Climategate

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sídlo Climate Research Unit (budova Huberta Lamba)

Jako Climategate či spor o e-maily Climate Reserach Unit (CRU) se označuje aféra, která začala v listopadu 2009, kdy byl podniknut, dle policejního vyšetřování, velmi sofistikovaný a synchronizovaný útok na datový server CRU. K útoku byly použito maskování útoku, známé z kriminálního prostředí.[1] Neznámí pachatelé stáhli data mailového serveru a získali tak tisíce emailů a dalších dokumentů, které pocházely z let 1996-2009 z počítačů Climate Research Unit (CRU) na University of East Anglia (UEA). E-maily klimatologů byly zveřejněny několik týdnů před celosvětový summitem o klimatu v Kodani (7.-18. prosince 2009) na více veřejných serverech na Internetu.[2] Některé zdroje se snažily tvrdit, že za útokem stojí Rusko, ale to nebylo věrohodně potvrzeno, i policejní vyšetřování nenašlo pachatele.[3][1] Údajný hacker rozeslal v roce 2013 s poslední várkou e-mailů prohlášení, kde říká, že jeho mateřštinou není angličtina a že není z USA ani Británie. Rovněž uvádí, že jednal sám na vlastní pěst. "Žádné spiknutí, žádní placení hackeři, žádné ropné firmy. Nenaplánovali to američtí republikáni." [4]

Na zveřejnění e-mailů první zareagovali na svých blozích lidé, kteří nesouhlasí nesouhlasí s vědeckým pohledem klimatologů[5][6][7][8] na antropologické příčiny klimatické změny.[9] Název „Climategate“ poprvé uvedl ve svém článku sloupkař Delingpole[10][pozn. 1] V blozích tvrdili, že e-maily potvrzují netransparentní utajování dat a obcházení zákona o právu na informace. Za hlavní skandál e-mailů tzv. klimaskeptici prohlásili pasáže odhalující pozadí vzniku hokejkového grafu.[11][12] CRU tato obvinění odmítla s tím, že věty z e-mailů byly vytrženy z kontextu a ve skutečnosti pouze reflektovaly počestnou výměnu vědeckých myšlenek.[13][14]

Velká média zveřejnila tuto kauzu přesně v den zahájení mezinárodních jednání o opatřeních k zabránění dalšího oteplování v Kodani dne 7. prosince 2009.[15][16][17] Údajný hacker s přezdívkou "Mr. FOIA" rozeslal na tzv. "klimaskeptické" weby, mail s vysvětlením načasování: „Říkal jsem si, buď to udělám já nebo nikdo, buď teď nebo nikdy... Do Kodaně měl přijet celý ten cirkus. Po něm by mohlo být už pozdě…. Nemůžeme vyhazovat biliony z okna a předstírat, že ty peníze nebudou někde jinde bolestně chybět… Miliony lidí trpí podvýživou, nemocemi, násilím, negramotností a nemohou si takový luxus dovolit. Cena za „ochranu klimatu“ a její kumulativní náklady jinak ublíží milionů lidí v příštích generacích.[18] “Navíc k tomu stanice Fox vytvořila a stejný den vysílala 17minutový rozhovor s „klimaskeptikem “ Bretem Baierem.[19] S ohledem na načasování celé kampaně prohlásili vědci, političtí představitelé i mediální odborníci únik e-mailů za špinavou kampaň (smear campaign), jejíž cílem bylo ovlivnění celosvětové konference o klimatické změně v Kodani.[20][21][22][23][24] V návaznosti na mediální kampaň vydalo několik amerických vědeckých asociací (AAAS, AMS a UCS) prohlášení, ve kterém prohlašují, že celá aféra Climategate nic nemění na vědeckých závěrech klimatologů.[25] Týden po první publikaci názvu „Climategate“ našel vyhledávač Google na internetu již 9 miliónů výskytu tohoto slova.[26]

Vědecké postupy autorů zcizených e-mailů vyšetřovalo 8 různých komisí, které prohlásily, že důkazy o vážnějším pochybení klimatologů nenašly. Zároveň uznaly, že vědci měli být otevřenější a neměli veřejnosti odpírat data.[27][28][29][30][31][32][33][34][35] Novináři pak psali, že vyšetřování klimatology očistilo (exonerated).[36][37] Vyšetřování britských úřadů (Information Commissioner's Office) došlo k závěru, že některých případech vědci porušili velmi přísný britský zákon o svobodném přístupu k informacím (FOIA, Freedom of Information Act).[38] Kriminální hackerský útok vyšetřovala bez úspěchu policie v Norfolku.[1] Kritici jako A. Montfort namítají, že komise důkazy nenašly, protože je ani nehledaly. Tyto komise dle tzv. „klimaskeptiků“ nebyly nezávislé a byly jmenovány právě těmi, kteří mají být vyšetřováni. UEA (kde sídlí CRU) vyšetřovaly dvě komise (Oxburghova, Muir Russelova), které byly zřízeny touto univerzitou.[39]

Průběh incidentu[editovat | editovat zdroj]

Samotný incident začal „sofistikovaným a pečlivě řízeným“[1] útokem na server CRU, při kterém bylo zcizeno 160 MB dat [40] včetně cca 1 000 e-mailů a 3 000 dalších dokumentů. [41] UEA prohlásila, že server, ze kterého byla data zcizena nebyl snadno přístupný a že nemohlo dojít k náhodnému úniku dat.[42] Norfolkská policie později dodala, že útočníci používali metody z „podsvětí Internetu“ k zabránění pozdějšího vyšetřování krádeže.[1] Krádež dat byla zjištěna 17. listopadu 2009, kdy došlo také k hackerskému útoku na webový server RealClimate, při kterém byla na tento web nahrána zcizená data.[43] [44] Ve stejném čase se na webu Climate Audit objevil krátký komentář Stephena McIntyre „Stal se zázrak“.[45]

19. prosince 2009 byl archivní soubor, obsahující zcizená data nahrán na server v Tomsku,[46] a poté byl zkopírován na více míst na internetu.[40] Na tzv. „klimaskeptický“ blog „The Air Vent“[43] byl z IP adresy v Saúdské Arábii[47] napsán anonymní příspěvek, popisující materiály jako „náhodný výběr z korespondence, kódu a dokumentů“, dodávající, že klimatologie je „příliš důležitá, než aby byla držena pod pláštěm“.[48] Následovalo hromadné sdílení zcizených dat na tzv. „klimaskeptických“ webech a jejich distribuce e-maily.[45]

Vyšetřování kriminálního útoku na web CRU vedla Norfolkská policie ve spolupráci se specializovanou jednotkou pro e-kriminalitu Metropolitní policie,[46] s jednotkou ICO (Information Commissioner's Office) a Národním týmem pro boj s extrémismem (NDET).[49] Přes takovéto nasazení sil bylo dne 18. 7. 2012 uzavřeno s tím, že pachatel je neznámý. Zároveň policie došla k závěru, že na tomto kriminálním činu nemá podíl nikdo z University of East Anglia.[1]

První reakcí vědců z University of East Anglia bylo, že si tajně najali bulvárního novináře z profesionální PR agentury Outside Organisation, aby jim pomohl v médiích aféru ututlat. Šlo o Neila Wallise přezdívaného Vlkodlak. [50]

Obsah dokumentů[editovat | editovat zdroj]

Zcizená data ze serveru CRU obsahovala cca 1 000 e-mailů, 2 000 dokumentů a komentovaný zdrojový kód vztahující se k problematice výzkumu klimatické změny z období let 1996 až 2009.[51] Nejnovější e-mail byl z 12. 11. 2009.[45] Podle analýzy britského deníku The Guardian byly zcizeny prakticky výhradně e-maily, jejich autorem nebo příjemcem byly (s výjimkou 66 mailů z celkového počtu 1 073) 4 vědci – Phil Jones, vedoucí CRU, Keith Briffa, klimatolog CRU specializovaný na analýzu letokruhů, Tim Osborn, pracující v CRU na klimatických modelech a Mike Hulme, ředitel Tyndall Centre for Climate Change Reserch. Osborn a Hulme jsou autoři vysoce ceněných vědeckých článků, které byly citovány ve zprávách IPCC.[44]

Většina e-mailů obsahuje běžné technické a výzkumné aspekty vědecké práce, jako je analýza dat a detaily příprav na vědecké konference.[52] Britský deník The Guardian ve své analýze předpokládá, že byl použit filtr, kterým byla v komunikaci těchto 4 vědců hledána slova „data“, „climate“, „paper“, „research“, „temperature“ a „model“.[44] Aféra byla vytvořena z několika málo e-mailů, z nichž tzv. „klimaskeptické“ weby vytrhli útržky vybraných vět. Tyto vybrané věty z korespondence byly brzy vydány v „komentovaném“ vydání „výběru z korespondence“ jak v angličtině,[53] tak i v češtině.[54]

Jednotlivé e-maily jsou označené čísly souborů. E-maily dávají nahlédnout do zákulisí práce klimatologů. Například ukazují, jak vědci organizovali petice za podepsání Kjóta (0876437553), vědci v soukromí přiznávají některé argumenty skeptiků (ledovce začaly tát dávno před masivním nástupem fosilních paliv – email 0969618170), recenzent naříká, že se mu nedaří najít záminku k zablokování nepohodlné studie, proto že v ní nemůže najít chybu (1054756929), vědec se ptá kolegy, jestli publikovaný graf je skutečnost nebo zda použil švindl (0932158667), vědci se domlouvají, jak zatajit před laickou veřejností problém divergence (e-mail 0938018124 a 0942777075), snahy zabránit publikování studie, která kritizuje Hokejku (1008619994), vědci v soukromí přiznávají chyby Hokejky (5055 a 100016845), snaží se pomstít časopisu za to, že otiskl kritiku Hokejky (1047474776 a 1051190249), domlouvají se že, by bylo skvělé zbavit se teplého středověkého období (1054757526), přiznávají, že Hokejka byla vydána bez kontroly podkladů a bojí se, aby někdo nepožadoval data dnes dodatečně (1074277559), vlivný klimatolog jde za redakcí, aby zabránil otištění článku, který ho kritizuje (108074214), Jones se snaží zabránit, aby IPCC otiskla kritiku jeho práce (1089318616), utajují data a říkají že je radši zničí, než by je někomu vydali a budou se „schovávat“ za autorská práva (1107454306), Mann chce, aby jeho kritici nebyli pozváni na konferenci (112506795), vědec konstatuje, že zájmy IPCC a principy vědy nejsou totéž (1177890796), Jones domlouvá s kolegy, aby blokovali jakékoli žádosti o data od klimaskeptiků z Climateaudit (1182255717), domlouvají se, jak kritiky své práce umlčet hrozbou soudu (1189515774), Jones žádá kolegy, aby smazali kompromitující e-maily, aby je nikdo nemohl žádat podle zákona o právu na informace (1212063122), klimatolog říká, že pauza v oteplování je nezvykle dlouhá a radši svůj graf ustřihne, aby to nebylo vidět (1225026120), klimatolog zuří, když po něm redakce chce zveřejnit, z jakých podkladů dospěl ke svým závěrům (1237496573), klimatologové se domlouvají na utajení a používají obraty ze špionážního seriálu Mission Impossible (1641), vědci říkají, že by bylo skvělé, kdyby se podařilo upravit data, abychom se zbavili 30 let ochlazování po druhé světové válce, kdy se ochlazovalo, ač CO2 rostl (125414761), klimatologové chtějí kontaktovat novináře a vyčinit jim, že mají jiný názor (1255352257), klimatolog přiznává, že neumí vysvětlit pauzu v oteplování (1255523796) atd.

