Chlorid berylnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chlorid berylnatý
[[Soubor:Kuličkovo–tyčinkový model části krystalické struktury | 280px | ]]
Obecné
Systematický název Chlorid berylnatý
Anglický název Beryllium chloride
Beryllium(I) chloride
Německý název Berylliumchlorid
Sumární vzorec BeCl2
Vzhled Bezbarvá, bílá nebo žlutá krystalická látka
Registrační číslo CAS
PubChem
SMILES [Be+2].[Cl-].[Cl-]
InChI 1S/Be.2ClH/h;2*1H/q+2;;/p-2
Číslo RTECS DS2625000
Vlastnosti
Molární hmotnost 79,918 2 g/mol
Teplota tání 399 °C, 672 K, 750 °F
Teplota varu 482 °C, 755 K, 900 °F
Hustota 1,899 g/cm3
1,835 g/cm3 (dihydrát)
1,712 g/cm3 (pevná látka)
Rozpustnost ve vodě 15,1 g/100 ml (20 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
Rozpustný v alkoholu a etheru
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
Rozpustný v pyridinu
Struktura
Tvar molekuly polymerní
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -490,4 kJ/mol
Bezpečnost
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Chlorid berylnatý je anorganická sloučenina se vzorcem BeCl2. Jedná se o bezbarvou až bílou či žlutou krystalickou a hygroskopickou látku dobře rozpustnou v mnoha polárních rozpouštědlech.
Jeho vlastnosti jsou téměř stejné jako u chloridu hlinitého.

Příprava[editovat | editovat zdroj]

BeCl2 se připravuje slučováním kovového beryllia s chlorem při vysoké teplotě[1]

Be + Cl2 → BeCl2.

Také je možné jej připravit redukcí oxidu berylnatého uhlíkem při vysoké teplotě za přítomnosti chloru[2] nebo

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Struktura BeCl2 Pevný BeCl2 je jednorozměrný polymer sestávající z tetraedrických struktur.[3]
Liší se tím od BeF2, který je trojrozměrným polymerem se strukturou podobnou struktuře křemenu.


Podobné sloučeniny[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Beryllium chloride na anglické Wikipedii.

  1. Irving R. Tannenbaum "Beryllium Chloride" Inorganic Syntheses, 1957, vol. 5, p.22. DOI:10.1002/9780470132364.ch7
  2. Cotton, F.A.; Wilkinson, G. (1980) Advanced Inorganic Chemistry John Wiley and Sons, Inc: New York, ISBN 0-471-02775-8.
  3. Wells, A.F. (1984) Structural Inorganic Chemistry, Oxford: Clarendon Press. ISBN 0-19-855370-6.