Chlorid kademnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chlorid kademnatý
Krystalická forma
Krystalická forma
Obecné
Systematický název Chlorid kademnatý
Anglický název Cadmium chloride
Německý název Cadmiumchlorid
Sumární vzorec CdCl2
Vzhled bílý prášek nebo krystalky
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 233-296-7
Indexové číslo 048-008-00-3
ChEBI
UN kód 2570
Vlastnosti
Molární hmotnost 183,32 g/mol
228,35 g/mol (hemipentahydrát)
Teplota tání 568 °C
Teplota varu 964 °C
Hustota 4,048 g/cm3
3,327 g/cm3 (hemipentahydrát)
Dynamický viskozitní koeficient 2,31 cP (597 °C)
1,87 cP (687 °C)
Index lomu hemipentahydrát
nD= 1,651 3
Rozpustnost ve vodě 89,8 g/100 ml (0 °C)
101,2 g/100 ml (10 °C)
114,1 g/100 ml (20 °C)
120,7 g/100 ml (25 °C)
128,3 g/100 ml (30 °C)
134,7 g/100 ml (40 °C)
136,4 g/100 ml (60 °C)
140,4 g/100 ml (80 °C)
146,9 g/100 ml (100 °C)
264 g/100 ml (200 °C)
hemipentahydrát
168,4 g/100 ml (0 °C)
170,2 g/100 ml (20 °C)
178,6 g/100 ml (60 °C)
188,68 g/100 ml (100 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
methanol
1,7 g/100 ml (15 °C)
ethanol
1,52 g/100 ml (15 °C)
Relativní permitivita εr 6,73
Měrná magnetická susceptibilita -4,71·10-6 cm3g-1
-5,65·10-6 cm3g-1 (hemipentahydrát)
Povrchové napětí 84,2 mN/m (580 °C)
74,7 mN/m (920 °C)
Krystalová struktura klencová (α)
šesterečná (β)
jednoklonná (hemipentahydrát)
Hrana krystalové mřížky α - modifikace
a= 623 pm
α= 36°02´
β - modifikace
a= 385 pm
c= 1 746 pm
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -390,8 kJ/mol
-1 130 kJ/mol (18 °C, hemipentahydrát)
Entalpie tání ΔHt 173,2 J/g
Entalpie varu ΔHv 659,5 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp -102 J/g
Standardní molární entropie S° 115,27 J K-1 mol-1
232,8 J K-1 mol-1 (hemipentahydrát)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -343,2 kJ/mol
-944 kJ/mol (hemipentahydrát)
Izobarické měrné teplo cp 0,418 J K-1 g-1
Vysoce toxický
Vysoce toxický (T+)
Nebezpečný pro životní prostředí
Nebezpečný pro životní prostředí (N)
R-věty R45, R46, R60, R61, R25, R26, R48/23/25, R50/53
S-věty S53, S45, S60, S61
H-věty H350 H340 H360FD H330 H301 H372 H410
NFPA 704
NFPA 704.svg
 
 
 
 
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Chlorid kademnatý je anorganická sloučenina chloru a kadmia se vzorcem CdCl2. Za běžných podmínek se jedná o bílou krystalickou látku, hygroskopickou, velmi dobře rozpustnou ve vodě a mírně rozpustnou v ethanolu. Přestože se považuje za iontovou sloučeninu, jeho vazby mají významný kovalentní charakter. Krystalová struktura chloridu kademnatého, složená z dvourozměrných vrstev iontů, je referenční pro popis jiných krystalových struktur. Chlorid kademnatý se vyskytuje také ve formě dihydrátu (CdCl2.H2O) a pentahydrátu (CdCl2.5H2O).[1]

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Chlorid kademnatý tvoří krystaly s romboedrální symetrií. Jodid kademnatý (CdI2) má krystalovou strukturu velmi podobnou. Jednotlivé vrstvy v těchto dvou strukturách jsou identické, avšak v CdCl2 jsou chloridové ionty rozmístěny v těsně uspořádané krychlové mřížce (CCP), zatímco v CdI2 v mřížce těsně uspořádané šesterečné (HCP).[2][3]

Chemické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Chlorid kademnatý se dobře rozpouští ve vodě a dalších polárních rozpouštědlech. Ve vodě je vysoká rozpustnost dána částečně tvorbou komplexních iontů, například [CdCl4]2−. Díky tomuto chování je CdCl2 slabou Lewisovou kyselinou.[2]

CdCl2 + 2 Cl → [CdCl4]2−

Pomocí velkých kationtů lze izolovat trojúhelníkový bipyramidální iont [CdCl5]3−.[4]

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Bezvodý chlorid kademnatý lze připravit působením bezvodého chloru nebo chlorovodíku na zahřáté kovové kadmium:

Cd + 2 HCl → CdCl2 + H2

Pomocí kyseliny chlorovodíkové lze získat hydratovaný CdCl2, a to z kadmia nebo oxidu či uhličitanu kademnatého.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Chlorid kademnatý lze využít pro přípravu sulfidu kademnatého, používaného jako kadmiová žluť, ostře žlutý stabilní anorganický pigment:

CdCl2 + H2S → CdS + 2 HCl

V laboratoři se bezvodý CdCl2 používá pro přípravu organokademnatých sloučenin typu R2Cd, kde R je aryl nebo primární alkyl. Dříve se takto syntetizovaly ketony z acylchloridů:[5]

CdCl2 + 2 RMgX → R2Cd + MgCl2 + MgX2
R2Cd + R'COCl → R'COR + CdCl2

Taková reagencia byla z většiny vytlačena organickými sloučeninami mědi, které jsou mnohem méně toxické.

Chlorid kademnatý se používá také pro fotokopírování, barvení a galvanické pokovování.

Toxicita[editovat | editovat zdroj]

Chlorid kademnatý je velmi toxický, karcinogenní, mutagenní a teratogenní. IARC ho řadí do skupiny 1, tedy „prokázaný karcinogen pro člověka“.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cadmium chloride na anglické Wikipedii.

  1. Lide, David R.(1998),(87 ed.), Boca Raton, FL: CRC Press, pp. 4–67; 1363, ISBN 0-8493-0594-2 
  2. a b N. N. Greenwood, A. Earnshaw, Chemistry of the Elements, 2nd ed., Butterworth-Heinemann, Oxford, UK, 1997.
  3. A. F. Wells, "Structural Inorganic Chemistry", 5th ed., Oxford University Press, Oxford, UK, 1984.
  4. D. Nicholls, Complexes and First-Row Transition Elements, Macmillan Press, London, 1973.
  5. J. March, Advanced Organic Chemistry, 4th ed., p. 723, Wiley, New York, 1992.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.