Tzv. „klimaskeptici“ našli ve zcizené e-mailové korespondenci čtyři základní oblasti údajných kontroverzí:

Údajná pauza v oteplování, kterou klimatologové nedokáží vysvětlit[editovat | editovat zdroj]

Toto tvrzení vychází z věty, ve které Kevin Trenberth napsal „Faktem je, že absenci oteplování nedokážeme vysvětlit a je to trapas“[43] se týkala diskuse o potřebách lepšího monitorování energetických toků způsobujících krátkodobé klimatické odchylky,[55] byla kritiky interpretována jako názor na průběh průběh teplot po roce 1998.[56][57]

To, že oteplování pokračuje dále ukazují i nejnovější studie, které také potvrzují správnost klimatických modelů, pokud započteme působení jevů El Niňo a La Niňa a aktivity vulkánů.[58]

Podrobnější informace naleznete v článku Globální oteplování.

Údajné zkreslování teplotních grafů - tzv. Majkův trik[editovat | editovat zdroj]

Asi nejkritizovanější větou ze zcizených e-mailů je ten, ve kterém Phil Jones píše, že použil v grafu pro WHO z roku 1999 „Majkův trik z časopisu Nature[59] ke „skrytí poklesu“ v datech z historické rekonstrukce teplot z letokruhů v některých lokalitách v druhé polovině 20.století kdy reálně naměřené přístrojové teploty ve skutečnosti stoupaly. Tentýž graf se skrytím poklesu byl posléze použit ve Třetí zprávě klimatického panelu jako potvrzení "hokejkového grafu" Michaela Manna".

V prvních okamžicích po propuknutí aféry někteří tzv. klimaskeptici mylně "skrytí poklesu" vztahovali k pauze v oteplování po roce 1998. Tato mylná interpretace byla i v známém humoristickém videoklipu "Hide the Decline".[60][61]

Rozpor mezi lokálními daty z letokruhů a globálními daty z teploměrů - tzv. "problém divergence" - byl otevřeně diskutován ve vědecké literatuře už koncem 90. let. Vědci zatím neučinili jednoznačný závěr o příčinách.[62][63][64][65][66][67][63][68][69] [70] Konečné analýzy z různých dalších šetření došly k závěru, že v tomto kontextu byl výraz „trik“ normální vědecký resp. matematický žargon pro harmonizaci dat, který se používá ve statistice, pokud se spojuje dohromady dva či více datových souborů z různých zdrojů do jednoho souboru (grafu).[69]

EPA uvádí, že vědecká komunita si byla plně vědoma „problému divergence“ a nijak ho neskrývala, ani neutajovala, naopak byl diskutován v prestižních časopisech.[56] Také podle citací jednotlivých zmíněných vědeckých prací (kterých je pouze pro 5 výše zmíněných prací přes 650,[pozn. 2] lze těžko mluvit o skrývání problému.

Interpretace zkreslování údajů o oteplování[editovat | editovat zdroj]

Tyto dva kousky vět byly na počátky aféry interpretovány, většinou politiky a úplnými laiky, jako švindlování záznamů z fyzických měření teplot – např. americký senátor Jima Inhofe a bývalá guvernérka Aljašky Sarah Palinová - i když bylo v mailu přímo napsáno „kdy teploty byly na záznamu vysoké“.[60][61]

Hodnocení tzv. Majkova triku[editovat | editovat zdroj]

Od publikování Mannova „hokejkového grafu“(1999) vznikla spousta nových rekonstrukcí teplot. Viz např. více než 25 různých studií. Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC z roku 2007 uvádí 14 rekonstrukcí. [71] Od té doby vzniklo 12 dalších rekonstrukcí, včetně Mann 2008,[72]

Klimatologové ovšem údaje o teplotách v minulosti neurčují pouze z letokruhů, ale mnoha dalšími metodami. V roce 2014 již existuje více než 25 různých studií, které s použitím různých statistických metod a kombinací proxy dat, potvrzují vědecký konsenzus na původním „hokejkovém grafu“ z roku 1998 s variacemi v tom, jak rovná byla „hůl“ teplot do začátku 20. století.[73][74] Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC z roku 2007 uvádí 14 rekonstrukcí, z toho 10 pokrývá 1 000 let či více, které ukazují, že teploty na konci 20. století byly na Severní polokouli nejvyšší za posledních 1 300 let.[75] Od té doby vzniklo 12 dalších rekonstrukcí, včetně Mann 2008,[76] které podporují tyto závěry. Studie týmu Michaela Manna z roku 2009, která zkoumala prostorové rozložení teplot během středověké teplé periody na základě proxy dat, konstatovala, že v některých oblastech teploty dosáhly, nebo i přesáhly současné teploty, ale globálně současných hodnot nedosahovaly.[77] Největší teplotní maxima byly tehdy v oblasti Severního Atlantiku, Jižního Grónska, Euroasijských arktických oblastí a některých částí Severní Ameriky a tato maxima byla výrazně vyšší, než průměry teplot v těchto oblastech na konci 20. století (za období 1961–1990). V některých oblastech, jako je centrální Euroasie, severozápadní část Severní Ameriky a (s menší jistotou) také v oblastech Jižního Atlantiku došlo naopak k anomálnímu ochlazení.

Alternativní hodnocení tzv. Majkova triku[editovat | editovat zdroj]

Existují však i odlišné interpretace. Např. pan Kremlík na svém blogu tvrdí, že tyto studie mají tři shodné rysy. Za prvé, všechny se shodují, že Mann malou dobu ledovou (15-19.století) vymazal z dějin neprávem. Za druhé, podle nepřímých proxy údajů (např. letokruhy stromů) jsou současné teploty velice podobné jako ve středověkém teplém období. Za třetí, hokejkového tvaru a dojmu rekordního oteplení lze docílit jen zopakováním tzv. "Majkova triku".[78]. Tvrdí, že současné oteplování je pouze běžná epizoda v cyklických změnách působení Slunce, že je to další etapa tzv. Bondova cyklu a poukazují, že ve středověku, během středověké teplé periody, jako předchozí epizody Bondova cyklu, bylo ještě tepleji a pro lidstvo to bylo období velké prosperity.[79] Toto tvrzení je navíc doplňováno reálným vědeckým poznatkem, že hladiny světových oceánů ve středověku (kolem 1200 n. l.) byly o 20 cm výše než dnes[80] a z toho odvozují, že teploty tedy musely být podobné jako dnes nebo vyšší.

Podrobnější informace naleznete v článku Globální oteplování.

Údajné utajování dat[editovat | editovat zdroj]

V této oblasti konstatovaly i některé vyšetřovací komise, že vědci částečně pochybili. Jejich chyby úzce souvisely s tím, že Zákon o svobodném přístupu k informacím byl relativně nový a jasné stanovisko k tomu, jak se má tento zákon interpretovat ve vědeckém prostředí vydal Úřad komisaře pro informace ve věci až právě na základě této aféry a dal vědcům v mnohém za pravdu, když popsal výjimky, které mají chránit výzkum včetně interní výměny názorů mezi akademiky a výzkumníky, s tím že formulace názorů na vědecké otázky není předmětem externí kontroly.[81]. Další desinterpretace tohoto údajného utajovaných dat na mnohých blozích je, že se jednalo o zločin, za který měli být vědci propuštění, ve skutečnosti se ovšem jednalo o pouhý přestupek proti zákonu FOIA s promlčecí dobou jeden rok - nikdo nebyl potrestán.[82]

Díky této aféře došlo k jistému zprůhlednění nejen klimatologie, ale vědy vůbec - začal se stále více prosazovat otevřený přístup k datům, používaným ve vědeckých pracích. Pro klimatology znamenala tato aféra ztrátu důvěry veřejnosti.[83][84][85]


Do utajování a kličkování vědci často investovali velké úsilí. Například britský občan David Holland využil zákona o právu na informace a chtěl vědět, jak si počínal recenzent Mitchell, když v IPCC posuzoval hokejkový graf. Meteorologický ústav Met Off ale projevil neobyčejnou vynalézavost, když hledal právnické kličky, jen aby nemusel dokumenty Hollandovi vydat. Met Off nejprve Holandovi tvrdila, že všechny Mitchellovy záznamy byly „smazány”. Pak přišli s novou výmluvou. Že sice záznamy existují, ale nelze je zveřejnit, protože Mitchell v IPCC pracoval jako soukromá osoba a ne jako zaměstnanec Met Off. Jenže pak se ukázalo, že Met Off Mitchella za práci v IPCC platila a proplácela mu cestovné. Čili tam byl služebně.[86]

Letokruhy z poloostrova Jamal[editovat | editovat zdroj]

