespočet atraktivních míst: zříceniny Helfenburk, Chudý hrádek a Starý Berštejn, malebný kaňon Peklo u České Lípy, Čertovy hlavy u Želíz, hora Ralsko a mnohé další.

Území CHKO patří též mezi významné horolezecké lokality. Například jen v oblasti Dubských skal bylo popsáno 1221 pískovcových skalních masívů a věží.[4]

Vznik a popis krajiny

V třetihorách došlo na mnoha místech k průnikům sopečných vyvřelin (čedič, znělce, trachyty a jiné) které tvoří vrcholky v krajině. Působením erozních vlivů byla pískovcová tabule rozčleněna nejprve erozními rýhami a postupně hlubokými roklemi a údolími. Obnažené skalní stěny podléhají selektivnímu větrání za vzniku drobných reliéfních tvarů jako například voštiny, skalní římsy a lišty, skalní okna, výklenky a jeskyně, vzácněji škrapy. V pískovcích o nestejné odolnosti se objevují známé pokličky. Údolí jsou většinou bezvodá, jedinými většími stálými toky jsou potoky Pšovka, Liběchovka, Dolský potok a řeka Ploučnice protékající severovýchodním okrajem území.

Botanicky je CHKO zajímavá především díky inverzním polohám, kdy v údolích rostou vlhkomilné a podhorské rostliny a na výše položených polohách potkáme spíše druhy teplomilné a suchomilné. Z ptáků v údolích hnízdí některé druhy sov a v poslední době se rozšířil krkavec velký.

V září 2014 zachytily fotokamery na území CHKO mládě vlka obecného, což dokládá opětovné rozmnožování vlka obecného na území Česka.[5]

Z hlediska lidové architektury je zde zachována řada malebných obcí s roubenými a hrázděnými domy. Mnohé výklenky v poměrně měkkém pískovci byly v minulých dobách upraveny ve skalní byty, které však již byly opuštěny a chátrají. Oblast je především využívána k chalupářské rekreaci. Dominantou Kokořínska je hrad Kokořín.

Historie a sídlo CHKO

Cedule vyznačující začátek CHKO

Oblast je vyhledávaná českými i německými turisty (do druhé světové války byla oblast německojazyčná) již nejméně od poloviny 19. století. Chráněná krajinná oblast zde byla zřízena výnosem Ministerstva kultury ČSR č.j. 6.070/76 ze dne 19. března 1976. Spravované území se rozprostírá na území třech krajů a několika okresů, zejména Mělník a Česká Lípa. CHKO Kokořínsko se skládá ze dvou oblastí - kokořínské a vlhošťské.

Správa Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko při svém založení sídlila na zámku Mělník a dislokované pracoviště měla v Holanech u Zahrádek v okrese Česká Lípa.[6] Nyní sídlí ve městě Mělník, adresa je Česká 149, 276 01 Mělník. Město Mělník samotné ovšem leží již vně území CHKO, asi 7 km od její hranice.

Rozšíření v roce 2014

Od listopadu 2009 Správa CHKO Kokořínsko a Ministerstvo životního prostředí ČR předjednávaly s obcemi záměr rozšíření CHKO z 272 km² na cca 420 km², o jihozápadní část Českolipska od Novozámeckého rybníka u obce Zahrádky až k Bělé pod Bezdězem, včetně části bývalého vojenského prostoru Ralsko. Jako hlavní důvod je uváděn výskyt mnoha vzácných druhů živočichů a rostlin. Proti záměru se na podzim 2009 kvůli komplikacím a omezením, které by to znamenalo pro rozvoj území, postavily Zákupy a Doksy, starosta Ralska se vyjádřil vstřícněji. V listopadu 2009 ministerstvo předpokládalo vyhlášení změny do konce roku 2010.[7] Zastupitelstva obcí Doksy, Mimoň a Zákupy přijala v roce 2010 zamítavá stanoviska, Ralsko mělo dílčí připomínky, například vyloučení sídliště z CHKO. Starosta Doks nevyloučil, že by zastupitelstvo s rozšířením souhlasilo, pokud by dostalo záruky, že rozšíření neuškodí rekreačnímu provozu na Máchově jezeře a místním podnikatelům. Starostka Zákup mezi hlavními námitkami uvedla zvýšení byrokratické zátěže pro obyvatele například při stavebních úpravách domů.[8] Negativní stanovisko vyjádřily i obce Jestřebí a Bělá pod Bezdězem.[9] Zahrádky nesouhlasily proto, že v části Karasy je uvažováno s výstavbou rodinných domů.[9] Jednání s nesouhlasícími obcemi většinou skončila kompromisem, například přeřazením některých území (např. Máchova jezera s plážemi) do nižšího pásma ochrany nebo vyjmutím z navrhovaného CHKO.[9] Jestřebí mělo podmínku, aby ochranáři vyčistili Robečský potok a vyjmuli z ochrany území pro silniční obchvat do Provodína.[9] V červnu 2011 ministerstvo psalo o záměru rozšíření o části Středočeského a Libereckého kraje o rozloze 139 km², přičemž ministr Tomáš Chalupa prohlásil, že záměr má jeho podporu i podporu většiny ze starostů obcí Ralsko, Doksy, Mimoň, Česká Lípa, Bělá pod Bezdězem, Bezděz, Provodín, Jestřebí a Zahrádky, s nimiž se ministr setkal.[10]

