Karel Luyton

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Karel Luyton, také Carolus, Carl nebo Charles Luython (1556 nebo 1557, Antverpy2. srpna 1620, Praha), byl vlámský varhaník a hudební skladatel, který žil na dvoře císaře Rudolfa II. v Praze.

Život[editovat | editovat zdroj]

Hans von Aachen: Portrét císaře Rudolfa II.

Narodil se v Antverpách, které tehdy patřily španělské větvi rodu Habsburků. Jeho otec byl rektorem latinské školy při kostele sv. Ondřeje a byl známý jako spisovatel (dochovaly se např. jeho Bajky podle Ezopa z roku 1548 nebo Francouzsko-vlámský slovník). Ještě jako chlapec odešel do Vídně a stal se sboristou na dvoře císaře Maxmiliána II. Kapelníkem byl tehdy Jacobus Vaet, takže je velmi pravděpodobné, že se podílel na jeho hudebním vývoji. Setkal se zde rovněž s dalšími předními renesančními skladateli té doby, Alardem du Gaucquier a Philippem de Monte. Ve hře na varhany byl žákem prvního dvorního varhaníka Wilhelma Formellise.

S počátkem mutace opustil sbor a s odstupným 50ti zlatých se vydal na cestu do Itálie, do země, kam tehdy mířili za dalším hudebním vzděláním hudebníci z celé Evropy. Z této doby pochází také jeho první doložená skladba. V roce 1575 mu byla udělena dvorskou kanceláří odměna za zkomponování mše, kterou věnoval císaři. 18. května 1576 se vrátil do Vídně a byl jmenován komorním hudebníkem. Stal se členem císařského komorního orchestru, který jednak hrál v císařské kapli a jednak sloužil i jako vojenská kapela. Na podzim téhož roku zemřel císař Maxmilián II. a jeho nástupcem se stal Rudolf II., který přenesl sídlo dvora do Prahy. Luyton byl jmenován komorním varhaníkem a rovněž přesídlil do Prahy, kde strávil následujících 40 let a v Praze i zemřel.

V roce 1852 mu vyšla v Benátkách sbírka madrigalů a v roce 1587 vydal v Praze sbírku motet Popularis anni jubilus, kterou věnoval Rudolfovu bratru arcivévodovi Ernstovi u příležitosti jeho vysvěcení na biskupa. Výrazně se zapsal do stavby varhan v chrámu sv. Víta. Jeho práce byla oceněna i císařem a byl mu udělen erb. V roce 1596 byl jmenován prvním dvorním varhaníkem a v roce 1603 dvorním skladatelem. V roce 1611 mu byla udělena doživotní renta 200 zlatých jako poděkování za 35 let věrné služby císařskému dvoru. Nicméně císařská pokladna byla velice liknavá a hudebníkům stále dlužila vysoké částky. Po Rudolfově smrti v roce 1612, jeho nástupce Matyáš Habsburský dvorní kapelu rozpustil a za Rudolfovy dluhy odmítl převzít odpovědnost. Luyton zemřel v chudobě roku 1620.

Zkomponoval řadu mší, parodických mší, motet, dalších chrámových skladeb a madrigalů. Ve svém díle vycházel z tradice nizozemské polyfonie Orlanda di Lassa a ze znalosti tvorby svých učitelů (Jacobus Vaet, Philippe de Monte). Jeho styl byl spíše konzervativní, avšak varhanní skladby již anticipují barokní skladebné postupy. Jeho dílo v každém případě patří k vrcholům vokálního vícehlasu počátku 17. století. Jeho skladby jsou uloženy ve sbírce Hudebního oddělení Národního muzea v Praze.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Il primo libro de Madrigali a cinque voci (Benátky 1582)
  • Popularis Anni Jubilus (Praha 1587)
  • Odae suavissimae
  • Selestissimarum sacrarum cantionem (Praha 1603)
  • Opus musicum in Lamentationes Hieremiae Prophetae (Praha 1604)
  • Maria ein reisz des Paradeisz (1604)
  • Liber primus misaarum (Praha 1609)
  • Liber I. missarum Caroli Luyton Sacrae Caes. Maiest. Organistae et companistae, (Praha 1609)
  • Missa super basim Caesar vive
  • Missa Filiae Hierusalem
  • Missa Amorosi pensiere
  • Missa super Ne timeas Maria
  • Missa super Tirsi morir volea
  • 4 Missa Quadlibetica
  • De poenitentia (moteto)
  • In die Palmarum (moteto)
  • In die palmarum - Secunda pars (moteto)
  • Pro sponsalüs (moteto)
  • Ricercare pro varhany
  • Fuga suavissima pro varhany
  • 3 skladby ve sbírce Musicalischer Zeitvertreiber, das ist, Allerley seltzame lecherliche Vapores und Humores, ehrliche Colation und Schlafftruncksbossen, Quodlibet, Judenschul und andere kurtzseilige Liedlein… (Norimberk 1609).
  • Dies est laetitiae (vyšlo tiskem až po smrti skladatele v roce 1629)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha
  • Zuzana Vaculová: Vokální polyfonie v Čechách v době panování Rudolfa II. Diplomová práce, Masarykova Univerzita, Pedagogická fakulta, Brno 2006 (dostupné na [1])
  • Jirák, Pavel: Hudební Praha v době Rudolfa II. ve světle pramenů a literatury. 1978
  • Smolka, Jaroslav a kol.: Dějiny hudby. Brno, Togga, 2001
  • The new Grove dictionary of music and musicians. Londýn: 1995

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]