Mimoň
| Mimoň | |
|---|---|
 | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | město |
| Pověřená obec | Mimoň |
| Obec s rozšířenou působností | Česká Lípa (správní obvod) |
| Okres | Česká Lípa |
| Kraj | Liberecký |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°39′32″ s. š., 14°43′29″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 6 358 (2023)[1] |
| Rozloha | 15,48 km² |
| Nadmořská výška | 280 m n. m. |
| Počet domů | 1 216 (2021)[2] |
| Počet k. ú. | 2 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu | Mírová 120 Mimoň III 47124 Mimoň podatelna |
| Starosta | František Kaiser |
| Oficiální web: www | |
 | |
  Mimoň | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 561835 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Město Mimoň (něm. Niemes) se nachází v okrese Česká Lípa, v Libereckém kraji, v Ralské pahorkatině, v podhůří Lužických hor. Městem protéká řeka Ploučnice a zde se s ní spojuje Panenský potok.
Počátkem roku 2014 zde žilo 6 577 obyvatel,[3] v roce 2006 jich bylo 6 830. Žije zde přibližně 6 400[1] obyvatel. Mimoní též vede železniční trať z Liberce do České Lípy a je zde i železniční stanice.
Historie
Založení a středověk
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1262, týká se jakéhosi Lotolduse de Nemans.[4] Nicméně archeologické nálezy v Mimoni a okolí ukazují, že místo bylo osídleno již v mladší době kamenné a bronzové. Přibližně v 5. století přicházejí Slované. V polovině 14. století jsou zmiňováni jako vlastníci páni z Mimoně.
V roce 1371 získali část vsi bratři Jan a Václav z Vartenberka.[5] Vartenberkové sídlili na nedalekém hradě Ralsko.[6] Bratrům se podařilo získat od krále povolení vybírat clo a zároveň nařízení, že všichni kupci se cestou do Žitavy musí k úhradě cla zastavit v Mimoni. Díky tomuto se obec rychle rozvíjela. V roce 1500 ji získal rod Bibersteinů. Roku 1505 byla Mimoň povýšena na město.
Novověk
Poté se vystřídalo několik majitelů, zvláště za časů třicetileté války. V roce 1578 je psán jako vlastník Bohuslav Mazanec z Frimburka a v roce 1604 Jan Myllner z Milhauzu. Po bitvě na Bílé hoře rod Milhauzů o majetek přišel, městečko bylo obsazeno po roce 1620 císařským vojskem, zámek vypálen. V letech 1633 až 1651 se Mimoň stala majetkem rodiny Zeidler-Hoffmannů, jen v krátkém období 1633–1634 patřila Albrechtovi z Valdštejna, zavražděnému poté v Chebu.[7]
Velký rozvoj zažívá město po roce 1651, kdy se majitelem stal Jan Putz z Adlersthurmu. On a jeho synové nechali postavit kapli Božího hrobu, pivovar, špitál, radnici a přestavět zámek[8](9. června 1985 odstřelen) a farní kostel. V roce 1670 byl založen Cech ševců. Poté se opět vystřídalo více majitelů, přičemž posledními vlastníky Mimoně byli do roku 1945 Hartigové. V roce 1806 velkou část města zničil požár.
Reformy, Mimoň okresním městem
Po zrušení nevolnictví a v důsledku revolučních událostí roku 1848 došlo v Rakousko-Uhersku k radikálním změnám státní správy. Byla zrušena panství šlechty (tedy i Mimoňské), ustaveny během roku 1850 nové kraje, politické a soudní okresy. Nově vzniklý Českolipský kraj zahrnoval čtyři soudní okresy, jeden z nich byl přiřknut Mimoni. Podléhal krajskému soudu v České Lípě a fungoval od 27. května 1850. V Mimoni v té době fungoval i berní úřad, který byl podřízen správě v Mladé Boleslavi.