V září 2009 se Stephen McIntyre po devíti letech průtahů dostal k podkladům, na nichž byl založen článek Keitha Briffy (CRU) z roku 2000.[87] Šlo o údaje o letokruzích z poloostrova Jamal na Sibiři. McIntyre následně Briffu obvinil z nevědeckého chování, protože ignoroval většinu stromů, které nevykazovaly oteplení. Místo toho založil svůj graf na jediném „teplém“ stromu č. YAD061.[88] Briffa je přitom důležitá osoba. Právě jeho studie z roku 1995 poprvé přišla s myšlenkou, že teplé středověké období prý možná neexistovalo.[zdroj?] Briff později vysvětloval správnost svých vědeckých závěrů na svém blogu.[89] Objevily se spekulace, že krádež dat souvisela právě v souvislosti se stromy z poloostrova Jamal a že tomu pomohl „někdo zevnitř,[90] ale to vyloučilo vyšetřování policie.[1] Když se novinář Fred Pearce ptal Phila Jonese, proč myslí, že došlo k hackerskému útoku, Jones odpověděl: „Myslím, že jde o Jamal.“[73] Veškerá data, kromě klimatických dat z Polska, které to vysloveně zakázalo, zveřejnila CRU 27. července 2011.[91][92]

Údajné potlačování kritiky ve vědeckých publikacích[editovat | editovat zdroj]

Maily se týkají vědeckého časopisu Climate Research. Jako reakce na studii (Mann et al. 1999) vyšel v časopise Climate Research článek autorů Soon a Baliunas,[93] který zjištění studie popíral a ukazoval, že středověké teploty byly vyšší, než teploty na konci 20. století. Tento článek byl použit ve vystoupeních v americkém Senátu proti ratifikaci Kjótského protokolu.[94][95] Po vyjití článku vznikla diskuse o kvalitě článku, který měl podle některých základní metodologické chyby. Diskuse skončila tím, že hlavní editoři časopisu uznali, že recenzní proces časopisu selhal, a vzdali se svých funkcí.[96][97]

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Politické reakce[editovat | editovat zdroj]

  • Bývalý republikánský předseda vědeckého výboru Kongresu Sherwood Boehlert nazývá útoky „jako uměle vyrobený rozruch“ a aféru popisuje jako „vysoce řízenou“ a pobízenou deníky Newsweek a New York Times. Podiv nad rychlostí, kterou byli vědci v médiích obviněni a tím, jak malou pozornost později média věnovala jejich očištění odbornými komisemi vyjádřili novináři i političtí experti. Historik Spencer R. Weart z American Institute of Physics řekl, že incident byl bezprecedentní v dějinách vědy — „nikdy předtím neviděl, že by několik lidí obvinilo celou vědeckou komunitu z úmyslného klamání a dalších profesionálních selhání“.[98]
  • Někteří politici volali po okamžitém vyšetření zcizené e-mailové korespondence a zprvu ji považovali za „bezprecedentní zpochybnění britské vědy“, zatímco jiní požadovali především vyšetření způsobu zcizení dat a toho, kdo stojí za selektivním a tendenčním zveřejňováním této korespondence.[99]
  • Národní akademie věd USA vyjádřila obavy a odsoudila „politické útoky na vědce a klimatology především“.[100]
  • Ve Sněmovně reprezentantů USA proběhla na téma Climategate diskuse 2. 12, 2009.[101]

Ostatní reakce[editovat | editovat zdroj]

  • Tzv. „klimaskeptici“ ve dnech vypuknutí aféry obsadili velký prostor v blozích a on-line zpravodajstvích,[60] s obviněními, že zcizené e-maily ukazují jasně, že klimatologové manipulují s daty.[40] Několik komentátorů, jako např. Roger A. Pielke[102] psalo, že e-maily dokazují potlačování nesouhlasných vědeckých prací[103] The Wall Street Journal psal o tom, že e-maily ukazují na to, že se věci snaží v rámci IPCC o prosazování vlastních názorů a vyloučení jiných.[104]
  • Úvodník časopisu Nature uvedl, že „při nestranném čtení celých e-mailů nic nepotvrzuje konspirační teorie tzv. ‚klimaskeptiků‘“. Také říká, že e-maily ukázaly, že výzkumníci byli obtěžováni velkým množství žádostí na základě Zákona o svobodném přístupu k informacím, kde byla CRU v obtížné situace s ohledem na omezení, která byla dána zároveň vládou ohledně meteorologických dat. Nature napsal, že v e-mailech nebylo nic, co by podkopávalo vědecký názor na antropogenní příčiny globálního oteplování, ani žádné podstatné důvody k nedůvěře ve vědecké práce dotčených výzkumníků.[105] Podobně se vyjádřil také Telegraph,[106] a AP.[107]
  • V úvodníku „Atmosféra strachu“[108] uvedl Nature: „Vědci si musí přiznat, že jsou v situaci pouliční války… Většina vědců je v tomto boji zcela zaskočena, protože ten boj se týká vědy jen okrajově… Na slušnost, fakta a vědu se v tomto boji nehledí… Paradoxně veřejnost přestává věřit v klimatickou vědu ve chvíli, kdy naše porozumění změnám klimatu je silnější než kdykoli předtím.“
  • Klimatologové z CRU a jinde obdrželi po vypuknutí aféry četné výhrůžné a zastrašující e-maily.[109][110] Phila Jones vypovídal na Norfolkské policii ve věci e-mailů, ve kterých mu bylo vyhrožováno smrtí.;[111] Jones později řekl, že mu policie řekla: E-maily „nesplňovaly kritéria pro vyhrožováno smrtí“.[112] Výhrůžky smrtí oběma vědcům vyšetřoval také americký Federální úřad pro vyšetřování.[109] Výhrůžné e-maily dostali také klimatologové v Austrálii, včetně toho, že v e-mailech byly adresy jejich bydlišť a upozornění, aby si „dávali pozor na reakce některých lidí na jejich vědecké poznatky“.[113] V červenci 2012 prohlásil Michael Mann řekl, že díky aféře „musel vytrpět nespočet verbální útoky na jeho profesní pověst, jeho poctivost, jeho integritu, dokonce i na jeho život a svobodu.“[114]
  • Podle Myrona Ebela, ředitele Global Warming and International Environmental Policy „klimaskeptického“ think tanku Competitive Enterprise Institute, jde Nature v linii mediální strategie, kterou vytyčili Paul Ehrlich a Stephen Schneider: označit kritiku klimatologů za novodobý mccarthysmus a klimatology za nevinné oběti.[115]
  • Podle tzv. „klimaskeptiků“ e-maily dokazují, že vědci, kteří v lidmi zaviněnou klimatickou katastrofu nevěří, jsou pronásledováni jako kacíři. Je snaha jim znemožnit publikování, jsou diskriminováni v přístupu k datům, nejsou připuštěni k vyšetřování atd.[116]
  • George Monbiot prohlásil: Nemá smysl předstírat, že ta aféra není velká rána…. Jsem přesvědčen, že jsou pravé a jsem jimi otřesen… Avšak mají pravdu klimaskeptici, že je to „poslední hřebík“ do rakve teorie globálního oteplování? Vůbec ne. E-maily poškozují kredit tří nebo čtyř vědců. Zpochybňují jen jeden či snad dva ze stovek důkazů.[117]
  • Veřejné mínění se několik měsíců po vypuknutí aféry výrazně odklonilo od důvěry ve vědecké závěry klimatologů – např. ve Velké Británii pokleslo přesvědčení obyvatel o antropogenních příčinách klimatické změny z 44 % na 31 %,[118] a obdobně také v USA.[119] Už jen pouhé využití přípony „-gate“, kterou lidé spojují s velkým politickým skandálem „Watergate“ pomohlo vzbudit velký odpor proti klimatologům.[120]
  • Při následujícím výzkumu blogů a článků publikovaných v médiích se ukázala, že většina blogů pochází z pravé části politického spektra, často s religiózní orientací a že často stejné blogy, které popírají antropogenní příčiny klimatické změny popírají také evoluční teorii. Velmi často se blogeři snažili vyvolat dojem, že věda je nový druh náboženství, nebo ideologie (např. označováním věda = „kult“, vědecké teorie = “dogma“, „mýtus“, „bible“, „evangelium“, vědecká shoda = „pravoslaví“, „kolektivismus“, vědci = „Mesiášové“, „apoštolové“, „guruové“, „věřící“ atd.).[121]
  • Spisovatel Michael Crichton označil environmentalismus za náboženství: „Když jsem na vysoké škole studoval antropologii, učili nás, že jisté společenské struktury se objevují znovu a znovu. Nelze je vykořenit. Jednou z nich je náboženství… Dnes je jedním z nejvlivnějších náboženství západního světa environmentalismus. Je to náboženství preferované městskými ateisty… Proč říkám, že je to náboženství? Když se na něj podíváte, je to dokonalé přepsání tradičních judeo-křesťanských mýtů do jazyka 21.století… Prý tu byl prvotní Ráj, kdy jsme žili v souladu s přírodou. Pak jsme ale pojedli ze stromu poznání a ráj jsme zničili znečištěním. Blíží se ale soudný den, kdy za své hříchy budeme pykat. Všichni jsme energetičtí hříšníci, ledaže budeme hledat spásu v podobě trvalé udržitelnosti.“ [122]

Vyšetřování[editovat | editovat zdroj]

Vědecké postupy autorů zcizených e-mailů vyšetřovalo 8 různých komisí, které postupně prohlásily, že důkazy o vážnějším pochybení klimatologů nenašly.[28][29][30][31][32][33][34][35] Nicméně, vyšetřovací zprávy vyzvaly vědce, aby v budoucnu udělali vše, aby zabránili obdobným skandálům v budoucnosti a udělali vše pro to, aby znovu získali důvěru veřejnosti. Říkaly, že je třeba vynaložit „více úsilí, než kdy jindy, aby zpřístupnily všechny jejich podpůrné údaje – včetně počítačových programů, které používají – tak, aby jejich výsledky mohly být řádně ověřeny“.[123]

Výbor pro vědu a technologie Dolní komory parlamentu (Velká Británie)[editovat | editovat zdroj]

Zahájení vyšetřování bylo oznámeno 22. 1. 2010. s tím, že integrita vědecké práce bude posouzena jedna na základě kontroly nezávislého auditu vedeného na UEA, a srovnáním s nezávislými mezinárodními klimatickými daty.[124][125][126] Výbor vyzval zúčastněné strany, aby daly písemná podání – do 10. února jich obdržel 55.[127] Ústní projednání proběhlo 1. 3. 2010.[128] 31. 3. 2010 vydal výbor prohlášení, že „vědeckou reputaci prof. Jonese a CRU považuje za nedotknutou“. Poslanci neviděli žádné známky toho, že by bylo manipulováno s daty, či byl ovlivňování recenzní proces.[129]

