Přeskočit na obsah

Týn nad Vltavou

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Týn nad Vltavou
Týn nad Vltavou (9. února 2009)
Znak města Týn nad VltavouVlajka města Týn nad Vltavou
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecTýn nad Vltavou
Obec s rozšířenou působnostíTýn nad Vltavou
(správní obvod)
OkresČeské Budějovice
KrajJihočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°13′25″ s. š., 14°25′14″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel7 850 (2024)[1]
Rozloha43,02 km²[2]
Nadmořská výška362 m n. m.
PSČ375 01
Počet domů1 622 (2021)[3]
Počet částí obce8
Počet k. ú.6
Počet ZSJ25
Kontakt
Adresa městského úřadunáměstí Míru 2
375 01 Týn nad Vltavou
posta@tnv.cz
StarostaKarel Hladeček (Protejn)
Oficiální web: www.tnv.cz
Týn nad Vltavou na mapě
Týn nad Vltavou
Týn nad Vltavou
Další údaje
Kód obce545201
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Týn nad Vltavou (lidově Tejn, německy Moldauthein) je město v okrese České Budějovice v Jihočeském kraji. Leží 28 kilometrů severně od Českých Budějovic. Leží na obou březích Vltavy, východně od soutoku Vltavy s Lužnicí. Žije zde přibližně 7 900[1] obyvatel. Historické jádro města je městskou památkovou zónou. Týn nad Vltavou je členem Sdružení měst a obcí Vltava.[4]

Název

[editovat | editovat zdroj]

Jméno města má za základ slovo týn, které ve středověku znamenalo opevněné nebo ohrazené místo.[5]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Pravěk

[editovat | editovat zdroj]

Doklady o osadě z mladší době kamenné byly nalezeny u Žimutic a archeologické nálezy z Týna a okolních obcí dokazují osídlení oblasti ve střední a mladší době bronzové. Na levém břehu Vltavy na špici ostrožny mezi Vltavou a Bohunickým potokem stávalo na přelomu starší a střední doby bronzové hradiště zvané U Svaté Anny, které kontrolovalo důležitou dopravní cestu sledující tok Vltavy. Z opevnění hradiště se zachoval mohutný val s vnějším příkopem. Areál tohoto bývalého hradiště je památkově chráněn.[6]

Středověk

[editovat | editovat zdroj]

Týn nad Vltavou je rozložen po obou březích řeky Vltavy, nedaleko jejího soutoku s Lužnicí, a to na staré stezce z rakouské Solné komory do Prahy – byly zde dva brody přes Vltavu a dřevěný most. Podle vltavotýnské děkanské kroniky pražský biskup Jaromír založil po roce 1068 v původní osadě, která se rozkládala v prostoru nynějšího Vinařického náměstí, románský kostel zasvěcený nejdříve Panně Marii a později svaté Kateřině; písemné doklady se však nedochovaly. Na vltavotýnském hradním návrší bylo opevněné sídlo pražského biskupství již v roce 1186, kdy je připomenut arcijáhen Christoforos.[7][8][9] První písemná zmínka o sídle pochází z roku 1229 – týká se návštěvy pražského biskupa Jana II., tehdy už Týn nad Vltavou byl v majetku pražského biskupství. Ve druhé polovině 13. století za pražského biskupa Tobiáše z Bechyně bylo založeno nové městské centrum, tzv. Nový Týn.[8][10][11][12] Tehdy byl postaven kostel svatého Christofora, ochránce brodů a cest, dnešní kostel svatého Jakuba.[13] Jako městečko je Týn nad Vltavou poprvé uváděn v roce 1327 za biskupa Jana z Dražic.[8] Po zřízení pražské arcidiecéze, resp. po povýšení tamního biskupství na arcibiskupství (1344), byla v Týně nad Vltavou při kostele svatého Christofora ustanovena kolegiátní kapitula (probošt, děkan a tři kanovníci). Kanovník scholaticus vedl kapitulní školu. Církevní obřady vykonávali další kněží.

