Přeskočit na obsah

Chlorid barnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z BaCl2)
Chlorid barnatý
Prášková forma
Prášková forma
Krystalická forma
Krystalická forma
Obecné
Systematický názevChlorid barnatý
Anglický názevBarium chloride
Německý názevBariumchlorid
Sumární vzorecBaCl2
Vzhledbílý prášek nebo krystalky
Identifikace
Registrační číslo CAS10361-37-2
10326-27-9 (dihydrát)
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)233-788-1
Číslo RTECSCQ8750000
CQ8751000 (dihydrát)
Vlastnosti
Molární hmotnost208,24 g/mol
244,27 g/mol (dihydrát)
Molární koncentrace cM1,597 mol/dm3 (30% roztok dihydrátu)
Teplota tání963 °C
Teplota varu1 560 °C
Teplota změny krystalové modifikace925 °C (α → β)
Hustota3,917 g/cm3 (α)
3,856 g/cm3 (β)
3,106 g/cm3 (dihydrát)
1,279 3 g/cm3 (30% roztok dihydrátu)
Dynamický viskozitní koeficient4,60 cP (997 °C)
3,61 cP (1 037 °C)
1,503 cP (20 °C, 30% roztok dihydrátu)
Kinematický viskozitní koeficient1,175 cS (20 °C, 30% roztok dihydrátu)
Index lomunDa= 1,730 3 (20 °C)
nDb= 1,736 7 (20 °C)
nDc= 1,742 0 (20 °C)
30% roztok dihydrátu
nD= 1,378 1 (20 °C)
Rozpustnost ve vodě31,6 g/100 g (0 °C)
33,7 g/100 g (10 °C)
36,2 g/100 g (20 °C)
37,4 g/100 g (25 °C)
38,7 g/100 g (30 °C)
41,2 g/100 g (40 °C)
43,7 g/100 g (50 °C)
46,4 g/100 g (60 °C)
52,2 g/100 g (80 °C)
58,2 g/100 g (100 °C)
dihydrát
30,62 g/100 g (0 °C)
44,68 g/100 g (20 °C)
59,01 g/100 g (60 °C)
67,44 g/100 g (80 °C)
76,81 g/100 g (100 °C)
Relativní permitivita εr8,42 (20 °C)
9,4 (20 °C, dihydrát)
Měrná magnetická susceptibilita−4,65×10−6 cm3g−1
4,65×10−6 cm3g−1 (dihydrát)
Povrchové napětí165,0 mN/m (970 °C)
159,4 mN/m (1 040 °C)
Struktura
Krystalová strukturakosočtverečná (α)
krychlová (β)
jednoklonná (dihydrát)
Hrana krystalové mřížkyα modifikace
a= 470 pm
b= 782 pm
c= 933 pm
β modifikace
a= 734 pm
dihydrát
a= 673,8 pm
b= 1 086 pm
c= 713,6 pm
β= 90° 57´
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−860,6 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt110,3 J/g
Entalpie varu ΔHv1 159 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp−49,0 J/g (18 °C)
Standardní molární entropie S°126 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−808,9 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp0,361 6 JK−1g−1
0,468 6 JK−1g−1 (dihydrát)
Bezpečnost
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
Nebezpečí[1]
H-větyH301 H332
R-větyR20, R25
S-věty(S1/2), S45
NFPA 704
0
2
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid barnatý je iontová anorganická sloučenina chloru a barya se vzorcem BaCl2. Je to jedna z nejdůležitějších rozpustných solí barya. Podobně jako jiné takové soli je toxický a zbarvuje plamen do žlutozelena. Vykazuje hygroskopické vlastnosti.

Struktura a vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

BaCl2 tvoří krystaly jak fluoritového charakteru, tak charakteru chloridu olovnatého. V obou případech jde o projev preference velkého iontu Ba2+ pro koordinační čísla větší než šest.[2] Ve vodném roztoku se chlorid barnatý chová jako obyčejná sůl – jedná se o elektrolyt 1:2, roztok má neutrální pH.

BaCl2 reaguje se síranovým iontem za vzniku bílé sraženiny síranu barnatého.

Podobně reaguje i šťavelan (oxalát):

Příprava

[editovat | editovat zdroj]

Chlorid barnatý lze připravovat z hydroxidu nebo uhličitanu barnatého; uhličitan se vyskytuje v přírodě jako minerál witherit. Tyto zásadité soli reagují s kyselinou chlorovodíkovou za vzniku hydratovaného chloridu barnatého. Průmyslově se vyrábí dvoustupňovým procesem z barytu (síranu barnatého):[3]

Síran barnatý reaguje s uhlíkem za vzniku sulfidu barnatého a oxidu uhelnatého.

První krok musí probíhat za vysoké teploty.

Sulfid barnatý reaguje s chloridem vápenatým za vzniku chloridu barnatého a sulfidu vápenatého.

Ve druhém kroku je třeba roztavit reaktanty. BaCl2 se z výsledné směsi vyplaví vodou.

Z vodných roztoků krystalizuje chlorid barnatý do podoby bílých krystalů dihydrátu: BaCl2·2H2O.

Jakožto levná, rozpustná sůl barya má chlorid barnatý široké spektrum aplikací v laboratoři. Běžně se používá pro testování na přítomnost síranového iontu (princip – viz výše). V průmyslu se využívá hlavně k čištění solanky a při výrobě solí pro tepelné zpracování, cementování ocelí, při výrobě pigmentů a pro výrobu dalších solí barya. BaCl2 lze použít i v zábavní pyrotechnice pro tvorbu jasně zelené barvy. Použitelnost je však limitována toxicitou BaCl2.

Bezpečnost

[editovat | editovat zdroj]

Chlorid barnatý, stejně jako další ve vodě rozpustné soli barya, je velmi toxický. Potenciálními antidoty jsou síran sodný a hořečnatý, protože mohou převést chlorid na nerozpustný (a tedy netoxický) síran barnatý.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Barium chloride na anglické Wikipedii.

  • Greenwood, N. N.; & Earnshaw, A. (1997). Chemistry of the Elements (2nd Edn.), Oxford: Butterworth-Heinemann. ISBN 0-7506-3365-4.
  • Handbook of Chemistry and Physics, 71st edition, CRC Press, Ann Arbor, Michigan, 1990.
  • The Merck Index, 7th edition, Merck & Co., Rahway, New Jersey, 1960.
  1. a b Barium chloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Wells, A.F. (1984) Structural Inorganic Chemistry, Oxford: Clarendon Press. ISBN 0-19-855370-6.
  3. H. Nechamkin, The Chemistry of the Element, McGraw-Hill, New York, 1968.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.