Výbor kritizoval „kulturu nezveřejnění v CRU“ a obecně nedostatek transparentnosti v klimatických vědách, kde ve vědeckých pracích obvykle nejsou zahrnuta všechna data a kód používaný při rekonstrukcích. Což ovšem nemění nic na tom, že data z CRU byla věrohodná: výsledky z CRU souhlasí s těmi, které lze vyvodit z jiných mezinárodních datových souborů. Zpráva dále uvádí, že „si vědci mohla ušetřit mnoho problémů, pokud by iniciativně zveřejňovali všechna svá data“.[130]

Výbor ve svém prohlášení zároveň uvedl, že jeho zpráva vznikla po jediném dni ústních slyšení a že jeho závěry nemohou jít do takové hloubky, jako ostatní vyšetřování.[129]

Panel pro hodnocení vědy (Velká Británie)[editovat | editovat zdroj]

Vyšetřovací komisi vedl prof. Ron Oxburgh. Zpráva nezávislého Panelu pro hodnocení vědy byla zveřejněna dne 11. 4. 2010 a uvedla, že panel neviděl „žádný důkaz o jakýchkoliv úmyslných vědeckých pochybeních v aktivitách CRU“. Bylo zjištěno, že vědecká práce v CRU je „prováděna s integritou“ a používají „spravedlivé a uspokojivé“ metody práce. Bylo zjištěno, že CRU „pracuje s daty a výsledky objektivně a nezaujatě a nebyl nalezen žádný náznak přizpůsobení výsledků.“ Místo toho „jejich jediným cílem bylo vytvořit co nejrobustnější záznam teplot z posledních století.“ [131]

Zpráva zároveň konstatuje, že je překvapující, že práce, které jsou silně závislé na výsledcích statistických zpracování nebyly prováděny ve spolupráci s profesionálními statistiky. Ačkoliv nebylo v práci CRU nalezeno nesprávné využití statistických metod, je možné, že ne vždy byly využity ty nejlepší, které byly k dispozici. Zpráva konstatuje, že by CRU měla zlepšit metody dokumentace a archivování dat. Též konstatuje, že CRU nebyla připravena na takové tlaky zvnějšku, ke kterým došlo ze strany tzv. „klimaskeptiků“ a že procedury v této malé vědecké skupině byly založeny, jak to často bývá, většinou na neformálním základě. Komise také konstatovala nesoulad mezi vládní politikou ochrany dat a zněním Zákona o svobodném přístupu k informacím.[131]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

  • University of East Anglia zřídila dvě komise pro interní vyšetření. Jedné komisi velel lord Oxburgh, druhé sir Muir Russel. Podle novináře A. Orlowského je ale University of East Anglia sama za aféru zodpovědná, a tedy je v konfliktu zájmů, když vyšetřuje sama sebe. Ani není podle něj Ron Oxburgh není nestranný, protože je ředitelem organizace GLOBE. Navíc byl president Carbon Capture and Storage Association a předseda Falck Renewables, která podniká ve větrné energetice. (Global Legislators Organisation for a Balanced Environment).[132]
  • Phil Willis (šéf britské parlamentní komise) byl Oxburghovou zprávou překvapen: „Upřímně řečeno, myslel jsem, že mě šálí zrak… Nejdříve nám slíbili, že budou vyšetřovat cosi a přitom se pak zaměřili na něco jiného.“ Oxburghova komise totiž měla v názvu „Science Appraisal“ (Hodnocení vědy), ale žádnou kontrolu správnosti dat neprovedla.[133]

Pennsylvania State University (USA)[editovat | editovat zdroj]

Státní univerzita v Pennsylvánii (PSU) oznámila v prosinci 2009, že provede kontrolu vědecké práce svého zaměstnance Michaela Manna, konkrétně těch aspektů, které nebyly kontrolovány předchozím vyšetřováním Národní rady pro vědu a Národní akademií věd, které konstatovaly určité chyby v metodologii jeho práce, ale celkově vyslovily souhlas s jeho výsledky.[134][135][136] Ve své zprávě z 3. 2. 2010 komise konstatovala, že nenašla žádné známky toho, že by dr. Mann upravoval či falzifikoval data, mazal e-maily, informace či data, která se vztahují ke spolupráci s IPCC, či že by zneužíval vyhrazené či tajné informace. Doslovně konstatovala, že souhlasí s předešlým zjištěním komise Národní akademie věd, že „vědecká práce dr. Manna odpovídá požadavkům na správnou vědeckou praxi“, ale pro ověření těchto zjištění komise navrhla další vyšetřování komisí složenou z pěti prominentních vědců PSU z jiných vědních disciplín.[70][137]

Druhá vyšetřující komise podala zprávu dne 4. 6. 2010. Konstatovala, že „dr. Michael E. Mann neprováděl, ani se neúčastnil, přímo či nepřímo, jakékoliv akce, které se vážně odchyluje od uznávaných postupů v rámci akademické obce“. Konstatovala, že „dr. Mann patří mezi nejuznávanější vědce ve svém oboru. Takový úspěch by nebyl možný, kdyby nebyly splněny nebo překročeny nejvyšší standardy jeho povolání, pro navrhování výzkumu.“ Dr. Mann velmi uznáván v rámci výzkumné komunity a „jeho vědecké práce, zejména metody jeho výzkumu, jsou od počátku jeho kariéry hodnoceny jako vynikající širokým spektrem vědců“. Komise prominentních vědců se jednomyslně shodla, že „neexistuje jakýkoliv důvod“, aby byl dr. Mann obviněn.[138][139]

Na závěr vyšetřování konstatoval dr. Mann, že je rád, že nevymazal žádné e-maily, podle návrhů, kterém mu psal dr. Jones a že doufá, že ani on je nakonec nesmazal.[140][141]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

  • Marc Morano, šéfredaktor z Climatedepot, závěry vyšetřování komentoval: „Žádný div, že Mannova vlastní universita ho chrání a zúžila záběr zkoumání tak, aby nemohla nic zlého objevit. Že jako důkaz kvality Mannovy práce uvádějí jeho úspěchy při získávání dotací, jasně ukazuje, že pro universitu je Mann především dojná kráva. Než ho zavřeli za podvody, Bernie Madoff byl také velmi úspěšný v získávání financí.“[142]
  • Tzv. „Klimaskeptici“ zpochybňují objektivitu vyšetřování, protože rektor PSU, byl posléze vyhozen za to, že nezajistil ani správné vyšetření aféry s pedofilií. Mark Steyn z National Review komentoval: „Pokud je nějaká instituce ochotná krýt sériové znásilňování dětí, nejspíše je ochotná krýt cokoliv… Vyšetřování prováděné tak hluboce mravně zkorumpovaným úřadem je špatný vtip.“[143] [144][145]
  • Dle tzv. „klimaskeptiků“ se vyšetřování omezilo jen na dvouhodinový rozhovor Manna s jeho kolegy. Zeptali se Manna, jestli něco provedl, on řekl, že ne a tím pátrání skončilo. Jediný vyslechnutý tzv. „klimaskeptik“ byl klimatolog Richard Lindzen. Ten na oznámení, že výbor už shledal Manna nevinným ve 3 ze 4 obvinění, reagoval: „Cože? To si snad děláte srandu. Vždyť ty věci jsou přece v těch e-mailech napsány černé na bílém. Co se to tady u všech všudy děje?“[146]

Nezávislá recenze e-mailů o klimatické změně (Velká Británie)[editovat | editovat zdroj]

UEA ustavila nezávislou komisi na vyhodnocení e-mailů o klimatické změně v prosinci 2009, závěrečnou zprávu tato komise publikovala v červenci 2010.[147] Konstatovala, že se vědci nedopustili žádné manipulace s daty, že o čestnosti vědců z CRU nelze pochybovat[148] a že vědci nijak neovlivňovali recenzní procedury k umlčení kritiky a že klíčová data, potřebná k reprodukci jejich objevů byla volně dostupná každému „kompetentnímu“ vědci.[149]

Panel pokáral vědce za jejich odpor k poskytování počítačových souborů a shledal, že graf vytvořený v roce 1999 byl „zavádějící“, i když ne záměrně, protože nezbytná upozornění byla zahrnuta v doprovodném textu.[150]

Jako výsledek vyšetřování byl dr. Jones znovu jmenován na nově vytvořené místo ředitele výzkumu.[148][149][151]

Agentura pro ochranu životního prostředí USA[editovat | editovat zdroj]

Agentura pro ochranu životního prostředí USA (EPA) obdržela žádosti, aby přehodnotila své rozhodnutí o regulaci CO2 (tzv. Endangerment Finding) vzhledem k novým odhalením z aféry Climategate. Přehodnocení žádaly petice od států Virginie a Texas, Obchodní komory USA, Úřadu pro hospodářskou soutěž a uhelné společnosti Peabody Energy. [152]

EPA petice odmítla, protože podle jejího názoru nepřinesly nové argumenty. Prý jen vytrhávají citace e-mailů z kontextu, selektivně "vyzobávají třešničky" a argumenty v peticích jsou prý mylné, dávno vyvrácené a vycházejí z nepochopení vědy. [153] EPA vydala detailní rozbory problémů, obsažených v jednotlivých peticích a své odpovědi spolu s přehlednou zprávou[154] a s webovou stránkou „Mýty versus fakta“. EPA pečlivě prošla všechnu zcizenou e-mailovou korespondenci a tvrdí, že nenašla žádné náznaky manipulace s daty či špatné interpretace výsledků.[155] V prohlášení vydaném 29. 7. 2010 prohlásila ředitelka EPA Lisa P. Jackson, že petice byly založeny na „selektivně editovaných, ze souvislosti vytržených, datech a na uměle vyvolaném sporu“ a konstatovala, že „není důvod nic měnit na stanovisku EPA, že skleníkové plyny narůstají a tvoří hrozbu pro naše zdraví a blahobyt.“[156]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Vznést námitky proti Endangerment Finding včas nebylo možné, protože EPA tehdy nezveřejnila vědeckou analýzu, na jejímž základě své rozhodnutí přijala. Tuto analýzu psalo jen 12 vědců, analýza neprošla recenzním řízením, pouze bez kontroly převzali data od jiné organizace (IPCC). Za tento neprůhledný postup byla EPA v roce 2011 kritizována vlastním generálním inspektorem. Posudek EPA, který odmítl petice, má podle kritiků stejné nedostatky, které EPA vyčítá peticím. Vyzobávání třešinek, subjektivní vytrhování z kontextu, překrucování faktů. [157]

Generální inspektor Obchodní komory USA[editovat | editovat zdroj]

Senátor Jim Inhofe požádal generálního inspektora Obchodní komory USA o provedení nezávislé kontroly jak Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA) naložil s e-maily a zda e-maily ukazují nějaké nepravosti.[158][159] Zpráva, vydaná 18. února 2011 vědce očistila a konstatovala, že „NOAA nijak nesprávné nemanipulovala s daty, ani nijak nezasahovala do recenzních procesů“. Konstatovala, že NOAA provedla kontrolu svých klimatických dat, nikoliv v důsledku aféry, ale jako součást standardní kontrolní procedury. Bylo konstatováno, že co se týče Zákona o svobodném přístupu k informacím, tak v případě dat, která patřila IPCC nebyl porušen tento zákon.