Při další státní reformě byl roku 1855 Českolipský kraj zrušen a Mimoň se stala na sedm let okresním městem. Okres Mimoň přešel pod správu Mladoboleslavského kraje. O několik let později došlo postupně k dalším změnám. V roce 1862 byly zcela zrušeny kraje a poté řada politických okresů. Mimoň se stala součástí okresu Česká Lípa, řízený okresním hejtmanem, i nadále byla sídlem soudního okresu Mimoň. Tento stav s menšími úpravami zůstal do roku 1918.[9]
Období let 1918 – 1990
V roce 1925 se připravovala akce Dny domoviny a obyvatelstvo bylo vyzváno k soustředění památek a starožitností, vzniklo tak v Mimoni poprvé městské muzeum.[10]
Do odsunu Němců v roce 1945 bylo město osídleno převážně německým obyvatelstvem. V roce 1869 zde žilo v 613 domech 4 473 německých obyvatel.[11] a v roce 1930 z celkového počtu 6 113 obyvatel se jednalo o 5 331 Němců. Roku 1945 byl majetek Hartigů zkonfiskován státem.[12]
Znak a prapor města
V roce 1875 uváděl časopis Světozor: „Za znak užívá město Mimoň štít červený a v něm stříbrnou hradbu městskou s cimbuřím, s otevřenou branou, otevřenými dveřněmi a s mříží zavěšenou. Za hradbou vystupují dvě čtyřhranné stříbrné věže s cimbuřím, cihlovými střechami a zlatými makovicemi.”[13] Nový městský znak má vycházet z městské pečetě z 18. století. Návrh praporu zpracovala Heraldická komise při Státním okresním archivu v České Lípě. V roce 1994 návrh projednalo zastupitelstvo města, v říjnu 1994 jej posoudil Podvýbor pro heraldiku a vexilologii PS PČR a 1. února 1995 jej městu předseda Poslanecké sněmovny udělil.[14]
Školství
Od září 2011 došlo k další reorganizaci a stav je tento:
- Gymnázium Mimoň, Letná 263
- Základní a Mateřská škola Pod Ralskem 572
- Základní a mateřská škola Mírová 81
- Základní škola praktická, Letná 236
Od září 2011 došlo k administrativnímu spojení ZŠ Mírová s praktickou školou. Mimo tyto školy jsou ve městě:
- Základní umělecká škola Václava Snítila, Mírová 119
- Dům dětí a mládeže Vážka, Letná 236 (společná budova s ZŠ Praktická)
Kultura
Ve městě je kulturní středisko (dříve kino), knihovna i městské muzeum. Město je také vydavatelem měsíčníku Mimoňský zpravodaj a zajišťuje vysílání lokálního Mimoňského infokanálu.
Zdravotnictví a sociální služby
Ve městě funguje poliklinika, lékárna, sloučením domova důchodců a pečovatelské služby "Home Care" vznikla organizace zajišťující všechny sociální služby ve městě (chráněné bydlení, pečovatelskou službu, domov pro seniory a dům s pečovatelskou službou)
Banky a úřady
V centru města, zejména v ulici Mírová, spojující náměstí ČSLA a náměstí 1. máje, najdeme banky a směnárny, jednatelství pojišťovny, a mnoho dalších veřejných institucí, například služebnu městské i státní policie, poštu, Referát státní sociální podpory, Úřad práce a Finanční úřad.
Doprava
Železnice
První železniční trať byla do Mimoně přivedena roku 1883. Jednalo se o soukromou dráhu ze stanice České severní dráhy (Böhmische Nord Bahn - BNB) Česká Lípa přes dnešní provozní dílny mezi Svárovskou a Lukostřeleckou ulicí, kde byla stanice místní dráhy, přes Starou Lípu, Vlčí Důl a Zákupy a končila stanicí u dnešní továrny Falcon, dnes označované jako "staré nádraží".
Tuto trať koupila společnost Ústecko-teplické dráhy (ÚTD, německy Ausig-Teplitz Eisenbahn ATE) a využila její část pro stavbu své transverzální dráhy z Řetenic (dnes část Teplic) do Liberce (délka bezmála 146 km), která sloužila pro přepravu uhlí ze severočeských uhelných dolů do libereckých textilek. Ukončení tratě a její trasa v posledním úseku však plánům nevyhovovalo a tak bylo postaveno nádraží nové na západ od města. Trať do Liberce (dnes trať 086) byla dána do provozu 16. září 1900.
