Globální oteplování: Porovnání verzí

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎Antropogenní vlivy: oprava citace, další reference
+ výzkumy názorů vědců a veřejnosti
Řádek 91: Řádek 91:
| příjmení2=Lichter
| příjmení2=Lichter
| jméno2=S. Robert
| jméno2=S. Robert
}}</ref>, existuje malá část vědců, politiků a veřejnosti, kteří nesouhlasí s tezí IPCC, že by byla většina oteplení posledních 50 let způsobena lidskou činností.<ref>{{citace elektronické monografie| url = http://www.petitionproject.org/| titul = Global Warming Petition Project}}</ref><ref>{{citace elektronické monografie| url = http://www.copenhagenclimatechallenge.org/| rok=2011 |titul = Copenhagen Climate Challenge}}</ref><ref>{{citace elektronické monografie| titul = 2009 Report of the Nongovernmental International Panel on Climate Change (NIPCC)| vydavatel=Nongovernmental International Panel on Climate Change| jméno=Craig | příjmení=Idso| jméno2= S. Fred| příjmení2= Singer| spoluautoři=et al.| url = http://www.nipccreport.org/reports/2009/pdf/CCR2009FullReport.pdf| rok=2009}}</ref>
}}</ref>, existuje malá část vědců, politiků a veřejnosti, kteří nesouhlasí s tezí IPCC, že by byla většina oteplení posledních 50 let způsobena lidskou činností.<ref>{{citace elektronické monografie| url = http://www.petitionproject.org/| titul = Global Warming Petition Project}}</ref><ref>{{citace elektronické monografie| url = http://www.copenhagenclimatechallenge.org/| rok=2011 |titul = Copenhagen Climate Challenge}}</ref><ref>{{citace elektronické monografie| titul = 2009 Report of the Nongovernmental International Panel on Climate Change (NIPCC)| vydavatel=Nongovernmental International Panel on Climate Change| jméno=Craig | příjmení=Idso| jméno2= S. Fred| příjmení2= Singer| spoluautoři=et al.| url = http://www.nipccreport.org/reports/2009/pdf/CCR2009FullReport.pdf| rok=2009}}</ref> Nejnovější průzkum, publikovaný v roce 2013, ukázal na vědeckém poli souhlas s tvrzením, že globální oteplování je způsobeno člověkem u drtivé většiny (97 %) vědců v oboru<ref>{{Cite journal
| doi = 10.1088/1748-9326/8/2/024024
| issn = 1748-9326
| volume = 8
| issue = 2
| pages = 024024
| last = Cook
| first = John
| coauthors = Dana Nuccitelli, Sarah A Green, Mark Richardson, Bärbel Winkler, Rob Painting, Robert Way, Peter Jacobs, Andrew Skuce
| title = Quantifying the consensus on anthropogenic global warming in the scientific literature
| journal = Environmental Research Letters
| accessdate = 2013-06-07
| date = 2013-06-01
| url = http://iopscience.iop.org/1748-9326/8/2/024024/article
}}</ref>, zatímco velká část veřejnosti je přesvědčena o tom, že názor vědců je nejednoznačný - např. v USA si to myslí 57 % lidí<ref>Pew, (2012) More Say There is Solid Evidence of Global Warming (Washington, DC: Pew Research Center for the People & the Press) http://www.people-press.org/files/legacy-pdf/10-15-12%20Global%20Warming%20Release.pdf </ref>.


Ke studiu této otázky byl v roce 1988 založen pod patronací [[Organizace spojených národů|OSN]] [[Mezivládní panel pro změny klimatu]] (IPCC). Tento panel v roce 2007 vydal svou Čtvrtou hodnotící zprávu (''Fourth Assessment Report''), ve které shrnuje současné vědecké poznatky. Uvádí, že ve 20. století (1906–2005) se průměrná globální teplota zvýšila o 0,74 ± 0,18 °[[Stupeň Celsia|C]]<ref>IPCC (2007): Climate Change 2007: The Physical Science Basis. Contribution of Working Group I to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change, 2007 [Solomon, S., D. Qin, M. Manning, Z. Chen, M. Marquis, K.B. Averyt, M. Tignor and H.L. Miller (eds.)] Cambridge University Press, Cambridge, United Kingdom and New York, NY, USA. [dále jen AR4 WGI], kap. 3, Executive Summary, viz http://ipcc.ch</ref> s tím, že během druhé poloviny této periody došlo ke zdvojnásobení rychlost růstu této teploty (0.13±0.03 °C za dekádu, proti 0.07±0.02 °C za dekádu)<ref>Trenberth ''et al.'', [http://www.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/wg1/en/ch3.html Ch. 3, Observations: Atmospheric Surface and Climate Change], [http://www.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/wg1/en/ch3s3-2-2-2.html Section 3.2.2.2: Urban Heat Islands and Land Use Effects], [http://www.ipcc.ch/pdf/assessment-report/ar4/wg1/ar4-wg1-chapter3.pdf p. 244], in {{Harvnb|IPCC AR4 WG1|2007}}</ref>. Zpráva uvádí, že s pravděpodobností větší než 90 % může za '''více než 50 % tohoto oteplení lidská činnost''' jako je spalování fosilních paliv a změny ve využívání půdy.<ref>AR4 WGI, kap. TS.4.1</ref> Stanovení přesnosti tohoto tvrzení bylo provedeno na základě předem definovaných metodik<ref name="ar4 uncertainty">"Three different approaches are used to describe uncertainties each with a distinct form of language. * * * Where uncertainty in specific outcomes is assessed using expert judgment and statistical analysis of a body of evidence (e.g. observations or model results), then the following likelihood ranges are used to express the assessed probability of occurrence: virtually certain >99%; extremely likely >95%; very likely >90%; likely >66%;......" IPCC, [http://www.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/syr/en/main.html Synthesis Report], [http://www.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/syr/en/mainssyr-introduction.html Treatment of Uncertainty], in {{Harvnb|IPCC AR4 SYR|2007}}.</ref><ref>http://www.ipcc.ch/meetings/ar4-workshops-express-meetings/uncertainty-guidance-note.pdf</ref>. Kritici namítají, že tvrzení o 90% pravděpodobnosti (very likely) není doloženo žádným výpočtem. Je to výsledek schůze, na které politici slovo za slovem schvalují text Summary for Policymakers{{Doplňte zdroj}}. Obhájci tohoto procesu říkají, že se nejedná přímo o hlasování, kde by se zvedaly ruce{{Doplňte zdroj}}.
Ke studiu této otázky byl v roce 1988 založen pod patronací [[Organizace spojených národů|OSN]] [[Mezivládní panel pro změny klimatu]] (IPCC). Tento panel v roce 2007 vydal svou Čtvrtou hodnotící zprávu (''Fourth Assessment Report''), ve které shrnuje současné vědecké poznatky. Uvádí, že ve 20. století (1906–2005) se průměrná globální teplota zvýšila o 0,74 ± 0,18 °[[Stupeň Celsia|C]]<ref>IPCC (2007): Climate Change 2007: The Physical Science Basis. Contribution of Working Group I to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change, 2007 [Solomon, S., D. Qin, M. Manning, Z. Chen, M. Marquis, K.B. Averyt, M. Tignor and H.L. Miller (eds.)] Cambridge University Press, Cambridge, United Kingdom and New York, NY, USA. [dále jen AR4 WGI], kap. 3, Executive Summary, viz http://ipcc.ch</ref> s tím, že během druhé poloviny této periody došlo ke zdvojnásobení rychlost růstu této teploty (0.13±0.03 °C za dekádu, proti 0.07±0.02 °C za dekádu)<ref>Trenberth ''et al.'', [http://www.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/wg1/en/ch3.html Ch. 3, Observations: Atmospheric Surface and Climate Change], [http://www.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/wg1/en/ch3s3-2-2-2.html Section 3.2.2.2: Urban Heat Islands and Land Use Effects], [http://www.ipcc.ch/pdf/assessment-report/ar4/wg1/ar4-wg1-chapter3.pdf p. 244], in {{Harvnb|IPCC AR4 WG1|2007}}</ref>. Zpráva uvádí, že s pravděpodobností větší než 90 % může za '''více než 50 % tohoto oteplení lidská činnost''' jako je spalování fosilních pali, v a změny ve využívání půdy.<ref>AR4 WGI, kap. TS.4.1</ref> Stanovení přesnosti tohoto tvrzení bylo provedeno na základě předem definovaných metodik<ref name="ar4 uncertainty">"Three different approaches are used to describe uncertainties each with a distinct form of language. * * * Where uncertainty in specific outcomes is assessed using expert judgment and statistical analysis of a body of evidence (e.g. observations or model results), then the following likelihood ranges are used to express the assessed probability of occurrence: virtually certain >99%; extremely likely >95%; very likely >90%; likely >66%;......" IPCC, [http://www.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/syr/en/main.html Synthesis Report], [http://www.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/syr/en/mainssyr-introduction.html Treatment of Uncertainty], in {{Harvnb|IPCC AR4 SYR|2007}}.</ref><ref>http://www.ipcc.ch/meetings/ar4-workshops-express-meetings/uncertainty-guidance-note.pdf</ref>. Kritici namítají, že tvrzení o 90% pravděpodobnosti (very likely) není doloženo žádným výpočtem. Je to výsledek schůze, na které politici slovo za slovem schvalují text Summary for Policymakers{{Doplňte zdroj}}. Obhájci tohoto procesu říkají, že se nejedná přímo o hlasování, kde by se zvedaly ruce{{Doplňte zdroj}}.


Očekávané budoucí oteplování a související změny se budou lišit [[regionální vlivy globálního oteplování|mezi jednotlivými světovými regiony]]<ref>Solomon ''et al.'', [http://www.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/wg1/en/ts.html Technical Summary],
Očekávané budoucí oteplování a související změny se budou lišit [[regionální vlivy globálního oteplování|mezi jednotlivými světovými regiony]]<ref>Solomon ''et al.'', [http://www.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/wg1/en/ts.html Technical Summary],

Verze z 7. 6. 2013, 22:00

Možná hledáte: Klimatické změny, tedy různé změny podnebí v průběhu geologické historie Země.
Globální střední teplota od r. 1880 do r. 2012 podle instrumentálních měření. Černá čára je roční průměr a červená čára je pětiletý klouzavý průměr. Patrný je vzestup globálních teplot.