V roce 1415 bylo vltavotýnské panství dáno do zástavy Janovi ze Sobětic. V roce 1421 se arcibiskup Konrád z Vechty vzdal světských statků; panství připadlo královské koruně a vltavotýnská kolegiátní kapitula zanikla. Dne 14. dubna 1461 král Jiří z Poděbrad zastavil celé panství Janu II. ze Soutic z rodu Čábelických ze Soutic. Kvůli loajalitě Poděbradovi bylo město okolo 15. července 1468 vypáleno a vypleněno[14] vojskem katolické Zelenohorské jednoty, vedené Janem I. Konopišťským ze Šternberka a Jindřichem IV. z Hradce, nedlouho poté pak v okolí Vodňan svedlo proti vodňanským bitvu u Kraví hory.[15]

Rod Čábelických ze Soutic měl týnské panství v zástavě až do roku 1601.[10][12]

17. století

[editovat | editovat zdroj]

Během třicetileté války byla blízko města svedena bitva u Záblatí a město bylo střídavě obsazeno stavovskými a císařskými vojsky. Dne 25. června 1620 bylo město dobyto stavovskými vojsky pod velením generála Mansfelda. Po bitvě na Bílé hoře bylo město postiženo konfiskací svých statků.[16]

18. století

[editovat | editovat zdroj]

Během válek o rakouské dědictví se v okolí města odehrálo větší množství bitev. Dne 5. června 1742 proběhla v Týně nad Vltavou bitva, při které se spolu střetla rakouská vojska pod vedením Karla Lotrinského s francouzskými vojsky; tuto událost připomíná název ulice Na Bojišti.[10][17] V roce 1749 bylo na vrchu Posekaném zřízeno cvičiště císařských polních dělostřelců. Dne 20. června roku 1753 zde explodoval střelný prach a více než 80 dělostřelců bylo zabito a přes 40 vážně zraněno. Na místě neštěstí (vpravo od silnice z Týna do Tábora) bylo v pozdějších letech druhé poloviny 18. století umístěno pískovcové sousoší ukřižovaného Krista, Panny Marie a svatého Jana Evangelisty. Později (od července 1779) zde bylo zázemí vojenského vozatajstva a pro místo se vžil název Velký Depot.[10]

19. století

[editovat | editovat zdroj]

S nárůstem obyvatel přestala kapacitně stačit stará školní budova určená pro 250 dětí. Dětí ve školním věku bylo (zhruba kolem poloviny 19. století) v Týně nad Vltavou a okolí 600 až 700, a tak se rozmohla praxe tzv. pokoutních škol (Winkelschule), kde děti vyučovali vysloužilí vojáci. Mnoho obyvatel Týna nad Vltavou pracovalo v té době v oblasti říční dopravy pro jihočeského obchodníka a průmyslníka Vojtěcha Lannu staršího (jehož matka navíc pocházela z Týna) a ten přispěl 6000 zlatými na stavbu nové vícepatrové školní budovy, kterou v roce 1867 navštěvovalo zhruba 800 dětí a jejich šest učitelů.[18]

V říjnu 1898 byl Týn nad Vltavou připojen na železniční síť, a to železniční tratí Číčenice – Týn nad Vltavou.

20. století

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1926 až 1929 byly ve městě postaveny Masarykovy kasárny.[19] Za německé okupace byl v těchto kasárnách ubytován útvar SS (350-400 mužů).[20]

Při dostavbě vodního díla Orlík v roce 1962 vzdutí Vltavy dosáhlo až k Týnu a domy ležící v zátopové oblasti musely být demolovány. V roce 1980 byla zhruba pět kilometrů jihozápadně od Týna nad Vltavou zahájena výstavba Jaderné elektrárny Temelín a začala být budována další dvě vodní díla, a to Vodní nádrž Hněvkovice a Vodní nádrž Kořensko.[10][11] Týn nad Vltavou patří do vnitřního pásma havarijní připravenosti této elektrárny.[21] Při novém zvýšení hladiny Vltavy zanikly vltavotýnské jezy. Pro zaměstnance temelínské elektrárny bylo nad starým městem vybudováno nové sídliště v lokalitě Hlinky[10][11] Od roku 1998 vede z elektrárny Temelín do města teplovod.[22]

21. století

[editovat | editovat zdroj]