Na odbočce ke starému nádraží byla osobní doprava zastavena v roce 1932. Nákladní doprava je zde stále provozována. Z trati mj. odbočuje vlečka k bývalému vojenskému letišti Hradčany. Větší část této vojenské trati dosud existuje.
Silniční síť
Ve městě Mimoň se křižují silnice II/268 - Horní Bousov - Kněžmost - Mnichovo Hradiště – Ralsko – Mimoň – Zákupy – Nový Bor, přes Mimoň jako ulice Pražská a Českolipská) a II/270 Dubá – Doksy – Mimoň – Jablonné v Podještědí – státní hranice, přes Mimoň jako ulice Okrouhlická, Lužická a Žitavská. Přes centrum Mimoně mezi náměstím Čsl. armády a Kozinovým náměstím procházejí obě silnice společně (peážně), avšak směry jsou rozdělené: směr k severu prochází jednosměrně ulicí Malou, směr k jihu ulicí Mírovou, krátký úsek z náměstí 1. máje na Kozinovo náměstí pak obousměrně ulicí Panskou. Na severním okraji města u silnice 270 do Jablonného a jižním okraji města u silnice 268 do Mnichova Hradiště se nacházejí čerpací stanice.
Z Mimoně vycházejí též silnice III. třídy: III/26830 na jihovýchod k čističce odpadních vod Hvězdov na území města Ralsko, III/26829 na východ přes Nový Dvůr do bývalých Svébořic na území města Ralsko, silnice III/26831 vede z blízkosti starého nádraží přes místní části Vranov a Srní Potok na sever do Novin pod Ralskem, silnice III/2708 západní stranou Letné na sever do Pertoltic pod Ralskem a Velkého Grunova.
Město začalo řešit po roce 2010 úpravy ulic a silnic řadou rozsáhlých oprav a výstavbou několika kruhových křižovatek.[15]
Autobusová doprava
V severní části města, u Panenského potoka, necelý 1 km pěší chůze od železničního nádraží, je autobusové stanoviště, z nějž jezdí linky do okolních měst (Česká Lípa, Jablonné v Podještědí, Liberec), ale i do Prahy. Většinu regionálních linek provozuje společnost ČSAD Česká Lípa a. s., na dálkové trase Praha–Jablonné v Podještědí si tento dopravce konkuruje, především víkendovými spoji, s pražským dopravcem Jaroslavem Štěpánkem, linku z Mladé Boleslavi do Mimoně provozuje kosmonoský dopravce TRANSCENTRUM bus s.r.o. Takzvaná městská autobusová doprava v Mimoni je tvořena donedávna jednou, nověji již dvěma autobusovými linkami, obsluhuje i sousední města Ralsko a Zákupy a oficiálně městskou dopravou není (má licenci vydanou krajským úřadem, nikoliv městským, a je objednávaná a financovaná krajem). Do roku 2006 však tuto linku provozovala společnost vlastněná městy Mimoň a Ralsko. Ta se transformovala v soukromou společnost COMPAG CZ s.r.o. S výjimkou linky Jaroslava Štěpánka a linky TRANSCENTRUM bus jsou všechny zdejší linky včetně bývalé „městské“ linky začleněny do integrovaného systému IDOL.
