Polabská černava

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zdroje k infoboxuNárodní přírodní památka
Polabská černava
Polabská černava
Polabská černava
Datum vyhlášení 1. prosince 2011[1]
Kód ÚSOP 329
Lokalita okres Mělník
Výměra 7,7 ha[1]
Seznam CHÚ v okrese Mělník
Souřadnice 50° 20′ 51″ s. š., 14° 33′ 13″ v. d.
Polabská černava
Green pog.svg
Polabská černava

Polabská černava je národní přírodní památka[2] ve Středočeském kraji v katastrálních územích Mělnická Vrutice a Jelenice (Malý Újezd). Jde o unikátní lokalitu společenstev vápnitých slatin (černav). Předmětem ochrany je polabská černava na podloží sladkovodní křídy a vápnitého slatinného ložiska s mokřadními a lučními společenstvy vzácných mokřadních makrofyt, vzácné a ohrožené druhy rostlin a živočichů včetně jejich biotopů (vyhl. 320/2011 Sb.). Pro svůj význam byla zařazena do soustavy Evropsky významných lokalit Natura 2000.[1]

panorama Polabské černavy

Lokalita[editovat | editovat zdroj]

Národní přírodní památka Polabská černava se nachází mezi obcí Mělnická Vrutice a Jelenice, ležící v okrese Mělník. Na východní straně památky protéká řeka Pšovka, která významně přispívá k profilu Polabské černavy, po celé severní délce je památka lemována železniční tratí Mělník-Mladá Boleslav. Nachází se v nadmořské výšce 183 – 186 m n. m. Výměra této památky se pohybuje přes 5,7 ha.[3] Okolo celé národní přírodní památky se nachází velice úrodná pole a smíšené lesy s převahou listnatých stromů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Železniční trať vedoucí po severní délce Polabské černavy

Území Polabská černava v bývalém okrese Mělník je jedno z nejstarších černav v České republice. Jako národní přírodní památka byla Polabská černava vyhlášena 1. prosince 2011 Ministerstvem životního prostředí, kdy došlo k přehlášení z národní přírodní rezervace. Před tímto datem byla černava spravována jako Státní přírodní rezervace a to od 30. prosince 1988, kdy jako SPR byla vyhlášena Ministerstvem kultury tehdejší ČSR. Do této doby bylo území Polabské černavy nazýváno Chráněným územím, které vzniklo 26. srpna 1946.[2]

Celá oblast je pozůstatek rozlehlých slatinných luk ze středního Polabí, které se začalo formovat v době třetihor. Tento celek slatinných luk patří do mezinárodně významného Mokřadu Liběchovky a Pšovky, byl zahrnut do evropské sítě chráněných oblastí NATURA 2000. Největší zásah do prostředí byl v roce 1956 stavbou vodovodu pro města Mělník, Kralupy nad Vltavou a Neratovice. V té době byl zaznamenán velký pokles hladiny podzemních vod, snížení hydrostatického tlaku v pramenech, které jsou přímo na území slatinných luk. Stavba vodovodu zapříčinila vysychání slatin a ztrátu několika kriticky ohrožených rostlin.[3]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Hydrologie[editovat | editovat zdroj]

Celé území přírodní památky je prosyceno především stálou podzemní vodou a povrchovou vodou, která během roku kolísá. Podzemní i povrchová voda je přirozeně se vyskytující zásobárna vody obohacená o minerály a živiny. Protože povrch Polabské černavy je rovinného typu, voda se zde lehce zadržuje a rychle neodtéká. Celé slatinné louky jsou z malé části zásobeny srážkovou vodou, ale větší podíl na zásobu vody mají vyvěrající podzemní prameny a protékající řeka Pšovka. Z důvodu převahy zásobení podzemními prameny má půda v dané lokalitě neutrální pH. Zatopené a nasycené územní celky jsou v suchém období zásobeny vodou z protékající řeky Pšovky.

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Území památky, ležící mezi Turbovickým hřbetem a Polomenými horami, je součástí Mělnického prolomu, na kterém se nachází přírodní výlevy křídových vod. Podkladem této rovinné oblasti jsou pískovce s obsahem vápníku a křídové slíny, na které nasedají sedimenty. Nachází se zde kvarterní sedimenty jako jsou například písky labské terasy, vodní usazeniny, váté písky a naplaveniny řeky Pšovky. Hloubka těchto sedimentů dosahuje až 9,2 m.[3] Celý profil slatin a jeho okolí je velice zvodnělý, a to především protože přímo na území památky vyvěrají prameny vod, které zavodňují celé černavy. Půda obsahuje vysoký podíl vápenatých iontů a minerálních částic,[4] pH půdy se pohybuje okolo 6,7 – 7,1, její barva je různorodá podle obsahu živin, minerálů a procesů v ní probíhajících. Její zbarvení se projevuje od černé, přes hnědou, žlutou až po světle šedou. Půda slatinné organozemě je písčitá, sypká, místy provzdušněná a obsahuje schránky zemřelých měkkýšů, především ulity a lastury z uhličitanu vápenatého.