Rozšíření bylo schválenou vládou 9. dubna 2014 s účinností od 1. září 2014, nová chráněná krajinná oblast se jmenuje „CHKO Kokořínsko – Máchův kraj“.[11]

Chráněná území

V době svého založení (1976) měla správa CHKO na starosti dvě maloplošná chráněná území - Státní přírodní rezervaci Kokořínský důl a Chráněný přírodní výtvor Špičák u Střezivojic. A také jednu naučnou stezku - Kokořínská rokle.[12]

Nyní je zde celá řada přírodně cenných míst chráněna jako maloplošná chráněná území (MCHU)- přírodní rezervace (PR) a přírodní památky (PP). Některá území v péči CHKO jsou mimo Kokořínsko, např. v okresech Nymburk a Kolín.

Národní přírodní rezervace (NPR)

Národní přírodní památky (NPP)

Přírodní rezervace (PR)

Mokřady Liběchovky a Pšovky jsou zapsány na seznam mezinárodně chráněných mokřadů podle Ramsarské úmluvy.

Přírodní památky (PP)

Kulturní dědictví

Díky zachovalé lidové architektuře získaly některé vesnice status vesnická památková rezervace (Dobřeň, Olešno, Nosálov, Nové Osinalice, Lhota u Zátyní a Žďár), jiné vesnická památková zóna (Brocno, Tubož, Bukovec, Střezivojice, Jestřebice, Vidim, Lobeč, Sitné). Ve městech Dubá a Mšeno na Kokořínsku byla vyhlášena městská památková zóna.

Dopravní obslužnost

Železniční tratě centrální částí Kokořínska neprocházejí. Po jižním okraji CHKO vedou Trať 076 z Mělníka do Mladé Boleslavi (turisticky zajímavé jsou stanice Lhotka u Mělníka, Nebužely a Mšeno) a trať 072 z Lysé nad Labem do Ústí nad Labem přes Liběchov a Štětí. Severním okrajem prochází Trať 087 z České Lípy do Lovosic (v blízkosti CHKO se nacházejí stanice Blíževedly, Kravaře v Čechách a Stvolínky). Mezi oběma částmi CHKO pak prochází Trať 080 mezi Českou Lípou a Mladou Boleslaví. Po části severní hranice oblasti pak vede Trať 086 z České Lípy do Liberce.

Kokořínskem prochází silnice I/9 z Prahy na sever přes Mělník a Dubou na Českou Lípu. Mezi oběma části CHKO probíhá silnice I/38 mezi Mladou Boleslaví a Jestřebím, kde se napojuje na výše zmíněou silnici I/9. Po východním okraji CHKO vede silnice II/273 ve směru Mělník – Mšeno – Doksy, ve Mšeně z ní odbočuje silnice II/259 na Dubou. U Dubé je CHKO přeťata západovýchodním směrem silnicí II/260 od Ústí nad Labem (Úštěk – Tuhaň – Dubá) Z dubé pak v témž směru pokračuje silnice II/270 na Doksy, odkud dále vede na Mimoň a tím protíná část CHKO Máchův Kraj. Silnice 260 z jihozápadní strany lemuje i severní část CHKO a v Tuhani se k ní připojuje silnice II/269, která oblast napojuje na Litoměřice a Lovosice. Na severu mezi Kokořínském a Českým středohořím souběžně s železniční tratí 087 prochází i silnice II/15 Litoměřice – Zahrádky. Ze silnic III. třídy stojí za zmínku především silnice II/25931 ze Lhotky u Mělníka Kokořínským dolem kolem hradu Kokořín a přes Vojtěchov do Mšena-Ráje.