Dne 14. prosince 2013 byla na železniční trati Číčenice – Týn nad Vltavou ukončena pravidelná osobní doprava. V roce 2017 byla u místní části Hněvkovice města Týn nad Vltavou dokončena plavební komora a modernizovaný jez, která umožňuje lodím o rozměrech až 44 × 5,6 metrů překonat téměř dvoumetrový rozdíl hladin vytvořený jezem z roku 1919.[23] V roce 2020 zde opět zahájil činnost pivovar.[24]

Sídliště Hlinky

[editovat | editovat zdroj]

Název sídliště pochází od zdejšího naleziště hlíny, kterou využívali místní hrnčíři[25] Sídliště Hlinky se začalo budovat v 80. letech dvacátého století v souvislosti s výstavbou jaderné elektrárny Temelín, kdy vznikla poptávka po bytech pro dělníky, stavbaře a další zaměstnance elektrárny a také pro obyvatele okolních vesnic určených k demolici. Projekt architekta Kalného z prosince 1982 na zástavbu 174 000 m² plochy počítal ve třech etapách (1982, 1984, 1986) s realizací moderního a urbanisticky promyšleného místa pro bydlení s více než tisícovkou nových bytů. V centru zástavby byl Společenský dům s kinosálem a provozovnami služeb, základní škola a mateřská školka. Sídliště bylo dokončeno v roce 1989.[26] Sídliště postupně chátralo. Ve 20. letech 21. století zesílily iniciativy na zlepšení zdejšího prostředí, které bylo mezi obyvateli města dlouhodobě považováno za ne zcela příjemné místo pro život.[27] 3. prosince 2019 proběhla v Sokolovně vzdělávací akce zaměřená na budoucnost sídliště Hlinky. Odborné diskusi předcházely přednášky věnované vzniku sídliště i jeho dosavadním úpravám. Historik Jan Ivanega připomněl specifika blokové výstavby a přiblížil vznik týnských sídlišť – Vojnova, Vodňanská, Malostranská a Hlinky. Architekti Jaroslav Šíma a Jiří Kobera představili vizi dalšího rozvoje. Zdůraznili nutnost řešení parkování, doplnění dalších funkcí a vybavenosti – doplnit stánky, obchody, kavárny, služby, atd., aby sídliště žilo i ve dne, rozšířit škálu typů bydlení - nabídnout různé velikosti a standardy bytů atd.[28] Veřejné i odborné diskuse se soustřeďovaly také na ubytovací komplex Blanice nacházející se v naprosto dezolátním stavu.

Přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]

Geografie

[editovat | editovat zdroj]

Vltavotýnsko je součástí severního okraje Českobudějovické pánve a západního okraje Třeboňské pánve. Směrem k severu krajina přechází do Táborské pahorkatiny a k severozápadu do Píseckých hor. Velká část Vltavotýnska je zvlněnou náhorní rovinou. Nadmořská výška se pohybuje od 352 metrů (Neznašov u soutoku Lužnice a Vltavy) do 626 metrů (Vysoký Kamýk v Píseckých horách). Důležitou roli pro utváření krajiny mají řeky Vltava a Lužnice. Tyto vodní toky modelují v krajině zahloubená až kaňonovitá koryta se strmými zalesněnými břehy. Koryto Lužnice je chráněno v rámci přírodní památky „Lužnice“, která je součástí evropsky významné lokality „Lužnice a Nežárka“.[29]

Nerostné suroviny

[editovat | editovat zdroj]


Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[30][31]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 6 128 6 468 5 873 5 722 5 390 5 392 5 544 5 050 5 451 5 299 5 711 6 831 8 143 8 021 7 602
Počet domů 831 849 869 859 853 886 983 1 102 1 124 1 116 1 126 1 446 1 484 1 550 1 622

Poznámky k počtu obyvatel:
1869 – obyvatelstvo přítomné civilní
1880–1950 – obyvatelstvo přítomné
1961–1991 – obyvatelstvo bydlící (tj. hlášené v obci k trvalému pobytu)
2001 – obyvatelstvo bydlící (osoby s trvalým nebo dlouhodobým pobytem)

Poznámky k počtu domů:
1869–1950 – celkový počet domů
1961–1980 – počet domů trvale obydlených
1991 a 2001 – celkový počet domů

Městská správa

[editovat | editovat zdroj]

Místní části

[editovat | editovat zdroj]

Město Týn nad Vltavou se skládá z osmi částí na šesti katastrálních územích.

