Klasická hudba
Klasická hudba (nezaměňovat s pojmem klasicistní hudba), někdy také vážná hudba, je široké a dosti nespolehlivé označení pro evropskou hudební tradici a hudební formy z ní odvozené, do níž se dnes řadí zejména období renesance, baroka, klasicismu a romantismu. Je charakteristická pro západní kulturu. Mimoevropské kultury nevyvinuly žádnou hudební tradici srovnatelnou s evropskou klasickou hudbou.
Moderní vážná hudba se vyznačuje nepřístupností pro posluchače a nabouráváním klasických schémat.
Dějiny a vývoj vážné hudby
Renesance
Umělecký sloh 15. - 16. století. Centrální postavení zaujímá vícehlasá vokální hudba. Hlasy na sobě už nebyly závislé a každý měl svou vlastní melodii.[1] Typickými formami tohoto období byly mše, moteta a žalmy. Z hudby mizí disonance a stoupá důraz na harmonii. Umělecké dílo není a nemůže být shlukem dílčích detailů, ale musí tvořit komplexní propracovaný celek, jehož části se navzájem doplňují, vytvářejí rovnováhu, harmonii. Pro renesanční hudbu je charakteristická konsonatnost, vzájemný vztah všech částí díla.
Významní skladatelé
- Leonel Power (1370/1385 – 1445)
- John Dunstable (1390 – 1453)
- Guillaume Dufay (1397 – 1474)
- Gilles Binchois (1400 – 1460)
- Johannes Ockeghem (1410 - 1497)
- Josquin Desprez (1440 – 1521)
- Heinrich Isaac (1450–55 – 1517)
- Jacob Obrecht (1457/58 - 1505)
- Pierre de La Rue (kolem 1460 - 1518)
- Jacobus Clemens non Papa (1510/1515 - 1555/1556)
- Giovanni Pierluigi da Palestrina (1525 – 1594)
- Orlando di Lasso (1532 – 1594)
- Jan Pieterszoon Sweelinck (1562 - 1621)
- John Dowland (1563 - 1626)
- Claudio Monteverdi (1567 – 1643)
Baroko
Barokní hudba je charakteristická polaritou hlasů a vrcholnou nástrojovou i pěveckou virtuozitou v rychlých částech v kontrastu s melodikou volných vět. Hlasy provádějí základní melodii v kontrapunktu a ostatní hlasy slouží jako harmonická výplň. Pro barokní hudbu je typická dramatičnost (jistý vliv třicetileté války), velkolepost (umocňovaná náboženskými obřady a prostorami barokních chrámů) zpěvnost, zcela záměrná líbivost a emocionální působivost. Jedním z hlavních úkolů či záměrů barokní hudby bylo přenášet velkou citovost na posluchače.
Významní skladatelé
- Adam Michna z Otradovic (1600 – 1676)
- Pietro Antonio Cesti (1623 – 1669)
- Jean-Baptiste Lully (1632 – 1687)
- Dietrich Buxtehude (1637 – 1707)
- Alessandro Stradella (1639 – 1682)
- Marc-Antoine Charpentier (1643 - 1704)
- Henry Purcell (1659 – 1695)
- Alessandro Scarlatti (1660 – 1725)
- Antonio Vivaldi (1678 – 1741)
- Jan Dismas Zelenka (1679 – 1745)
- Georg Philipp Telemann (1681 – 1767)
- Jean-Philippe Rameau (1683 - 1764)
- Johann Sebastian Bach (1685 – 1750)
- Domenico Scarlatti (1685 – 1757)
- Georg Friedrich Händel (1685 – 1759)
- Giovanni Battista Pergolesi (1710 – 1736)
- Carl Philipp Emanuel Bach (1714 – 1788)
Klasicismus
Umělecký směr, který se inspiruje hlavně starověkými vzory a zdůrazňuje střízlivý rozum, uměřenost a jasný, pravidelný řád. Toto období se datuje zhruba mezi lety 1750 - 1820/1830. Hudba se vyznačuje snahou o dokonalou formu, zpěvné melodie, jednoduchost, pravidelnost a přehlednost ve všech atributech díla, především v oblasti melodie a harmonie. V období hudebního klasicismu vznikají i složité hudební formy např.: menuet, sonátová forma, sonáta, sonatina, symfonie nebo smyčcový kvartet. Mezi nejvýznamnější školy tohoto období patří mannheimská škola, jejímž zakladatelem byl český skladatel a hudební virtuóz Jan Václav Stamic. Ten jako první začal důsledně uplatňovat nový pohled na dynamiku a stavbu cyklické hudební skladby. Dále sem patří první vídeňská škola, skupina skladatelů působících ve Vídni, někdy se tak označuje období vrcholného klasicismu. [2]
