Chlorid germanatý
| Chlorid germanatý | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | dichlorgermanyliden |
| Ostatní názvy | dichlorgermylen |
| Anglický název | Germanium dichloride |
| Německý název | Germanium(II)-chlorid |
| Sumární vzorec | GeCl2 |
| Vzhled | bíložlutá pevná látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 10060-11-4 |
| Číslo EC (enzymy) | 233-192-1 |
| PubChem | 6327122 |
| SMILES | Cl[Ge]Cl |
| InChI | 1S/Cl2Ge/c1-3-2 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 143,546 g/mol |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chlorid germanatý je chemická sloučenina germania a chloru se vzorcem GeCl2. Jedná se o pevnou látku.
Příprava[editovat | editovat zdroj]
Pevný GeCl2 lze připravit reakcí plynného chloridu germaničitého (GeCl4) s kovovým germaniem při teplotě 650 °C.[1]
GeCl4 + Ge → 2GeCl2
Vzniká také rozkladem trichlorgermanu (GeHCl3)[2] při 70 °C.[1]
GeHCl3 → GeCl2 + HCl
Reakce[editovat | editovat zdroj]
GeCl2 se hydrolyzuje za vzniku žlutého hydroxidu germanatého, který termickou dehydratací poskytuje oxid germanatý:[1]
GeCl2(aq) + 2H2O(l) ⇌ Ge(OH)2(s) + 2HCl(aq)
Ge(OH)2 → GeO + H2O
Alkalizací roztoku obsahujícího germanaté ionty dojde ke srážení hydroxidu:
Ge2+(aq) + 2 OH−(aq) → Ge(OH)2(s)
Oxidy a hydroxidy germania jsou amfoterní. Roztoky chloridu germanatého v kyselině chlorovodíkové mají silně redukční vlastnosti.[3]
Dichlorgermylen[editovat | editovat zdroj]
Molekulární GeCl2 se často nazývá dichlorgermylen, čímž se zdůrazňuje jeho podobnost s karbeny. Struktura molekulárního GeCl2 v plynné fázi ukazuje, že se jedná o lomenou molekulu, jak předpovídá teorie VSEPR.[4] Dioxanový komplex, GeCl2-dioxan, byl použit jako zdroj molekulárního GeCl2 pro syntézy, stejně jako reakce in situ chloridu germaničitého a germania. GeCl2 je poměrně reaktivní a vstupuje do mnoha různých typů chemických vazeb.[5]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Germanium dichloride na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c GREENWOOD, Norman; EARNSHAW, Alan. Chemistry of the Elements. 2. vyd. [s.l.]: Butterworth-Heinemann, 1997. ISBN 978-0-08-037941-8.
- ↑ HRNČÍŘ, Jan. Chemické názvosloví | Anorganika [online]. Liberec: Gymnázium F. X. Šaldy [cit. 2022-05-29]. Dostupné online.
- ↑ WIBERG, Egon; HOLLEMAN, Arnold Frederick; NILS, Wiberg. Inorganic Chemistry. [s.l.]: Elsevier, 2001. 1884 s. Dostupné online. ISBN 0-12-352651-5.
- ↑ TSUCHIYA, Masaki J.; HANJOU, Hiroaki; TANAKA, Keiichi, Takehiko Tanaka. Millimeter-wave spectrum of germanium dichloride GeCl2. Equilibrium structure and anharmonic force field. Journal of Molecular Structure. S. 407–415. DOI 10.1016/0022-2860(95)08830-O.
- ↑ EGOROV, M. P.; GASPAR, P. Encyclopedia of Inorganic chemistry. [s.l.]: John Wiley & Sons, 1994. ISBN 0-471-93620-0. Kapitola Germanium: Organometallic chemistr.