Chlorid titanatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Chlorid titanatý
Model molekuly chloridu titanatého

Model molekuly chloridu titanatého

Obecné
Systematický název Chlorid titanatý
Anglický název Titanium (II) chloride
Německý název Titan (II)-chlorid
Sumární vzorec TiCl2
Vzhled Černé šesterečné krystaly
Identifikace
Registrační číslo CAS
PubChem
SMILES [Ti+2].[Cl-].[Cl-]
InChI 1S/2ClH.Ti/h2*1H;/q;;+2/p-2
Vlastnosti
Molární hmotnost 118,77 g/mol
Teplota tání 1 035 °C
Teplota varu 1 500 °C
Struktura
Krystalová struktura šesterečná
Bezpečnost
Zdraví škodlivý
Zdraví škodlivý (Xn)
Žíravý
Žíravý (C)
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid titanatý (TiCl2) je anorganická sloučenina, která obsahuje titan v oxidačním čísle II, tedy v nejmenším oxidačním čísle, v jakém se titan vyskytuje ve sloučeninách. Tato černá krystalická látka byla zatím poměrně málo prozkoumána kvůli své vysoké reaktivitě.[1] Je to také silné redukční činidlo: má vysokou afinitu ke kyslíku a s vodou reaguje za vzniku vodíku.

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Obvyklá příprava chloridu titanatého spočívá v tepelné disproporcionaci chloridu titanitého:

2 TiCl3 → TiCl2 + TiCl4.

Odpovídající reakce se také používá pro rozklad chloridu vanaditého na chlorid vanadnatý a vanadičitý.

Struktura[editovat | editovat zdroj]

TiCl2 krystalizuje ve vrstevnaté struktuře stejně jako jodid kademnatý.[2][3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Titanium (II) chloride na anglické Wikipedii.

  1. Holleman, A. F.; Wiberg, E. "Inorganic Chemistry" Academic Press: San Diego, 2001. ISBN 0-12-352651-5.
  2. Gal'perin, E. L.; Sandler, R. A. TiCI2. Kristallografiya. 1962, s. 217–19.. (anglicky) 
  3. Baenziger, N. C.; Rundle, R. E. TiCI2. Acta Cryst.. 1948, s. 274–274. DOI:10.1107/S0365110X48000740. (anglicky)