Ludvík Salvátor Toskánský
| Ludvík Salvátor | |
|---|---|
 Ludvík Salvátor | |
| Narození | 4. srpna 1847 Florencie .svg){kind=small} Toskánské velkovévodství |
| Úmrtí | 12. října 1915 (ve věku 68 let) Brandýs nad Labem  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Císařská hrobka ve Vídni |
| Povolání | entomolog, spisovatel, umělec, politik, důstojník, vědec, etnograf a překladatel |
| Rodiče | Leopold II. Toskánský[1] a Marie Antonie Sicilská[1] |
| Rod | habsbursko-lotrinská dynastie |
| Příbuzní | Augusta Ferdinanda Toskánská, Marie Izabela Toskánská, Karolína Toskánská, Jan Salvátor Toskánský, Karel Salvátor Rakousko-Toskánský, Ferdinand IV. Toskánský, Marie Luisa Toskánská a Maria Maxmiliána Toskánská[2] (sourozenci) |
| Funkce | člen Panské sněmovny (od 1871) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ludvík Salvátor (4. srpna 1847 Florencie – 12. října 1915 Brandýs nad Labem[3]) byl toskánský princ a rakouský arcivévoda, cestovatel, etnograf, geograf a spisovatel.
Ludvík Salvátor byl uznávaným přírodovědcem, za svou práci získal celou řadu mezinárodních ocenění a byl členem významných evropských vědeckých společností. Byl čestným členem císařské Akademie věd ve Vídni, rytířem řádu zlatého rouna a rakouských řádů sv. Železné koruny.
V polabském Přerově nad Labem založil po roce 1895 jedno z prvních etnografických muzeí v Evropě.
Původ[editovat | editovat zdroj]
Ludvík Salvátor pocházel z pobočné větve habsbursko-lotrinského rodu vládnoucího v Toskánském velkovévodství mezi léty 1737 do 1859. Byl čtvrtým synem velkovévody toskánského Leopolda II. z jeho druhého manželství s Marií Antonií Neapolskou. Narodil se ve Florencii v rezidenci Palazzo Pitti 4. 8. 1847. Ve věku dvanácti let byl nucen s rodiči a sourozenci uprchnout z Toskánska, protože sjednocená Itálie dosud vládnoucí neitalskou dynastii svrhla.
Čechy[editovat | editovat zdroj]
Rodina našla ochranu u císaře Františka Josefa I. a usadila se v Čechách v roce 1859 na rodovém panství v Ostrově nad Ohří. Roku 1860 obdržel Ludvíkův otec Leopold II. od císaře doménu Brandýs nad Labem a Přerov nad Labem, které od roku 1870 až do své smrti v roce 1915 spravoval Ludvík Salvátor, a po něm do československého konfiskátu panství roku 1918 poslední rakouský císař Karel. Ludvíkův otec Leopold setrval na zámku v Ostrově nad Ohří a ve své rezidenci v Římě, kde také zemřel.
Po vypuknutí první světové války byl Ludvík Salvátor již těžce nemocen, přesto musel uposlechnout rozkazu císaře Františka Josefa I. a se svou družinou příslušníků různých národů na zámku v Brandýse nad Labem být ve vojenské pohotovosti. S věkem a následky vlhkého počasí se v posledních třech letech zhoršil jeho zdravotní stav (trpěl nemocí elefantiasis, lidově pojmenované sloní noha) a 12. října 1915 zemřel. Po skromném pohřbu na městském hřbitově v Brandýse nad Labem bylo o tři roky později jeho tělo přeneseno do Kapucínské hrobky Habsburků ve Vídni.
Ludvík Salvátor po sobě zanechal pravděpodobně pár nemanželských dětí (které se ale nikdy nepřihlásily o podíl na dědictví), neměl však legitimního dědice. Brandýské panství přešlo automaticky v roce 1915 na posledního rakouského císaře Karla I.. Brandýský zámek a veškerý další movitý majetek Ludvík Salvátor odkázal svému v Brandýse žijícímu komorníkovi Antoniu Vivesovi y Comes. Závěť byla uložena na Mallorce, nemohla být v celém rozsahu vykonána, Vives měl její kopii a odnesl si osobně určitou mobilní část pozůstalosti, v plném rozsahu se o svá práva přihlásili po Vivesově smrti (+1918) až jeho dědici, tj. synové. Ti se však již k majetku nedostali, protože po 28. říjnu 1918 přešel majetek habsburského rodu do vlastnictví nově vzniklé Československé republiky.