Bezkolencové a slatinné louky
Bezkolencové a slatinné louky

Flóra[editovat | editovat zdroj]

Památka je pokryta bezkolencovými a slatinnými loukami, křovinami a smíšeným lesem. Nachází se zde řada rostlin od kriticky ohrožených druhů až po běžně se vyskytující druhy. Jeden z důvodů ochrany této památky je fakt, že se na území nachází několik druhů rostlin, které jsou zařazeny do mezinárodní úmluvy CITES a také druhy, které jsou zákonem chráněné.

Mokřady
Slatinné louky

Kriticky ohrožené rostliny[editovat | editovat zdroj]

Mezi kriticky ohrožené druhy nacházející se na Polabské černavě patří: tučnice česká (Pinguicula bohemica), je jedna z našich českých endemitů, dříve se v památce vyskytovala, ale vlivem zemědělství, lidské činnosti a úbytkem podzemní vody, kterou rostlina vyhledává, se již na území několik let nevyskytuje,[3] šášina černavá (Schoeus nigricans) nejčastěji se objevující rostlina slatinných luk, kohátka kalíškatá (Tofieldia calyculata), třtina pestrá (Calamagrostis varia), hlízovec loeselův (Liparis loeselii) patří mezi kriticky ohrožené rostliny naší země a také do úmluvy CITES[3]

Silně ohrožené rostliny[editovat | editovat zdroj]

Mezi silně ohrožené druhy patří: skřípinka smáčknutá (Blysmus compressus) vyhledává vlhká až zamokřelá místa, která jsou typická pro slatinné louky,[5] ostřice šupinoplodá (Carex lepidocarpa), ostřice slatinná (Carex hostiana), prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata) vyhledává slunná a vlhká místa na vápencovitém podloží, patří mezi silně ohrožené rostliny naší květeny a zároveň je chráněn zákonem a je zahrnut do mezinárodní úmluvy CITES,[6] tučnice obecná (Pinguicula vulgaris) jedná se o jednu z masožravých rostlin rostoucích v ČR, vyžaduje stála zamokřelá místa, tento druh tučnice není konkurenčně silný a bývá vytlačována ostatními druhy [4] ale ráda se křížila s již se nevyskytující tučnicí českou, nyní se v této oblasti vyskytují jen hybridní jedinci, kteří byli zkříženi s tučnicí českou a obecnou, vstavač vojenský (Orchis militaris) dříve patřil u nás k poměrně hojným druhům vstavačů, nyní je silně ohrožený druh naší flóry,[4] kruštík bahenní (Epipactis palustris) je také zařazen do ochrany mezinárodní úmluvy CITES,[4] ostřice davallová (Carex davalliana)

Ohrožené rostliny[editovat | editovat zdroj]

Mezi ohrožené druhy nejčastěji se vyskytujících ve zvodnělých půdách patří: ledenec přímořský (Tetragonolobus maritimus), vrba rozmarínolistá (Salix rosmarinifolia), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea) patří k ohroženým druhům naší květeny a je zařazena k druhům pod ochranou mezinárodní úmluvy CITES,[4] prstnatec májový (Dactylorhyza majalis) také patří k ohroženým druhům naší květeny a je zařazen k druhům pod ochranou mezinárodní úmluvy CITES.[4]

Rostliny vyžadující pozornost[editovat | editovat zdroj]

Mezi druhy vyžadující pozornost patří například srpice barvířská (Serratula tinctoria).[5]

Běžně se vyskytující rostliny[editovat | editovat zdroj]

Mezi běžně rostliny, které v naši flóře nevyžadují speciální pozornost můžeme nalézt: vstavač řídkokvětý (Orchis laxiflora) je zařazen k druhům chráněným mezinárodní úmluvou CITES,[5] mařicě pilovatá (Cladium mariscus) vázaná na jámy po vytěžené slatině, které jsou zaplněny vodou (citace knížka), bukvice lékařská (Betonica officinalis), ocún jesenní (Colchicum autumnale), bezkolenec modrý (Molinia caerulea) typický pro bezkolencové louky, které se zde vyskytují, vrba popelavá (Salix cinerea), šášina rezavá (Schoenus ferrugineus), sítina uzlíkatá (Juncus subnodulosus), suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium),[5] tolije bahenní (Parnassia palustris),[5] hořeček nahořklý (Gentianella amarella) výskyt je nestabilní, za příznivých podmínek se vyskytuje na tisíc exemplářů,[5] česnek kýlnatý (Allium carinatum), kokrhel větší (Rhinanthus major), olešník kmínolistý (Selinum carvifolia).