Obecně se výrazem globální oteplování (neboli interstadiál) označuje zvyšování průměrné teploty zemské atmosféry a oceánů. Je to jeden z druhů globální změny klimatu nebo též RCC (rapid climate change). Opakem je globální ochlazování (stadiál). Stadiály a interstadiály se střídají v jakýchsi kvazicyklech, významný je zejména cyklus o délce cca 1500 ((±500) roků. V době ledové se mu říká Dansgaard-Oeschgerovy oscilace. V době poledové se hovoří o Bondově cyklu (Bond Event). Příkladem globálního oteplování v preindustriální éře je například středověké optimum po skončení Bond Event 1. Hladiny oceánů kolem r 1200 n.l. byly asi o 20 cm výše než dnes.[1]

V současnosti je výraz globální oteplování používán především pro poslední oteplování, které započalo na začátku 20. století. Tím končí tzv. malá doba ledová (Bond Event Zero). Tento moderní růst teplot se časově shoduje s růstem sluneční aktivity v tomto období, ale tento výrazný nárůst sluneční aktivity není rozhodujícím faktorem [2] [3]. K růstu teplot tentokrát pravděpodobně také přispělo zvyšování koncentrace skleníkových plynů v atmosféře v důsledku lidské činnosti jako je odlesňování a spalování fosilních paliv.[4][5] Tato zjištění akceptují státní akademie věd všech významných industrializovaných států a nejsou zpochybněna jakýmkoliv státním či mezinárodním vědeckým orgánem.[6][7] Ačkoliv s tímto zjištěním souhlasí převážná část vědců v oboru [8] [9] [10] [11] [12], existuje malá část vědců, politiků a veřejnosti, kteří nesouhlasí s tezí IPCC, že by byla většina oteplení posledních 50 let způsobena lidskou činností.[13][14][15] Nejnovější průzkum, publikovaný v roce 2013, ukázal na vědeckém poli souhlas s tvrzením, že globální oteplování je způsobeno člověkem u drtivé většiny (97 %) vědců v oboru[16], zatímco velká část veřejnosti je přesvědčena o tom, že názor vědců je nejednoznačný - např. v USA si to myslí 57 % lidí[17].

Ke studiu této otázky byl v roce 1988 založen pod patronací OSN Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC). Tento panel v roce 2007 vydal svou Čtvrtou hodnotící zprávu (Fourth Assessment Report), ve které shrnuje současné vědecké poznatky. Uvádí, že ve 20. století (1906–2005) se průměrná globální teplota zvýšila o 0,74 ± 0,18 °C[18] s tím, že během druhé poloviny této periody došlo ke zdvojnásobení rychlost růstu této teploty (0.13±0.03 °C za dekádu, proti 0.07±0.02 °C za dekádu)[19]. Zpráva uvádí, že s pravděpodobností větší než 90 % může za více než 50 % tohoto oteplení lidská činnost jako je spalování fosilních pali, v a změny ve využívání půdy.[20] Stanovení přesnosti tohoto tvrzení bylo provedeno na základě předem definovaných metodik[21][22]. Kritici namítají, že tvrzení o 90% pravděpodobnosti (very likely) není doloženo žádným výpočtem. Je to výsledek schůze, na které politici slovo za slovem schvalují text Summary for Policymakers[zdroj?]. Obhájci tohoto procesu říkají, že se nejedná přímo o hlasování, kde by se zvedaly ruce[zdroj?].

Očekávané budoucí oteplování a související změny se budou lišit mezi jednotlivými světovými regiony[23]. Mezi očekávané účinky zvyšování globálních teplot patří zvyšování hladiny moří, změny v množství a formě srážek, rozšiřování subtropických pouští[24]. Předpokládá se, že oteplení bude nejvýraznější v Arktidě a bude spojeno s pokračujícím táním ledovců, věčně zmrzlé půdy a mořského ledu. Mezi další očekávané jevy patří extrémní projevy počasí, jako jsou období veder, suchá období, přívalové deště, ale také okyselování oceánů či vymírání druhů. Z následků pro významných pro člověka se uvádí především ztráta potravinové bezpečnosti díky klesajícímu výnosu zemědělských plodin a ztráta přirozené prostředí záplavami pobřežních oblastí[25].

Politickou reakcí na vědecké zprávy o globálním oteplování je Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC), ke kterou ratifikovalo již 195 států (všechny členské země OSN s výjimkou Jižního Súdánu, dále pak také Niue, Cookovy ostrovy a Evropská unie[26]). Cílem této konvence je zabránit změnám klimatu, způsobených člověkem[27]. Signatářské země UNFCCC přijaly řadu opatření k omezení emisí skleníkových plynů[28][29] a k přizpůsobení se tomuto oteplení. Signatářské země UNFCCC se shodly na tom, že je třeba přijmout rázná opatření ke snížení emisí skleníkových plynů[30] a že budoucí globální oteplení by mělo být omezeno na hodnotu 2,0 °C vzledem k hodnotám v preindustriálním období[30]. Zprávy publikované Programem OSN pro životní prostředí[31] a Mezinárodní energetické agentury[32] vyjadřují obavy, že doposud vynaložené snahy k dosažení cíle maximálního oteplení o 2 °C nemusí být dostatečné.

V určení přesného vlivu jednotlivých faktorů na klima stále panují nejistoty.[33] Třetí zpráva IPCC (2001) konstatuje, že neví jak velký vliv na teploty má zvýšení oblačnosti, ba ani neví, zda je ten vliv má znaménko plus nebo mínus (AR4, WG1, ch1s1-5-2).

Jednou z hlavních nejistot v modelech je citlivost klimatu. Tj. když se koncentrace CO2 v atmosféře zdvojnásobí, o kolik se oteplí? IPCC se drží středních odhadů asi 1,5 - 4,4°C, nevylučuje ale ani vyšší hodnoty. A existují i nižší odhady než 1,5°C. Například studie Nir Shaviva odhadují, že je to 0,5°C. [34]

Jelikož se prosadil názor, že oteplení je špatná věc, vznikly aktivity na zmírnění oteplování. Šlo zejména o tzv. Kjótský protokol, ve kterém se zatím 191 států[35] zavázalo snížit v období 2008–2012 emise skleníkových plynů pod úroveň roku 1990. Kritici jako ekonom Richad J.S.Toll (který v IPCC pracoval) nebo statistik Bjorn Lomborg namítají, že nákladné snižování emisí nemá na klima prakticky vliv. I kdyby se všechny státy světa celých sto let plnily Kjótský protokol, do roku 2100 by se tím oteplení oddálilo jen o 0,15°C. [36]

Oteplení od 1850

Nerovnoměrnost oteplení

Pro současný interstadiál (období oteplování), který začal v půlí 19. století máme přístrojové měření (teploměry) od samého počátku (1850). Kromě pozemních stanic a měření na lodích jsou od roku 1979 k dispozici také data z vesmírných družic. Oproti průměru za léta 1850–1899 byl průměr globálních teplot za roky 2001–2005 vyšší o 0,76 ± 0,19 °C.[37] Je nutno mít na paměti, že výpočet průměrné globální teploty[38] je velmi složitý, protože měřicí stanice nejsou rovnoměrně rozmístěny, měřicí přístroje se v minulosti měnily a v okolí některých stanic docházelo k rozsáhlým změnám využití půdy (např. k urbanizaci). Navíc samotná průměrná globální teplota je pramálo důležitá pro regiony, kde se lokálně klima vyvíjí jinak.

Oteplování ve 20. století nebylo rovnoměrné. Více se oteplovaly pevninské oblasti než oceány, a to kvůli větší tepelné kapacitě vody a také proto, že moře ztrácí více tepla výparem. Více se oteplila severní polokoule než jižní, neboť má více pevniny a větší rozlohu území pokrytých sezonním sněhem a mořským ledem, která při vyšších teplotách podléhají pozitivní zpětné vazbě. Více rostly teploty v zimě (míněno na severní polokouli, tj. prosinec-únor) a na jaře než v létě. Více se oteplovalo v polárních oblastech než u rovníku. Pozorování ukazují, že ubylo mrazivých dní ve středních zeměpisných šířkách. Ve 2. polovině 20. století na většině pevniny ubylo chladných nocí a přibylo vln veder.[39] Více se také oteplovala města než okolní volná krajina. Je to způsobeno tzv. efektem městského tepelného ostrova. Tento efekt má však na celkové oteplování planety pouze zanedbatelný dopad (0,02 °C za celé 20. století[40]).

Přestože globální průměrná teplota se zvýšila, uvědomme si, že jde jen o průměr. Na některých měřicích stanicích se za dobu měření teploty nezvýšily, někde se dokonce ochladil [41] V globální databázi HadCRUT celých 30% stanic naměřilo od počátků své činnosti ochlazovací trend. [42]

Od počátku 80.let pozorujeme, že Antarktida se místo oteplování naopak ochlazuje. K takovému opačnému vývoji v Antarktidě občas dochází odjakživa (tzv. bipolar seesaw). V některých částech světa (Grónsko, USA, Arktida) byly teploty kolem roku 2000 velmi podobné teplotám ze 30. a 40.let 20. století. [43] V některých částech světa byly teploty kolem roku 2000 jen o málo vyšší než před 200 lety (Klementinum, Antarktida).


Skončilo oteplování v roce 1998?

Rok 1998 byl rekordně teplý, k čemuž přispěl jev El Niňo. Panovaly spory, zda oteplení pokračovalo i po roce 1998 či nikoliv.

Podle National Oceanic and Atmospheric Administration (NOAA) a NASA se globální průměrná teplota v roce 2010 vyrovnala rekordu z roku 2005 od počátku měření v roce 1880.[44][45] Podle NOAA se teplota 34 let v řadě nacházela nad průměrem 20. století, přičemž 9 z 10 nejteplejších let se objevilo od roku 2001.[44]

Satelitní měření (UAH, RSS) po roce 1998 vykazovaly naopak ochlazení globálních teplot. Následující roky byly sice stále teplejší než 19. století, ale růst teplot dále nepokračoval. Na vánoce 2012 i Met Off opravila svoje prognózy. Už neočekávala, že se oteplování v dohledné době obnoví. [46]

Tyto rozdíly mezi různými data sety jsou ale malé. 1997–2013 bylo 15 let bez statisticky významného oteplení, které by se dalo rozlišit od chyby měření. Zastavení/zpomalení oteplování někteří přisuzovali vlivu aerosolů (kouř z čínských továren). Někteří ho přisuzovali 60letému oceánskému cyklu (Pacific Decadal Oscilation), který se přepnul do své chladné fáze. Jiní to zase označují jen za "šum" v datech. Klimatologické modely s tím ale nepočítaly a nepředpověděly to.