Nejvýznamnější skladatelé tzv. vídeňské klasiky
- Joseph Haydn (1732 – 1809)
- Antonio Salieri (1750 - 1825)
- Wolfgang Amadeus Mozart (1756 – 1791)
- Ludwig van Beethoven (1770 – 1827)
Významní skladatelé klasicistního období, kromě českých a českoněmeckých
- Johann Adolf Hasse (1699 – 1783)
- Christoph Willibald Gluck (1714 – 1787)
- Johann Christian Bach (1735 – 1782)
- Giovanni Paisiello (1740 – 1816)
- Luigi Boccherini (1743 – 1805)
- Domenico Cimarosa (1749 – 1801)
- Luigi Cherubini (1760 – 1842)
- François-Adrien Boieldieu (1775 – 1834)
- Carl Maria von Weber (1786 – 1826)
- Michail Ivanovič Glinka (1804 – 1857)
Čeští a českoněmečtí skladatelé
- Jan Václav Stamic (1717 – 1757)
- Jiří Antonín Benda (1722 – 1795)
- František Xaver Brixi (1732 – 1771)
- Josef Mysliveček (1737 – 1781)
- Jan Křtitel Vaňhal (1739 – 1813)
- Leopold Koželuh (1747 – 1818)
- Jakub Jan Ryba (1765 – 1815)
- Antonín Rejcha (1770 – 1836)
- Johann Nepomuk Hummel (1778 – 1837)
Romantismus
Hudební sloh, který vznikl na přelomu 18. a 19. století. Toto období je děleno do tří fází: raný, vrcholný a pozdní romantismus. Do značné míry lze k tomuto směru přičítat také styl operní kompozice zvaný belcanto, pěstovaný hlavně v Itálii. V romantické hudbě je kladen důraz především na city, fantazii a snění. Náměty vycházely z přírody, exotiky i z historie (středověk a mytologie).[3] Větší váhu tedy přikládali obsahu díla než formě. Objevují se časté změny v tempu (zpomalování nebo zrychlování). Dynamika je ještě více kontrastní. Bohatěji se využívá barev tónů jednotlivých nástrojů. Zdokonaluje se technika hry na hudební nástroje a vznikají nástroje nové. Vznikají národní školy, skladatelé se inspirují lidovou hudbou své země a to převážně v melodii, harmonii a rytmu.
Významní skladatelé
- Giacomo Meyerbeer (1791 - 1864)
- Gioacchino Rossini (1792 – 1868) - belcanto
- Franz Schubert (1797 – 1828)
- Gaetano Donizetti (1797 – 1848) - belcanto
- Vincenzo Bellini (1801 – 1835) - belcanto
- Hector Berlioz (1803 – 1869)
- Felix Mendelssohn-Bartholdy (1809 – 1847)
- Frederik Chopin (1810 – 1849)
- Robert Schumann (1810 – 1856)
- Ferenc Liszt (1811 – 1886)
- Richard Wagner (1813 – 1883)
- Giuseppe Verdi (1813 – 1901)
- Charles-François Gounod (1818 – 1893)
- Jacques Offenbach (1819 – 1880)
- César Franck (1822 – 1890)
- Bedřich Smetana (1824 – 1884)
- Anton Bruckner (1824 – 1896)
- Johannes Brahms (1833 – 1897)
- Georges Bizet (1838 – 1875)
- Max Bruch (1838 – 1920)
- Modest Petrovič Musorgskij (1839 – 1881)
- Petr Iljič Čajkovskij (1840 – 1893)
- Antonín Dvořák (1841 – 1904)
- Jules Massenet (1842 – 1912)
- Edvard Grieg (1843 – 1907)
- Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov (1844 – 1908)
- Zdeněk Fibich (1850 – 1900)
- Leoš Janáček (1854 - 1928)
- Gustav Mahler (1860 – 1911)
- Richard Strauss (1864 – 1949)
- Jean Sibelius (1865 – 1957)
- Vítězslav Novák (1870 – 1949)
- Alexandr Nikolajevič Skrjabin (1872 – 1915)
- Sergej Vasiljevič Rachmaninov (1873 – 1943)
- Josef Suk (1874 – 1935)
Impresionismus
Impresionističtí skladatelé se podobně jako impresionističtí malíři pokoušeli svým dílem zachytit prchavé pocity. Do značné míry lze k impresionistům řadit také skladatele italských veristických oper jako jsou Pietro Mascagni, Ruggero Leoncavallo, Umberto Giordano a také Giacomo Puccini.
