Přeskočit na obsah

Chlorid europnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
chlorid europnatý
      Eu2+ 0       Cl−
      Eu2+ 0       Cl
Obecné
Systematický názevChlorid europnatý
Anglický názevEuropium(II) chloride
Německý názevEuropium(II)-chlorid
Sumární vzorecEuCl2
Vzhledbílá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS13769-20-5
70442-98-7 (dihydrát)
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)237-386-7
PubChem83719
SMILESCl[Eu]Cl
InChIInChI=1S/2ClH.Eu/h2*1H;/q;;+2/p-2
Key: BMANZYKPCBPZFG-UHFFFAOYSA-L
Vlastnosti
Molární hmotnost222,86 g/mol
Teplota tání738 °C (1011 K)[1]
Teplota varu2190 °C (2460 K)[1]
Hustota4,86 g/cm3[2]
Rozpustnost ve voděrozpustný
Struktura
Krystalová strukturaortorombická
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid europnatý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem EuCl2.

Příprava

[editovat | editovat zdroj]

Chlorid europnatý lze připravit redukcí chloridu europitého plynným vodíkem při zvýšených teplotách:[3]

2 EuCl3 + H2 → 2 EuCl2 + 2 HCl

Při reakci bezvodého chloridu europitého s tetrahydridoboritanem lithným v tetrahydrofuranu vzniká také chlorid europnatý:[4]

2 EuCl3 + 2 LiBH4 → 2 EuCl2 + 2 LiCl + H2↑ + B2H6

Vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

Chlorid europnatý je bílá pevná látka. Krystalizuje v ortorombické krystalové soustavě s prostorovou grupou Pbnm (Číslo 62) typu chloridu olovnatého. Při vyšší teplotě krystalizuje do kubické krystalové soustavy s prostorou grupou Fm3 (Číslo 202).[2] Při ozáření ultrafialovým světlem, vykazuje chlorid europnatý světle modrou fluorescenci.[5] Chlorid europnatý může tvořit žlutý amonný komplex EuCl2·8NH3 a může se rozpustit na světle nažloutlý EuCl2·NH3.[3]

Chlorid europnatý může reagovat s hydridem europnatým v atmosféře vodíku při tlaku 120 bar za vzniku EuClH, který vykazuje zelenou fluorescenci.[6] Dihydrát je bílá pevná látka, která na denním světle světle modře fosforeskuje. Je velmi citlivý na oxidaci a vzduch a krystalizuje v monoklonické soustavě typu chloridu strontnatého s prostorovou grupou C2/c (Číslo 15) a parametry mřížky a = 1167,8 pm, b = 641,3 pm, c = 670,5 pm, β = 105,3°.[7]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Europium(II) chloride na anglické Wikipedii a Europium(II)-chlorid na německé Wikipedii.

  1. a b POLYACHENOK, O. G.; NOVIKOV, G. I. Saturated vapor pressures of SmCl2, EuCl2, YbCl2. Zhurnal Neorganicheskoi Khimii. 1963, roč. 8, čís. 12, s. 2631–2634. ISSN 0044-457X. 
  2. a b ANS, Jean d'; LAX, Ellen. Taschenbuch für Chemiker und Physiker. [s.l.]: Springer 1504 s. Dostupné online. ISBN 978-3-540-60035-0. S. 446–447. (německy) 
  3. a b KLEMM, Wilhelm; DOLL, Walter. VI. The halides of bivalent europium: Measurements on the bivalent and the quadrivalent compounds of the rare earths. Zeitschrift für Anorganische und Allgemeine Chemie. 1939, roč. 241, s. 233–238. ISSN 0044-2313. 
  4. ROSSMANITH, K.; MUCKENHUBER, E. Reaction of rare earth chlorides with lithium borohydride. Monatshefte fuer Chemie. 1961, roč. 92, s. 600–604. ISSN 0026-9247. 
  5. HOWELL, J.K.; PYTLEWSKI, L.L. Synthesis of divalent europium and ytterbium halides in liquid ammonia. Journal of the Less Common Metals. 1969-08, roč. 18, čís. 4, s. 437–439. Dostupné online [cit. 2024-06-26]. DOI 10.1016/0022-5088(69)90017-4. (anglicky) 
  6. KUNKEL, Nathalie; RUDOLPH, Daniel; MEIJERINK, Andries. Green Luminescence of Divalent Europium in the Hydride Chloride EuHCl. Zeitschrift für anorganische und allgemeine Chemie. 2015-06, roč. 641, čís. 7, s. 1220–1224. Dostupné online [cit. 2024-06-26]. ISSN 0044-2313. DOI 10.1002/zaac.201400531. (anglicky) 
  7. BRAUER, Georg. Handbuch der präparativen anorganischen Chemie. [s.l.]: F. Enke 115 s. Dostupné online. ISBN 978-3-432-87813-3. S. 1083, 1093. (německy)