Chlorid cínatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chlorid cínatý
Prášková formaKrystalická forma
Obecné
Systematický název Chlorid cínatý
Anglický název Tin(II) chloride
Německý název Zinn(II)-chlorid
Sumární vzorec SnCl2
SnCl2 · 2 H2O (dihydrát)
Vzhled Bílá krystalická látka
Identifikace
Číslo RTECS XP8700000
XP8850000 (dihydrát)
Vlastnosti
Molární hmotnost 189,6 g/mol
225,63 g/mol (dihydrát)
Teplota tání 246 °C
37,7 °C (dihydrát)
Teplota varu 623 °C
Hustota 3,95 g/cm3
2,775 g/cm3 (660 °C, kapalina)
2,71 g/cm3 (15,5 °C, dihydrát)
Rozpustnost ve vodě 83,9 g/100 ml (0 °C)
118,7 g/100 ml (0 °C, dihydrát)
659 g/100 ml (15 °C, dihydrát)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
aceton 55,6 g/100 ml (18 °C)
Měrná magnetická susceptibilita -420·10-6 cm3g-1
-420·10-6 cm3g-1 (dihydrát)
Povrchové napětí 99 mN/m (300 °C)
81 mN/m (480 °C)
Struktura
Krystalová struktura Kosočtverečná
Jednoklonná (dihydrát)
Hrana krystalové mřížky a= 779,3 pm, b= 920,7 pm, c= 443 pm
Koordinační geometrie trigonální pyramida
Tvar molekuly Lomená (plyn)
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -325,3 kJ/mol
-945,8 kJ/mol (dihydrát)
Entalpie tání ΔHt 66,5 J/g
Entalpie varu ΔHv 375 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp -72,3 J/g
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -285,6 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,647 JK-1g-1
Bezpečnost
Zdraví škodlivý
Zdraví škodlivý (Xn)
R-věty R22, R34, R37
S-věty S26, S36/37/39, S45
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Chlorid cínatý (E 512) je anorganická sloučenina, antioxidant a redukční činidlo.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Tato látka se vyrábí reakcí kovového cínu s kyselinou chlorovodíkovou, při této reakci vzniká i malé množství chloridu cíničitého:

Sn + 2HCl → SnCl2 + H2

 

 

 

 

Vzniká taktéž reakcí cínatých sloučenin, jako je oxid, hydroxid nebo uhličitan:

SnCO3 + 2HCl → SnCl2 + H2O + CO2

 

 

 

 

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Tato látka se částečně hydrolyzuje s vodou, čímž vzniká chlorid hydroxid cínatý a kyselina chlorovodíková.

SnCl2 + H2OSn(OH)Cl + HCl

 

 

 

 

Chlorid hydroxid cínatý je ve vodě nerozpustný, a tak dochází k zakalení roztoku. Aby se chlorid cínatý opět rozpustil, je potřeba roztok okyselit kyselinou chlorovodíkovou.
Tato po čase reaguje s kyslíkem a vodou, zejména v roztoku:

6SnCl2 (aq) + O2 (g) + 2H2O (l) → 2SnCl4 (aq) + 4Sn(OH)Cl (s)

 

 

 

 

Chlorid cínatý se takhle po čase oxiduje a znehodnocuje.
Chlorid cínatý se chová jako redukční činidlo, je schopen redukovat nitrosloučeniny na aminosloučeniny.

Redukce nitrosloučeniny na aminosloučeniny

Je taky schopno redukovat OH skupiny.

Účinky na pokusných zvířatech[editovat | editovat zdroj]

Látka u pokusných zvířat způsobovala řadu poruch a potíží, které zahrnovaly demineralizaci (odvápnění) kostí, poruchy krevního obrazu (snížení množství červených krvinek), akumulaci cínu ve slezině, záněty a poškození vnitřních orgánů, snížení aktivity enzymů a poškození vývoje plodu.

Použití[editovat | editovat zdroj]

SnCl2 se používá především v nápojích s oxidem uhličitým.

Kromě toho se chlorid cínatý dříve používal na výrobu fosgenoximu redukcí chlorpikrinu, kde fungoval jako redukční činidlo.[1]

Legislativa[editovat | editovat zdroj]

V Česku není povoleno požití této látky jako přídatné látky v potravinách, protože cín je vyhláškou č. 298 (příloha 3) definován jako kontaminant. V rámci Evropské unie je použití E 512 povoleno, takže brzy lze očekávat jeho povolení i v Česku. Stejně tak i v USA je chlorid cínatý jako přídatná látka v potravinách povolen (GRAS látka).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Prandtl, Wilhelm; Dollfus, Werner "Über das Trichlor-nitroso-methan, das Dichlor-formoxim (Phosgen-oxim) und einige ihrer Derivate, 2. Mitteil.: Über zwei neue Derivate der Kohlensäure" Berichte der Deutschen Chemischen Gesellschaft, 1932, volume 65B, 754-9. DOI:10.1002/cber.19320650515