Kokrhel větší
 Kokrhel větší | |
|---|---|
 Kokrhel větší (Rhinanthus major) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hluchavkotvaré (Lamiales) |
| Čeleď | zárazovité (Orobanchaceae) |
| Rod | kokrhel (Rhinanthus) |
| Binomické jméno | |
| Rhinanthus major L., 1753 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kokrhel větší (Rhinanthus major, někdy též Rhinanthus serotinus) je jednoletá poloparazitická bylina, kvetoucí citrónově žlutě.
Druh se značnou vnitrodruhovou variabilitou, klasifikace je problematická. Čeští a slovenští autoři (M. Smejkal 1981, J. Dostál 1989, Dostál a Červenka 1992) považují za nomenklaturní typ Rhinanthus major var. serotinus Schönh. a pro tuto taxonomickou skupinu uplatňují jméno Rhinanthus serotinus (Schönh.) Oborny.[1] Autoři Flóry Slovenska považují za nomenklaturní typ Rhinanthus serotinus (Schönh.) Oborny, který zahrnuje:
- ekotyp letní až pozdní R. serotinus subsp. serotinus (syn. R. major sub. serotinus) (Schönh.) Soó 1929
- ekotyp horský R. serotinus subsp. lycae (Soó) Dostál
- ekotyp jarní R. serotinus subsp. grandiflorus (Wallr.) Janch.
- ekotyp letní R. serotinus subsp. aestivalis (N. W. Zinger) Dostál
- ekotyp letní až pozdní R. serotinus subsp. polycladus (Chabert) Dostál[2]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Vyskytuje se, vyjma severské a středomořské oblasti, v celé Evropě, od Francie na západě po evropské Rusko na východě. Dále jeho areál pokračuje přes sever Malé Asie, Kavkaz a západní Sibiř do Střední Asie. Je rozšířen sice na velkém území, ale jeho výskyt je ostrůvkovitý a místy sporadický.
V ČR se vyskytuje téměř na celém území, ale značně nerovnoměrně. Někde je vzácný nebo zcela chybí, naopak nejintenzivněji roste v oblastech Šumavy, Novohradských a Železných hor. Objevuje se od nížin až po nadmořskou výšku 1160 m.[3][4][5]
Ekologie[editovat | editovat zdroj]
Roste na různých typech luk, pastvin, vysokostébelných niv, polí, po okrajích lesů, křovin a cest v hlinitých i písčitých půdách. Je kořenový poloparazit, který od hostitelské rostliny získává vodu s rozpuštěnými minerálními látkami a zbytek asimilátů si vytváří fotosyntézou. Rostlina kvete od května do září.[6][7]
Popis[editovat | editovat zdroj]
_IMG_9944.jpg)
Jednoletá rostlina s přímou, hustě větvenou, zpravidla fialově čárkovanou lodyhou vysokou 10 až 80 cm. Je porostlá přisedlými listy úzce kopinatými až eliptickými, dlouze zašpičatělými a po obvodě pilovitými. Listeny má trojúhelníkovité, tupě špičaté, u báze nejširší a po obvodě zubaté; spodní jsou zelené a horní žlutozelené, červenavé nebo fialově naběhlé.
Květenství je krátký, hustý hrozen složený z osmi až dvanácti oboupohlavných květů. Lysý kalich je světle zelený až načervenalý, za květu úzce vejčitý a za plodu nafouklý, s ostře špičatými cípy. Dvoupyská, citrónově žlutá, 1,5 až 2 cm dlouhá koruna má centimetrovou trubku mírně prohnutou vzhůru. Dolní pysk bývá za plného květu přitlačen k mírně vyklenutému hornímu a ústí koruny je tím zavřeno nebo jen mírně pootevřeno. Světlé nitky nesou tmavě fialové prašníky; lysý semeník má světlou čnělku s kulovitou bliznou.
Plody jsou 12 mm velké tobolky obsahující několik plochých semen s křídlatým lemem 1 mm širokým. Semena dozrávají v závislosti na klimatických podmínkách od začátku června. Když tobolka pukne, semena v ní zůstávají, dokud nejsou vytřesena větrem, divokou zvěří, dobytkem nebo zemědělskou technikou. Po tu dobu v tobolce lehce chřestí – odtud slovenské rodové jméno „štrkáč“. Přestože semena mají blanitý lem, nebývají ani s přispěním větru zanášena od mateřské rostliny dále než 1,3 m, nejdále jsou šířena zemědělskými stroji nebo při svozu sena. Semena mohou uzrát i tři dny po posečení rostliny.[8][3][4][7][9]
Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]
Kokrhel větší se rozmnožuje výhradně semeny. Po chladné zimní stratifikaci semena klíčí již při teplotě 4 °C až 10 °C, a to nezávisle na přítomnosti hostitelské rostliny. Nejbližší období po vyklíčení do stadia semenáčku je pro rostlinu nejkritičtější; rostlina má malou schopnost získávat a využívat anorganické látky z půdy a je citlivá na sucho a zastínění. Semenáček postupně vyvine speciální, do 10 cm dlouhé kořínky, které najdou kořeny hostitelské rostliny, proniknou do jejího xylému a pomocí haustorií se připojí do cévního systému, odkud čerpají vodu s rozpuštěnými minerály. Parazitují nejčastěji na rostlinách z čeledi lipnicovitých a bobovitých. Pokud se semenáčku nepodaří propojit s dárcovskou rostlinou, roste jen chabě, brzy usychá a nikdy nevykvete.[3][10]
Význam[editovat | editovat zdroj]
Stejně jako ostatní druhy rodu kokrhel škodí kokrhel větší hostitelským rostlinám tím, že jim odčerpává živiny. (Rostliny jsou menšího vzrůstu a oslabena je i tvorba semen.) Způsobené škody však bývají malé, pokud není kokrhel rozšířen abnormálně.