Tuto pauzu v oteplování potvrdil i James Hansen z NASA-GISS, jinak považovaný za alarmistu: "The 5-year mean global temperature has been flat for a decade, which we interpret as a combination of natural variability and a slowdown in the growth rate of the net climate forcing." [47]


Oteplování v ČR

Podle dat z Klementina je dnes v ČR o něco tepleji než před 200 lety, ale ne o mnoho. Odečteme-li vliv městského tepelného ostrova, jde o oteplení asi o 0,5°C. Pro srovnání, v první půli 19. století se u nás ochladilo asi o 1,5°C. [48]

Atlas podnebí Česka uvádí, že v období 1961–2000 roční průměrná teplota v ČR (průměr z 311 stanic) silně kolísala, nicméně měla statisticky významný oteplovací trend 0,028 °C.rok-1. Oteplování bylo nejvýraznější v zimě a na jaře, nevýznamné na podzim. Nejteplejším rokem byl rok 2000 (a také 2007[49]) s průměrem 9,1 °C. Celkový trend oteplování byl v letech 1961–2000 překryt kratšími výkyvy, takže i v nejteplejším posledním desetiletí tohoto období se vyskytl jeden ze tří nejchladnějších roků celého čtyřicetiletí, rok 1996 s průměrem 6,3 °C. Vlivem lidské činnosti rostl efekt tepelného ostrova Prahy, projevující se celoročním zvýšením nočních teplot a zvýšením průměrných teplot v chladné polovině roku (říjen-březen).[50] Podle ČHMÚ vzrostla u nás průměrná teplota za celé 20. století o 1,1 – 1,3 °C.[51]

Další indikátory změny klimatu

Na globální oteplování ukazují nejen přímá měření teploty, ale nepřímo i další jevy. Obecný rostoucí trend teplot doprovázejí úbytky ploch pokrytých sněhem, výšky sněhové pokrývky, tloušťky permafrostu, rozlohy sezonně zamrzlé půdy a zkrácení doby zamrznutí řek a jezer.[52] Hladina moře rostla v letech 1961–2003, hlavně vlivem teplotní roztažnosti vody a tání pevninských ledovců, o 1,8 ± 0,5 mm.rok-1. Satelitní data ukazují, že roční průměrná rozloha arktického ledu se od roku 1978 zmenšovala o 2,7 % ± 0,6 % za desetiletí.[53]

Indikátory v ČR

V posledních deseti letech poklesly hodnoty všech charakteristik spojených se sněhem. Snižují se počty dní se sněhovou pokrývkou i měsíční a sezonní maxima výšky sněhové pokrývky. Sněhu ubývá v nížinách i na horách. Přitom výskyt sněhu je důležitým předpokladem vytvoření dostatečného množství povrchové i podzemní vody.[54]

Změny klimatu jsou průkazně pozorovatelné i v živé přírodě.[pozn. 1] Z pozorování v moravských lužních lesích vyplývá, že v období 1961–2000 se zde posunulo do dřívější doby rašení listů u vybraných druhů stromů a kvetení u vybraných keřů a bylin. U vybraných ptačích druhů pak byl zaznamenán posun začátku hnízdění. U některých druhů rostlin v lužních lesích byl pozorován i nárůst počtu květů.[55]

Příčiny

Přírodní vlivy

Z přírodních faktorů ovlivňujících klima je na prvním místě Slunce jakožto základní zdroj energie pro klimatický systém. Ohledně jeho vlivů stále panují rozsáhlé nejistoty, zejména ohledně mechanismů proměnlivosti sluneční aktivity v dlouhých časových úsecích. I IPCC v tomto směru přiznává nízkou úroveň vědeckého chápání.[56] Jedním z pokusů jak vysvětlit mechanismy působení Slunce na klima je tzv. Svensmarkova hypotéza o vlivu slunečního větru na přísun kosmického záření a tím na oblačnost (tzv. kosmoklimatologie). Zatím je ale stále ve stádiu testování. [57]

Korelace změn sluneční aktivity a změn teplot na Zemi je velice vysoká: okolo 0,8. Ať už za posledních 1000 let (Solanki 2005). Nebo za posledních 150 roků (Georgieva 2004). [58] Nárůst sluneční aktivity v první půli 20. století nebyl "mírný", ale rekordní - nejvyšší za pět set let, možná nejvyšší za tisíce roků, jak poukázal tým Solankiho a Usoskina. [59]

Vliv přirozeného oteplování zesilují zpětné vazby jako je skleníkový efekt vodní páry. Což je hlavní skleníkový plyn. Vodní páry může přibývat nejen v reakci na růst antropogenního CO2, ale i v reakci na přírodní oteplování. Vyšší hladině sluneční činnosti odpovídá vyšší koncentrace vodní páry. Po roce 2000, kdy se růst teplot zastavil či zpomalil, došlo k poklesu koncentrace vodní páry v atmosféře. [60]

CO2 a Slunce nejsou jediné přírodní faktory, které na klima působí. Tyto "jiné" faktory krátkodobě korelaci teplot a slunce občas narušují. Solární maximum kolem roku 1960 se na Zemi oteplením neprojevilo, klima bylo něčím ochlazeno(sopky?). Příští prudký nárůst sluneční aktivity byl následován "naším" globálním oteplováním - sluneční aktivita prudce stoupla a zastavila se, teploty to pak pomalu doháněly. Tento proces byl zpomalen jednak tepelnou setrvačností oceánů (thermal inertia). A jednak výbuchem několika sopek (Chichon, Pinatubo). [61]

Antropogenní vlivy

Díky spalování fosilních paliv koncentrace CO2 za posledních 150 let významně vzrostla. I když planeta pamatuje i vyšší hladiny. V éře dinosaurů byly hladiny CO2 v atmosféře 6× vyšší než dnes (Berner 2001).

Podle IPCC jsou antropogenní vlivy dominantním faktorem radiačního působení[pozn. 2] (radiative forcing) na klima v průmyslové éře narůstající koncentrace různých skleníkových plynů (CO2, CH4, N2O, vodní pára, freony aj.) v atmosféře.[62] Zvýšení koncentrací skleníkových plynů vede ke zvýšení teploty, to je známo už od 19. století. Je to důsledkem Planckova a Stefan–Boltzmannova zákona, tzv. absorpčních spekter skleníkových plynů v infračervené oblasti (proměřených laboratorně) a zákona zachování energie. Tomuto jevu se (poněkud nepřesně) říká skleníkový efekt. Bez přirozeného skleníkového efektu by průměrná teplota při povrchu Země byla −19 °C, nyní je +14 °C. Přirozený skleníkový efekt je tedy podmínkou života na Zemi tak, jak ho známe.[63]

Koncentrace oxidu uhličitého se zvýšila vůči období před začátkem průmyslové revoluce z tehdejších 280 ppm na dnešních 387 ppm.[64] Jelikož v předcházejících 8000 letech (před rokem 1750) byla hladina CO2 relativně stabilní, dá se předpokládat, že by se udržela i nadále, nebýt lidského zásahu.[65] Nárůst množství atmosférického CO2 je výsledkem lidských aktivit: hlavně spalování fosilních paliv a odlesňování, ale také výroby cementu a dalších změn ve využívání půdy jako je pálení biomasy, rostlinná výroba a přeměny pastvin na ornou půdu.[66] Průmyslová revoluce narušila přirozený koloběh uhlíku, protože do ovzduší začala dodávat velká množství oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů. Uhlík, který byl před mnoha miliony let uložen do rezervoárů fosilního uhlíku pod zem (a tím i mimo uhlíkový cyklus), se velmi rychle vrací do oběhu v emisích oxidu uhličitého. Zhruba 2/3 antropogenních emisí CO2 od roku 1750 pochází ze spalování fosilních paliv a zhruba 1/3 ze změn ve využití půdy. Asi 45 % tohoto dodatečného CO2 zůstalo v atmosféře, zatímco zbylých 55 % pohltily oceány a pozemská biosféra.[65]

Od roku 1750 vzrostly koncentrace i dalších přírodních skleníkových plynů: metanu z 700 na 1800 ppb, oxidu dusného z 270 na 320 ppb a troposférického ozonu z 25 na 34 ppb.[67] Do ovzduší se dostaly i umělé látky, známé pod obchodním označením freony. Jejich koncentrace jsou sice ještě o několik řádů nižší, mají však silný relativní účinek.[68] Podle Qing-Bin Lua jde však o vliv zásadní.[69] [70], toto tvrzení vyvolalo mezi vědci diskusi[71] [72] ve které je Lu zatím osamělý.

Zdaleka nejsilnějším skleníkovým plynem je vodní pára, na tu má ale vliv člověka malý vliv. Její procentní podíl na přirozeném skleníkovém efektu se udává mezi 36–70 %.[73] Změna její koncentrace v atmosféře je reakcí na změny povrchového klimatu, a proto musí být považována za zpětnou vazbu a nikoliv za radiační působení.[74] Nelinearita této vazby a existence dalších, negativních zpětných vazeb ale zajišťují, že se teplota na Zemi při tomto procesu nemůže zvyšovat lavinovitě a nemůže samovolně narůst na libovolně vysoké hodnoty. Vodní pára funguje jako zesilovač vlivu ostatních skleníkových plynů. Přímé emise vodní páry při lidské činnosti přinášejí zanedbatelný příspěvek k radiačnímu působení. Emise vzniklé při zavlažování odpovídají méně než 1 % přírodních zdrojů vodní páry. Vypouštění páry při spalování fosilních paliv je významně nižší než její emise při zemědělské činnosti.[75]

Přítomnost částeček sazí na sněhu snižuje jeho odrazivost pro sluneční záření a může tak přispět k jeho roztávání. Celkový příspěvek sazí na sněhu ke globálnímu oteplování je ale zanedbatelně malý.[76]

Porovnání přírodních a antropogenních vlivů

Klimatický panel OSN (IPCC) uvádí (AR4, WG1, SPM): "Většina pozorovaného nárůstu průměrné globální teploty od poloviny 20. století je velmi pravděpodobně (very likely) zapříčiněna pozorovaným nárůstem koncentrace antropogenních skleníkových plynů." Velmi pravděpodobně znamená pravděpodobnost 90 a více procent.

IPCC tento závěr podepírá klimatologickými modely: „Modely nedokáží reprodukovat pozorované oteplování, pokud započítají pouze přírodní faktory.“ (AR4, WG1, FAQ 9.2)

Růstem sluneční aktivity lze dle IPCC vysvětlit oteplení v první půli 20. století. Dr. Ladislav Metelka z ČHMÚ však dodává: „Zbývajícího půl stupně (většina se odehrála po roce 1970) změnou sluneční aktivity vysvětlit nejde.“[77]

Kritici IPCC namítají, že modely jsou jen nepřímý důkaz. Vliv CO2 (vliv člověka) nebyl dodnes změřen. Tzv. citlivost klimatu (equilibrium sensitivity) není známa. Zdvojnásobení CO2 může vést k oteplení o 1,5-4,4°C (odhady IPCC), ale existují i odhady menší i vyšší.