Obě dálkové linky, vedené po silnici II/280, zastavují v Mimoni v zastávkách „Mimoň, kino“ (na náměstí Čsl. armády), „Mimoň, aut. st.“ (poblíž Kozinova náměstí) a „Mimoň, Žitavská“ (u tenisových kurtů v Žitavské ulici na Letné). Srní Potok je dostupný pěší chůzí od zastávky „Pertoltice pod Ralskem, rozc.“ na téže silnici. Spoje regionálních linek zastavují kromě těchto zastávek v Mimoni také v zastávkách „Mimoň, OPMP“ (jednosměrná zastávka v centru v Malé ulici), „Mimoň, žel. st.“ a „Mimoň, finanční úřad“ (v oblasti poblíž nádraží), „Mimoň, STS“, „Mimoň, ÚSP“ a „Mimoň, Mitop rozc. 0.3“ na silnici II/268 směrem k Mnichovu Hradišti, „Mimoň, Falcon“ na Hvězdovské ulici poblíž starého nádraží, „Mimoň, Luční“ a „Mimoň, Okružní“ v oblasti Pod Ralskem, „Mimoň, Vranov“ ve Vranově a „Mimoň, Mitop“ na silnici III/2708 vedoucí na sever do Pertoltic pod Ralskem.
Sport
Ve městě je fotbalové hřiště TJ Jiskra Mimoň s travnatým povrchem, dále tenisové kurty a veřejné koupaliště. Na jižním okraji města (při výjezdu z města na Doksy) leží čtvrtý nejstarší hřebčín anglického plnokrevníka v ČR (založen v roce 1965), jehož součástí je i mimoňské dostihové závodiště.
Fotbalový A tým mužů zakončil sezonu 2010/2011 v I A. třídě Libereckého kraje na 7. místě čtrnáctičlenné tabulky.[16] O rok později ve stejné soutěži skončil čtvrtý.[17]
Průmysl
Ve městě má tradici textilní a dřevozpracující průmysl. Mimoňská pobočka firmy Mitop se zabývá výrobou plstí a technických textilií. Od roku 1870 existovala ve městě firma na výrobu dřevěného ohýbaného nábytku Falcon Mimoň, jako součást firmy TON. Největší místní podnik zaměstnávající stovky lidí v roce 2005 zkrachoval. Hlavním důvodem byla ztráta amerického trhu, který byl hlavním odběratelem produkce v posledních letech.[18]
Památky
Z původních historických staveb města se do dnešní doby dochovalo jen málo. Roku 1806 postihl město požár, který pohltil 283 domů vnitřního města a to včetně kostela, fary, zámku, školy i radnice s celým archivem.[19] Z bezpečnostních důvodů byl vydán zákaz výstavby dřevěných domů. Zachovalé dřevěné domy v Lužické ulici a okolí jsou z doby před rokem 1800. Některé památky byly v letech 1985 - 1986 zbořeny, tento osud potkal roku 1985 zámek a r. 1986 radnici. Řadu církevních památek propojuje naučná stezka Poutní cesta Mimoň.
Farní kostel sv. Petra a Pavla
Dnešní podoba farního kostela sv. Petra a Pavla, je zasvěcen svatým Petru a Pavlovi, a také jáhnům sv. Agapitovi a sv. Jiří, jejichž ostatky, přivezené z římských katakomb roku 1647 jako dar pozdějšího papeže Alexandra VII., jsou zde uloženy na hlavním oltáři. První zmínky o kostele v Mimoni patří k nejstarším v severních Čechách. Původně zde stál mimoňský hrad,[20] malý dřevěný kostel a fara z 12. století. Ty byly postupně přestavovány a nakonec roku 1661 zbořeny. Na jejich místě v letech 1661-1663 italský stavitel Giulio Broggio vystavěl kostel s farou v barokním slohu. Věž kostela byla postavena roku 1674 a se samotným kostelem byla propojena až později po požáru města. Z původních pěti barokních hranolových kaplí okolo kostela, vystavěných v letech 1672-1675, se dochovala pouze pátá sv. Honory na jižní straně, která kdysi sloužila jako márnice. Fara u kostela je z roku 1678. V okolí kostela se podél schodiště nachází také několik barokních soch.