Osada Břehy

Břehy jsou základní sídelní jednotka, součást města.[32]

Hněvkovice na pravém břehu Vltavy

Hněvkovice na pravém břehu Vltavy, včetně hněvkovického zámku, jsou součást města.

Městské symboly

[editovat | editovat zdroj]

Znak města

[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší podoba znaku města pochází z roku 1534, ze kterého se dochovalo městské pečetidlo. Ve znaku je hradba města se dvěma věžemi. Okolo znaku je nápis PECZET MIESTA (kalich) TYNA NAD WLTAWU. Odtud vychází letitý spor, zda kalich má být zobrazen jako součást znaku dnem vzhůru coby symbol potupy utrakvistických měšťanů (což je v rozporu s rokem vzniku pečetidla), nebo zda je součástí nápisu okolo znaku, kdy je naopak symbolem příslušnosti města k utrakvistické církvi.[33] Teprve na dalším pečetidle z roku 1694 se kalich posouvá do vlastního znaku jako převrácený.[33]

Současná podoba městského znaku byla schválena výnosem ministerstva vnitra ČSR z 11. srpna 1949, zn. 171/10 – 27/7 – 1949/3. Raně gotický (trojhranný) štít má červené pole, v něm je stříbrná kvádrová hradební zeď se sedmi stínkami. Uprostřed zdi je otevřená brána s dvoukřídlými vraty kovové barvy, zavěšenými na železných závěsech a vytaženou zlatou mříží. Za zdí jsou dvě stříbrné věže s jedním křížem děleným obdélníkovým oknem, se čtyřmi kvádrovými stinkami a střechami kovové barvy ukončenými zlatou makovicí. Pod branou v patě štítu je obrácený kalich zlaté barvy.[33]

Následně vznikly spory o tom, jak má být zobrazována „kovová“ barva. Některé interpretace používaly pro tento účel barvu modrou, která je ale z heraldického hlediska nesprávná. Jako správnější je z tohoto hlediska považována barva žlutá.[34]

Znak v podobě raně gotického (trojhranného) štítu je používán jen několika městy (Brno, České Budějovice, Slaný, Týn nad Vltavou a Vyškov). Tím má být zdůrazněn starobylý původ městského znaku. před rokem 2011 byl používán znak města ve tvaru pozdně gotického (půlkruhového, španělského) štítu. Aktuální závazná podoba znaku města Týna nad Vltavou opět v podobě trojhranného znaku byla schválena na 29. zasedání rady města dne 17. 10. 2011 usnesením číslo 636/2011.[35]

Další omyl vycházející z městského znaku je hledání „městských hradeb“. Město ale nikdy hradby nemělo.[33]

Městská vlajka

[editovat | editovat zdroj]

Městská vlajka má tři vodorovné pruhy v barvách znaku města – červenou, žlutou a bílou (od spodního okraje vlajky)[10]

Samospráva

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Seznam představitelů Týna nad Vltavou.

Týn nad Vltavou je od roku 2003 obcí s rozšířenou působností, do správního obvodu náleží následující obce: Bečice, Čenkov u Bechyně, Dobšice, Dolní Bukovsko, Dražíč, Hartmanice, Horní Kněžeklady, Hosty, Chrášťany, Modrá Hůrka, Temelín, Všemyslice, Žimutice.

Obvod pro volby do Poslanecké sněmovny č. 3 – Jihočeský kraj, při volbách do Senátu patří do senátního obvodu č. 10 – Český Krumlov.