Kritici IPCC také namítají, že klimatologie dodnes nezná všechny přírodní faktory a zpětné vazby. Není známo, jakými mechanismy slunce působí na klima. Není znám vliv oblačnosti atd. Proto mohou být přírodní faktory v modelech podhodnocené. Toto podhodnocení se v grafech projevuje tím, že křivka sluneční aktivity má „splácnuté“ měřítko. (AR4, WG1, figure 9.5)

Australská popularizátorka vědy Joanne Nova tyto námitky shrnuje takto: „Jde o argumentum ad ignorantiam. Používají vlastní neznalost jako argument: Nenapadá nás, co jiného by mohlo být příčinou oteplení, takže to musí být uhlíkem.“ [78]

Dopady

Extrémní jevy počasí

Byla vznesena otázka, zda globální oteplování má dopady na silné tropické bouře (hurikány, tajfuny). O frekvenci a intenzitě tropických cyklon pro období před začátkem satelitních měření (1978) existují pouze omezené informace. Americký úřad NOAA má záznamy o hurikánech od roku 1851.[79] Z těch vyplývá, že počet ani intenzita hurikánů, jež zasáhly pobřeží USA, nevybočily v posledních desetiletích z průměru.[80] Navíc ani škody způsobené hurikány nebyly rekordní (a to včetně hurikánu Katrina), přihlédneme-li k inflaci, ke změnám zástavby na pobřeží a osobního blahobytu lidí.[81] [82] Žádný trend v nárůstu počtu tajfunů a tropických bouří nebyl v posledních padesáti letech zaznamenán v severozápadním Pacifiku a v severním Indickém oceánu.[83] U tropických cyklon ve středním Pacifiku můžeme pozorovat mírný nárůst.[84] Zpráva Světové meteorologické organizace (WMO) z roku 2006 uvádí: „Hlavním faktorem ovlivňujícím meziroční kolísání počtu cyklon je fenomén El Niño. Není tedy žádný pevný vztah mezi povrchovou teplotou moře a počtem nebo silou cyklon (kromě severního Atlantiku, kde teplota je jedním z faktorů). Žádná jednotlivá událost nemůže být přímo připisována nedávnému oteplení světového oceánu. Nárůst škod následkem cyklon v posledních desetiletích byl z větší části zaviněn nahromaděním populace a pojištěného majetku v pobřežních oblastech a možná také větší zranitelností moderní společnosti vůči narušení infrastruktury.“[85]

Vliv na ledovce

Globální oteplení vedlo na celém světě k ústupu ledovců. Oerlemans (2005) prokázal podle záznamů od roku 1900 do roku 1980 jednoznačný ústup 142 ze 144 horských ledovců. Od roku 1980 se ústup ledovců značně zrychlil. Podobně Dyurgerov a Meier (2005) zprůměrovali data o velikosti ledovců z hlediska velkých regionů (např. Evropy) a zjistili, že v každém regionu došlo od roku 1960 do roku 2002 k celkovému ústupu ledovců, ačkoli některé lokální regiony (např. Skandinávie) vykázaly nárůsty. Některé ledovce již zmizely zcela [86] a očekává se, že rostoucí teploty způsobí neustálý ústup i většiny ostatních horských ledovců na světě. U více než 90 % ledovců zaznamenala Světová služba pro sledování ledovců od roku 1995 jejich ústup.[87]

Vlivy na zdraví

Podle WHO (Světová zdravotnická organizace) jsou negativními dopady klimatických změn již dnes pozorovatelné i v Evropě a v současnosti umírají desítky tisíc lidí ročně na celém světě na nemoci a zranění související se změnou klimatu. WHO za varovné příklady dopadů změny klimatu v Evropě považuje změny v geografickém rozložení nemocí přenášených klíšťaty a komáry. Jako hlavní zdroje potenciálních hrozeb pro lidské zdraví v souvislosti se změnou klimatu WHO považuje častější vlny extrémních veder, větší výskyt infekčních nemocí, rozšíření podvýživy, zvýšení počtu dýchacích onemocnění a vyšší výskyt nemocí v důsledku kontaminace vody.[88],[89]

Oteplení ale není rovnoměrné, pozorujeme rychlejší oteplování zimního než letního období. Přičemž je známo, že v zimě (excess winter mortality) umírá více zdravotně oslabených lidí než v létě (dvojnásobně). Jelikož zimy se oteplují rychleji než léta, zimní úmrtnost klesá více než letní úmrtnost stoupá. [90]

Šíření malárie a jiných nemocí

Globální oteplení může přispět k lepším podmínkám pro vznik epidemií až pandemií infekčních nemocí[zdroj?], jako je například malárie, Katarální horečka ovcí která se nedávno rozšířila do severního Středomoří. Během let 2004–2005 se rozšířily ve velkých oblastech Ruska hantavirus, Krymsko-konžská hemoragická horečka, tularémie a vzteklina jako důsledek populační exploze hlodavců. Tato skutečnost však může to být dle některých autorů údajně přičtena chybám ve vládním dohledu na programy týkající se vakcinace hlodavců.[zdroj?] Podobně navzdory vymizení malárie z většiny teplých regionů se místní druhy komárů,[91] kteří ji přenášeli, nepodařilo v některých oblastech zcela eliminovat. Proto hraje v dynamice přenosu malárie kromě klimatických změn důležitou roli i mnoho jiných faktorů.[92] Profesor Jaroslav Kadrnožka (působící na VUT v Brně) zveřejnil v jedné ze svých publikací odhad, že pokud by teplota vzrostla o 3 °C, vzroste území souše potenciálně ohrožené malárií z 25 na 60 %.[93]

Naproti tomu Paul Reiter z Pasteurova Institutu v Paříži namítá, že malárie není tropická nemoc a její rozšíření závisí hlavně na vyspělosti civilizace v dané oblasti, ne na teplotách. Malárie bývala v malé době ledové rozšířená i v Anglii a na Sibiři. Vymizela odtamtud až v první půli 20. století díky pokroku civilizace. Na protest proti strašením malárií Reiter vystoupil z klimatického panelu OSN. [94]

Finanční důsledky

Finanční instituce včetně dvou největších světových pojišťoven Munich Re a Swiss Re varovaly v roce 2002 ve studii,[95] že „narůstající frekvence prudkých klimatických událostí ve spojení se sociálními trendy“ by mohla v následující dekádě každý rok stát téměř 150 miliard US dolarů. Tyto náklady by v důsledku zvýšených nákladů na pojištění a odstraňování následků katastrof zatížily také zákazníky, plátce daní a průmysl.

Podle Asociace britských pojišťoven by omezení emisí oxidů uhlíku mohlo zabránit 80 % předpokládaných dodatečných ročních nákladů v souvislosti s tropickými cyklony do roku 2080.[96] Podle Choie a Fishera (2003) každé 1 % nárůstu objemu ročních srážek může zvýšit finanční ztráty způsobené katastrofami až o 2,8 %.

Program OSN pro životní prostředí ohlásil, že rok 2005 byl podle záznamů díky špatnému celosvětovému počasí dosud nejnákladnějším,[97] i když neexistuje způsob jak přesně dokázat zda konkrétní hurikán byl nebo nebyl ovlivněn globálním oteplením.[98] Předběžné odhady prezentované Německou pojišťovací nadací Munich Re vyčíslují ekonomické ztráty na více než 200 miliard USD, přičemž pojištěné ztráty narostly na více než 70 miliard USD.

Kritici se domnívají, že pojišťovny se strašením jen snaží získat více klientů, kteří si koupí pojistku. Odborníci na přírodní katastrofy jako Roger Pielke varují, že ta znepokojivá čísla jsou manipulace s fakty. Za sto let totiž vzrostla populace i reálné mzdy a došlo k inflaci. Škody z přírodních katastrof z roku 1900 a 2000 se tedy nedají mechanicky porovnávat. Je nutné provést tzv. normalizaci dat. Škod přibývá, protože je více lidí a jsou bohatší. Ne že by přibývalo hurikánů apod. [99]

Někteří ekonomové jako William D. Nordhaus nebo Václav Klaus se však domnívají, že náklady na řešení důsledků globálního oteplování by byly mnohem nižší než náklady na snižování emisí skleníkových plynů. Proto je podle nich zbytečné a neefektivní pokoušet se tyto emise razantně snižovat.[100]

V roce 2006 byla publikována známá Sternova zpráva pro britskou vládu. Podle Sterna se jakékoli odkládání opatření proti oteplování prodraží. Zpráva byla kritizována, že neprošla recenzním řízením a do Čtvrté zprávy IPCC byly citáty z ní vloženy po uzávěrce s obejitím recenzentů. [101]Hlavním jádrem odborné kritiky bylo, že Sternovy výpočty vycházejí z představy, že hodnota peněz se v čase nemění (skoro nulová diskontní míra).

O plánech EU snížit do roku 2020 své emise o 20% vůči hladinám z roku 1990 Lomborg říká: To by stálo asi 250 miliard USD ročně. Kdyby takto investovali celých 80 let až do roku 2100, mohli by tak snížit oteplení o dvacetinu stupně Celsia, tj. 0,05°C. Podle toho zaplatíme jeden dolar, abychom odvrátili ekologické škody za 2 centy. Jde o výpočty ekonoma Richarda Tolla, který sám pracoval v IPCC. [102]

Klimaskeptici namítají, že bychom neměli automaticky mluvit o "nákladech" a "škodách" a "nápravě" (mitigaci) oteplování. Podle nich bychom naopak měli počítat s možností, že oteplování bude nakonec čistým finančním přínosem. Třeba díky prodloužení vegetačního období a zvýšení úrod.

Ústav CRED dokumentuje, jak se zvyšuje schopnost lidstva k adaptaci. Dnes při přírodních katastrofách umírá asi o 90 procent méně lidí než před sto lety. [103]

Zpětná vazba

Globální oteplování může uvolnit pochody směřující k podpoře globálního oteplování (kladná zpětná vazba). Zvýšená teplota vytváří více vodní páry, která je ještě účinnějším skleníkovým plynem než CO2.[104]

Potenciální pozitivní důsledky pro vegetaci

Globální oteplování může mít také pozitivní důsledky. Ty analyzovala například rozsáhlá studie nevládního panelu NIPCC nazvaná "Climatechange Reconsidered" (2009). [105] Pozitivy se zabývá také projekt CO2science.org.

Rostliny potřebují oxid uhličitý k (fotosyntéza), aby dokázaly přeměňovat sluneční energii na biomasu. U evolučně starších rostlin typu C3 (které tvoří asi 95% biomasy Země) pokusy ukazují, že při vyšších koncentracích CO2 rostliny více rostou. [106] Nedostatek oxidu uhličitého může vyvolávat fotorespiraci, při níž se odbourávají dříve vytvořené sacharidy. Rostlinstvo bývalo v éře dinosaurů zvyklé na až 6× vyšší hladiny CO2 než jsou dnes (viz Berner 2001). [107] Díky tomu tehdy rostly tak obrovské stromy jako Araukárie. Evolučně mladší rostliny typu C4 jsou odolnější a prosperují i bez vysokých hladin CO2 a růst skleníkových plynů u nich tento pozitivní efekt nemá.

Růst rostlin je ovlivňován i dalšími faktory včetně úrodnosti půdy, dostatkem vody, teplotou. Modely IPCC tvrdí, že zvýšení koncentrace oxidu uhličitého by povzbudilo růst flóry jen do jistého bodu, protože v mnoha regionech další prosperitu rostlin omezí jiné faktory jako dostupnost vody a živin.

Existují i pozitivní vlivy růstu teplot na rostlinstvo. Zvýší-li se teploty, dojde k prodloužení vegetačního období. Satelity ukazují, že od počátku 80.let díky nárůstu teplot a hladin CO2 došlo k "zezelenání planety". Prodloužilo se vegetační období. V Severní Americe se prodloužilo o 12 ± 5 dnů a v Eurasii o 18 ± 4 dnů. [108] [109]

Jiné badatelé zase z historických záznamů doložili, že růst teplot v Číně byl spojen s růstem úrod a snížením počtu ozbrojených konfliktů. [110]

Ve 20. století je zdokumentováno, že oteplování vedlo ke zvyšování kvality vína. Víno lze ale pěstovat jen v jistém rozmezí teplot, v tropickém klimatu nelze. [111]

Reakce

Hrozba možného globálního oteplení vedla k pokusům tlumit globální oteplování. Primární světovou dohodou o boji se změnou klimatu je Kjótský protokol s dodatkem k United Nations Framework Convention on Climate Change (UNFCCC) - Rámcová úmluva OSN o změně klimatu. Státy, které ratifikovaly tuto dohodu, souhlasily s omezením svých emisí oxidu uhličitého a pěti dalších skleníkových plynů nebo se zavázaly k obchodu s emisemi v případě, že nesníží své emise těchto plynů. S emisemi již obchodovala např. Chicago Climate Exchange (CCX) v celkovém objemu 680 miliónů tun CO2, ale v únoru 2010 dosáhly objemy obchodů nulových hodnot a po devíti měsících byla burza uzavřena.[112]

Ačkoli kombinace vědeckého konsensu a ekonomických pobídek stačily k tomu, aby přesvědčily vlády více než 150 států k ratifikaci Kjótského protokolu, pokračuje debata o tom, jak emise skleníkových plynů skutečně ohřívají planetu.