Nejčastějšími hostiteli poloparazitů jsou trávy (Poaceae – lipnicovité) – potlačení dominance trav podporuje růst bylin, které se proti parazitaci dovedou bránit. Vlivu poloparazitů lze tedy využít k obohacení degradovaných luk o slabé konkurenty trav. V ČR probíhají experimenty testující možnost potlačit silně rozšířenou třtinu křovištní pomocí kokrhele většího a kokrhele luštince (Rhinanthus alectorolophus).[6][7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ GOLIAŠOVÁ, Kornélia, ed. Flóra Slovenska. V/2 [online]. Bratislava: Veda, 1997 [cit. 2019-08-07]. S. 438. Dostupné online. ISBN 80-224-0481-0. (slovensky)
- ↑ GOLIAŠOVÁ, Kornélia, ed. Flóra Slovenska. V/2 [online]. Bratislava: Veda, 1997 [cit. 2019-08-07]. S. 439–440. Dostupné online. ISBN 80-224-0481-0. (slovensky)
- ↑ a b c MRÁZEK, Tomáš. Kokrhel větší. Botany.cz [online]. Rev. 30. 12. 2011 [cit. 15.05.2017]. Dostupné online.
- ↑ a b HRONEŠ, Michal. Kokrhel větší. Natura Bohemica [online]. Rev. 23. 7. 2009 [cit. 15.05.2017]. Dostupné online.
- ↑ HASSLER, M. Rhinanthus serotinus. Catalogue of Life [online]. Rev. 2017 [cit. 15.05.2017]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. ISSN 2405-8858. (anglicky)
- ↑ a b KLIMEŠOVÁ, Jitka. Jak to je, když vám někdo pije vodu. S. 110–113. Vesmír [online]. 14. 2. 2008 [cit. 15.05.2017]. Čís. 2, s. 110–113. Dostupné online. ISSN 1214-4029.
- ↑ a b c KŘEČEK, Tomáš. Schopnost kokrhele menšího (Rhinanthus minor L.) parazitovat na vybraných druzích trav .... Brno, 2015 [cit. 15.05.2017]. Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně. Vedoucí práce Stanislav Hejduk. Dostupné online.
- ↑ GOLIAŠOVÁ, Kornélia, ed. Flóra Slovenska. V/2 [online]. Bratislava: Veda, 1997 [cit. 2019-08-07]. Kapitola Štrkáč neskorý, s. 437–445. Dostupné online. ISBN 80-224-0481-0. (slovensky)
- ↑ RYBKA, Vlastík. Naše květena: Ottova encyklopedie. Vlhké louky. Praha: Ottovo nakl., 2015. ISBN 978-80-7451-441-8. Kapitola Kokrhel větší, s. 262–263.
- ↑ MUDRÁK, Ondřej. Vliv kosení a hnojení na poloparazitické druhy Rhinanthus minor a Rhinanthus major. České Budějovice, 2004 [cit. 15.05.2017]. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Jan Lepš. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- DOSTÁL, Josef. Nová Květena ČSSR. 2. [díl]. Praha: Academia 1989. S. 765–1548. ISBN 80-200-0095-X.
- DOSTÁL, Josef a ČERVENKA, Martin. Veľký kľúč na určovanie vyšších rastlín. 2. [diel]. Bratislava: Slov. ped. nakl., 1992. S. 784–1567. ISBN 80-08-00003-1.
- GOLIAŠOVÁ, Kornélia, ed. Flóra Slovenska. V/2, Angiospermophytina, Dicotyledonopsida, Scrophulariales, Plantaginales. Bratislava: Veda, 1997. 633 s. ISBN 80-224-0481-0. Dostupné také z: https://bibdigital.rjb.csic.es/viewer/15093/?offset=9#page=438&viewer=picture&o=bookmark&n=0&q=
- RYBKA, Vlastimil. Naše květena: Ottova encyklopedie. Vlhké louky. Ilustrace Radka Josková Jedličková. Praha: Ottovo nakl., 2015. 552 s. ISBN 978-80-7451-441-8.
- SMEJKAL, Miroslav. Komentovaný katalog moravské flóry. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1981. 301 s.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu kokrhel větší na Wikimedia Commons 
Taxon Rhinanthus angustifolius ve Wikidruzích- Botanický ústav AV ČR – rozšíření kokrhele většího v ČR
- kokrhel luštinec jako lék na zarůstající louky Archivováno 20. 11. 2019 na Wayback Machine.