Národní nadace pro vědu USA[editovat | editovat zdroj]

Úřad Generálního inspektora (OIG) Národní nadace pro vědu uzavřel vyšetřování 15. 8. 2011 s konstatováním, že prof. Michael Mann z Pensylvánské státní univerzity se nedopustil vědeckého pochybení[160] a potvrdil tak výsledky předešlých vyšetřování, především Pensylvánské univerzity.[161] Konstatoval, že „postrádá jakýkoliv náznak toho, že by se prof. Mann dopustil porušení směrnic Národní vědecké nadace o nepatřičných postupech ve vědě a proto vyšetřování končí bez dalších opatření“.[162]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Inspektor nezkoumal Hokejkový graf z roku 1998, protože ten vznikl dříve než Mann dostal granty od National Science Foundation. Inspektor prověřoval, zda vnitřní vyšetřování Penn State proběhlo řádně. Z novin víme, že inspektor vyslechl klimaskeptiky jako McIntyre, které původní vyšetřování nevyslechlo. Ale ve výsledné kratičké zprávě (5 stran) není uvedeno, s kým inspektor mluvil, o čem mluvili ani zda nějaké argumenty klimaskeptiků prověřili. Není tedy jasno, jestli vyšetřování skutečně proběhlo. [163]

Vyšetřování Inter Academy Council[editovat | editovat zdroj]

Generální tajemník OSN požádal, aby série chyb klimatického panelu OSN (aféry Glaciergate, Africagate, Amazongate atd.) byla vyšetřena. Vyšetřování bylo svěřeno do rukou Meziakademické rady (InterAcademyCouncil). Šéfem komise IAC (InterAcademy Council) jmenovali fyzika Roberta Dijkgraafa. Komise pouze posuzovala pracovní procedury IPCC a navrhla jejich reformu.

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Jedna komise OSN (IAC, InterAcademy Council) vyšetřovala jinou komisi OSN (IPCC). Podle novináře Jamese Delingpoleho je střetem zájmu to, že vyšetřovací komisi financuje sám obviněný, totiž OSN, která je zakladatelem IPCC i IAC. Komise IAC nikoho nepotrestala. Navržené reformy jako zákaz užívání kontroverzní šedé literatury, byly v IPCC stejně ignorovány. [164]

Rozhodnutí Úřadu komisaře pro informace ve věci Svobodného přístupu k informacím (Velká Británie)[editovat | editovat zdroj]

CRU je podle zákona o poskytování informací (Freedom of information Act, FOIA) povinna zveřejnit data a důkazy, na kterých stojí jejich grafy. Protože jsou financováni z peněz daňových poplatníků. Ve dvou případech vydal Úřad komisaře pro informace (ICO) rozhodnutí o odmítnutých žádostech na základě zákona o Svobodném přístupu k informacím (FOIA).

David Holland, elektroinženýr z Northamptonu požádal Univerzitu ve východní Anglii na základě FOIA v roce 2008 o veškerou e-mailovou korespondenci Keitha Briffa, která se týká přípravy 4. hodnotící zprávy IPCC. 23. listopadu 2009, po začátku aféry, napsal stížnost komisaři ICO.[165] přímo s požadavkem na vyšetření okolností, kde Phil Jones žádá další o smazání mailů, které se týkají diskuse při přípravě AR4 s dr. Briffou.[166] Ve zprávě komisaře bylo konstatováno, že mohlo dojít k přestupku ze strany univerzity, ale s ohledem na promlčecí dobu přestupek řešit nebude.[82][166]

CRU tvořila svůj datový model CRUTEM na základě dat z pozemních měření teplot, které prováděly národní meteorologické organizace z celého světa. Tato data získala na základě formálních či neformálních důvěrných dohod, které povolovaly pouze omezené použití zdrojových dat po akademické účely a nedovolovaly jejich předání třetí osobě. Přesto cca 95 % dat klimatických dat bylo volně k dispozici již několik let před červencem 2009,[167] kdy začaly na CRU chodit nesčetné žádosti o zdrojová data a o texty důvěrných smluv od tzv. klimaskeptika Stephena McIntyre a od čtenářů tzv. „klimaskeptického“ blogu Climate Audit. Phill Jones z CRU oznámil, že byla zaslána žádost na všechny národní meteorologické organizace o povolení zveřejnění jejich dat spolu s daty britského Met Office. McIntyre namítal, že data, která jsou jemu odpírána, byla ale zaslána Peterovi Websterovi na Georgia Institute of Technologii pro přípravu společné publikace a že o stejná data požádal na základě FOIA také Jonathan A. Jones z Oxfordské univerzity a Don Keiller z Anglia Ruskin University a že obě tyto žádosti byly 11. 9. 2011 odmítnuty.[168][169][170][171][91][172] Ačkoliv některé národní meteorologické organizace daly souhlas se zveřejněním dat, další na žádost vůbec neodpověděly a Polsko a Trinidad a Tobago žádost výslovně odmítly.

V diskusi s ICO univerzita namítala, že data byla veřejně dostupná z národních meteorologických organizací a že neměla souhlas se zveřejněním zbylých dat. V rozhodnutí z 23. 6. 2011 ICO uvedla, že zahraniční data nebyla snadno přístupná a že UEA musí zveřejnit data, která spadají pod FOIA.[172] 27. července 2011 oznámila CRU, že všechna zdrojová data, která doposud nebyla volně přístupná, byla zpřístupněna a jsou volně ke stažení s výjimkou dat z Polska, která pod FOIA legislativu nespadají. Univerzita konstatovala, že zveřejněním materiálů ze zdroje, který k tomu výslovně odmítnul dát souhlas, by mohlo mít negativní důsledky pro mezinárodní vědeckou spolupráci Velké Británie.[91][92]

V září 2011 vydala ICO nové směrnice pro univerzity, které vzaly v úvahu záležitosti, které vyšly najevo s touto kauzou. Popsala výjimky, které mají chránit výzkum včetně interní výměny názorů mezi akademiky a výzkumníky, s tím že formulace názorů na vědecké otázky není předmětem externí kontroly. Konstatuje přínosy aktivního zpřístupňování informací, pokud je to ve veřejném zájmu a zveřejňování informací ze soukromých e-mailů, pokud se týkají záležitostí veřejné správy.[81]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

  • CRU údajně vytrvale odmítala žádosti o poskytnutí dat. Například když klimatolog Warwick Hughes žádal Phila Jonese o jistá data, aby je mohl překontrolovat, Jones mu odepsal: „I když WMO dá souhlas, nic vám nedám. Investovali jsme do toho 25 let života. Proč bych vám měl něco posílat, když vám jde jen o to, jak v tom hledat chyby.“[173]
  • V létě 2009 se z žádostí podle FOIA stala přímo lavina, zejména díky kanadskému tzv. „klimaskeptiku“ Stephenu McIntyrovi. CRU dostávala až 50 žádostí během jediného týdne. Jones se bránil, že smlouvy s některými státy neumožňují volně zveřejňovat jejich surová data.[168] Na žádost profesora Rogera Pielka odpověděl Jones, že má pouze upravená data a původní data nebyla archivována.[174]

Další dávka zcizených e-mailů z roku 2011[editovat | editovat zdroj]

22. 11. 2011 bylo na ruském serveru zveřejněno dalších 5 000 e-mailů, které zjevně pocházely ze stejné krádeže dat, jako e-maily zveřejněné v roce 2009. Odkazy na tento web byly rozeslány na několik tzv. „klimaskeptických“ webů [175] Zpráva, která doprovázela odkaz, odkazovala většinou na stejné záležitosti jako v roce 2009. Redaktoři britského deníku The Guardian konstatovali, že jde zjevně o snahu upoutat pozornost veřejnosti před konferencí OSN o globální změně klimatu v Durbanu o týden později.[175][176] Časopis Nature popsal tento další únik e-mailů jako „ubohé pokračování“ a konstatoval, že „si lze těžko představit někoho, kromě lidí, kteří bezvýhradně věří v konspirační teorie, koho by obsah e-mailů, i vytržených z kontextu, vůbec zajímal.[177]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Devět dnů po vypuknutí skandálu vysvětlil autor, jak přišel na výraz „Climategate“ – ačkoliv je mu přisuzováno autorství, ve skutečnosti mu ho navrhl bloger „Bulldust“ – viz Climategate: how the 'greatest scientific scandal of our generation' got its name
  2. Dle hledání na http://www.scholar.com dne 2. 2. 2014