Areál Božího hrobu
Další významnou mimoňskou památkou je areál Božího hrobu. S plánem na vybudování kopie chrámu Božího hrobu podle jeruzalémského vzoru přišel Jan Putz z Adlersthurmu, císařský rada dvorní komory. Ten cestoval na posvátná křesťanská místa do Říma a Jeruzaléma, kde se myšlenka zrodila. Při své druhé cestě do Jeruzaléma onemocněl a musel několik měsíců zůstat v Římě. Po uzdravení se vydal na zpáteční cestu, přes Loreto a Vídeň domů do Čech. Zde však té době probíhala třicetiletá válka, proto nebylo možno stavební plán uskutečnit. V roce 1651 zakoupil tehdejší statky Mimoň a Děvín. Roku 1655 bylo vybráno místo pro stavbu vedle zbořeného kostela sv. Kříže v Mimoni. Stavbu nakonec uskutečnili synové Jana Putze, především Jan František Edmund, kterou v roce 1665 zadal italskému architektovi Giuliu Broggiovi. Stavba trvala dva roky a o rok později byl areál vysvěcen.
Špitál
Bezprostředně vedle areálu Božího hrobu je ulice V lukách (Mühlau), kde se na č. p. 101 nachází někdejší špitál, který nechal postavit druhý ze synů již zmiňovaného Jana Putze Jan Ignác Dominik Putz roku 1679, protože starý špitál u kostela Nejsvětější Trojice z roku 1400 byl nevyhovující. Nyní je zde Městské muzeum v Mimoni.
Sloup Nanebevzetí Panny Marie
Bývá označován jako morový sloup. Stojí na hlavním mimoňském náměstí (dnes náměstí 1. máje). Nechal jej postavit roku 1677 tehdy úřadující hejtman Matyáš Liebstein.[21]
Zámecký park
U zámeckého parku, ovšem na protilehlém břehu Ploučnice kdysi stával mimoňský zámek z 15. století, rozšířený roku 1664 do trojkřídlé podoby, ten však byl za éry socialismu ve zchátralém stavu v roce 1985 zbořen. Samotný park byl původně zřízen jako bažantnice s hájovnou. Opravu a rozšíření parku zahájil František de Paula hrabě z Hartigu. Stával zde pomník básníku Horatiovi a též malý altánek. Novodobá rekonstrukce parku proběhla v roce 1998. Ve středu parku se nachází rybník s ostrůvkem (viz foto). Pozůstatky prameniště z roku 1785 jsou kopií pramene Géronstère v lázních Spa v Belgii.
Pískovcové sklepy
Pod kostelním vrchem se nacházejí unikátní pískovcové pivovarské sklepy s chodbami.
Současná architektura
Na okrajích Mimoně jsou sídliště s panelovými domy. Na severním okraji sídliště Letná z 50. let a na jihovýchodním okraji sídliště pod Ralskem ze 70. let 20. století.
Památné stromy
Na území Mimoně se nalézají dva stromy, prohlášené za památné; oba přímo ve městě:
- Buk u nádraží – buk lesní červenolistý vedle budovy železniční stanice na západním okraji města [souř 1][22]
- Zámecká lípa – lípa velkolistá v areálu bývalého zámku v centru města, u nábřežní zdi na pravém břehu Ploučnice [souř 2][23]
Okolí
V okolí Mimoně jsou poměrně rozsáhlé borové lesy, jež jsou oblíbeným cílem houbařů. Mimoň je zčásti obklopena bývalým vojenským výcvikovým prostorem Ralsko, kde po okupaci z roku 1968 sídlila vojska SSSR. Po odjezdu cizích vojsk a zrušení vojenského prostoru je zde nyní mnoho příležitostí pro turistiku, cykloturistiku a podobně.
Nedaleko Mimoně se nachází bývalé vojenské letiště Hradčany, později využívané i pro ultralehká letadla, rogala a motorkáře. Také se zde konaly přehlídky automobilů a tuningů tzv. "Mimoňské války". Prochází zde několik značených cyklostezek (3046, 241), končí zde červená trasa pro pěší turisty 0328 od České Lípy a začíná obdobná červená trasa přes Ralsko směrem na Liberec.
