Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rytířský řád křižovníků
s červenou hvězdou
Ordo militaris Crucigerorum
cum rubea stella (la)

Znak řádu
Zkratka O.Cr.m O.Crucig.
Motto Concordia res parva crescunt. Discordia res maxima dilabuntur.
(Svorností nepatrné věci rostou. Nesvorností se i největší věci rozpadají.)
Působnost Česko, Rakousko
Oficiální web www.krizovnici.eu
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Areál kláštera křižovníků v Praze na Starém Městě u Křižovnické ulice a Křižovnického náměstí, pohled z Malé Strany

Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou (též Křižovníci s červenou hvězdou, Ordo militaris Crucigerorum cum rubea stella, O.Cr., O.Crucig.) je katolický církevní řád. Jedná se o jediný církevní rytířský řád založený v Českých zemích a současně o jediný mužský řád založený ženou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Wenzel Friedrich Hlava, probošt křižovníků, rok 1807
Pečeť pražského probošta řádu z doby kolem roku 1700

Špitální bratrstvo působící při chrámu sv. HaštalaPraze na Starém Městě, bylo založené svatou Anežkou Českou v roce 1233. Hlavním cílem špitálního bratrstva bylo ošetřovat nemocné, zestárlé, chudé a opuštěné. Na řád papežského práva bylo bratrstvo povýšeno bulou Omnipotens Deus papeže Řehoře IX. dne 14. dubna 1237. Řád získal od papeže imunitu vůči biskupským interdiktům a exkomunikacím a zaručil jim svobodnou volbu představených řádu.[1]

Členové řádu sídlili v komendách, v jejichž čele stál komtur. Zanedlouho se řád začal šířit do okolních zemí, zejména do Slezska (Vratislav), Polska a do Uher.

Znak Rytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou na kostele sv. Jakuba Většího v Popovicích u Benešova. 1729-1795 řádu panství Popovice patřilo a kostel byl rozšířen.

V letech 15611694 byla funkce velmistra řádu úzce spjata s funkcí pražského arcibiskupa, po část této doby tato funkce pražskému arcibiskupovi připadala automaticky a řád byl jedním z hlavních zdrojů financování arcibiskupství. Jednou z významných osob řádu byl velmistr Arnošt Vojtěch z Harrachu, který vedl rekatolizaciČechách po porážce českého stavovského povstání a působil jako důležitý rádce Habsburků. Osobně se stavěl proti násilné rekatolizaci a vyhánění nekatolíků z Čech, ovšem podřídil se rozhodnutí královského dvora.

Řád byl donátorem 18. kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi. Kaple byly stavěny v letech 16741690, v horním rohu výklenku bylo jméno stavebníka a jeho erb.

Po roce 1900[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1948 řád velmi utrpěl tvrdým pronásledováním za komunistického režimu, kdy řada jeho členů skončila ve vězení nebo v táborech nucených prací při uranových dolech. Mezi lety 19491989 došlo k poklesu počtu členů řádu z 53 na 13, po sametové revoluci se však začal obnovovat, v roce 2001 měl již členů 21. Kvůli vysokému věku od roku 2001 zemřeli čtyři členové, jiní opustili řeholní společenství sami. V roce 2009 měl řád 15 profesů a jednoho novice.[2]

Dne 18. prosince 2003 byl jmenován apoštolským delegátem Řádu křižovníků s červenou hvězdou biskup Jaroslav Škarvada.[3][4] Z důvodu problémů řádu zjištěných při vizitaci převzal biskup Škarvada pravomoci dosavadního velmistra Jiřího Kopejska a dostal za úkol zmapovat situaci a stabilizovat řád.[5] V listopadu 2007 byl apoštolským delegátem velmistr a generál řádu potvrzen ve funkci na dalších šest let.

Dne 20. června 2011 byl z rozhodnutí Kongregace pro společnosti zasvěceného života a společnosti apoštolského života jmenován novým velmistrem s mandátem na šest let P. PharmDr. Josef Šedivý, O.Cr., který předtím působil jako farář ve VěteřověKyjova.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Křižovnický dvůr v Hloubětíně
Portál fary v Řevnicích se znakem křižovníků a sochou Dobrého Pastýře

V současné době řád působí v Česku a Rakousku a v jeho činnosti dominuje působení v duchovní správě. Řád existuje jako společenství řeholních kanovníků. Velmistr sídlí v pražském klášteře křížovníkůstaroměstské paty Karlova mostu.

Konkrétně řád působí v následujících místech:[6]

Česká republika
Rakousko

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Historie a vývoj Řádu [online]. krizovnici.eu [cit. 2015-02-25]. Dostupné online. (česky) 
  2. podle Catalogus O.Cr. MMIX
  3. 25 let od biskupského svěcení Mons. Škarvady, 29. prosince 2007, tiskové oddělení Arcibiskupství pražského.
  4. Osobnosti řádu – křižovníci s červenou hvězdou, členové řádu
  5. Biskup Škarvada delegátem křižovníků. Velmistr řádu Jiří Kopejsko zůstává bez pravomocí. Katolický týdeník č. 2/2004.
  6. Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou: Místa působení řádu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kniha památní na sedmisetleté založení českých křižovníků s červenou hvězdou : 1233 - 1933. Praha: Křižovníci s červenou hvězdou, 1933. Dostupné online. Kniha o dějinách řádu vydaná k sedmisetletému výročí založení řádu Křižovníků s červenou hvězdou a jeho významu pro český národ. Publikace podrobně seznamuje s dějinami řádu od počátku do 30. let 20. století.. 
  • BĚLOHLÁVEK, Václav; HRADEC, Josef. Dějiny českých křižovníků s červenou hvězdou. Praha: Řád českých křižovníků, 1930.2 svazky (233, 202 s.). 
  • STEHLÍKOVÁ, Dana. Pokladnice Řádu křižovníků s červenou hvězdou.. Praha: Rytířský řád křiižovníků s červenou hvězdou, 1994. 25 s. 
  • BUBEN, Milan. Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou,. Praha: [s.n.], 1996. 
  • ZÁRUBA, František: Špitální kostel sv. Františka „u paty Pražského mostu“, fundace sv. Anežky. In: Svatá Anežka a velké ženy její doby. Miroslav Šmied / František Záruba (ed.). Praha 2013, 151-165
  • POLEHLA, Petr; KUBÍN, Petr, a kol. Církev, žena a společnost ve středověku. Sv. Anežka Česká a její doba. Ústí nad Labem: Oftis, 2010. 216 s. ISBN 978-80-7405-082-4. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]