Chlorid kademnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Chlorid kademnatý
Krystalická forma
Krystalická forma
Obecné
Systematický názevChlorid kademnatý
Anglický názevCadmium chloride
Německý názevCadmiumchlorid
Sumární vzorecCdCl2
Vzhledbílý prášek nebo krystalky
Identifikace
Registrační číslo CAS10108-64-2
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)233-296-7
Indexové číslo048-008-00-3
ChEBI35456
UN kód2570
Číslo RTECSEV0175000
Vlastnosti
Molární hmotnost183,32 g/mol
228,35 g/mol (hemipentahydrát)
Teplota tání568 °C
Teplota varu964 °C
Hustota4,048 g/cm3
3,327 g/cm3 (hemipentahydrát)
Dynamický viskozitní koeficient2,31 cP (597 °C)
1,87 cP (687 °C)
Index lomuhemipentahydrát
nD= 1,651 3
Rozpustnost ve vodě89,8 g/100 g (0 °C)
101,2 g/100 g (10 °C)
114,1 g/100 g (20 °C)
120,7 g/100 g (25 °C)
128,3 g/100 g (30 °C)
134,7 g/100 g (40 °C)
136,4 g/100 g (60 °C)
140,4 g/100 g (80 °C)
146,9 g/100 g (100 °C)
264 g/100 g (200 °C)
hemipentahydrát
168,4 g/100 g (0 °C)
170,2 g/100 g (20 °C)
178,6 g/100 g (60 °C)
188,68 g/100 g (100 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
methanol
1,7 g/100 g (15 °C)
ethanol
1,52 g/100 g (15 °C)
Relativní permitivita εr6,73
Měrná magnetická susceptibilita−4,71×10−6 cm3g−1
−5,65×10−6 cm3g−1 (hemipentahydrát)
Povrchové napětí84,2 mN/m (580 °C)
74,7 mN/m (920 °C)
Struktura
Krystalová strukturaklencová (α)
šesterečná (β)
jednoklonná (hemipentahydrát)
Hrana krystalové mřížkyα-modifikace
a= 623 pm
α= 36°02´
β-modifikace
a= 385 pm
c= 1 746 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−390,8 kJ/mol
−1 130 kJ/mol (18 °C, hemipentahydrát)
Entalpie tání ΔHt173,2 J/g
Entalpie varu ΔHv659,5 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp−102 J/g
Standardní molární entropie S°115,27 J K−1 mol−1
232,8 J K−1 mol−1 (hemipentahydrát)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−343,2 kJ/mol
−944 kJ/mol (hemipentahydrát)
Izobarické měrné teplo cp0,418 J K−1 g−1
Bezpečnost
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
H-větyH350 H340 H360FD H330 H301 H372 H410
R-větyR45, R46, R60, R61, R25, R26, R48/23/25, R50/53
S-větyS53, S45, S60, S61
NFPA 704
1
3
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid kademnatý je anorganická sloučenina chloru a kadmia se vzorcem CdCl2. Za běžných podmínek se jedná o bílou krystalickou látku, hygroskopickou, velmi dobře rozpustnou ve vodě a mírně rozpustnou v ethanolu. Přestože se považuje za iontovou sloučeninu, jeho vazby mají významný kovalentní charakter. Krystalová struktura chloridu kademnatého, složená z dvourozměrných vrstev iontů, je referenční pro popis jiných krystalových struktur. Chlorid kademnatý se vyskytuje také ve formě monohydrátu (CdCl2·H2O) a hemipentahydrátu (CdCl2·2,5H2O nebo 2CdCl2·5H2O).[2][3][4]

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Chlorid kademnatý tvoří krystaly s romboedrální symetrií. Jodid kademnatý (CdI2) má krystalovou strukturu velmi podobnou. Jednotlivé vrstvy v těchto dvou strukturách jsou identické, avšak v CdCl2 jsou chloridové ionty rozmístěny v těsně uspořádané krychlové mřížce (CCP), zatímco v CdI2 v mřížce těsně uspořádané šesterečné (HCP).[5][6]

Chemické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Chlorid kademnatý se dobře rozpouští ve vodě a dalších polárních rozpouštědlech. Ve vodě je vysoká rozpustnost dána částečně tvorbou komplexních iontů, například [CdCl4]2−. Díky tomuto chování je CdCl2 slabou Lewisovou kyselinou.[5]

CdCl2 + 2 Cl → [CdCl4]2−

Pomocí velkých kationtů lze izolovat trojúhelníkový bipyramidální iont [CdCl5]3−.[7]

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Bezvodý chlorid kademnatý lze připravit působením bezvodého chloru nebo chlorovodíku na zahřáté kovové kadmium:

Cd + 2 HCl → CdCl2 + H2

Pomocí kyseliny chlorovodíkové lze získat hydratovaný CdCl2, a to z kadmia nebo oxidu či uhličitanu kademnatého.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Chlorid kademnatý lze využít pro přípravu sulfidu kademnatého, používaného jako kadmiová žluť, což je ostře žlutý stabilní anorganický pigment:

CdCl2 + H2S → CdS + 2 HCl

V laboratoři se bezvodý CdCl2 používá pro přípravu organokademnatých sloučenin typu R2Cd, kde R je aryl nebo primární alkyl. Dříve se takto syntetizovaly ketony z acylchloridů:[8]

CdCl2 + 2 RMgX → R2Cd + MgCl2 + MgX2
R2Cd + R'COCl → R'COR + CdCl2

Taková reagencia byla z většiny vytlačena organickými sloučeninami mědi, které jsou mnohem méně toxické.

Chlorid kademnatý se používá také pro fotokopírování, barvení a galvanické pokovování.

Toxicita[editovat | editovat zdroj]

Chlorid kademnatý je stejně jako další sloučeniny kadmia velmi toxický, karcinogenní (způsobuje rakovinu), mutagenní (poškozuje DNA - genetickou informaci) a teratogenní (poškozuje plod v těle matky). IARC ho řadí do skupiny 1, tedy „prokázaný karcinogen pro člověka“.[9][10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cadmium chloride na anglické Wikipedii.

  1. a b Cadmium chloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. LIDE, David R. Handbook of Chemistry and Physics. 87. vyd. [s.l.]: CRC Press, 1998. ISBN 0-8493-0594-2. S. 4–67; 1363. 
  3. Product information, Cadmium chloride hemipentahydrate. www.pschemicals.com [online]. P&S Chemicals [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Cadmium Chloride, Hemipentahydrate, Crystal. Noah Chemicals [online]. Noah Chemicals [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b N. N. Greenwood, A. Earnshaw, Chemistry of the Elements, 2nd ed., Butterworth-Heinemann, Oxford, UK, 1997.
  6. A. F. Wells, "Structural Inorganic Chemistry", 5th ed., Oxford University Press, Oxford, UK, 1984.
  7. D. Nicholls, Complexes and First-Row Transition Elements, Macmillan Press, London, 1973.
  8. J. March, Advanced Organic Chemistry, 4th ed., p. 723, Wiley, New York, 1992.
  9. kadmium, Stručná charakteristika. arnika.org [online]. Arnika [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. 
  10. kadmium, Stručná charakteristika. arnika.org [online]. Arnika [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.