Strategie pro útlum globálního oteplení zahrnují vývoj nových technologií, využití větrné energie, jaderné energie, obnovitelných zdrojů energie, bionafty, elektromobilů nebo hybridních automobilů, palivových článků, úspor energie, uhlíkových daní a sekvestraci uhlíku. Některé ekologické skupiny nabádají k individuálnímu postupu proti globálnímu oteplování založenému změnou chování spotřebitelů.

Adaptační strategie akceptují určité oteplování jako neodvratitelný fakt a zaměřují se na omezení jeho nežádoucích důsledků. Příkladem takových strategií může být obrana proti růstu hladiny moří nebo zabezpečení dostupnosti potravy.

Modelování scénářů budoucnosti

Vědci se snaží předvídat změny klimatu na základě matematických modelů. Budoucnost je ale obtížné předpovídat, protože některé parametry jsou neznámé. Neví se, kolik bude za sto let továren na uhlí (jaký bude emisní scénář). Je shoda, že růst CO2 by měl vést k oteplení, ale není změřena citlivost klimatu na CO2. Zda se při zdvojnásobení CO2 oteplí o 1,5°C - 4,4°C nebo více či méně. Každý model uvažuje s jinou hodnotou. V existujících modelech je stále dominujícím zdrojem nejistoty popis vlivu mraků a oblačnosti.[113] Není stále známo, jakými různými mechanismy působí slunce na klima (např. Svensmarkova hypotéza a jiné hypotézy).

Modely se doposud soustředily na dlouhodobý trend za sto let, ale ignorovaly klimatické cykly jako je 60letý cyklus PDO (Pacific Decadal Oscilation). Proto modely nedovedou vysvětlit rychlé tempo oteplování v první půli 20. století. Toto může být možná i příčinou, proč modely nepředpověděly pauzu v oteplování po roce 1998 [114]

Schopnost modelů reprodukovat vývoj klimatu na regionální úrovni je stále nízká. Ukazuje to srovnání naměřených teplot se simulacemi modelů CMIP3+. [115]

Podle některých vědců existuje možnost, že oteplování se může nečekaně zrychlit nebo že může překročit "bod zlomu" (tipping), kdy se klimatický systém náhle přepne do jiného stavu.

Zahrneme-li do matematického modelu schopnosti životního prostředí zpětně pohlcovat oxid uhličitý, vyplývá z něj, že při dalším zvyšování emisí z fosilních paliv se přesto sníží jejich absorpce z atmosféry, což by zvýšilo oteplování klimatu nad předchozí odhady. Přesto „globálně vychází zvýšení teplot na konci 21. století v tomto modelu relativně nízké vzhledem ke svému nízkému vlivu na krátkodobou reakci klimatu a k vzájemnému vyrušení velkých regionálních změn v odezvách hydrologického systému a ekosystému“.[116]

Jiným zvažovaným mechanismem ,který by mohl vést ke zvýšenému oteplování, je tání permafrostu a ledu ve stále zmrzlých spodních vrstvách půdytundry, v němž se váže ve formě klatrátu velké množství významného skleníkového plynu - methanu, který by se tak uvolnil do ovzduší.[117]

V září 2005 Bellouin a spol. v časopise Nature publikoval hypotézu, že odrazivost způsobená atmosférickým znečištěním (aerosoly) byla proti předchozím předpokladům asi dvojnásobná a že tím byla jistá část globálního oteplování maskována. Pokud se to v dalších studiích potvrdí, znamenalo by to, že současné modely velikost budoucího globálního oteplování spíše podceňují.[118]

Jiní vědci se naopak domnívají, že toto znečištění je lokální jev. V globálních datech o čistotě atmosféry (Aerosol Optical Thickness) není vliv Číny příliš patrný. Od 90.let celkově aerosolů naopak ubylo díky poklesu sopečné činnosti.[119]

Podle některých vědců tedy stávající modely vliv CO2 na klima podceňují. Podle jiných je naopak přeceňují.

Související témata

Vztah ke globálnímu stmívání

Někteří vědci se dnes zabývají hypotézou, že vliv nedávno zjištěného globálního stmívání (na zemský povrch dopadá méně slunečního záření, pravděpodobně kvůli aerosolům) mohl částečně maskovat globální oteplování. Pokud je tomu tak, je nepřímý vliv aerosolu silnější než bylo dosud odhadováno, což by znamenalo, že citlivost klimatu na skleníkové plyny je silnější. Obavy z vlivu aerosolů na globální klima byly poprvé zkoumány kvůli obavám z globálního ochlazování po roce 1970.

Prehumánní globální oteplování

Globální střední teplota za posledních 65 miliónů let dle Zachose (2001); naznačuje, že současné globální oteplování probíhá v odlišném měřítku, než výkyvy teplot v geologické historii
Globální střední teplota za posledních 5 miliónů let dle Lisieckiho a Rayma (2005); naznačuje, že současné globální oteplování probíhá v odlišném měřítku, než výkyvy teplot v geologické historii

Někteří geologové zastávají názor, že Země zažila globální oteplování na začátku jurského období, kdy vzrostly teploty o 5 °C. Výzkumy Open University publikované v Geologii (32: 157–160, 2004 naznačují, že to vedlo ke zrychlení zvětrávání hornin o 400 %. Zvětralé horniny vážou uhlík do kalcitů (vápenců) a dolomitů, což jsou minerály s proměnným obsahem chemicky vázaného oxidu uhličitého. V důsledku toho následně během asi 150 000 let obsah oxidu uhličitého v atmosféře opět klesl na normál.

Paleoklimatologická data za posledních 500 milionů let ukazují že dlouhodobé změny teploty pouze slabě souvisejí se změnami obsahu oxidu uhličitého (Veizer et al. 2000, Nature 408, pp. 698-701). Shaviv and Veizer (2003) toto rozšířili o argumentaci, že největší dlouhodobý vliv na teplotu má ve skutečnosti pohyb celé naší sluneční soustavy kolem středu Galaxie. Dále argumentovali, že v měřítku geologických dob změny koncentrace oxidu uhličitého srovnatelné se zdvojnásobením jeho hladiny od preindustriální éry vedly ke zvýšení teploty pouze přibližně o 0,75 °C a nikoli o 1,5–4,5 °C, předpovídaných klimatickými modely.[120] Naopak Veizerovy současné publikace byly diskutovány a kritizovány na webových stránkách RealClimate.org.[121] Paleoklimatolog William Ruddiman uvádí (např. Scientific American, March 2005[122]), že vliv lidstva na globální klima započal přibližně před 8 000 roky s rozvojem zemědělství. To zabránilo rychlému poklesu koncentrace oxidu uhličitého (a později i methanu), který by jinak přirozeně nastal. Ruddiman uvádí, že bez tohoto efektu by nyní na Zemi nastupovala nebo již dokonce nastoupila další doba ledová. Avšak jiné práce v této oblasti (Nature 2004] ) namítají, že současný interglaciál je nejvíce podobný interglaciálu před 400 000 roky, který trval přibližně 28 000 let. Pokud tomu tak skutečně je, není třeba předpokládat, že rozvoj zemědělství způsobil odklad nástupu další doby ledové.

Různé pohledy na příčiny globálního oteplování

Názory podporující teorii zásadního vlivu člověka na globální oteplování

V roce 2001 byl vytvořen dokument „Zpráva třetího zasedání IPCC“ (Mezivládního panelu pro změny klimatu) , který byl v roce 2005 explicitně potvrzen národními akademiemi věd zemí G8 [zdroj⁠?], konstatuje, že průměrná globální teplota od konce 19. století vzrostla o 0,6 ± 0,2 °C a že je pravděpodobné, že „většinu oteplování pozorovaného během posledních 50 let lze připsat lidským aktivitám“.[123] Lidstvo přispívá k oteplování zvětšováním množství oxidu uhličitého (CO2) a jiných skleníkových plynů, uvolňovaných při spalování fosilních paliv, mýcením lesů a dalšími aktivitami. Přirozený skleníkový efekt udržuje atmosféru asi o 33 °C teplejší, než by byla bez přítomnosti uvedených plynů v atmosféře.[zdroj⁠?]

Studie[124] a Globální klimatický model , na které se odkazuje IPCC, předpovídají, že globální teplota v roce 2100 by mohla být o 1,4 až 5,8 °C vyšší než v roce 1990. Nejistota výsledků je z velké části dána tím, že neznáme objem budoucích emisí oxidu uhličitého. K tomu se navíc přidává nepřesnost klimatických modelů.

Existuje několik „otisků prstů“, jak to nazývá Ben Santer, které na modelech ukazují, že oteplování je způsobováno lidmi. Například vyšší zeměpisné šířky se ohřívají rychleji než nižší, pevnina se ohřívá rychleji než oceán, což lze vyložit jako důsledek lidského vlivu a nikoliv jako důsledek proměnné intenzity slunečního záření.

V dokumentu Nepříjemná pravda říká Al Gore ve své přednášce, že z téměř tisícovky vědců nikdo jasně neprokázal opak, tedy že činnost člověka rozhodně nemá vliv na změny klimatu.

Odlišné názory na příčiny a vznik globálního oteplování

Německo-ruská vědecká studie zveřejněná v roce 2010 upozorňuje, že letní teploty v Arktidě se po většinu druhé poloviny 20. století pohybovaly pod úrovní, na jaké byly na počátku průmyslové revoluce, tedy v době, kdy lidstvo s chrlením skleníkových plynů teprve začínalo.[125]

Dánský fyzik Henrik Svensmark přisuzuje globální oteplování vlivu kosmického záření na tvorbu mraků.[126][127]

Vliv na klima planety má také postavení Země vůči Slunci, které se cyklicky mění vlivem gravitačního působení planet sluneční soustavy. Tomuto jevu se věnoval srbský vědec Milutin Milanković a jeho práce je dnes známá jako tzv. Milankovićovy cykly, resp. Milankovićova teorie. Podle této teorie jsou klimatické změny způsobeny změnou intenzity slunečního záření, ke kterému dochází vlivem gravitačního působení planet sluneční soustavy. Ke změnám dochází v důsledku tří periodicky se opakujících změn parametrů oběžné dráhy Země kolem Slunce. Jedná se o změnu excentricity (výstřednosti) eliptické dráhy Země, která má dvojí periodicitu (asi 100 000 a 413 000 let), dále o změnu sklonu osy otáčení s periodicitou asi 40 000 let a o precesi rotační osy Země, která má také dvojí periodicitu (19 000 a 23 000 let). Výslednice jednotlivých cyklů ovlivňují klima na Zemi od jejího vzniku.