Vzdělání a vědecká práce[editovat | editovat zdroj]
O přírodní vědy se Ludvík Salvátor zajímal od dětství. Se svým rodinným učitelem hrabětem Sforou se zaměřil především na přírodní vědy, a to botaniku a zoologii. Na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze studoval filozofii, byl mimořádně jazykově nadaný, ke konci života hovořil plynně 14 jazyky včetně latiny, katalánštiny, arabštiny a češtiny. Na vysoké úrovni se zabýval také kreslením a malířstvím. Studoval na vídeňském Theresianu a především na pražské univerzitě zoologii, botaniku a mineralogii.
Ludvík Salvátor napsal přes 50 vědeckých knih, ve kterých publikoval informace o přírodních poměrech, povětrnostních podmínkách, floře, fauně, kultuře a obyvatelích navštívených zemí.
Na svém panství v polabském Přerově nad Labem založil po roce 1895 jedno z prvních etnografických muzeí v Evropě. Při jeho budování se inspiroval Staročeskou chalupou, která byla jednou z hlavních atrakcí pražské Jubilejní zemské výstavy z roku 1891. Na tuto tradici navázal v roce 1967 skanzen Polabského národopisného muzea.
Jeho spisovatelská a odborná činnost byla odměněna čestným členstvím v císařské Rakouské akademii věd ve Vídni, uctíván byl i na půdě české Akademie věd a získal mimo jiná ocenění i čestné medaile australské a španělské geografické společnosti a byl čestným občanem města Palma de Mallorca.
Cestovatelství[editovat | editovat zdroj]
Ludvík Salvátor patřil k nejzcestovalejším lidem své doby. Nejčastějšími cíli jeho cest byly ostrovy ve Středozemním a Jaderském moři, doplul však také mj. do Severního moře, Jižní Ameriky, do Tasmánie, na Nový Zéland a do Austrálie. Většinu svých zámořských výprav uskutečnil na vlastní parní jachtě Nixe I, kterou sám kormidloval. V rámci plavby z výstavy v australském Melbourne v roce 1883 arcivévoda obeplul zeměkouli. Stalo se to tak, že počasí nedovolovalo přímou plavbu do Evropy a proto zvolil východní cestu přes Tichý oceán a Ameriku. O této výpravě pojednává lodní deník Um die Welt, ohne zu wollen.
Během svých plaveb pouze jednou ztroskotal. Stalo se to v roce 1894 u mysu Caxin nedaleko Alžíru. Při této nehodě byla zničena loď Nixe I, další výpravy Ludvík Salvátor podnikal s plavidlem nazvaným Nixe II.[4] O katastrofě lodi Nixe I pojednává kniha Schiffbruch oder Ein Sommernachtstraum.
Cestopisy[editovat | editovat zdroj]
S výpravami souvisí Ludvíkova spisovatelská činnost. Publikoval desítky cestopisů, které popisovaly průběh výprav jeho družiny. Text každé publikace byl doplněn četnými nákresy a mapami. Za autorova života tyto cestopisy vycházely v omezením nákladu, díky čemuž se dnes jedná o sběratelské unikáty. Ludvík Salvátor řadu svých knih publikoval pod pseudonymem Ludwig Neudorf.
Stěžejní dílo:
- Die Serben an der Adria. Ihre Typen und Trachten - vydáno v Lipsku 1870-1878 - autorovy akvarely převedli do rytin čeští umělci Emil Lauffer, Quido Mánes a Petr Maixner.
