Chlorid cínatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Chlorid cínatý
Prášková forma
Prášková forma
Krystalická forma
Krystalická forma
Obecné
Systematický názevChlorid cínatý
Anglický názevTin(II) chloride
Německý názevZinn(II)-chlorid
Sumární vzorecSnCl2
SnCl2 · 2 H2O (dihydrát)
VzhledBílá krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS7772-99-8
10025-69-1 (dihydrát)
Číslo RTECSXP8700000
XP8850000 (dihydrát)
Vlastnosti
Molární hmotnost189,6 g/mol
225,63 g/mol (dihydrát)
Teplota tání246 °C
37,7 °C (dihydrát)
Teplota varu623 °C
Hustota3,95 g/cm3
2,775 g/cm3 (660 °C, kapalina)
2,71 g/cm3 (15,5 °C, dihydrát)
Rozpustnost ve vodě83,9 g/100 g (0 °C)
118,7 g/100 g (0 °C, dihydrát)
659 g/100 g (15 °C, dihydrát)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
aceton 55,6 g/100 ml (18 °C)
Měrná magnetická susceptibilita−420×10−6 cm3g−1
−420×10−6 cm3g−1 (dihydrát)
Povrchové napětí99 mN/m (300 °C)
81 mN/m (480 °C)
Struktura
Krystalová strukturaKosočtverečná
Jednoklonná (dihydrát)
Hrana krystalové mřížkya=779,3 pm, b=920,7 pm, c=443 pm
Koordinační geometrietrigonální pyramida
Tvar molekulyLomená (plyn)
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−325,3 kJ/mol
−945,8 kJ/mol (dihydrát)
Entalpie tání ΔHt66,5 J/g
Entalpie varu ΔHv375 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp−72,3 J/g
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−285,6 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp0,647 JK−1g−1
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
R-větyR22, R34, R37
S-větyS26, S36/37/39, S45
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid cínatý (E 512) je anorganická sloučenina, antioxidant a redukční činidlo.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Tato látka se vyrábí reakcí kovového cínu s kyselinou chlorovodíkovou, při této reakci vzniká i malé množství chloridu cíničitého:

Sn + 2HCl → SnCl2 + H2

 

 

 

 

Vzniká taktéž reakcí cínatých sloučenin, jako je oxid, hydroxid nebo uhličitan:

SnCO3 + 2HCl → SnCl2 + H2O + CO2

 

 

 

 

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Tato látka se částečně hydrolyzuje s vodou, čímž vzniká chlorid hydroxid cínatý a kyselina chlorovodíková.

SnCl2 + H2OSn(OH)Cl + HCl

 

 

 

 

Chlorid hydroxid cínatý je ve vodě nerozpustný, a tak dochází k zakalení roztoku. Aby se chlorid cínatý opět rozpustil, je potřeba roztok okyselit kyselinou chlorovodíkovou.
Tato po čase reaguje s kyslíkem a vodou, zejména v roztoku:

6SnCl2 (aq) + O2 (g) + 2H2O (l) → 2SnCl4 (aq) + 4Sn(OH)Cl (s)

 

 

 

 

Chlorid cínatý se takhle po čase oxiduje a znehodnocuje.
Chlorid cínatý se chová jako redukční činidlo, je schopen redukovat nitrosloučeniny na aminosloučeniny.

Redukce nitrosloučeniny na aminosloučeniny
Redukce nitrosloučeniny na aminosloučeniny

Je taky schopno redukovat OH skupiny.

Účinky na pokusných zvířatech[editovat | editovat zdroj]

Látka u pokusných zvířat způsobovala řadu poruch a potíží, které zahrnovaly demineralizaci (odvápnění) kostí, poruchy krevního obrazu (snížení množství červených krvinek), akumulaci cínu ve slezině, záněty a poškození vnitřních orgánů, snížení aktivity enzymů a poškození vývoje plodu.

Použití[editovat | editovat zdroj]

SnCl2 se používá především v nápojích s oxidem uhličitým.

Kromě toho se chlorid cínatý dříve používal na výrobu fosgenoximu redukcí chlorpikrinu, kde fungoval jako redukční činidlo.[2]

Legislativa[editovat | editovat zdroj]

V Česku není povoleno požití této látky jako přídatné látky v potravinách, protože cín je vyhláškou č. 298 (příloha 3) definován jako kontaminant. V rámci Evropské unie je použití E 512 povoleno, takže brzy lze očekávat jeho povolení i v Česku. Stejně tak i v USA je chlorid cínatý jako přídatná látka v potravinách povolen (GRAS látka).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Stannous chloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Prandtl, Wilhelm; Dollfus, Werner "Über das Trichlor-nitroso-methan, das Dichlor-formoxim (Phosgen-oxim) und einige ihrer Derivate, 2. Mitteil.: Über zwei neue Derivate der Kohlensäure" Berichte der Deutschen Chemischen Gesellschaft, 1932, volume 65B, 754-9. DOI:10.1002/cber.19320650515