Tým vědců kolem profesora Jana Espera z Univerzity Johana Gutenberga v Mainzu provedl dlouhodobou rekonstrukci teplot za posledních 2000 let, založenou na studiu vzorků letokruhů stromů z finského Laponska (fosilizované zbytky stromů z finských jezer), které sahaly až do roku 138 př. n. l. a umožnily rekonstruovat vývoj teplot velmi podrobně. Autoři studie tvrdí, že klima se celkově mírně ochlazuje. V dobách říše římské i ve středověku byla podle studie období, kdy bylo klima teplejší, než dnes. Podle výsledků této dlouhodobé rekonstrukce klimatu, publikované v časopise Nature, se během posledních 2000 let snížila průměrná teplota o 0,3 stupně každých tisíc let. Esper proto zdůraznil, že vědci varující před globálním oteplením podceňují dlouhodobé trendy, jelikož současné „globální oteplení“ představuje výkyv o jeden stupeň od linie dlouhodobého trendu, který již nastal v minulosti vícekrát.[128][129][130]

Dlouhodobý trend ochlazování (zejména severní polokoule) trvá už asi 7000 let a příčinou je precese, tedy změna směřování zemské osy. Díky tomu se mění poloha severní polokoule vůči Slunci. Nejchladnější fází tohoto vývoje byla nedávná malá doba ledová ve 14.–19. století n.l.

Význam globálního oteplování zpochybňují například fyzik S. Fred Singer,[131] ekonom Petr Mach[132] a ekolog Ivan Brezina ve své stati Mýtus vědeckého konsenzu o globálním oteplování (s předmluvou Václava Klause). Vyjadřuje v ní několik myšlenek, například:

  • Plnění Kjótského protokolu bude stát svět 150 mld. dolarů ročně. Tyto peníze by mohly být investovány lépe.
  • Organizaci Greenpeace jde o „fund-raising“ (zvýšení finanční podpory) v souvislosti s rozvojem větrných elektráren.
  • Americká vláda pumpuje 2 mld. dolarů ročně na výzkum klimatu. Klimatologové musejí „šířit strach,“ aby jim zdroj těchto dotací nevyschl.
  • Nejdůležitějším skleníkovým plynem není oxid uhličitý ale vodní pára (60% z plynů způsobujících skleníkový efekt).
  • Příroda plodí řádově víc metanu (močály a mokřady) vodní páry a popílku (sopky) než člověk.
  • Větrné elektrárny jsou monstra, která krajinu mění v průmyslovou zónu.

Mezinárodní panel pro změny klimatu (IPCC) by též měl mít část vědců, kteří jsou vůči globálnímu oteplování skeptičtí. Tento názor se poprvé prý objevil v tzv. Heidelbergově výzvě (která je ovšem velmi obecná a volající po nezávislé vědě, text [ANG]: Heidelberg's Appeal) v roce 1992 při konferenci v Rio de Janeiro a podle stránek projektu vědy a politiky životního prostředí (SEPP) [133] se k němu připojilo přes 4 000 vědců, včetně 72 nositelů Nobelovy ceny.

V této souvislosti jistě stojí za povšimnutí tzv. aféra Climategate. Po hackerském útoku byly publikovány emaily klimatologů OSN (IPCC). Podle klimaskeptiků maily prý dosvědčují, že vědci utajovali data a nekorektně manipulovali s tzv. hokejkovým grafem. Maily se netýkaly příčin oteplování. Podle obhájců jsou prý skandální věty jen vytržené z kontextu a vědci byli nezávislým vyšetřováním očištěni. Podle klimaskeptiků bylo vyšetřování zmanipulované, aby aféry zametlo pod koberec.

Téma tzv. globálního oteplování se též výrazně odráží ve světové politice. Nejvýraznější je klimaskepticismus v republikánské straně USA. Někteří politici, zejména exprezident USA George W. Bush, [134] bývalý ministerský předseda Austrálie John Howard a někteří intelektuálové jako Bjørn Lomborg [135] a Ronald Bailey [136] tvrdí, že cena za útlum globálního oteplování nesmí být příliš vysoká. George W. Bush prohlásil: “Chceme redukovat skleníkové plyny… Ale co se mého názoru týká, jedna věc za druhou. Naše strategie musí zabezpečit, aby pracující lidé v Americe nepřišli o svou práci.” Právě USA a Austrálie jsou jediné státy světa, kteří Kjótský protokol nepodepsali.[137] Producent, režisér a dokumentarista Martin Durkin v reakci na film Nepříjemná pravda natočil dokumentární film „Velký podvod s globálním oteplováním“, který nepopírá globální oteplování, ale zpochybňuje vliv člověka a CO2 na tento jev.[138]

V České republice se mezi největší a nejznámější osobnosti zpochybňující antropogenní vliv na globální oteplování řadí současný prezident Václav Klaus[139][140][141].[142] Své názory vyjádřil mj. v knize Modrá, nikoli zelená planeta.

Lidé, kteří zpochybňují, že za většinu oteplení mohou lidé, jsou označováni za klimaskeptiky.

Nicholas Stern srovnal popírání oteplování s prohlašováním, že je Země placka.[143][144] Klimaskeptici se brání, že jde prý o pomluvy, protože skeptici existenci oteplení nepopírají. Pouze nevidí důkazy, že by za většinu mohl člověk. Ke skeptikům patří řada předních vědců jako president Světové akademie věd A. Zichichi a další. [145]

V březnu 2012 protestovalo 50 významných bývalých zaměstnanců NASA proti klima alarmismu NASA. V dopise adresovanému řediteli NASA apelují, aby Goddardův ústav do svých prohlášení nezahrnoval vědecky nepodložená tvrzení, že lidmi vyrobený oxid uhličitý má mít katastrofický dopad na globální změnu klimatu. Tuto hypotézu označují za extrémní názor a upozorňují, že pro stovky známých klimatologů a desítky tisíc dalších vědců jsou taková tvrzení nedůvěryhodná, což podle nich dokazuje nejasnost vědeckého výzkumu v této otázce. Upozorňují že v ohrožení je jak pověst vesmírné agentury, tak i pověst vědy jako takové. Jako vědecký zdroj, ze kterého vychází jejich obavy uvádí Harrisona Schmitta a Waltera Cunninghama.[146][147][148]

Poznámky

  1. ↑ Fenologie rostlin a živočichů zaznamenává významné etapy jejich reprodukčního procesu ve vztahu ke klimatickým podmínkám. U rostlin sleduje rašení pupenů a listů, olisťování, začátek kvetení a plné kvetení, zrání semen a plodů, žloutnutí a opad listí, šíření rostlin do vyšších nadmořských výšek, zeměpisných šířek apod. U živočichů zaznamenává začátek a vyvrcholení reprodukčního procesu.
  2. ↑ „Radiační působení“ je mírou vlivu, jaký daný faktor má při změně bilance přijaté a vydané energie systému země-atmosféra a je ukazatelem důležitosti faktoru jakožto potenciálního mechanismu změny klimatu. Kladné působení směřuje k oteplení povrchu, zatímco záporné směřuje k jeho ochlazení. Ve 4. odhadové zprávě IPCC jsou hodnoty radiačního působení vztaženy k předindustriální době kolem roku 1750 a jsou vyjadřovány v jednotkách Watt na metr čtvereční (W.m–2).

Odkazy

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu globální oteplování na Wikimedia Commons