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Climatic Research Unit e-mail hacking incident na anglické Wikipedii a Hackerzwischenfall am Klimaforschungszentrum der University of East Anglia na německé Wikipedii.
V tomto článku byly použity informace nebo části textu z článku Climatic Research Unit email controversy na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g Norfolk Constabulary. Police closes UEA investigation [online]. 2012-07-18, [cit. 2014-07-18]. Dostupné online.  
  2. „Climategate broke in November, when a cache of e-mails was hacked from a server at the Climatic Research Unit (CRU) of the University of East Anglia in Norwich, England.“ – viz Eric Pooley: The Climate War: True Believers, Power Brokers, and the Fight to Save the Earth, Hyperion Books, 2010, ISBN 1-4013-2326-X, str. 425
  3. „Most media representations of the Climategate hack linked the events to other incidents in the past, suggesting a consistent narrative frame which blames the attacks on Russian hackers...Although the Climategate material was uploaded on various servers in Turkey and Saudi Arabia before ending up in Tomsk in Siberia...“ – viz Extensive discussion about the media coverage of hacking and climategate in Karatzogianni, Athina 2010; Blame it on the Russians: Tracking the Portrayal of Russians During Cyber conflict Incidents, Digital Icons: Studies in Russian, Eurasian and Central European New Media 4, str. 128-150, ISSN: 2043-7633
  4. Bell, Larry. Who released the Climategate e-mails and why [online]. Forbes, 15. 3. 2013, [cit. 2014-06-17]. Dostupné online.  
  5. LAVELL, M.. Survey Tracks Scientists' Growing Climate Concern. U.S. News & World Report [online]. 23.4.2008 [cit. 2013-05-10]. Dostupné online.  
  6. DORAN, Peter T., Zimmerman, Maggie Kendall Examining the Scientific Consensus on Climate Change. Eos, Transactions American Geophysical Union. 2009-01-01, roč. 90, čís. 3, s. 22. Dostupné online. DOI:10.1029/2009EO030002.  
  7. ANDEREGG, William R. L.. Expert credibility in climate [online]. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America, 9. 4. 2010.  
  8. FARNSWORTH, Stephen J.; LICHTER, S. Robert. The Structure of Scientific Opinion on Climate Change. International Journal of Public Opinion Research. 27. 10. 2011. Dostupné online.  
  9. Leiserowitz, A., Maibach, E., Roser-Renouf, C., Smith, N., & Dawson, E.. Climategate, Public Opinion, and the Loss of Trust [online]. 2012, [cit. 2014-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Delingpole, James. Climategate: the final nail in the coffin of 'Anthropogenic Global Warming'? [online]. The Telegraph, 2009-11-20. Dostupné online.  
  11. Somaiya, Ravi. Third Inquiry Clears 'Climategate' Scientists of Serious Wrongdoing [online]. Newsweek, 7. 7. 2010, [cit. 2014-01-31]. Dostupné online.  
  12. Efstathiou Jr., Jim; Alex Morales. UK climate scientist steps down after email flap [online]. Bloomberg newspaper LiveMint, 2. 12. 2009, [cit. 2014-01-31]. Dostupné online.  
  13. Eilperin, Juliet."Hackers steal electronic data from top climate research center", The Washington Post, 21 November 2009. 
  14. Webster, Ben."Sceptics publish climate e-mails 'stolen from East Anglia University'", The Times, 21 November 2009. 
  15. Mooney, Chris; Kirshenbaum, Sheril. Unscientific America: How Scientific Illiteracy Threatens Our Future. [s.l.] : [s.n.], 2010. (Basic Books) ISBN 0-465-01917-X. S. xi.  
  16. Boslough, Mark. Mann bites dog: why 'climategate' was newsworthy. Skeptical Inquirer. March–April 2010.  
  17. Goldenberg, Suzanne. Fox News chief enforced climate change scepticism – leaked email. guardian.co.uk. Guardian News and Media Limited, 15 December 2010. Dostupné online.  
  18. Bell, Larry. Who released the Climategate e-mails and why [online]. Forbes, 15. 3. 2013, [cit. 2014-06-17]. Dostupné online.  
  19. Bret Baier. Fox News Reporting: Global Warming...or a lot of Hot Air? [online]. . Dostupné online.  
  20. Winter, Brian. Scientist: Leaked climate e-mails a distraction. USA Today. 25 November 2009. Dostupné online [cit. 2014-02-01].  
  21. Feldman, Stacy. Hacked climate emails called a „smear campaign“. Reuters. 2009-12-25. Dostupné online [cit. 2014-02-01].  
  22. Gordon Brown attacks 'flat-earth' climate change sceptics. guardian.co.uk. 2009-12-04. Dostupné online [cit. 2014-02-01].  
  23. Fimrite, Peter. Hacked climate e-mail rebutted by scientists. San Francisco Chronicle. 2009-12-05. Dostupné online [cit. 2014-02-01].  
  24. Carrington, Damian. IPCC vice-chair: Attacks on climate science echo tobacco industry tactics. The Guardian. 2010-10-28. Dostupné online [cit. 2014-02-01].  
  25. Henig, Jess. Newsweek''. 2009-12-10. Dostupné online [cit. 2014-02-01].  
  26. Booker, Christopher. Climate change: this is the worst scientific scandal of our generation. The Telegraph. 2009-11-28. Dostupné online.  
  27. . House of Commons Science and Technology Committee (UK) Dostupné online.  
  28. a b Independent Climate Change Review (UK) [online]. . Dostupné online.  
  29. a b International Science Assessment Panel (UK) [online]. . Dostupné online.  
  30. a b Pennsylvania State University [online]. . Dostupné online.  
  31. a b first panel [online]. . Dostupné online.  
  32. a b second panel (US) [online]. . Dostupné online.  
  33. a b United States Environmental Protection Agency (US) [online]. . Dostupné online.  
  34. a b Department of Commerce (US) [online]. . Dostupné online.  
  35. a b National Science Foundation (US) [online]. . Dostupné online.  
  36. BLACK, Richard. Global warming 'confirmed' by independent study. BBC News [online]. 2011-10-21 [cit. 2012-05-19]. Dostupné online.  
  37. Vědci v aféře Climategate nepodváděli, Země se otepluje, potvrdila studie. Novinky.cz [online]. 2011-10-21 [cit. 2012-05-19]. Dostupné online.  
  38. Information Commissioner's decision on one of the climate data FoI requests [online]. 2010-07-07. Dostupné online.  
  39. Andrew Montfort. The Climategate Inquiries. GWPF. 2010. Dostupné online.  
  40. a b c Hickman, Leo."Climate sceptics claim leaked emails are evidence of collusion among scientists", The Guardian, 20 November 2009. Ověřeno k 27 July 2010. 
  41. Eilperin, Juliet."Hackers steal electronic data from top climate research center", 21 November 2009. 
  42. Lowthorpe, Shaun."Scotland Yard call in to probe climate data leak from UEA in Norwich", Norwich Evening News, 1 December 2009. 
  43. a b c Revkin, Andrew C.."Hacked E-Mail Is New Fodder for Climate Dispute", The New York Times, 20 November 2009. Ověřeno k 27 July 2010. 
  44. a b c Arthur, Charles."Hacking into the mind of the CRU climate change hacker", The Guardian, 5 February 2010. Ověřeno k 19 April 2011. 
  45. a b c "Climate emails: were they really hacked or just sitting in cyberspace?", The Guardian, 4 February 2010. 
  46. a b "Were Russian security services behind the leak of 'Climategate' emails?", Daily Mail, 6 December 2009. 
  47. Webster, Ben."Climate e-mails were hijacked 'to sabotage summit'", The Times, 6 December 2009. Ověřeno k 26 March 2010.Archived from the original on 16 August 2011. 
  48. Webster, Ben."Sceptics publish climate emails 'stolen from East Anglia University'", The Times, 21 November 2009. Ověřeno k 27 July 2010.Archived from the original on 6 January 2010. 
  49. Greaves, Tara."Extremism fears surround Norwich email theft", Norwich Evening News, 11 January 2010. 
  50. McIntyre, Steve. Covert” Operations by East Anglia’s CRU [online]. Climateaudit, 14.7. 2011, [cit. 2014-06-17]. Dostupné online.  
  51. Gardner, Timothy."Hacked climate emails awkward, not game changer", Green Business, Mon 23 November 2009 4:07 pm EST. Ověřeno k 24 November 2009. 
  52. Flam, Faye."Penn State scientist at center of a storm", The Philadelphia Inquirer, 8 December 2009.Archived from the original on 30 December 2009. 
  53. John Costella. The Climategate Emails [online]. Lavoisier.com. Dostupné online.  
  54. Vítězslav Kremlík. Climategate česky – výběr z korespondence [online]. Klimaskeptik.cz. Dostupné online.  
  55. Kevin Trenberth. CGD's Climate Analysis Section (CAS) [online]. National Center for Atmospheric Research, 2010, [cit. 2010-10-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. a b Denial of Petitions for Reconsideration of the Endangerment and Cause or Contribute Findings for Greenhouse Gases under Section 202(a) of the Clean Air Act | Regulatory Initiatives | Climate Change [online]. United States Environmental Protection Agency, 29 September 2010, [cit. 2010-10-26]. S. 1.1.4. Dostupné online. (anglicky) 
  57. Denial of Petitions for Reconsideration of the Endangerment and Cause or Contribute Findings for Greenhouse Gases under Section 202(a) of the Clean Air Act | Regulatory Initiatives | Climate Change [online]. United States Environmental Protection Agency, 29 September 2010, [cit. 2010-10-26]. S. 1.2.2.2 Response (1–21). Dostupné online. (anglicky) 
  58. Risbey, James S.; Stephan Lewandowsky, Clothilde Langlais, Didier P. Monselesan, Terence J. O’Kane, Naomi Oreskes(2014-07-20).  "Well-estimated global surface warming in climate projections selected for ENSO phase". Nature Climate Change. doi:10.1038/nclimate2310. ISSN 1758-6798 1758-678X, 1758-6798. 
  59. Mann, Michael E.; Raymond S. Bradley, Malcolm K. Hughes(1998).  "Global-scale temperature patterns and climate forcing over the past six centuries". Nature 392 (6678): 779–787. 
  60. a b c Pearce, Fred."Part two: How the 'climategate' scandal is bogus and based on climate sceptics' lies", 9 February 2010. Ověřeno k 20 March 2010. 
  61. a b John Tierney: E-Mail Fracas Shows Peril of Trying to Spin Science
  62. BRIFFA, K. R., Schweingruber, F. H.; Jones, P. D.; Osborn, T. J.; Harris, I. C.; Shiyatov, S. G.; Vaganov, E. A.; Grudd, H. Trees tell of past climates: but are they speaking less clearly today?. Philosophical Transactions of the Royal Society B: Biological Sciences. 1998-01-29, roč. 353, čís. 1365, s. 65–73. DOI:10.1098/rstb.1998.0191.  