- Die Balearen in Wort und Bild - vydáno v Lipsku 1869-1891 - sedmisvazkové dílo o Baleárských ostrovech
- I. Die alten Pityusen (Ibiza, Formentera)
- II.-VII. Mallorca. Menorca. Die eigentlichen Balearen
- Las Baleares - 1887-1895 - dvojsvazkové španělské vydání
- Las Baleares - 1897 - zestručněné španělské vydání
Další knihy:
- Der Golf von Buccarri-Porto Ré - 1871
- Der Djebel Esdnum - 1873
- Levkosia, die Hauptstadt vom Cypern - Praha 1873
- Eine Yachtreise in die Syrten - 1874 (druhé vydání pod názvem Eine Yachtreise na den Küsten von Tripolitainen und Tunesien - 1890)
- Einige Worte über die Kaymenen - 1875
- Eine Spazierfahrt im Golfe von Korinth - Praha 1876
- Los Angeles in Südkalifornien. Eine Blume aus dem Goldenen Lande - 1876, 1885
- Die Karawanenstrasse von Ägypten nach Syrien - Praha 1879 (vyšlo také česky pod názvem Karavanská cesta z Egypta do Syrie v překladu samotného arcivévody - Praha 1885)
- Bizerta und seine Zukunft - 1881
- Hobarttown, die Hauptstadt von Tasmanien, oder eine Sommerfrische in den Antipoden - Praha 1886
- Lose Blätter aus Abbazia - 1886
- Paxos und Antipaxos - 1889
- Helgoland - 1890
- Die Liparischen Inseln - Praha 1893-1896
- I. Vulcano
- II. Salina
- III. Lipari
- IV. Panaria
- V. Filicuri
- VI. Alicuri
- VII.-VIII. Stromboli
- Schiffbruch oder Ein Sommernachtstraum - 1894
- Die Balearen - 7. část Woerlova díla Spanien in Wort und Bild - Lipsko 1894
- Um die Welt, ohne zu wollen - 1883-1894
- Columbretes - 1895
- Rondayes de Mallorca - 1895 (také německé vydání Märchen aus Mallorca - 1896)
- Cannosa - 1897
- Alboran - 1898
- Ustica - 1898
- Bougie, die Perle Nordafrikas - 1899
- Catalina Homar - Praha, po roce 1899 (obsahuje vyprávění o vztahu s touto mallorskou ženou)
(Zdroj končí bibliografii v roce 1900, díla z pozdějších let chybí)
Ludvík Salvátor kromě už zmíněných českých výtvarníků Emila Lauffera, Quida Mánesa a Petra Maixnera při vydávání knih s oblibou spolupracoval s dalšími českými umělci - mj. krajináři Bedřichem Havránkem a Karlem Liebscherem, rytci J. Hrabětem, J. Jassem, J. Šimáněm, V. Márou a dalšími.
Život na Mallorce[editovat | editovat zdroj]
Nejoblíbenějším místem jeho pobytu se v poslední třetině 19. století stalo město Palma na ostrově Mallorca. Sbíral místní pohádky a pověsti, které vydal knižně v roce 1896. Na Mallorce vlastnil celkem 17 nemovitostí. Arcivévodovo mallorské panství se nazývalo Miramar a rozkládalo se na ploše větší než deset kilometrů čtverečních, ale komplex nemovitostí Miramar byl finančně nesoběstačný a byl dotován z výnosu brandýského a přerovského velkostatku. Ludvík Salvátor si na Mallorce plnil své dětské sny, vydal nařízení, že se na jeho pozemcích nesmí kácet stromy, nařídil obnovit zničené cesty, nechal v kopcích budovat vyhlídky a každé zvíře na jeho pozemcích mělo sejít ze světa jen přirozenou smrtí. Během I. světové války se arcivévodova finanční situace začala horšit, panství v Čechách vynášelo méně a zaměstnancům na Miramaru nebyla vyplácena mzda. Panství na Mallorce se ocitlo v úpadku, ale toho se již arcivévoda Ludvík Salvátor nedožil, jelikož v roce 1915 zemřel.
Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]
Přestože Ludvík Salvátor nepatřil mezi příznivce války (a obecně všech povinností spojených s faktem, že byl arcivévodou), byl kvůli svému původu plukovníkem rakouské armády. Velel 58. haličskému pěšímu pluku se sídlem ve Stanislavi (dnešní západoukrajinský Ivano-Frankivsk). Štáb pluku byl umístěn v Přemyšlu, dorozumívacím jazykem byla rusínština.
Osobní život[editovat | editovat zdroj]
V roce 1867 ho potkalo neštěstí, když jeho životní láska arcivévodkyně Matylda Marie Rakouská zemřela na následky popálení v 18 letech. Ludvík a Matylda nebyli zasnoubeni, ale i přesto se Ludvík Salvátor už neoženil. Udržoval však postupně kontakty s několika ženami (především původních obyvatelek Mallorky). K dlouhodobým přítelkyním Ludvíka Salvátora patřila třeba Italka Antonie Lancerotto, která vstoupila do arcivévodových služeb jako dvanáctiletá a postupem času se stala jeho důvěrnicí a milenkou, nebo Catalina Homar, kterou Ludvík opustil patrně pro její onemocnění, zemřela v 36 letech na lepru. Současníci arcivévody Ludvíka Salvátora však poukazovali na to, že arcivévoda ctí stejně krásu žen jako mužů [5]. Ludvík Salvátor pravděpodobně byl bisexuál, rád se obklopoval mladými a hezkými muži. Jeho nejbližším přítelem byl např. od roku 1871 osmnáctiletý, inteligentní a „klasicky krásný“ Vladislav Výborný z Kutné Hory [6]. Zvláštní vztah mezi oběma muži trval šest let, až do předčasné smrti Vladislava Výborného, který zemřel v ulicích Palmy na sluneční úpal. Arcivévoda nechal tělo mrtvého přítele nabalzamovat, převézt do Kutné Hory a tam mu dal vybudovat bohatě vybavenou hřbitovní kapli.