Významní rodáci
- František Antonín Rössler (Francesco Antonio Rosetti / Růžička, * 26. října 1746), český hudební skladatel
- Karl Kostka (* 5. květen 1870), národohospodář, politik, v letech 1929 - 1938 starosta Liberce a odpůrce Konráda Henleina
- Rudolf Watzke (* 1892), slavný koncertní zpěvák
- Hans Watzek (* 10. říjen 1932), ministr pro zemědělství, lesní a potravinové hospodářství NDR
Partnerská města
Členění města
Město je administrativně rozděleno na 8 částí, z nichž 6 je číslovaných, které leží na katastrálním území Mimoň, a 2 nečíslované leží na katastrálním území Vranov pod Ralskem.
- Mimoň I, východní část města v okolí starého nádraží na levém břehu Ploučnice
- Mimoň II, jižní část města na pravém břehu Ploučnice
- Mimoň III, hlavní část centra města zejména na pravém břehu Ploučnice
- Mimoň IV, severní část města na pravém břehu Ploučnice
- Mimoň V, oblast v okolí nádraží na západní straně města
- Mimoň VI, východní část lesíku Čistá na jihu města
- Vranov, vesnice asi 2 km severovýchodně od centra města, pod Vranovskými skalami, též základní sídelní jednotka (k. ú. Vranov pod Ralskem)
- Srní Potok, osada asi 2,5 km severoseverovýchodně od centra města, na levém břehu Ploučnice, též základní sídelní jednotka (k. ú. Vranov pod Ralskem)
Vymezení základních sídelních jednotek v katastrálním území Mimoň se nekryje s hranicemi místních částí:
- Mimoň-střed (pravý břeh Ploučnice za ústím Panenského potoka a zámecký park na levém břehu Ploučnice, díl 1 v části Mimoň III (Panská a Mírová ulice a pás území přes Ploučnici až k zámeckému parku), díl 2 v části Mimoň IV (severně od centra, např. autobusové nádraží a Kozinovo náměstí), díl 3 v části Mimoň II (jižně od Příkopu, až k ulici U Hřebčína))
- U nádraží (díl 1 v části Mimoň V (okolí nádraží), díl 2 v části Mimoň III (blíže k centru, oblast ulic Sokolská, Raisova, Hřbitovní včetně hřbitova, Zahradní), díl 3 v části Mimoň II (nepatrné území poblíž Příkopu))
- Slovany (Mimoň V), osada podél železniční trati západně od nádraží, zahrnuje dostihové závodiště
- Husova-Pražská (Mimoň I, okolí Pražské, Hvězdovské a Svébořické ulice od Ploučnice až k železniční trati vedoucí ke starému nádraží, včetně obchodních areálů Tesco a Penny Market jižně od zámeckého parku)
- Pod Ralskem (díl 1 v části Mimoň I, nepatrná část díl 2 v části Mimoň III), východně od zámeckého parku, včetně sídliště Pod Ralskem
- U pily (Mimoň I), západně od části Pod Ralskem, v okolí konce vlečky za starým nádražím
- U lipové aleje (Mimoň I), převážně nezastavěné a neobydlené území na východní straně města, kolem cesty do Vranova
- Svébořická strana (Mimoň I, převážně neobydlená a nezastavěná oblast kolem silnic III/26829 a III/26830 na východojihovýchodním okraji města)
- Kuřivodská strana (převážně neobydlená oblast na levém břehu Ploučnice jižně od města, lesík Čistá s lesním závodem, díl 1 v části Mimoň I (západně od silnice II/268), díl 2 tvoří část Mimoň VI (východně od silnice II/268))
- U nemocnice (Mimoň I), oblast jižně od starého nádraží, zahrnující nemocnici a průmyslové objekty na levém břehu Ploučnice
- Průmyslový obvod (Mimoň II), jižní část města na pravém břehu Ploučnice
- Bohatická strana (Mimoň IV), převážně neobydlené území na severní a západní straně města, západně od Panenského potoka a severně a západně od Slovan
- Letná (Mimoň IV), oblast v klínu soutoku Ploučnice a Panenského potoka, zahrnující sídliště s garážovým komplexem, zahrádkářské osady, městské muzeum, kostel Božího hrobu a průmyslový areál mezi Žitavskou a Pertoltickou ulicí
V katastrálním území Mimoň je 58 pojmenovaných ulic a 5 náměstí: náměstí 1. máje (Mimoň III, ZSJ Mimoň-střed), Kozinovo náměstí (Mimoň IV, ZSJ Mimoň-střed), náměstí Čsl. armády (Mimoň I, ZSJ Husova-Pražská), náměstí J. Fučíka (Mimoň I, ZSJ Husova-Pražská), Tyršovo náměstí (Mimoň I, ZSJ Husova-Pražská). Ve Vranově a Srním Potoce nejsou ulice pojmenovány.