Významní skladatelé
- Ruggero Leoncavallo (1857 - 1919) - verismus
- Giacomo Puccini (1858 – 1924) - verismus
- Claude Debussy (1862 – 1918)
- Pietro Mascagni (1863 - 1945) - verismus
- Umberto Giordano (1867 – 1948) - verismus
- Maurice Ravel (1875 – 1937)
- Anton Webern (1883 - 1945)
Neoklasicismus
Významní skladatelé
- Edward Elgar (1857 – 1934)
- Béla Bartók (1881 – 1945)
- Igor Stravinskij (1882 – 1971)
- Bohuslav Martinů (1890 – 1959)
- Sergej Prokofjev (1891 – 1953)
- Erich Wolfgang Korngold (1897 – 1957)
- Francis Poulenc (1899 – 1963)
- Benjamin Britten (1913 – 1976)
Moderna
Významní skladatelé
- Arthur Honegger (1892 – 1955)
- Paul Hindemith (1895 - 1963)
- Dmitrij Šostakovič (1906 – 1975)
Serialismus
Serialismus je kompoziční technika, založená na uspořádání (zvaném řada nebo serie) výšek, délek, stupňů dynamiky, barev, způsobů hry, rytmické struktury apod. Uspořádání podle serijních pravidel má vést ke konsistenci a vnitřnímu řádu kompozice.
Významní skladatelé
- Arnold Schönberg (1874 – 1951)
Avantgarda
Hudební avantgarda je podobně jako ostatní avantgardy charakteristická revoltou proti tradičním postupům a hledáním odvážných nových forem. Americký skladatel John Cage například napsal skladbu 4'33", která za dobu čtyř a půl minuty nabídne posluchači tři části, v nichž nezazní jediná nota, jediný zvuk.
Hudba Maďara György Ligetiho je velmi známá díky filmu Stanleyho Kubricka 2001: Vesmírná odysea, ve kterém byla použita.
Významní skladatelé
- John Cage (1912 – 1992)
- György Ligeti (1923 – 2006)
- Pierre Boulez (1925 - 2016)
Minimalismus
Pojem „minimalismus“ zavedl na konci šedesátých let Michael Nyman, tehdy hudební kritik, později jeden ze známých minimalistických skladatelů. Označuje hudbu vyznačující se nápadným opakováním jednoduchých základních motivů.
Ačkoliv byla minimalistická hudba původně jednou z nejtvrdších odnoží avantgardy a tudíž také zasvěcena jen nejzatvrzelejším fanouškům moderních stylů klasické hudby, postupně se zejména díky práci skladatelů jako je Philip Glass a hudebních těles jako Kronos Quartet dostala do popředí zájmu širší veřejnosti. Minimalistické kompozice dnes otevřeně citovány a užívány v populárním umění (např. film Truman show nebo seriál Battlestar Galactica).
Významní skladatelé
Raní minimalisté
- Erik Satie (1866 – 1925)
Klasičtí američtí minimalisté
- Philip Glass (* 1937)
- La Monte Young (* 1935)
- Terry Riley (* 1935)
- Steve Reich (* 1936)
- John Adams (* 1947)
Spirituální minimalismus
- Arvo Pärt (* 1935)
- Henryk Górecki (1933–2010)
- Michael Nyman (* 1944)
Další současní skladatelé
- Wim Mertens (* 1953)
Soudobá klasická hudba
Tento termín zahrnuje klasickou (vážnou) hudbu vytvořenou v několika posledních dekádách 20. století a na začátku 21. století. Vzhledem k její roztříštěnosti je jakákoliv její charakterizace velmi obtížná.
Významní skladatelé
- Alfred Schnittke (1934 – 1998)
Časová osa
Vývoj a vztahy v klasické hudbě lze studovat pomocí analýzy sítí.[4]
Hudební nástroje vážné hudby
Smyčcové nástroje
Klávesové nástroje
Odkazy
Reference
- ↑ http://gilnien.blog.cz/0808/renesancni-hudba
- ↑ http://dejiny-online.cz/prvni-videnska-skola-dejiny-hudby/
- ↑ http://referaty-seminarky.cz/hudba-v-obdobi-romantismu/
- ↑ http://www.epjdatascience.com/content/4/1/2 - Topology and evolution of the network of western classical music composers
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu klasická hudba na Wikimedia Commons