  63. a b D'ARRIGO, Rosanne, Wilson, Rob; Liepert, Beate; Cherubini, Paolo On the ‘Divergence Problem’ in Northern Forests: A review of the tree-ring evidence and possible causes. Global and Planetary Change. 2008-02-01, roč. 60, čís. 3-4, s. 289–305. DOI:10.1016/j.gloplacha.2007.03.004.  
  64. BRIENEN, Roel J. W., Gloor, Emanuel; Zuidema, Pieter A. Detecting evidence for CO2 fertilization from tree ring studies: The potential role of sampling biases. Global Biogeochemical Cycles. 2012-03-01, roč. 26, čís. 1, s. n/a–n/a. DOI:10.1029/2011GB004143.  
  65. TAUBES, G.. Is a Warmer Climate Wilting The Forests of the North?. Science. 1995-03-17, roč. 267, čís. 5204, s. 1595–1595. DOI:10.1126/science.267.5204.1595.  
  66. JACOBY, Gordon C., D'Arrigo, Rosanne D. Tree ring width and density evidence of climatic and potential forest change in Alaska. Global Biogeochemical Cycles. 1995-06-01, roč. 9, čís. 2, s. 227–234. DOI:10.1029/95GB00321.  
  67. BRIFFA, K. R., F. H. Schweingruber, P. D. Jones, T. J. Osborn, S. G. Shiyatov, E. A. Vaganov Nature. 1998-02-12, roč. 391, čís. 6668, s. 678–682. DOI:10.1038/35596.  
  68. POLACH, Roman. Mýty a fakta o globálním oteplování – díl III. – „ClimateGate“ [online]. 2010-01-15. Dostupné online.  
  69. a b Randerson, James."Climate researchers 'secrecy' criticised – but MPs say science remains intact", 31 March 2010. Ověřeno k 26 July 2010. 
  70. a b FOLEY, Henry C., Alan W. Scaroni and Candice A. Yekel RA-10 Inquiry Report: Concerning the Allegations of Research Misconduct Against Dr. Michael E. Mann, Department of Meteorology, College of Earth and Mineral Sciences, The Pennsylvania State University [online]. The Pennsylvania State University, 3 February 2010, [cit. 2010-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  71. IPCC AR4 WG1, Kap. 6.6
  72. MANN, M. E., Zhang, Z.; Hughes, M. K.; Bradley, R. S.; Miller, S. K.; Rutherford, S.; Ni, F. Proxy-based reconstructions of hemispheric and global surface temperature variations over the past two millennia. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2008-09-02, roč. 105, čís. 36, s. 13252–13257. DOI:10.1073/pnas.0805721105.  
  73. a b Pearce, Fred(2010). The climate files: the battle for the truth about global warming. Guardian Books, 54. 
  74. FRANK, David, Esper, Jan; Zorita, Eduardo; Wilson, Rob A noodle, hockey stick, and spaghetti plate: a perspective on high-resolution paleoclimatology. Wiley Interdisciplinary Reviews: Climate Change. 2010-07-01, roč. 1, čís. 4, s. 507–516. DOI:10.1002/wcc.53.  
  75. IPCC AR4 WG1, Kap. 6.6
  76. MANN, M. E., Zhang, Z.; Hughes, M. K.; Bradley, R. S.; Miller, S. K.; Rutherford, S.; Ni, F. Proxy-based reconstructions of hemispheric and global surface temperature variations over the past two millennia. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2008-09-02, roč. 105, čís. 36, s. 13252–13257. DOI:10.1073/pnas.0805721105.  
  77. MANN, M. E., Zhang, Z.; Rutherford, S.; Bradley, R. S.; Hughes, M. K.; Shindell, D.; Ammann, C.; Faluvegi, G.; Ni, F. Global Signatures and Dynamical Origins of the Little Ice Age and Medieval Climate Anomaly. Science. 2009-11-26, roč. 326, čís. 5957, s. 1256–1260. DOI:10.1126/science.1177303.  
  78. Kremlík, Vítězslav. O zlomené hokejce [online]. . Dostupné online.  
  79. např. . Dostupné online.  
  80. GRINSTED, Aslak, Moore, J. C.; Jevrejeva, S. Reconstructing sea level from paleo and projected temperatures 200 to 2100 ad. Climate Dynamics. 2009-01-06, roč. 34, čís. 4, s. 461–472. DOI:10.1007/s00382-008-0507-2.  
  81. a b ICO issues FoI guidance for universities : Guardian Government Computing : Guardian Professional [online]. The Guardian, 26 September 2011, [cit. 2011-12-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  82. a b The disclosure of climate data from the Climatic Research Unit at the University of East Anglia [online]. Parliament of the United Kingdom, 31 March 2010. S. 28–31. Dostupné online. (anglicky) 
  83. Leiserowitz, A. A.; E. W. Maibach, C. Roser-Renouf, N. Smith, E. Dawson(2013-06-01).  "Climategate, Public Opinion, and the Loss of Trust". American Behavioral Scientist 57 (6): 818–837. doi:10.1177/0002764212458272. ISSN 1552-3381 0002-7642, 1552-3381. 
  84. Grundmann, R.(2012-04-23).  "Climategate and The Scientific Ethos". Science, Technology & Human Values. doi:10.1177/0162243911432318. ISSN 1552-8251 0162-2439, 1552-8251. 
  85. Kenall, Amye; Simon Harold, Christopher Foote(2014).  "An open future for ecological and evolutionary data?". BMC Ecology 14 (1): 10. doi:10.1186/1472-6785-14-10. ISSN 1472-6785. 
  86. Orlowski, Andrew. Info commissioner finds saintly CRU crew guilty [online]. The Register, 8.7.2010, [cit. 2014-06-17]. Dostupné online.  
  87. KITRICK, Ross. Defects in key climate data are uncovered. Financial Post. 2009-10-01. Dostupné online.  
  88. MCINTYRE, Stephen. YAD06 – The most influential tree in the world. Climate Audit. 2009-09-30. Dostupné online.  
  89. Briffa, Keith R.; Thomas M. Melvin(2009).  "Examining the validity of the published RCS Yamal tree-ring chronology". Unpublished report. University of East Anglia, Norwich. http://www. cru. uea. ac. uk/cru/people/briffa/yamal2009. 
  90. Is Keith Briffa the Climategate Whistleblower? [online]. 2009-12-09. Dostupné online.  
  91. a b c BLACK, Richard. Climate unit releases virtually all remaining data [online]. BBC News, 27 July 2011, [cit. 2011-08-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  92. a b Climate data released – University of East Anglia (UEA) [online]. [cit. 2011-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  93. SOON, W, Baliunas, S Proxy climatic and environmental changes of the past 1000 years. Climate Research. 2003-01-01, roč. 23, s. 89–110. DOI:10.3354/cr023089.  
  94. Revkin, Andrew C.."Politics Reasserts Itself in the Debate Over Climate Change and Its Hazards", New York Times, August 5, 2003. Ověřeno k 2011-03-06. 
  95. James M. Inhofe. James M. Inhofe – U. S. Senator – Oklahoma [online]. James M. Inhofe, July 28, 2003, [cit. 2011-03-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  96. von Storch, Hans(4 August 2003).  "Editorial Climate Research 28.7.2003 (unpublished)"(PDF). Climate Research. 
  97. Cauchi, Stephen."Global warming: a load of hot air?", The Age, 2004-01-17. 
  98. Freedman, Andrew."Science historian reacts to hacked climate e-mails", The Washington Post, 23 November 2009. 
  99. Hickman, Leo."Climate change champion and sceptic both call for inquiry into leaked emails", 23 November 2009. Ověřeno k 25 November 2009. 
  100. GLEICK, P. H. at al.. Climate Change and the Integrity of Science. Science. 2010-05-06, roč. 328, čís. 5979, s. 689–690. DOI:10.1126/science.328.5979.689.  
  101. BORENSTEIN, Seth. Business & Technology : Obama science advisers grilled over hacked e-mails [online]. Seattle Times Newspaper, 3 December 2009, [cit. 2012-12-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  102. Pielke Jr., Roger.(2010). The Climate Fix: What Scientists and Politicians Won't Tell You About Global Warming. Basic Books, 194. ISBN 0-465-02052-6. 
  103. Fahrenthold, David A.(5 December 2010).  "In emails, science of warming is hot debate". 
  104. Johnson, Keith(23 November 2009).  "Climate Emails Stoke Debate". 
  105. Climatologists under pressure. Nature. 2009-12-03, roč. 462, čís. 7273, s. 545–545. DOI:10.1038/462545a.  
  106. Moore, Matthew."Climate change scientists face calls for public inquiry over data manipulation claims", The Daily Telegraph, 24 November 2009. Ověřeno k 8 January 2010.Archived from the original on 8 January 2010. 
  107. Climategate [online]. FactCheck.org, 10 December 2009, corrected 22 December 2009, [cit. 2010-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  108. EDITORIAL. Climate of fear. Nature. 2009-03-11. Dostupné online.  
  109. a b Ravillious, Kate."Hacked email climate scientists receive death threats", The Guardian, 8 December 2009. 
  110. Richard Girling url=http://www.timesonline.co.uk/tol/news/environment/article7017905.ece. The leak was bad. Then came the death threats. The Sunday Times. 2010-02-17.  
  111. McCrae, Fiona."Professor in climate change scandal helps police with enquiries while researchers call for him to be banned", The Daily Mail, 2 December 2009. 
  112. „I passed the threats on to Norfolk police who said they didn’t fulfil the criteria for death threats.“ Interview published at Spalding (UK) Guardian, „Top climate professor in Spalding for talk“, Thursday 3 February 2011. Archived copy available at Highbeam.com. Retrieved 9 May 2011, registration required.
  113. O'Neill, Margot."The ugly side of climate politics", The Drum, ABC, 8 December 2009. 
  114. Jackman, Tom."U.Va. wins key ruling in Prince William global warming-FOIA case involving Michael Mann", The Washington Post, 18 September 2012. Ověřeno k 18 September 2012. 
  115. EBEL, Myron. Alarmist scientists plan a snow job. [online]. 5 March 2010. Dostupné online.  
  116. LINDZEN, Richard. Climate of fear.. Wall Street Journal. 2006-04-12. Dostupné online.  
  117. MONBIOT, George. Global warming rigged? Here's the email I'd need to see. The Guardian. 2009-11-23. Dostupné online.  
  118. Jowit, J. Sharp decline in public's belief in climate threat, British poll reveals. The Guardian. 2010-02-23. Dostupné online.  
  119. LEISEROWITZ, A. A., Maibach, E. W.; Roser-Renouf, C.; Smith, N.; Dawson, E. Climategate, Public Opinion, and the Loss of Trust. American Behavioral Scientist. 2012-09-13, roč. 57, čís. 6, s. 818–837. DOI:10.1177/0002764212458272.  
  120. Nisbet, M.. „ClimateGate“: A catchphrase that instantly flips the frame on climate scientists [online]. . Dostupné online.  
  121. NERLICH, Brigitte. 'Climategate': Paradoxical Metaphors and Political Paralysis. Environmental Values. 2010-11-01, roč. 19, čís. 4, s. 419–442. Dostupné online [cit. 2014-02-14]. DOI:10.3197/096327110X531543.  
  122. Crichton, Michael. Environmentalism as a religion. Remarks to the Commonwealth club. San Francisco [online]. Science and Public Policy, 15.9.2003, [cit. 2014-06-17]. Dostupné online.  