Odkazy
Reference
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha: Český statistický úřad. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ Michael Polák. Z České Lípy se vystěhovalo přes 1 100 lidí za jediný rok. Českolipský deník [online]. 2014-03-27 [cit. 2014-03-28]. Dostupné online.
- ↑ KRATĚNOVÁ, Pavlína. Cech ševců v Mimoni. Bezděz , vlastivědný sborník Českolipska. 2010, čís. 19, s. 7. ISSN 1211-9172. ISBN 978-80-86319-13-1.
- ↑ Bezděz 2010, str. 7
- ↑ PODHORSKÝ DOMOV DŮCHODCŮ, Marek. Liberecký kraj. Praha 7: freytag&berndt, 2002. ISBN 80-7316-032-3. Kapitola Českolipsko, s. 33.
- ↑ Bezděz 2010, str. 8
- ↑ VLČEK, Pavel. Encyklopedie českých zámků. Praha 5: Libri, 1998, 3.vydání. ISBN 80-85983-32-X. Kapitola Mimoň, s. 194.
- ↑ SOVADINA, Miloslav. Správní vývoj Českolipska. Česká Lípa: Státní okresní archiv, 1998. ISBN 80-238-3843-1. Kapitola Vývoj správy na Českolipsku, s. 48.
- ↑ SYKÁČKOVÁ, Olga. Český muzejní spolek v České Lípě. Bezděz, vlastivědný sborník Českolipska. 1990, s. 42. ISSN 80-7065-071-20.
- ↑ Časopis Světozor, Ročník 9, 24.9.1875, Číslo 39, str. 466
- ↑ Bezděz 2010, str. 8
- ↑ Světozor, Ročník 9, 24.9.1875, Číslo 39
- ↑ KASÍK, Stanislav. Nové symboly měst. Bezděz , vlastivědný sborník Českolipska. 2002, roč. 11, s. 242. ISSN 1211-9172.
- ↑ Nikola Bursová. Dobrá zpráva pro řidiče: Husovka v Mimoni je průjezdná. Českolipský deník [online]. 2013-11-19 [cit. 2013-11-20]. Dostupné online.
- ↑ Radek Valenta. Krajské fotbaly. Českolipský deník. Červen 2011, roč. 18, čís. 20. června, s. 21. ISSN 1214-8462.
- ↑ Kopeme za fotbal – Výsledky soutěží. Českolipský deník. Červen 2012, roč. 19, čís. 20. června, s. 16. ISSN 1214-8462.
- ↑ http://www.i-noviny.cz/zkrachovaly-falcon-eu-mimon-dluzi-veritelum-120-milionu-korun-19941.html
- ↑ PEŠA, Vladimír. Požár Mimoně v červnu 1806. Bezděz, vlastivědný sborník Českolipska. Česká Lípa: Vlastivědný spolek Českolipska, 2004, s. 343. ISSN 1211-9172. ISBN 80-86319-07-5.
- ↑ PEŠA, Vladimír. České hrady. Praha 3: Argo, 2002. ISBN 80-7203-434-0. Kapitola Mimoň, s. 138.
- ↑ Liberecký kraj – Českolipsko, str. 33
- ↑ 105799
- ↑ 105798
Souřadnice
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mimoň na Wikimedia Commons - Web Mimoň
- Portál Mimoň
