Josquin Desprez

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josquin Des Prez - dřevoryt z roku 1611 podle ztracené olejomalby z doby Josquinova života

Josquin Desprez [žoskén depré] (nebo Josquin des Prez, často pouze Josquin, případně nizozemsky Josken/Joseph Van De Velde a latinsky Josquinus/Jodocus Pratensis; asi 144027. srpna 1521) byl franko-vlámský renesanční hudební skladatel. Byl nejslavnějším evropským hudebním skladatelem mezi Dufayem a Palestrinou a je zpravidla považován za ústřední postavu franko-vlámské školy. Historici hudby ho často považují za prvního mistra vrcholného renesančního polyfonního stylu vokální hudby, který vznikal právě v době jeho života.

Během 16. století si Josquin postupně získával pověst největšího skladatele své doby a jeho mistrovská technika a výrazovost byly obdivovány a napodobovány. Autoři tak odlišní jako Baldassare Castiglione a Martin Luther psali o jeho reputaci a slávě, zatímco teoretici jako Heinrich Glarean and Gioseffo Zarlino měli za to, že jeho styl se nejvíce blíží k dokonalosti.[1] Byl tak obdivován, že mu kopisté připisovali různé anonymní skladby, pravděpodobně aby šly lépe na odbyt.[2] Josquinovi se připisuje nejméně 374 skladeb;[3] po vzniku moderních analytických metod však bylo jeho autorství v mnoha případech zpochybněno na základě odlišného hudebního stylu nebo pramenných důkazů. Přes Josquinovu kolosální reputaci, která přetrvala až do počátku barokní éry a byla obnovena ve 20. století, je jeho životopis plný mezer a nevíme téměř nic o jeho osobnosti. Jediné dochované dílo, které by mohlo být psáno jeho vlastní rukou, je načrtnuto na zdi Sixtinské kaple a jediná soudobá zmínka o jeho charakteru se nachází v dopise ferrarskému vévodovi Ercolovi I. d'Este. Životy mnoha méně významných renesančních komponistů jsou zdokumentovány lépe než život Josquinův.[4]

Josquin psal duchovní i světskou hudbu a využíval všechny významné vokální formy své doby, mše, moteta, chansony a frottoly. Ve své době byl oslavován jak za své melodické nadání, tak za využívání důmyslné techniky. Rád zkoušel řešit kompoziční problémy různými způsoby v po sobě následujících kompozicích podobně jako Stravinskij více než 400 let později. Někdy psal ve strohém stylu bez jakékoli ornamentace, a jindy tvořil hudbu vyžadující od interpretů značnou virtuozitu.[5] Heinrich Glarean napsal roku 1547, že Josquin nebyl jen „skvělým virtuozem“ (latinský originál lze ovšem přeložit i „vychloubačem“), ale byl schopen se projevit i jako „posměváček“ a používat účinně satiru.[6] I když se soudobé josquinovské bádání zaměřuje na odstraňování skladeb – včetně některých nejslavnějších – z „Josquinova kánonu“ a jejich připisování jiným dobovým skladatelům, přesto i zbývající hudba patří k tomu nejvýznamnějšímu a nejtrvalejšímu z odkazu renesance.[7]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Brown, Howard M. "Chanson" The New Grove Dictionary of Music and Musicians, ed. Stanley Sadie. London, Macmillan, 1980. (20 vol.) ISBN 1-56159-174-2.
  • Duffin, Ross W., ed. A Josquin Anthology. Oxford University Press, 1999. ISBN 0-19-353218-2
  • Gleason, Harold, and Warren Becker. Music in the Middle Ages and the Renaissance. Bloomington, Indiana: Frangipani Press, 1981. ISBN 0-89917-034-X.
  • Godt, Irving. "Motivic Integration in Josquin's Motets" Journal of Music Theory vol. 21 no. 2 (Autumn, 1977), pp. 264-292.
  • International Josquin Symposium, Willem Elders, and Frits de Haen. Proceedings of the International Josquin Symposium. Utrecht: Vereniging voor Nederlandse Muziekgeschiedenis, 1986. ISBN 90-6375-148-6
  • Macey, Patrick. Bonfire Songs: Savonarola's Musical Legacy. Oxford, Clarendon Press. 1998. ISBN 0-19-816669-9.
  • Macey, Patrick. "Josquin des Prez" Grove Music Online, ed. L. Macy. (Staženo 8. října 2006) www.grovemusic.com (placená stránka)
  • Noble, Jeremy. "Josquin Desprez (works)" The New Grove Dictionary of Music and Musicians, ed. Stanley Sadie. London, Macmillan, 1980. (20 vol.) ISBN 1-56159-174-2.
  • Pietschmann, Klaus. "Ein Graffito von Josquin Desprez auf der Cantoria der Sixtinischen Kapelle" Die Musikforschung vol. 52 no. 2 (1999), pp. 204–207.
  • Reese, Gustave. Music in the Renaissance. New York: W.W. Norton, 1954. ISBN 0-393-09530-4.
  • Reese, Gustave. „Josquin Desprez (biography)“ The New Grove Dictionary of Music and Musicians, ed. Stanley Sadie. London, Macmillan, 1980. (20 vol.) ISBN 1-56159-174-2.
  • Sherr, Richard, ed. The Josquin Companion. Oxford: Oxford Univ. Press, 2000. ISBN 0-19-816335-5.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Wegman, in Sherr, p. 21–25.
  2. Reese, Grove
  3. Wegman, in Sherr, p. 28.
  4. Wegman, in Sherr, p. 21–22.
  5. Sherr, p. 3.
  6. Glareanus, in Sherr, p. 3.
  7. Sherr, p. 10.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Josquin des Prez na anglické Wikipedii.