Otomar Korbelář

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Otomar Korbelář
V roli Caesara ve hře G. B. Shaw: Caesar a Kleopatra, Divadlo na Vinohradech, premiéra 27. 4. 1936, režie František Salzer
V roli Caesara ve hře G. B. Shaw: Caesar a Kleopatra, Divadlo na Vinohradech, premiéra 27. 4. 1936, režie František Salzer
Narození3. listopadu 1899
Sázava
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. listopadu 1976 (ve věku 77 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materPražská konzervatoř
ChoťJarmila Šamalíková Eva Vrchlická mladší
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otomar Korbelář (3. listopadu 1899, Sázava[1] – 30. listopadu 1976, Praha) byl český hudebník, herec, režisér a ředitel divadla. Byl dvakrát ženatý a měl jednu dceru.

Chata u obce Felbabka (okr. Beroun), využívaná ve 30. a 40. letech 20. století společně rodinami herce Otomara Korbeláře a režiséra Františka Salzera (stav v roce 1944)

Mládí

Jeho otec, stavební inženýr, zemřel, když byly Otomarovi čtyři roky. Matka střídala často zaměstnání, takže se často stěhovali. Ve Veltrusech se jeho matka znovu provdala a narodil se jí druhý syn. Mladý Otomar byl nadšený hudebník, sám se učil na violoncello. Během 1. světové války se živil hrou na klavír jako doprovod k němým filmům v jednom pražském biografu.

Studium

Během 1. světové války začal chodit na Obchodní akademii v Praze, což bylo přání jeho nevlastního otce. Otomar se však rozhodl odejít a živit se hraním na klavír ve výše zmíněném biografu. Po válce začal studovat hru na fagot a hoboj na pražské hudební konzervatoři, kde byl díky svému talentu rovnou přijat do 2. ročníku. Prakticky souběžně s tím pak také na konzervatoři studoval i herectví. Byl žákem profesora Jaroslava Hurta, který vychoval i další známé divadelní osobnosti, např. režiséry Františka Salzera, Jana Škodu a Miloslava Jareše, herečku Jarmilu Horákovou a další.[2]. Na Dramatickém oddělení konzervatoře byl posluchačem v letech 1919–1922, přičemž rok 1922 byl rokem, kdy toto oddělení absolvovali první posluchači. [3] Již během studií si zahrál jako elév několik epizodních rolí v Národním divadle.

Divadlo

Po absolutoriu hrál v divadlech v Olomouci, Plzni, a Městském divadle Kladně, kde byl také i ředitelem. Na Kladně potkal také svou první manželku Jarmilu Šamalíkovou. Mnoho let hrál v Divadle na Vinohradech (1929–1945, 1952–1954, 1956–1966) [4], poslední léta života působil v Hudebním divadle v Karlíně (1962–1976). V Divadle na Vinohradech potkal svou druhou manželku tanečnicí a herečkou Evu Vrchlickou mladší (vnučku spisovatele Jaroslava Vrchlického). Spolu měli také dceru.

Otomar Korbelář byl velmi citlivým a vnímavým hercem. Měl velice zvučný hlas, který zúročil také jako zpěvák. Byl výborným představitelem mužných a charakterních rolí.

Film

Z jeho filmových rolí byla pozoruhodná role Františka Kmocha ve filmu To byl český muzikant, hlavní role v prvním československém barevném filmu Jan Roháč z Dubé nebo role císaře Františka Josefa I. ve filmu Sarajevský atentát.

Popularitu získal již v období první republiky a Protektorátu ve filmech jako Grandhotel Nevada (1935, Petr) Pacientka doktora Hegla (1940, dr. Jindřich Hegl), Těžký život dobrodruha (1941, Fred Flok) či Prstýnek (1945, Jan Sochor). Celkem hrál v téměř šedesáti filmech, televizních seriálech a televizních inscenacích, převážně významné role. Ve filmech účinkoval i jako zpěvák či dabér.[5]

Společenská angažovanost

Byl členem KSČ a stál u zrodu Svazu českých dramatických umělců. Kromě herecké profese vykonával řadu funkcí ve stranických a odborových organizacích.[6]

Ocenění

Citát

„ Jeden milovník non plus ultra – Otomar Korbelář! Přišel do souboru přibližně ve stejné době jako Jiří Plachý, Elena Hálková i já. Měl úžasné osobní kouzlo, své milovníky odváděl vždy s velkým šarmem a gracií. “
— Vladimír Hlavatý[7]