Zastupitelstvo města se skládá z 21 členů, rada má 7 členů. Volby do zastupitelstva města (politické strany řazeny dle počtu mandátů):

  • 2018 - PROTEJN (5), SSO (3), ODS (3), KDU-ČSL (3), Piráti (2), ČSSD (2), KSČM (2), Tejňáci (1)[36]
  • 2014 - ODS (5), KDU-ČSL (4), ČSSD (3), KSČM (2), Starostové a nezávislí (2), SSO (2), NEZÁVISLÍ (1), Koalice pro Týn a okolí - TOP09 a Zelení (1),Tejňáci (1)[37]
  • 2010 – US-DEU (3), ODS (3), Sdružení Přátel Vltavotýnska (3), ČSSD (2), KSČM (2), VV (2), KDU-ČSL (2), Strana svobodných občanů (2), TOP 09 (1), Nezávislí (1)
  • 1994 – ODS (7), KSČM (5), Sdružení nezávislých kandidátů (4), KDU-ČSL (2), Koalice SPR-RSČ, SDČR, LSNS, ČSSD (2), Strana podnikatelů, živnostníků a rolníků (1)

Od roku 1989 mělo město tyto starosty: Alois Svoboda (1990–1995), Jiří Eisenwort (Nezávislý) (1995–2002), Karel Hájek (US-DEU) (2002–2010), Milan Šnorek (ODS) (2010-2018) a od roku 2018 Ivo Machálek (SSO).

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Týně nad Vltavou.
Kostel svatého Jakuba
Zámek a muzeum

Osobnosti

[editovat | editovat zdroj]

Turistické zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]

Turisticky je velmi zajímavé náměstí s kostelem svatého Jakuba, budova radnice a zámek, v němž sídlí muzeum se sbírkou vltavínů. V muzeu je také stálá výstava loutek, tematicky spjatá s loutkářským rodem Kopeckých.

Při stěně zdejšího hřbitovního kostela (kostel svatého Víta) se nachází symbolický pomníček Matěje Kopeckého, který je na tomto hřbitově pochován v neoznačeném hrobě;[10] na pomníčku jsou uvedena chybná data (1762–1847). Na hřbitově se nachází i hrob hudebního skladatele a vojenského kapelníka Karla Komzáka staršího (1823–1893), přítele Antonína Dvořáka. Stojí zde také jedna rodinná hrobka městského historika Josefa Sakaře (1870–1937). Na hřbitově se nachází též secesní pohřební kaple zbudovaná rodinou Wesselých, kteří ve městě stavěli vlečné lodě určené k labské plavbě.[39]

V Bedřichových sadech je přírodní amfiteátr s otáčivým hledištěm, které je jediné amatérské na světě.

Součástí města je vrch Semenec s malou rozhlednou a Přírodovědným muzeem Semenec.

Přes Břehy a Hněvkovice na pravém břehu Vltavy vede cyklotrasa č.1079 Hluboká nad Vltavou – Týn nad Vltavou,[40] která je součástí Vltavské cyklistické cesty.[41]

V Týně nad Vltavou končí 55 km dlouhá turistická Stezka údolím Lužnice, která jako první v Česku získala evropský certifikát Leading Quality Trails Best of Europe.[42][43]

Další zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]

V Týně nad Vltavou byly natáčeny filmy Zdeňka Trošky Kameňák, Kameňák 2 a Kameňák 3. Město se v nich jmenovalo Kameňákov.

Ze statku U Masáka, který leží pár set metrů směrem na západ u soutoku Vltavy a Lužnice, pochází Terezie Masáková, která se přivdala do rodu Lannů a byla matkou Vojtěcha Lanny staršího.[44]

Astronomové Miloš Tichý a Zdeněk Moravec dne 10. září 1997 objevili planetku, kterou nazvali Týn nad Vltavou.[45]