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Vlhkomilné slatinné louhy skrývají řadu vzácných a významných živočichů. Nejčastějšími živočichy Polabské černavy jsou obojživelníci, motýli, ptáci, aj., na rozdíl od hmyzu, který je v této lokalitě velice chudě zastoupen.

Měkkýši[editovat | editovat zdroj]

Díky stojatým vodám, tůňkám a bažinám, které se na území hojně vyskytují, zde můžeme nalézt pozůstalé schránky a ulity měkkýšů a to především údolníčeka rýhovaného (Vallonia enniensis) nebo keřovky plavé (Bradybaena fruticum).

Hmyz[editovat | editovat zdroj]

Tato oblast je na výskyt hmyzu chudá, ale i přesto zde můžeme najít vzácný druh motýla drobník krvavcový (Stigmella sanguisorbae), kde jediný doložený výskyt v České republice má na území Polabské černavy.[4]. Dále se zde hojně vyskytuje okáč bojínkový (Melanargia galathea), hmyz z čeledi tiplicovití a bahnomilkovití.

Obojživelníci[editovat | editovat zdroj]

Pro větší výskyt a zachování obojživelníků se z vlhkých míst se stojatou vodou začali vytvářet umělé tůně, kde můžeme najít skokana skřehotavého (Rana ridibunda), který patří mezi kriticky ohrožený druh v naší fauně, ropuchu obecnou (Bufo bufo)(2), skokanem hnědým (Rana temporaria) nebo skokana štíhlého (Rana dalmatina)[4]

Tůňky

Ptáci[editovat | editovat zdroj]

Na území Polabské černavy trvale žijí rákosník obecný (Arcocephalus scirpaceus) a rákosník zpěvný (Arcocephalus palustris), kteří jsou vázáni na porost rákosu, který se zde hojně vyskytuje. Dále zde můžeme najít cvrčilku říční (Locustella fluviatilis), slípku zelenonohou (Gallinula chloropus) nebo z rodu kachen čírku modrou (Anas querquedula), která patří mezi silně ohrožené druhy.[4]

Savci[editovat | editovat zdroj]

Z hlodavců se zde vyskytuje například hryzec vodní (Arvicola terrestris).

Znečištění podél železniční tratě

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

Dříve toto území bylo využíváno člověkem, který se staral, aby půda nebyla zavodněná a to pomocí meliorace především odvodňovacími kanály (stružkami). Tyto stružky byli pravidelně čištěny a prohlubovány a díky tomuto systému v odvodňovacích kanálech rostli hojně vzácné a kriticky ohrožené rostliny. Kolektivním hospodařením tento systém vymizel[3] a to mělo za příčinu zarůstání památky, znovuzavodnění půdy, vzniklé stružky se začali zanášet a tím rostliny, které zde rostly, začaly vymírat. Další z problémů je využívání pramenů jako zdroj pitné vody, slatinná půda je přeměněna na zemědělskou půdu nebo zastavěna. V posledních letech se ochrana zaměřuje na sečení luk a odvoz biomasy vzniklé sečením, znovuobnovení dobrých hydrologických poměrů a vytváření malých tůněk, které podporují výskyt obojživelníků (především skokana skřehotavého).

Znečištění uprostřed Polabské černavy

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Národní přírodní památka Polabská černava+vydavatel=Cittadella.cz [online]. [cit. 2010-10-04]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b VYHLÁŠKA ze dne 24. října 2011 o vyhlášení Národní přírodní památky Polabská černava a stanovení jejích bližších ochranných podmínek [online]. [cit. 2013-01-02]. Dostupné online.  
  3. a b c d e f VOJEN, Ložek a kolektiv. Chráněná území ČR, svazek VIII.. Praha : Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, 2005. 904 s. ISBN 80-86064-87-5. Kapitola Polabská černava, s. 305-306. (česky) 
  4. a b c d e f g h i Polabská černava [online]. obec Velký Borek, [cit. 2012-11-11]. Dostupné online.  
  5. a b c d e f Polabská černava [online]. přírodovědná společnost botany.cz, [cit. 2012-11-11]. Dostupné online.  
  6. Národní přírodní rezervace Polabská černava [online]. [cit. 2012-11-11]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOJEN, Ložek a kolektiv. Chráněná území ČR, svazek VIII.. Praha : Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, 2005. 904 s. ISBN 80-86064-87-5. Kapitola Polabská černava, s. 305-306. (česky)