Pozůstalost[editovat | editovat zdroj]
Umělecké, archeologické a přírodovědné sbírky zámeckého muzea a osobní předměty Ludvíka Salvátora i jeho rodiny byly zkonfiskovány Československem roku 1918 jako habsburský majetek, a postupně rozděleny mezi Národní muzeum v Praze a Regionální muzeum v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi, část soch a obrazů se dostala do depozitářů NPÚ na zámku Konopiště. V roce 2016 se z výběru uměleckých sbírek uskutečnila výstava Toskánští Habsburkové a Ostrovské panství 1808-1918"[7] na radnici v Ostrově nad Ohří.
Archiv toskánských Habsburků[editovat | editovat zdroj]
Archiv toskánských Habsburků je dnes uložen ve třech fondech:
- Národní archiv, který sídlí v Praze na Chodovci.
- Státní oblastní archiv v Praze, fond Velkostatek Brandýs nad Labem
- Archivio Stato ve Florencii
Zajímavost[editovat | editovat zdroj]
Ludvík Salvátor byl dobrým známým francouzského spisovatele Julese Verna. Ten na základě Ludvíkových životních příběhů zpracoval literární postavu Matyáše Sandorfa – nového hraběte Monte Christa.
Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Mader, Brigita a kolektiv autorů: Ludvík Salvátor, vědec a cestovatel, zpráva o životě a díle rakouského arcivévody a toskánského prince se zvláštním zřetelem k městu Brandýsu nad Labem–Staré Boleslavi. Brandýs nad Labem–Stará Boleslav 2005.
- P. de Montaner, Helga von Schwendinger und Dalibor Ciak (eds):Von Florenz nach Mallorca über Prag. Erzherzog Ludwig Salvator. Palma de Mallorca 2015
- Ottův slovník naučný, díl XVI., Praha 1900, s. 431-432.
- Jaroslav Čechura, Milan Hlavačka, Marie Koldinská: Příbuzní českých králů. Nakladatelství Akropolis 1999, ISBN 80-85770-83-0
- Ludvík Salvátor Toskánský, vědec a cestovatel, v roce 170. výročí narození, sborník z vědecké konference, uspořádali Eva Gregorovičová a Jan Kahuda. Národní archiv Praha 2018, stran 400; ISBN 978-80-7469-085-3
- Toskánští Habsburkové a Ostrovské panství. Sborník z mezinárodního historického sympozia. Redakce Miluše Kobesová a Zuzana Železná. Ostrov 2018, bez ISBN
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Toscana, Ludwig Salvator Erzherzog (BLKÖ). In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti Brandýs nad Labem
- ↑ The ships of Archduke Ludwig Salvator [online]. Ludwig-salvator.com [cit. 2016-07-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-27. (anglicky)
- ↑ J. Čechura, M. Hlavačka, M. Koldinská: Příbuzní českých králů, Nakladatelství Akropolis 1999, ISBN 80-85770-83-0, str. 158
- ↑ J. Čechura, M. Hlavačka, M. Koldinská: Příbuzní českých králů, Nakladatelství Akropolis 1999, ISBN 80-85770-83-0, str. 162
- ↑ Archivovaná kopie. www.toskanci.cz [online]. [cit. 2019-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-16.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludvík Salvátor Toskánský na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ludvík Salvátor Toskánský
- Český web o Ludvíku Salvátorovi
- Rakouská stránka o Ludvíku Salvátorovi Toskánském
- Německá stránka o reprintu knihy Die Balearen in Wort und Bild
- Web Associació Amics de l'Arxiduc z Mallorky
- Místa pobytu LST na Mallorce
- Údaje o 58. haličském pěším pluku rakouské armády
- Ludvík Salvátor z brandýského zámku je na Mallorce populární jako u nás Karel IV.
- Vzácný rodinný archív toskánských Habsburků - z roku 2003
- Postřehy odjinud. Slavný syn Malorky. (Česká televize - video)
- http://www.toskanci.cz/cs/vystava/ Archivováno 16. 7. 2019 na Wayback Machine.
- Habsbursko-lotrinská dynastie
- Etnografové
- Přírodovědci
- Rakouští cestovatelé
- Rakouští sběratelé umění
- Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna
- Toskánští Habsburko-Lotrinkové
- Arcivévodové
- Toskánští princové
- Narození v roce 1847
- Narození 4. srpna
- Úmrtí v roce 1915
- Úmrtí v Brandýse nad Labem
- Narození ve Florencii
- Rakouští cestopisci