Týn nad Vltavou na historických mapách

[editovat | editovat zdroj]
  • Týn nad Vltavou a okolí na Müllerově mapě Čech z roku 1720.
    Týn nad Vltavou a okolí na Müllerově mapě Čech z roku 1720.
  • Týn nad Vltavou v roce 1828 na císařském otisku mapy Stabilního katastru. Mapa zobrazuje mimo jiné ještě starý, dřevěný most přes Vltavu a původní polohu jezů a mlýnů na Vltavě.
    Týn nad Vltavou v roce 1828 na císařském otisku mapy Stabilního katastru. Mapa zobrazuje mimo jiné ještě starý, dřevěný most přes Vltavu a původní polohu jezů a mlýnů na Vltavě.
  • Topografická mapa z roku 1958 zachycuje město před dvěma zásadními změnami v padesátých a šedesátých letech 20. století. Jednalo se o napuštění Orlické přehradní nádrže, kdy zanikly týnské jezy a zanikla ulice Dolní Brašov a dále o výstavbu nového silničního mostu přes Vltavu, kdy byl zatrubněn Hlinský potok.
    Topografická mapa z roku 1958 zachycuje město před dvěma zásadními změnami v padesátých a šedesátých letech 20. století. Jednalo se o napuštění Orlické přehradní nádrže, kdy zanikly týnské jezy a zanikla ulice Dolní Brašov a dále o výstavbu nového silničního mostu přes Vltavu, kdy byl zatrubněn Hlinský potok.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ Sdružení měst a obcí Vltava - Ostatní - Vltavotýnsko. www.vltavotynsko.cz [online]. [cit. 2021-09-17]. Dostupné online. 
  5. ↑ OTTO, Jan. Praha: Jan Otto, 1906. Dostupné online. 
  6. ↑ Hradiště [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-03-06]. Dostupné online. 
  7. ↑ Zaniklý hrad, archeologické stopy [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-03-06]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c SUDOVÁ, Martina. Hrady na Vltavotýnsku : Týn, Újezdec a Karlshaus. Plzeň: Petr Mikota, 2003. 47 s. (Zapomenuté hrady, tvrze a místa). ISBN 80-86596-21-4. 
  9. ↑ a b DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Týn nad Vltavou, s. 567. 
  10. ↑ a b c d e f g h KRAUSOVÁ, Martina. Týn nad Vltavou. České Budějovice: Okresní úřad České Budějovice, 2000. ISBN 80-238-5528-X. 
  11. ↑ a b c SUDOVÁ, Martina. Vltavotýnsko: krajem dvou řek. České Budějovice: Veduta 312 s. ISBN 978-80-86829-54-8. 
  12. ↑ a b PLETZER, Karel. Týn nad Vltavou. [s.l.]: Městské muzeum v Týně nad Vltavou 
  13. ↑ Kostel svatého Jakuba. www.pamatkovykatalog.cz [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-03-06]. Dostupné online. 
  14. ↑ Historie města: Týn nad Vltavou. www.tnv.cz [online]. [cit. 2022-06-14]. Dostupné online. 
  15. ↑ Číčenice - Historie obce. www.mistopisy.cz [online]. [cit. 2022-06-14]. Dostupné online. 
  16. ↑ FORBELSKÝ, Josef. Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století : osudy generála Baltasara Marradase. Praha: Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-812-6. S. 186, 222–224, 254, 365. 
  17. ↑ Týn nad Vltavou: stránky města: plán města [online]. [cit. 2021-01-27]. Dostupné online. 
  18. ↑ PEEZ, A. Adalbert Lanna. S. 51. Österreichische Revue [online]. 1867 [cit. 2023-03-24]. S. 51. Dostupné online. (německy) 
  19. ↑ FIDLER, Jiří. Encyklopedie branné moci Republiky československé, 1920-1938. Praha: Libri, 2006. ISBN 80-7277-256-2. S. 653. 
  20. ↑ PECHA, Miloslav; VONDRA, Václav. Českobudějovicko v době nacistické okupace a osvobození 1939-1945. 2. vyd. České Budějovice: [s.n.], 2006. ISBN 80-239-6411-9. S. 211. 
  21. ↑ Vnější havarijní plán Jaderné elektrárny Temelín [online]. [cit. 2021-09-02]. Dostupné online. 
  22. ↑ Teplo z Temelína zlepšuje ovzduší v Týně nad Vltavou [online]. 2017-03-09 [cit. 2021-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-09-02. 
  23. ↑ Vodní cesty. www.rvccr.cz [online]. [cit. 2020-03-01]. Dostupné online. 
  24. ↑ Vltavotýnský Pivovar. www.pivovartyn.com [online]. 2021-11-24 [cit. 2021-11-29]. Dostupné online. 
  25. ↑ Soubory. theses.cz [online]. [cit. 2021-09-18]. Dostupné online. 
  26. ↑ Lokality – Týn nad Vltavou – město pro život [online]. [cit. 2021-09-18]. Dostupné online. 
  27. ↑ V Týně nad Vltavou sepsali petici k ubytovně, žádají i vylepšení sídliště. iDNES.cz [online]. 2021-07-29 [cit. 2021-09-19]. Dostupné online. 
  28. ↑ Diskusní setkání – Hlinky 2019 – Týn nad Vltavou – město pro život [online]. [cit. 2021-09-19]. Dostupné online. 