Účinkování

Divadlo, role
Divadlo, režie
Zpěv
  • Grandhotel Nevada (1934)
  • Dokud máš maminku (1934)
  • Zlatá Kateřina (1934)
  • Včera neděle byla (1938)
  • Tulák Macoun (1939)
  • To byl český muzikant (1940)
  • Rukavička (1941)
  • Slepice a kostelník ..... Dajme my si, kamarádi, hore hrát (1950)
Muzikál
  • My Fair Lady – plukovník Pickering
Film
  • Třetí rota (1931) – poručík Suk
  • Zlaté ptáče (1932) – Petr
  • Zlatá Kateřina (1934) – John Sam
  • Grandhotel Nevada (1934) – Petr
  • Dokud máš maminku (1934) – Ing. Karel Jaroš
  • Bezdětná (1935) – ředitel Hron
  • Vzdušné torpédo 48 (1936) – plukovník Švarc
  • Komediantská princezna (1936) – Dvorský
  • Srdce na kolejích (1937) – Pavel Skála
  • Důvod k rozvodu (1937) – Sheriadan alias Skála
  • Soud boží (1938) – Jan Foltýn
  • Včera neděle byla (1938) – Jaroslav
  • Boží soud (1938) – Jan Foltýn
  • Lucerna (1938) – mlynář
  • Zlatý člověk (1939) – prof. MUDr. Petr Partyk
  • Tulák Macoun (1939) – František Macoun
  • Nevinná (1939) – Ing. Novák
  • To byl český muzikant (1940) – František Kmoch
  • Pacientka dr. Hegla (1940) – dr. Jindřich Hegl
  • Těžký život dobrodruha (1941) – Fred Flok alias konzul Binder alias Ing. Benda alias komisař Niklas
  • Rukavička (1941) – Arne Brant
  • Advokát chudých (1941) – Josef Kypr
  • Šťastnou cestu (1943) – Jan Klement, průmyslník
  • Skalní plemeno (1943) – Petr Pangrác
  • Experiment (1943) – Karel Chodovský
  • Děvčica z Beskyd (1944) – Cyril Hanulík
  • Prstýnek (1945) – Jan Sochor
  • Nezbedný bakalář (1946) – Mikuláš
  • Lavina (1946) – dr. Heran
  • Jan Roháč z Dubé (1947) – Jan Roháč z Dubé
  • Vzbouření na vsi (1949) – Kubeš
  • Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář (1949) – Dubský
  • Vstanou noví bojovníci (1950) – Švandrlík
  • Slepice a kostelník (1950) – Tonek Pěknica
  • Karhanova parta (1951) – ředitel
  • Usměvavá zem (1952) – předseda JZD
  • Pyšná princezna (1952) – hospodář
  • Severní přístav (1954) – Dušek
  • Honzíkova cesta (1956) – revizor
  • Brankář bydlí v naší ulici (1957) – Šácha
  • Tenkrát o Vánocích (1958) – kapitán Hloušek
  • Letiště nepřijímá (1959) – Široký
  • Objev na Střapaté hůrce (1962) – prof. Říha
  • Máte doma lva? (1963)
  • Místo v houfu (1964) – 3. Optimista - pán
  • Gambit (1964)
  • Pět miliónů svědků (1965) – Glanc
  • Na Žižkově válečném voze (1968)
  • Pán si neželal nič (1970) – Mrázik
  • My, ztracený holky (1972)
  • Sarajevský atentát (1975) – císař František Josef
  • Náš dědek Josef (1976) – Šantala
Televizní film
  • Chvíle rozhodnutí (1961) – Lebeda
  • Polka jede do světa (1965) – generál Walmoden
  • Samota (1965)
  • Znojemský sen (1972)
Televizní seriál
Dokument
  • Za karpatským medvědem (1952)
  • Večery s Jindřichem Plachtou (1953) – sám sebe
  • Odkaz Dukly (1954)
  • Otomar Korbelář (1960)
  • Pražský chodec (1965)
Dabing

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 31
  3. ↑ Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 145, 509
  4. ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová: Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 45, 47–8, 52–5, 57, 61, 64–5, 67, 85, 87–8, 182, ISBN 978-80-239-9604-3
  5. ↑ Filmová databáze FDb.cz: Otomar Korbelář, filmografie
  6. ↑ [da]. Zemřel Otomar Korbelář. Rudé právo. 1. 12. 1976, s. 2. Dostupné online. 
  7. ↑ Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Melantrich, Praha, 1984, str. 99

Literatura

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Otomar_Korbelář&oldid=16309615“