Reference

  1. ↑ Grinsted, Aslak et al. Reconstructing sea level from paleo and projected temperatures 200 to 2100AD (Clim Dyn 2009)
  2. ↑ SOLANKI, S. K., et al. Unusual activity of the Sun during recent decades compared to the previous 11,000 years. Nature. 28. 10. 2004, roč. 2004, čís. 431, s. 1084-1087. "Although the rarity of the current episode of high average sunspot numbers may indicate that the Sun has contributed to the unusual climate change during the twentieth century, we point out that solar variability is unlikely to have been the dominant cause of the strong warming during the past three decades". Dostupné online. 
  3. ↑ SOLANKI, S. K.; KRIVOVA, N. Can solar variability explain global warming since 1970?. Journal of Geophysical Research. 2003-01-01, roč. 108, čís. A5. "...This comparison shows without requiring any recourse to modeling that since roughly 1970 the solar influence on climate (through the channels considered here) cannot have been dominant. In particular, the Sun cannot have contributed more than 30% to the steep temperature increase that has taken place...". DOI 10.1029/2002JA009753. 
  4. ↑ Understanding and Responding to Climate Change [online]. United States National Academy of Sciences, 2008 [cit. 2010-05-30]. Dostupné online. 
  5. ↑ AMERICA'S CLIMATE CHOICES: PANEL ON ADVANCING THE SCIENCE OF CLIMATE CHANGE; NATIONAL RESEARCH COUNCIL. Advancing the Science of Climate Change. Washington, D.C.: The National Academies Press, 2010. Dostupné online. ISBN 0309145880. 
  6. ↑ ORESKES, Naomi. BEYOND THE IVORY TOWER: The Scientific Consensus on Climate Change. Science. December 2004, s. 1686. Dostupné online. DOI 10.1126/science.1103618. PMID 15576594. 
  7. ↑ Joint Science Academies' Statement [online]. [cit. 2010-08-09]. Dostupné online. 
  8. ↑ ORESKES, N. BEYOND THE IVORY TOWER: The Scientific Consensus on Climate Change. Science. 2004-12-03, roč. 306, čís. 5702, s. 1686–1686. Dostupné online. DOI 10.1126/science.1103618. 
  9. ↑ LAVELL, M. Survey Tracks Scientists' Growing Climate Concern. U.S. News & World Report [online]. 23.4.2008 [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. 
  10. ↑ DORAN, Peter T., Zimmerman, Maggie Kendall. Examining the Scientific Consensus on Climate Change. Eos, Transactions American Geophysical Union. 2009-01-01, roč. 90, čís. 3, s. 22. Dostupné online. DOI 10.1029/2009EO030002. 
  11. ↑ ANDEREGG, William R. L. Expert credibility in climate [online]. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America, 9. 4. 2010. 
  12. ↑ FARNSWORTH, Stephen J.; LICHTER, S. Robert. The Structure of Scientific Opinion on Climate Change. International Journal of Public Opinion Research. 27. 10. 2011. Dostupné online. 
  13. ↑ Global Warming Petition Project [online]. Dostupné online. 
  14. ↑ Copenhagen Climate Challenge [online]. 2011. Dostupné online. 
  15. ↑ IDSO, Craig; SINGER, S. Fred, et al. 2009 Report of the Nongovernmental International Panel on Climate Change (NIPCC) [online]. Nongovernmental International Panel on Climate Change, 2009. Dostupné online. 
  16. ↑ COOK, John, Dana Nuccitelli, Sarah A Green, Mark Richardson, Bärbel Winkler, Rob Painting, Robert Way, Peter Jacobs, Andrew Skuce. Quantifying the consensus on anthropogenic global warming in the scientific literature. Environmental Research Letters. 2013-06-01, s. 024024. Dostupné online [cit. 2013-06-07]. ISSN 1748-9326. DOI 10.1088/1748-9326/8/2/024024. 
  17. ↑ Pew, (2012) More Say There is Solid Evidence of Global Warming (Washington, DC: Pew Research Center for the People & the Press) http://www.people-press.org/files/legacy-pdf/10-15-12%20Global%20Warming%20Release.pdf
  18. ↑ IPCC (2007): Climate Change 2007: The Physical Science Basis. Contribution of Working Group I to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change, 2007 [Solomon, S., D. Qin, M. Manning, Z. Chen, M. Marquis, K.B. Averyt, M. Tignor and H.L. Miller (eds.)] Cambridge University Press, Cambridge, United Kingdom and New York, NY, USA. [dále jen AR4 WGI], kap. 3, Executive Summary, viz http://ipcc.ch
  19. ↑ Trenberth et al., Ch. 3, Observations: Atmospheric Surface and Climate Change, Section 3.2.2.2: Urban Heat Islands and Land Use Effects, p. 244, in IPCC AR4 WG1 2007
  20. ↑ AR4 WGI, kap. TS.4.1
  21. ↑ "Three different approaches are used to describe uncertainties each with a distinct form of language. * * * Where uncertainty in specific outcomes is assessed using expert judgment and statistical analysis of a body of evidence (e.g. observations or model results), then the following likelihood ranges are used to express the assessed probability of occurrence: virtually certain >99%; extremely likely >95%; very likely >90%; likely >66%;......" IPCC, Synthesis Report, Treatment of Uncertainty, in IPCC AR4 SYR 2007.
  22. ↑ http://www.ipcc.ch/meetings/ar4-workshops-express-meetings/uncertainty-guidance-note.pdf
  23. ↑ Solomon et al., Technical Summary, Section TS.5.3: Regional-Scale Projections, in IPCC AR4 WG1.
  24. ↑ LU, Jian, Vecchi, Gabriel A.; Reichler, Thomas. Expansion of the Hadley cell under global warming. Geophysical Research Letters. 2007-03-24, roč. 34, čís. 6. Dostupné online [pdf]. DOI 10.1029/2006GL028443. 
  25. ↑ BATTISTI, David. S., Naylor, R. L. Historical Warnings of Future Food Insecurity with Unprecedented Seasonal Heat. Science. 2009-01-09, roč. 323, čís. 5911, s. 240–244. Dostupné online. DOI 10.1126/science.1164363. PMID 19131626. 
  26. ↑ UNITED NATIONS FRAMEWORK CONVENTION ON CLIMATE CHANGE (UNFCCC). Status of Ratification of the Convention [online]. UNFCCC Secretariat: Bonn, Germany: UNFCCC, 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ The United Nations Framework Convention on Climate Change [online]. Kapitola Article 2. The ultimate objective of this Convention and any related legal instruments that the Conference of the Parties may adopt is to achieve, in accordance with the relevant provisions of the Convention, stabilization of greenhouse gas concentrations in the atmosphere at a level that would prevent dangerous anthropogenic interference with the climate system. Such a level should be achieved within a time-frame sufficient to allow ecosystems to adapt naturally to climate change, to ensure that food production is not threatened and to enable economic development to proceed in a sustainable manner.. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ UNITED NATIONS FRAMEWORK CONVENTION ON CLIMATE CHANGE. Sixth compilation and synthesis of initial national communications from Parties not included in Annex I to the Convention. Note by the secretariat. Executive summary. [online]. Ženeva: United Nations Office at Geneva, 2005. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ UNITED NATIONS FRAMEWORK CONVENTION ON CLIMATE CHANGE. Compilation and synthesis of fifth national communications. Executive summary. Note by the secretariat. [online]. Ženeva: United Nations Office at Geneva, 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ a b UNITED NATIONS FRAMEWORK CONVENTION ON CLIMATE CHANGE. Conference of the Parties – Sixteenth Session: Decision 1/CP.16: The Cancun Agreements: Outcome of the work of the Ad Hoc Working Group on Long-term Cooperative Action under the Convention (English): Paragraph 4 [online]. UNFCC, 2011. S. 3. "(...) deep cuts in global greenhouse gas emissions are required according to science, and as documented in the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change, with a view to reducing global greenhouse gas emissions so as to hold the increase in global average temperature below 2 °C. Dostupné online. (anglicky)  above preindustrial levels"
  31. ↑ UNITED NATIONS ENVIRONMENT PROGRAMME (UNEP). Bridging the Emissions Gap: A UNEP Synthesis Report [online]. Nairobi: UNEP, prosinec 2011. Kapitola Executive Summary, s. 8. Dostupné online. ISBN 978-92-807-3229-0. (anglicky) 
  32. ↑ INTERNATIONAL ENERGY AGENCY (IEA). World Energy Outlook 2011 [online]. Paris: IAE, 2011. Kapitola Executive Summary, s. 2. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ jde zejména o vliv oblačnosti a aerosolů, viz AR4 WGI, kap. TS.2.2 - obr. TS.5
  34. ↑ Nir Shaviv. On climate response to changes in the cosmic ray flux and radiative budget. (JOURNAL OF GEOPHYSICAL RESEARCH, VOL. 110, 2005)
  35. ↑ údaj za říjen 2010, viz http://unfccc.int/kyoto_protocol/status_of_ratification/items/2613.php
  36. ↑ [http//online.barrons.com/article/SB124242701854125285.html Gen Epstein. Global warming is manageable – if we are smart. Barrons.com 18. května 2009]
  37. ↑ AR4 WGI, kap. TS.3.1.1
  38. ↑ IPCC vychází ze tří zdrojů (CRU/UKMO Hadley Centre, NASA/GISS a NCDC), jejichž metody výpočtu i použitá data se liší, trendy jsou si však podobné; viz AR4 WGI, kap. 3.2.2.4
  39. ↑ AR4 WGI, kap. TS.3.1.2
  40. ↑ AR4 WGI, kap. 3.2.2.2
  41. ↑ stanice s minimálním nárůstem nebo dokonce poklesem teplot podle GISS (Goddard Institute for Space Studies, Columbia University, New York): Miláno, Stuttgart, Göteborg (Švédsko), Punta Arenas (Chile), Christchurch (Nový Zéland), Alice Springs (Austrálie); teplotní řady dostupné na http://data.giss.nasa.gov/gistemp/station_data/
  42. ↑ Luboš Motl. HadCRUT3: 30% of stations recorded a cooling trend in their whole history (Reference Frame 30.7.2011)
  43. ↑ Jason E.Box et al. Greenland Ice Sheet Surface Air Temperature Variability: 1840–2007 (Journal of Climate, 2009
  44. ↑ a b NOAA: 2010 Tied For Warmest Year on Record
  45. ↑ NASA Research Finds 2010 Tied for Warmest Year on Record
  46. ↑ V.Kremlík. Oteplování bylo zrušeno – rozejděte se II (iDnes.cz 8.1.2013) S odkazy na další zdroje
  47. ↑ Hansen, Sato, Ruedy. Global Temperature Update Through 2012 (15.1.2013)
  48. ↑ Klementinum včetně verze očištěné od vlivu tepelného ostrova (Ochlazovani.cz)
  49. ↑ http://portal.chmi.cz/portal/dt?action=content&provider=JSPTabContainer&menu=JSPTabContainer/P4_Historicka_data/P4_1_Pocasi/P4_1_4_Uzemni_teploty&nc=1&portal_lang=cs#PP_Uzemni_teploty
  50. ↑ Kolektiv autorů (2007): Atlas podnebí Česka, ČHMÚ, kap. 1.1.6, kap. 1 - shrnutí a grafy 1.5, 1.6
  51. ↑ Stanovisko ČHMÚ k AR4, 22.2.2007, viz http://www.bourky.com/stahnout-soubor/15.pdf
  52. ↑ AR4 WGI, kap. TS.3.4
  53. ↑ AR4 Synthesis Report, kap. 1.1
  54. ↑ Kolektiv autorů (2007): Atlas podnebí Česka, ČHMÚ, kap. 3 – úvod a shrnutí
  55. ↑ Zdeněk Bauer (2009): Reakce přírody na vývoj klimatu, časopis Veronica, 5/2009, str. 6-8
  56. ↑ AR4 WGI, kap. TS.2.4
  57. ↑ Henrik Svensmark. Cosmoclimatology - a new theory emerges (A&G, únor 2007, vol 48)
  58. ↑ Vítězslav Kremlík. Koreluje sluneční aktivita s pozemskými teplotami? (iDnes.cz 24. duben 2012) Zde jsou odkazy na odbornou literaturu.
