Hořeček nahořklý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxHořeček nahořklý
alternativní popis obrázku chybí
Hořeček nahořklý (Gentianella amarella)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hořcotvaré (Gentianales)
Čeleď hořcovité (Gentianaceae)
Rod hořeček (Gentianella)
Binomické jméno
Gentianella amarella
(L.) Börner
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hořeček nahořklý (Gentianella amarella) je kriticky ohrožený druh byliny s poměrně malými světle fialovými květy.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Roste v severní oblasti Eurasie, souvisle od Islandu a Velké Británie přes Skandinávii a Střední Evropu, Pobaltí, Ukrajinu až po centrální Rusko a západ Sibiře. Ve Střední Evropě vyrůstá jen izolovaně, nejčastěji v jižním Tyrolsku a na území Karpat. Nejlépe mu svědčí v krátkostébelných trávnících na suchých, kamenitých pastvinách, vápencových lomech a na okrajích světlých lesů, v propustných půdách na zásaditém podloží. Areál jeho výskytu se rozkládá od nížin až po pahorkatiny, ve vyšších polohách jen výjimečně. Je náročný na plné slunce.

České republice se v minulosti vyskytoval v termofytiku i mezofytiku Čech roztroušeně, na Moravě vždy jen skromně a izolovaně. Dnes je v naší republice ke spatření velice vzácně, je fixován převážně na nízké nadmořské výšky.[1][2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dvouletá bylina s přímou lodyhou vysokou 20 až 35 cm (max. 55 cm) která se od 1/3 nebo až od 1/2 řídce rozvětvuje, její internodia jsou zhruba stejně dlouhá. Větví je 5 až 6 (max. 10) a vyrůstají vzpřímeně, rostlina je proto úzce válcovitého tvaru. Přízemní listy kopinatého tvaru, dlouhé do 2 cm, jsou uspořádané v listové růžici, v období kvetení jsou již zaschlé. Lodyžní, vstřícně vyrůstající listy o délce 2 až 3 cm a šířce 0,5 až 1 cm jsou úzce kopinaté, na konci zašpičatělé.

Oboupohlavné pětičetné květy na krátkých stopkách (do 1 cm), vyrůstající na koncích větví a v paždích listů, jsou sestaveny do hustého víceramenného vrcholíku. Neopadavá koruna špinavě světle fialové barvy, úzce nálevkovitého tvaru, je dlouhá do 2 cm (je delší než kalich). Její plátky mají cípy kolovitě rozložené až polovzpřímené, v ústí korunní trubky jsou třásnité přívěsky (odlišující znak hořečků od hořců). Úzký trubkovitý kalich, dlouhý 8 až 11 mm, je lysý, hladký, mezi jednotlivými plátky o délce 4 až 7 mm a šířce obvykle 1 mm jsou zářezy ve tvaru písmene "U" nebo úzkého "V". Protažené květní lůžko (gynofor) nesoucí pestík oddělený od okvětí je dlouhé 1 až 2 mm. Tyčinek je pět a jsou nitkami přirostlé ke koruně. Svrchní, srůstem dvou plodolistů vytvořený semeník, dole zúžený, je bez stopky a nese na svém vrcholu čnělku s dvoulaločnou bliznou. Blizna z květu vyčnívá více než prašníky a opylovačse nejdříve dotkne blizny a teprve potom se otře o prašníky. Nektar je vyměšován až na dně koruny a proto jsou květy opylovány hmyzem s dlouhým sosákem. Hlavní doba kvetení je červenec až září, někdy kvete i do října. Plodem je jednopouzdrá tobolka otvírající se 2 chlopněmi, kulovitá semena jsou v ní umístěna na dvou nástěnných semenicích.[1][2][3][4]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Hořeček nahořklý sbíraný v minulosti na území České republiky se pravděpodobně vyskytoval ve třech poddruzích:

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

  • Hořeček nahořklý pravý je jediný z výše uvedených tří poddruhů, který se v současnost v České republice vůbec vyskytuje. Na podstatném snížení počtu lokalit jeho pravidelného růstu se podepsala pravděpodobně eutrofizace a okyselení jeho přirozených stanovišť i celkové přetvoření biotopů způsobeno změnami v obhospodařování krajiny. Jednou z podstatných příčin je pravděpodobně ústup od tradiční pastvy kdy byly nejen spásány konkurenční rostliny, ale byly rozrušovány drny a vznikala tak vhodná místa pro vyklíčení semen. Z důvodů rapidního úbytku míst kde dříve pravidelně vyrůstal a počtu rozmnožujících se jedinců byl hořeček nahořklý pravý v "Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" prohlášen za kriticky ohrožený druh (C1-CR).
  • Hořeček nahořklý jazykovitý, u něhož v současnosti není znám žádný živý exemplář a poslední známé lokality jeho výskytu zanikly (přesto je však naděje, že někde skrytě přežívá), je ve stejném seznamu zařazen mezi nezvěstné druhy (A2).
  • Hořeček nahořklý slatinný je zařazen mezi tzv. nejasné případy (A3), není věrohodně prokázáno, že se na území České republiky kdy skutečně vyskytoval a že nešlo v minulosti jen o chybné určení poddruhu.[2][6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b PRŮŠA, David. BOTANY.cz: Hořeček nahořklý [online]. BOTANY.cz, rev. 06.07.2007, [cit. 2011-11-23]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Hořeček nahořklý [online]. Natura Bohemica, Olomouc, [cit. 2011-11-23]. Dostupné online. (česky) 
  3. NATURFOTO.cz: Hořeček nahořklý [online]. Petr Skoumal, NATURFOTO.CZ, [cit. 2011-11-23]. Dostupné online. (česky) 
  4. POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Gentianella amarella [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, [cit. 2011-11-23]. S. 270, 271. Dostupné online. (česky) 
  5. DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Jan et all. Seznam druhů rostlin v ČR [online]. Botanický ústav AV ČR, Průhonice, rev. 23.01.2011, [cit. 2011-11-23]. Dostupné online. (česky) 
  6. PROCHÁZKA, František. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, [cit. 2011-11-23]. Dostupné online. ISBN 80-86064-52-2. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]