  29. ↑ Evropsky významné lokality. drusop.nature.cz [online]. [cit. 2024-07-26]. Dostupné online. 
  30. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  31. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  32. ↑ Osada Břehy: Týn nad Vltavou. www.tnv.cz [online]. [cit. 2021-12-02]. Dostupné online. 
  33. ↑ a b c d Historie názvu města, znak města, pečeť [online]. Týn nad Vltavou: Mesto Týn nad Vltavou, oficiální stránky, 2018-01-03 [cit. 2021-09-24]. Dostupné online. 
  34. ↑ SUDOVÁ, Martina. Městský znak a vlajka: Týn nad Vltavou. www.tnv.cz [online]. Město Týn nad Vltavou, 2021-03-08 [cit. 2021-09-24]. Dostupné online. 
  35. ↑ Znak města Týn nad Vltavou: Týn nad Vltavou. www.tnv.cz [online]. [cit. 2021-09-24]. Dostupné online. 
  36. ↑ Výsledky voleb | volby.cz. volby.cz [online]. [cit. 2019-04-01]. Dostupné online. 
  37. ↑ Výsledky voleb | volby.cz. volby.cz [online]. [cit. 2019-04-01]. Dostupné online. 
  38. ↑ POKORNÝ, Karel. Odkrytá tajemství podzemních chodeb. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2007. 267 s. ISBN 978-80-86078-77-9. S. 40, 260. 
  39. ↑ KOVAŘÍK, Petr; FRAJEROVÁ, Blanka. Klíč k českým hřbitovům. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2013. 343 s. ISBN 978-80-204-2984-1. Kapitola Po Jihočeském kraji – Okres České Budějovice, s. 107–108. 
  40. ↑ Na kole Vltavotýnskem. www.cyklotrans.cz [online]. [cit. 2020-01-11]. Dostupné online. 
  41. ↑ Greenways - Nadace Partnerství. www.greenways.cz [online]. [cit. 2020-01-11]. Dostupné online. 
  42. ↑ Vítejte v Toulavě!. www.toulava.cz [online]. [cit. 2021-12-13]. Dostupné online. 
  43. ↑ 1. stezka Toulavy - Stezka údolím Lužnice. www.jiznicechy.cz [online]. [cit. 2021-12-13]. Dostupné online. 
  44. ↑ ŽÁKAVEC, Theodor. Lanna: příspěvek k dějinám hospodářského vývoje v Čechách a v Československu.. Praha: Spolek československých inženýrů, 1936. S. 16. 
  45. ↑ Minor Planet Center. minorplanetcenter.net [online]. [cit. 2021-10-11]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • SUDOVÁ, Martina. Josef Sakař: vltavotýnský rodák a historik. 1. vyd. Týn nad Vltavou: Městské centrum kultury a vzdělávání, 2019. 124 s. ISBN 978-80-906828-1-8. 
  • JOHN, Jan; KOVÁŘ, Daniel. Poklady z domu U Slabých v Týně nad Vltavou. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2017. 147 s. 
  • SUDOVÁ, Martina. Vltavotýnsko: krajem dvou řek. 1. vyd. České Budějovice: Veduta, 2010. 312 s. ISBN 978-80-86829-54-8. 
  • SUDOVÁ, Martina; PROCHÁZKA, Lubomír. Vltavotýnsko. 2007. vyd. Praha: Paseka, 2007. 54 s. ISBN 978-80-7185-804-1. 
  • SUDOVÁ, Martina. Vltavotýnský poutník, aneb, Týnem nad Vltavou a okolím ze všech stran. 1. vyd. Praha: Baset, 2007. 247 s. ISBN 978-80-7340-098-9. 
  • HUMHEJ, Jan. 150 let ochotnického divadla v Týně nad Vltavou. 1. vyd. Týn nad Vltavou: Divadelní společnost Vltavan, 2006. 128 s. 
  • ČERNÝ, Jiří. Poutní místa Českobudějovicka a Novohradska: Českobudějovicko, Hlubocko, Lišovsko, Novohradsko, Trhosvinensko, Vltavotýnsko. 1. vyd. České Budějovice: Veduta, 2004. 199 s. ISBN 80-86829-03-0. Kapitola Týn nad Vltavou, s. 158–160. 
  • PROCHÁZKA, Lubomír; SUDOVÁ, Martina. Lidová architektura na Vltavotýnsku. 1. vyd. Týn nad Vltavou: Městské muzeum, 2004. 36 s. 
  • SUDOVÁ, Martina. Židovství na Vltavotýnsku. 1. vyd. Týn nad Vltavou: Městské muzeum, 2003. 60 s. ISBN 80-239-1790-0. 
  • KRAUSOVÁ, Martina. Týn nad Vltavou. 1. vyd. České Budějovice: Okresní úřad, 2000. 94 s. ISBN 80-238-5529-8. 
  • PLETZER, Karel. Týn nad Vltavou: stručný přehled dějin města. 1. vyd. Týn nad Vltavou: Městské muzeum, 1992. 36 s. 
  • BENEŠ, Antonín. Pravěká osada z doby bronzové na soutoku Lužnice a Vltavy: předstihový archeologický výzkum v Hostech 1981–1983. Týn nad Vltavou: Městské muzeum, 1984. 44 s. 
  • SRNEC, Václav. 70 let loutkového divadla v Týně nad Vltavou. 1. vyd. [s.l.]: [s.n.], 1980. 90 s. 
  • MARHOUN, Jan. Stará jihočeská svatba z okolí Týna n/Vlt.. České Budějovice: Krajské kulturní středisko, 1978. 47 s. 
  • KARÁSEK, Bedřich. Vltavotýnské pověsti. Ilustrace Jaroslav VOJNA. 1. vyd. Blatná: Bratří Řimsové, 1945. 76 s. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Město Týn nad Vltavou