  123. Hickman, Leo."Climate scientist at centre of leaked email row dismisses conspiracy claims", The Guardian, 24 November 2009. Ověřeno k 27 July 2010. 
  124. Science and Technology Committee Announcement: The Disclosure of Climate Data from the Climatic Research Unit at the University of East Anglia [online]. 22 January 2010, [cit. 2010-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  125. House of Commons. announcement [online]. . Dostupné online.  
  126. House of Commons. Report on The disclosure of climate data from the Climatic Research Unit at the University of East Anglia [online]. 2010-04-31. Dostupné online.  
  127. Science and Technology – Memoranda [online]. House of Commons, [cit. 2010-02-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  128. Official Shorthand Writers to the Houses of Parliament. House of Commons Science and Technology Select Committee, Session 2009–10: Uncorrected oral evidence, 1 March 2010, „The disclosure of climate data from the Climatic Research Unit at the University of East Anglia“, HC 387-i. Uploaded on 3 March 2010 [online]. UK Parliament website, 31 March 2010, [cit. 2010-03-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  129. a b Satter, Raphael G.."'Climategate' inquiry largely clears scientists", 30 March 2010. Ověřeno k 17 June 2010. 
  130. The disclosure of climate data from the Climatic Research Unit at the University of East Anglia [online]. Parliament of the United Kingdom, 31 March 2010. S. 52–54. The committee's report was not unanimous; Labour MP Graham Stringer voted against several of its recommendations including an amendment by Evan Harris declaring that Dr Jones' scientific reputation remained intact.. Dostupné online. (anglicky) 
  131. a b OXBURGH, Ron, Huw Davies, Kerry Emanuel, Lisa Graumlich, David Hand, Herbert Huppert, Michael Kelly Report of the International Panel set up by the University of East Anglia to examine the research of the Climatic Research Unit [PDF]. University of East Anglia, 14 April 2010, [cit. 2010-04-27]. Submitted to the University 12 April 2010, with Addendum to report, 19 April 2010. Dostupné online. (anglicky) 
  132. ORLOWSKI, Andrew. Oops: Chief Climategate investigator failed to declare eco directorship. The Register. 2010-03-24. Dostupné online.  
  133. Lawrence Solomon: Reopen Climategate hearings, says UK parliamentarian [online]. . Dostupné online.  
  134. Broder, John M.."Climatologist Leaves Post in Inquiry Over email Leaks", 1 December 2009. Ověřeno k 27 July 2010. 
  135. University Reviewing Recent Reports on Climate Information [online]. College of Earth and Mineral Sciences, Pennsylvania State University, [cit. 2009-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  136. Genaro C. Armas, Associated Press."Penn St. prof. welcomes climate change scrutiny", Google, 3 December 2009. Ověřeno k 6 December 2009.Archived from the original on 6 December 2009. 
  137. KINTISCH, Eli. Climate Scientist Mann Partially Absolved by Penn State – ScienceInsider [online]. Science (journal), 3 February 2010, [cit. 2012-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  138. Final Investigation Report Involving Dr. Michael E. Mann [online]. The Pennsylvania State University, 4 June 2010, [cit. 2010-07-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  139. KINTISCH, Eli. Michael Mann Exonerated as Penn State Inquiry Finds 'No Substance' To Allegations – ScienceInsider [online]. Science (journal), 1 July 2010, [cit. 2012-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  140. Warner, Frank."Penn State climate professor: 'I'm a skeptic'", The Morning Call, 3 January 2010. Ověřeno k 28 March 2010. 
  141. Breaking: Penn State inquiry finds no evidence for allegations against Michael Mann [online]. . Dostupné online.  
  142. Morano, Marc. Penn State investigation cited Mann’s level of success… [online]. ClimateDepot, 7.2.2010, [cit. 2014-06-17]. Dostupné online.  
  143. Steyn, Mark. Football and hockey [online]. National Review, 15.7.2012, [cit. 2014-06-17]. Dostupné online.  
  144. Penn State President Fired [online]. . Dostupné online.  
  145. Vítězslav Kremlík. Rektor, který kryl Climategate, dostal vyhazov [online]. 2011-11-15. Dostupné online.  
  146. Mann exonerated by PSU inquiry: “No substance to the allegation” [online]. . Dostupné online.  
  147. The Independent Climate Change Email Review – an independent review funded by the UEA, chaired by Sir Muir Russell [online]. . Dostupné online.  
  148. a b Gillis, Justin."British Panel Clears Climate Scientists", The New York Times, 7 July 2010. Ověřeno k 27 July 2010. 
  149. a b Adam, David."'Climategate' review clears scientists of dishonesty over data", 7 July 2010. Ověřeno k 7 July 2010. 
  150. Adam, David."'Climategate' review clears scientists of dishonesty over data", The Guardian, 7 July 2010. Ověřeno k 11 July 2010. 
  151. The Independent Climate Change Email Review [online]. 7 July 2010, [cit. 2010-07-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  152. GEMAN, Ben. EPA rejects 'Climate-gate' bid to scuttle carbon rules – The Hill's E2-Wire [online]. The Hill (newspaper), 29 July 2010, [cit. 2011-09-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  153. "Scientists' 'Climategate' e-mails 'just discussions'", BBC News, 6 August 2010. Ověřeno k 16 September 2011. 
  154. Denial of Petitions for Reconsideration of the Endangerment and Cause or Contribute Findings for Greenhouse Gases under Section 202(a) of the Clean Air Act / Regulatory Initiatives / Climate Change / U. S. EPA [online]. Environmental Protection Agency, updated on 14 April 2011, [cit. 2011-09-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  155. Myths vs. Facts: Denial of Petitions for Reconsideration of the Endangerment and Cause or Contribute Findings for Greenhouse Gases under Section 202(a) of the Clean Air Act / Regulatory Initiatives / Climate Change / U. S. EPA [online]. Environmental Protection Agency, updated on 14 April 2011, [cit. 2011-09-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  156. EPA. 07/29/2010: EPA Rejects Claims of Flawed Climate Science [online]. EPA Newsroom, 29 July 2010, [cit. 2011-09-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  157. Procedural Review of EPA’s Greenhouse Gases Endangerment Finding Data Quality Processes. Report No. 11-P-0702 [online]. U.S. EPA Office of Inspector General , 26.9.2011, [cit. 2014-06-17]. Dostupné online.  
  158. "U. S. scientists cleared in 'climategate' – Technology & Science", CBC News, 24 February 2011. Ověřeno k 3 January 2012. 
  159. ZINSER, Todd J.. Examination of issues related to internet posting of emails from Climatic Research Unit [pdf]. Office of the Inspector General of the United States Department of Commerce, 18 February 2011, [cit. 2012-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  160. National Science Foundation Office of Inspector General. Case Number: A09120086 [online]. . [httpu://www.science20.com/uploads/1770191916-429173860.pdf Dostupné online.]  
  161. Efstathiou Jr., Jim."Climate-Change Scientist Cleared in Closing of U. S. Data-Altering Inquiry", Bloomberg, 22 August 2011. Ověřeno k 3 January 2012. 
  162. Climate scientist cleared of research misconduct [online]. physicsworld.com, A website from the Institute of Physics, 30 August 2011, [cit. 2012-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  163. Mann's critics not appeased by NSF investigation, extend unfounded "whitewash" accusations to NSF itself [online]. Scholars and Rogues , 15.9. 2011, [cit. 2014-06-17]. Dostupné online.  
  164. DELINGPOLE, James. Herod orders top UN scientists to investigate mysterious infant slaughter in Judaea [online]. 2010-03-11. Dostupné online.  
  165. Press Association."University of East Anglia rejects lost climate data claims", 25 February 2010. Ověřeno k 26 February 2010. 
  166. a b Freedom of Information Act 2000 (Section 50) / Environmental Information Regulations 2004 Decision Notice, Reference: FER0238017 [online]. Information Commissioner's Office, 7 July 2010, [cit. 2010-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  167. CRU update 2 [online]. University of East Anglia (UEA), 24 November 2009, [cit. 2011-08-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  168. a b HEFFERNAN, Olive. Climate data spat intensifies. Nature. 2009-08-13, roč. 460, čís. 7257, s. 787–787. DOI:10.1038/460787a.  
  169. HEFFERNAN, Olive. Climate Feedback: McIntyre versus Jones: climate data row escalates [online]. Nature, 12 August 2009, [cit. 2011-08-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  170. Pearce 2010, pp. 143–156
  171. CRU Data Availability [online]. Climatic Research Unit, [cit. 2012-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  172. a b Freedom of Information Act 2000 (Section 50) Environmental Information Regulations 2004 Decision Notice [PDF]. ICO, 23 June 2011, [cit. 2011-08-15]. Dostupné online. (anglicky)  FOI request made 24 July 2009, refused by UEA 14 August 2009.
    Freedom of Information Act 2000 (Section 50) Environmental Information Regulations 2004 Decision Notice [PDF]. ICO, 23 June 2011, [cit. 2011-08-15]. Dostupné online. (anglicky)  FOI request made 14 August 2009, refused by UEA 11 September 2009.
  173. MCINTYRE, Stephen. We have 25 years invested in this work. Climate Audit. 2005-10-15. Dostupné online.  
  174. MICHAELS, Patrick. Dog Ate Global Warming. CATO Institute. 2009-09-23. Dostupné online.  
  175. a b Jowit, Juliette."Climate scientists defend work in wake of new leak of hacked emails", London:guardian.co.uk, 23 November 2011. Ověřeno k 2 December 2011. 
  176. Lean, Geoffrey."Climategate II: the scientists fight back", 25 November 2011. Ověřeno k 2 December 2011. 
  177. A poor sequel. Nature. 2011-11-30, roč. 480, čís. 7375, s. 6–6. DOI:10.1038/480006a.  

Další čtení[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]