Chlorid germanatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Chlorid germanatý
Germanium dichloride.png
Obecné
Systematický název dichlorgermanyliden
Ostatní názvy dichlorgermylen
Anglický název Germanium dichloride
Německý název Germanium(II)-chlorid
Sumární vzorec GeCl2
Vzhled bíložlutá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS
Číslo EC (enzymy) 233-192-1
PubChem
SMILES Cl[Ge]Cl
InChI 1S/Cl2Ge/c1-3-2
Vlastnosti
Molární hmotnost 143,546 g/mol
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid germanatý je chemická sloučenina germania a chloru se vzorcem GeCl2. Jedná se o pevnou látku.

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Pevný GeCl2 lze připravit reakcí plynného chloridu germaničitého (GeCl4) s kovovým germaniem při teplotě 650 °C.[1]

GeCl4 + Ge → 2GeCl2

Vzniká také rozkladem trichlorgermanu (GeHCl3)[2] při 70 °C.[1]

GeHCl3 → GeCl2 + HCl

Reakce[editovat | editovat zdroj]

GeCl2 se hydrolyzuje za vzniku žlutého hydroxidu germanatého, který termickou dehydratací poskytuje oxid germanatý:[1]

GeCl2(aq) + 2H2O(l) ⇌ Ge(OH)2(s) + 2HCl(aq)

Ge(OH)2 → GeO + H2O

Alkalizací roztoku obsahujícího germanaté ionty dojde ke srážení hydroxidu:

Ge2+(aq) + 2 OH(aq) → Ge(OH)2(s)

Oxidy a hydroxidy germania jsou amfoterní. Roztoky chloridu germanatého v kyselině chlorovodíkové mají silně redukční vlastnosti.[3]

Dichlorgermylen[editovat | editovat zdroj]

Molekulární GeCl2 se často nazývá dichlorgermylen, čímž se zdůrazňuje jeho podobnost s karbeny. Struktura molekulárního GeCl2 v plynné fázi ukazuje, že se jedná o lomenou molekulu, jak předpovídá teorie VSEPR.[4] Dioxanový komplex, GeCl2-dioxan, byl použit jako zdroj molekulárního GeCl2 pro syntézy, stejně jako reakce in situ chloridu germaničitého a germania. GeCl2 je poměrně reaktivní a vstupuje do mnoha různých typů chemických vazeb.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Germanium dichloride na anglické Wikipedii.

  1. a b c GREENWOOD, Norman; EARNSHAW, Alan. Chemistry of the Elements. 2. vyd. [s.l.]: Butterworth-Heinemann, 1997. ISBN 978-0-08-037941-8. 
  2. HRNČÍŘ, Jan. Chemické názvosloví | Anorganika [online]. Liberec: Gymnázium F. X. Šaldy [cit. 2022-05-29]. Dostupné online. 
  3. WIBERG, Egon; HOLLEMAN, Arnold Frederick; NILS, Wiberg. Inorganic Chemistry. [s.l.]: Elsevier, 2001. 1884 s. Dostupné online. ISBN 0-12-352651-5. 
  4. TSUCHIYA, Masaki J.; HANJOU, Hiroaki; TANAKA, Keiichi, Takehiko Tanaka. Millimeter-wave spectrum of germanium dichloride GeCl2. Equilibrium structure and anharmonic force field. Journal of Molecular Structure. S. 407–415. DOI 10.1016/0022-2860(95)08830-O. 
  5. EGOROV, M. P.; GASPAR, P. Encyclopedia of Inorganic chemistry. [s.l.]: John Wiley & Sons, 1994. ISBN 0-471-93620-0. Kapitola Germanium: Organometallic chemistr.