  59. ↑ I.G.Usoskin et al. Millennium-Scale Sunspot Number Reconstruction: Evidence for an Unusually Active Sun since the 1940s. (Physical Review Letters, Vol 91, No.21, November 2003)
  60. ↑ Susan Solomon et al. Contributions of Stratospheric Water Vapor to Decadal Changes in the Rate of Global Warming (Science, březen 2010)
  61. ↑ A.Keen. Volcanoes and Climate since 1960: what does the Moon have to say? Presentation, University of Colordo in Boulder)
  62. ↑ AR4 WGI, kap. TS.2.1
  63. ↑ AR4 WGI, kap. 1 – FAQ 1.1, FAQ 1.3
  64. ↑ průměr za rok 2009 na stanici Mauna Loa na Havaji činil 387,35 ± 0,12 ppm, viz http://www.esrl.noaa.gov/gmd/ccgg/trends/
  65. ↑ a b AR4 WGI, kap. TS.2.1.1
  66. ↑ AR4 WGI, kap. 7.3.1.1
  67. ↑ http://cdiac.ornl.gov/pns/current_ghg.html
  68. ↑ AR4 WGI, kap. 2.10.2 (Table 2.14)
  69. ↑ http://www.osel.cz/index.php?clanek=6944 - Co když globální oteplování způsobují freony?
  70. ↑ LU, Qing-Bin. Cosmic-ray-driven electron-induced reactions of halogenated molecules adsorbed on ice surfaces: Implications for atmospheric ozone depletion and global climate change. Physics Reports. 2010-02, s. 141-167. Dostupné online [cit. 2013-06-03]. ISSN 03701573. DOI 10.1016/j.physrep.2009.12.002. 
  71. ↑ GROOSS, Jens-Uwe, Rolf Müller. Do cosmic-ray-driven electron-induced reactions impact stratospheric ozone depletion and global climate change?. Atmospheric Environment. 2011-06, s. 3508-3514. Dostupné online [cit. 2013-06-03]. ISSN 13522310. DOI 10.1016/j.atmosenv.2011.03.059. 
  72. ↑ LU, Qing-Bin. On Cosmic-Ray-Driven Electron Reaction Mechanism for Ozone Hole and Chlorofluorocarbon Mechanism for Global Climate Change. arxiv.org. 2012-10-04. Dostupné online [cit. 2013-06-03]. 
  73. ↑ Tzv. absorpční pásy – tedy části spektra infračerveného (tepelného) záření, které jednotlivé plyny pohlcují – se totiž často vzájemně překrývají. Navíc koncentrace některých plynů se v různých částech světa mění. To je patrné hlavně u vodní páry. Viz Metelka, Tolasz (2009): Klimatické změny: fakta bez mýtů, COŽP UK
  74. ↑ AR4 WGI, kap. TS.2-úvod
  75. ↑ AR4 WGI, kap. TS.2.1.3
  76. ↑ AR4 WGI, kap. TS.2.3
  77. ↑ RNDr. Ladislav Metelka, Ph.D, ČHMÚ, vedoucí Oddělení meteorologie a klimatologie pobočky Hradec Králové, z projevu na Senátním slyšení 21.11.2007, viz http://www.senat.cz/cinnost/verslys/stenozaznamy/index.php?ke_dni=&O=
  78. ↑ Jo Nova. How to create a crisis graph in six simple steps
  79. ↑ http://www.aoml.noaa.gov/hrd/hurdat/ushurrlist18512009.txt
  80. ↑ http://www.nhc.noaa.gov/pastdec.shtml
  81. ↑ http://www.nhc.noaa.gov/pdf/NWS-TPC-5.pdf
  82. ↑ http://www.nhc.noaa.gov/pdf/NormalizedHurricane2008.pdf
  83. ↑ http://www.usno.navy.mil/NOOC/nmfc-ph/RSS/jtwc/atcr/2005atcr/chapter1/chapter1.html
  84. ↑ http://www.prh.noaa.gov/cphc/pages/climatology.php
  85. ↑ tvrzení 9,21,24 zprávy, viz http://www.wmo.int/pages/prog/arep/tmrp/documents/iwtc_statement.pdf
  86. ↑ Mauri S. Pelto, North cascade glacier retreat
  87. ↑ World glacier monitoring service
  88. ↑ Miroslav Šuta: Změna klimatu, lidské zdraví a WHO, respekt.cz, 7. duben 2008
  89. ↑ WHO: Climate and health Fact sheet, July 2005
  90. ↑ [ http://wattsupwiththat.com/2010/01/06/winter-kills-excess-deaths-in-the-winter-months/Indur M Goklany. Winter Kills. Excess deaths in winter months. WUWT 6.10.2010]
  91. ↑ V severní Itálii se objevil nebezpečný tropický virus, novinky.cz, 20. září 2007
  92. ↑ Paul Reiter, From Shakespeare to Defoe: Malaria in England in the Little Ice Age, Emerging Infectious Diseases journal, Svazek 6, číslo 1, leden-únor 2000
  93. ↑ The sting of climate change
  94. ↑ Paul Reiter. Global warming and malaria: knowing the horse before hitching the cart (Malaria Journal 2008, č.7)
  95. ↑ CEObriefing, Climate Change Working Group, UNEP FI, 2002
  96. ↑ Financial risks of Climate Change, Summary report, Association of British Insurers, červen 2005
  97. ↑ Climate Talks: 2005 Weather Disasters Most Costly Ever, Environment News Service, 7. prosince 2005
  98. ↑ Hurricanes and Global Warming - Is There a Connection?, RealClimate, 2. září 2005
  99. ↑ Roger Pielke. A New Study on Insured Losses and Climate Change (Blog 8.11.2011)
  100. ↑ Václav Klaus, Doktrína globálního oteplování není vědou, ekonomické texty, 11.5.2011
  101. ↑ Donna Laframboise. The Stern Review Scandal. (Nofrakkingconsensus 24.4.2010)
  102. ↑ Kenny MacIver. We need to ignite an energy tech revolution,” says controversial environmentalist Bjørn Lomborg. (I-cio.com 24. ledna 2011)
  103. ↑ CRED
  104. ↑ Water Vapor Confirmed as Major Player in Climate Change NASA 11.17.08
  105. ↑ Climate Change Reconsidered. 2009 Report of the Nongovernmental International Panel on Climate Change.
  106. ↑ Eric A. Graham, Park S. Nobel, Long-term effects of a doubled atmospheric CO2 concentration on the CAM species Agave deserti, 1996 Oxford University Press, Oxford Journals, Journal of Experimental Botany, svazek 47, číslo 1, str. 61-69
  107. ↑ R.A.Berner, Z.Kothavala. Geocarb III: A Revised model of atmospheric CO2 over phanerosoic time. American Journal of Science, vol 301 (2001)
  108. ↑ Zhou, L., Tucker, C.J., Kaufmann, R.K., Slayback, D., Shabanov, N.V. and Myneni, R.B. 2001. Variations in northern vegetation activity inferred from satellite data of vegetation index during 1981 to 1999, J. Geophys. Res.
  109. ↑ R. B. Myneni a kolektiv, Increased plant growth in the northern high latitudes from 1981 to 1991, Nature 386, 698 - 702, 17. dubna 1997
  110. ↑ Zhang et al.: Global climate change, war, and population decline in recent human history. PNAS 2007
  111. ↑ Vítězslav Kremlík. Globální oteplování a kvalita vína. Osel.cz 15.8.2012
  112. ↑ Aaron Smith, CNN Money, Chicago Climate Exchange to shut down emissions trading, 17. listopadu 2010 (anglicky)
  113. ↑ Cloud Processes and Feedbacks, Climate Change 2001: Working Group I: The Scientific Basis, kapitola 7.2.2
  114. ↑ Nicola Scafetta. Testing an astronomically based decadal-scale empirical harmonic climate model versus the IPCC (2007) general circulation climate models (Journal of Atmospheric and Solar-Terrestrial Physics 2011
  115. ↑ V.Kremlík. Nejúspěšnější světový prognostik klimatickým předpovědím nevěří (19.11.2012) Srovnání dat KNMI
  116. ↑ Evolution of carbon sinks in a changing climate, Inez Y. Fung a kol., PNAS, 9. září 2005, svazek 102, č. 32, 11201–11206
  117. ↑ Climate warning as Siberia melts , Fred Pearce, New Scientist, č. 2512, 11. září 2005
  118. ↑ Pollutants keeping global warming at bay, China Daily/The Guardian, 23. prosince 2005
  119. ↑ X. Zhao. Long-term Trend of Aerosol Optical Thickness in Support of Studying Solar Dimming and Brightening (Earth Radiation Budget Workshop 2010 École Normale Supérieure (ENS), Paris, France September 13-16, 2010)
  120. ↑ Climate Change 2001: Working Group I: The Scientific Basis 3.7.3.2 Concentration projections based on IS92a, for comparison with previous studies
  121. ↑ A critique on Veizer’s Celestial Climate Driver
  122. ↑ How Did Humans First Alter Global Climate?
  123. ↑ IPCC Third Assessment Report - Climate Change 2001:Working Group I: The Scientific Basis, Summary for Policymakers
  124. ↑ Richard A. Kerr, How Hot Will The Greenhouse World Be, Science, 1. června 2005, číslo 309
  125. ↑ Oteplování nesouvisí s průmyslovou aktivitou lidstva, dokládá studie – Novinky.cz
  126. ↑ SVENSMARK, Henrik. Cosmoclimatology: a new theory emerges. Astronomy & Geophysics. Únor 2007, roč. 48, čís. 1, s. 18–24. Dostupné online. DOI 10.1111/j.1468-4004.2007.48118.x. 
  127. ↑ Influence of Cosmic Rays on Earth's Climate Henrik Svensmark
  128. ↑ Novinky.cz, pst, Klima se za posledních 2000 let soustavně ochlazuje, dokazují vědci, 14. července 2012
  129. ↑ Jan Esper et al., Orbital forcing of tree-ring data, Nature / Climate Change, 8. července 2012
  130. ↑ jan Esper et al., Climate in northern Europe reconstructed for the past 2,000 years: Cooling trend calculated precisely for the first time, Johannes Gutenberg-Universität Mainz, 09.07.2012
  131. ↑ Velký podvod s globálním oteplováním, WM Magazín, dvojčíslo 66-67, 2007
  132. ↑ Výkonný ředitel CEP Petr Mach v Lidových novinách: Projev vysokoškolsky vzdělaného ignoranta, Jakub Rolčík, Britské Listy, 9.2.2007
  133. ↑ The IPCC Controversy, SEPP(Science & Enviromental Policy Project)
  134. ↑ President Holds Firm As G-8 Summit Opens, Jim VandeHei, The Washington Post, 7. července 2005, str. A14
  135. ↑ Interview with Bjorn Lomborg: Science versus name-calling, Francis Young, News weekly, 1. prosince 2001 (konference klimatu 22.-23. listopadu 2001 v Sydney)
  136. ↑ What Price Climate Control?, Why the Kyoto Protocol is a bad insurance policy, Ronald Bailey, 13. června 2001
  137. ↑ USA a asijské země uzavřely dohodu o klimatu, BBC Czech, 28. července 2005
  138. ↑ CSFD:Kdo může za globální oteplování?, uvedeno v ČT, dokument 74 min., Velká Británie, 2007, Režie: Martin Durkin, kráceno z originálu Great Global Warming Swindle,vyšlo jako DVD, Dostupné online:The Great Global Warming Swindle, Channel 4, 2007, české titulky.
  139. ↑ Klaus proti Bursíkovi: globální oteplování je fikce, znk, Právo, 19. 9. 2006
  140. ↑ Ladislav Metelka: Globální oteplování - pravda a mýty, Britské listy, 23.9.2006
  141. ↑ Rozhovor s Václavem Klausem, Žádné ničení planety nevidím a nikdy jsem ani neviděl, Hospodářské noviny, 9. února 2007
  142. ↑ Klaus popíral globální oteplování. Studenti mu tleskali, Pavel Baroch, Aktuálně.cz, 2.5.2007
  143. ↑ Sir Nicholas Stern: Popírači změn klimatu tvrdí, že Země je placatá Britské listy, 12.3.2009
  144. ↑ Stern: Climate change deniers are 'flat-earthers' guardian.co.uk, Tuesday 10 March 2009
  145. ↑ Věda: 30 000 vědců protestuje proti klimatickému náboženství neviditelnypes.lidovky.cz, 16.12.2009
  146. ↑ Kremlík Vítězslav, VĚDA: Pracovníci NASA protestují proti klima alarmismu, neviditelnypes.cz, 17. dubna 2012
  147. ↑ Gosselin P., 50 Top Astronauts, Scientists, Engineers Sign Letter Claiming Extremist GISS Is Turning NASA Into A Laughing Stock!, notrickszone.com, 10. dubna 2012
  148. ↑ 50 Top Astronauts, Scientists, Engineers Sign Letter Slamming NASA For Promoting Man-Made Climate Change Dogma, CNN, 11. dubna 2012

Související články

Doporučená literatura

Česky
  • Klaus, Václav (2007): Modrá nikoli zelená planeta (nakl. Dokořán)
  • Kutílek Miroslav (2008): Racionálně o globálním oteplování (nakl. Dokořán)
  • Brezina, Ivan (2009): Zelená apokalypsa (CEP)


Externí odkazy

Webové stránky
Oficiální instituce
Informace pro laiky


Meteorologie
obory
užitá meteorologie
přístroje
prvky
jevy
informace

Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link GA Šablona:Link GA Šablona:Link GA

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Globální_oteplování&oldid=10395375“