Meziměstské autobusy na trase silnice č. 9 (Liběchov, Želízy, Tupadly, Medonosy, Dubá) projíždějí poměrně často, ne všechny však v menších obcí po trase zastavují. Celkem dobré meziměstské autobusové i železniční spojení s Mělníkem a Mladou Boleslaví má město Mšeno, přes krajskou hranici mezi Mšenem a Dubou (silnice II/259) však veřejná doprava prakticky neexistuje. Místní linky do větších obcí na Kokořínsku fungují dobře ve všední dny.[13] V oblasti Mšenska a Kokořínska zajišťuje místní obslužnost převážně v pracovních dnech minibusové linky dopravce Kokořínský SOK, vlastněného svazkem obcí.

Galerie

Odkazy

Reference

  1. ↑ Česká republika – Stručný turistický průvodce. Cheb: Music, 2002. ISBN 80-85925-12-5. Kapitola Kokořínsko, s. 221. 
  2. ↑ Richard Grégr: Kokořínsko aneb Polomené hory, Hospodářské noviny, 28. 7. 2004. „Území se nazývá Polomené hory, Dubská pahorkatina či Dubské Švýcarsko – podle městečka Dubá, ležícího téměř ve středu. Chráněná krajinná oblast Kokořínsko je to pro ochránce přírody.“
  3. ↑ AUTORSKÝ KOLEKTIV. Máchův kraj. Praha: Olympia, 1985. Kapitola Horopisné členění, s. 10. 
  4. ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Dubské skály. Kokořínsko a přilehlé oblasti. 1.. vyd. Litoměřice: Vod-ka, 2005. 422 s. ISBN 80-239-5407-5. 
  5. ↑ Vlci jsou zpět: fotopast u Máchova jezera zachytila mládě [online]. Česká televize [cit. 2014-09-03]. Dostupné online. 
  6. ↑ AUTORSKÝ KOLEKTIV. Chráněná území v České republice. Praha 3: Informatorium, 1991. ISBN 80-85368-13-7. Kapitola CHKO Kokořínsko, s. 57. 
  7. ↑ Radmila Pokorná: Chráněná oblast Kokořínsko se rozšíří o polovinu. Obce proti tomu protestují, Českolipský deník, 7. 11. 2009
  8. ↑ Obce z okolí Máchova jezera nechtějí rozšíření CHKO Kokořínsko, ČT24, 2. 2. 2010
  9. ↑ a b c d Radmila Pokorná: Nebudeme rozhodovat od stolu, Českolipský deník, 21. 6. 2011, opis na webu Ministerstva životního prostředí
  10. ↑ Ministr Chalupa: Rozšíření CHKO Kokořínsko má moji podporu, Ministerstvo životního prostředí, Michaela Jendeková, tiskové oddělení MŽP, Parlamentní listy, 22. 6. 2011
  11. ↑ Tiskové oddělení MŽP. Do Máchova kraje se vrátil vlk. Vláda dnes schválila rozšíření CHKO Kokořínsko o Dokesko [online]. Ministerstvo životního prostředí, 2014-04-09 [cit. 2014-04-14]. Dostupné online. 
  12. ↑ Chráněná území v České republice, str. 58
  13. ↑ NOVOTNÁ, Mgr Daniela. Kokořínsko. Praha 1: Olympia a.s., 2004. ISBN 80-7033-843-1. Kapitola Turistická část, s. 23. 

Související články

Externí odkazy

Chráněné krajinné oblasti v Česku
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Chráněná_krajinná_oblast_Kokořínsko_–_Máchův_kraj&oldid=13066287“