k. ú. Týn nad Vltavou (Týn nad Vltavou • Malá Strana) • k. ú. Hněvkovice u Týna nad Vltavou (Hněvkovice na levém břehu Vltavy) • Jarošovice • Předčice • Netěchovice • Nuzice • k. ú. Koloděje nad Lužnicí (Koloděje nad Lužnicí • Vesce)

Města, městyse a obce okresu České Budějovice
Adamov • Bečice • Borek • Borovany • Borovnice • Boršov nad Vltavou • Bošilec • Branišov • Břehov • Čakov • Čejkovice • Čenkov u Bechyně • České Budějovice • Čížkrajice • Dasný • Dívčice • Dobrá Voda u Českých Budějovic • Dobšice • Dolní Bukovsko • Doubravice • Doudleby • Drahotěšice • Dražíč • Dříteň • Dubičné • Dubné • Dynín • Habří • Hartmanice • Heřmaň • Hlavatce • Hlincová Hora • Hluboká nad Vltavou • Homole • Horní Kněžeklady • Horní Stropnice • Hosín • Hosty • Hradce • Hranice • Hrdějovice • Hůry • Hvozdec • Chotýčany • Chrášťany • Jankov • Jílovice • Jivno • Kamenná • Kamenný Újezd • Komařice • Kvítkovice • Ledenice • Libín • Libníč • Lipí • Lišov • Litvínovice • Ločenice • Mazelov • Mladošovice • Modrá Hůrka • Mokrý Lom • Mydlovary • Nákří • Nedabyle • Neplachov • Nová Ves • Nové Hrady • Olešnice • Olešník • Ostrolovský Újezd • Petříkov • Pištín • Planá • Plav • Radošovice • Roudné • Rudolfov • Římov • Sedlec • Slavče • Srubec • Staré Hodějovice • Strážkovice • Strýčice • Střížov • Svatý Jan nad Malší • Ševětín • Štěpánovice • Temelín • Trhové Sviny • Týn nad Vltavou • Úsilné • Včelná • Vidov • Vitín • Vlkov • Vrábče • Vráto • Všemyslice • Záboří • Zahájí • Závraty • Zliv • Zvíkov • Žabovřesky • Žár • Žimutice
legenda: město, městys.
Města ležící u Vltavy
Města na Vltavě
(po proudu)
Kategorie: Sídla na Vltavě
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Týn_nad_Vltavou&oldid=24497332“