Turnaj mistrů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Tennis Masters Cup)
Turnaj mistrů
Nitto ATP Finals
Pala Alpitour v Turíně, dějiště 2021–2025

Založeno1970
OdehránoATP Finals 2023
MístoTurín, ItálieItálie Itálie
DějištěPala Alpitour (2021–2025)
Souřadnice
Povrchtvrdý / hala
Soutěže8 hráčů dvouhry / 8 párů čtyřhry
Dotace15 000 000 USD (2023)
Prize money15 000 000 USD
Obdobílistopad
ATP Tour
2009–ATP Tour Finals

www.nittoatpfinals.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Turnaj mistrů, oficiálně ATP Finals a sponzorským názvem Nitto ATP Finals, představuje závěrečný tenisový turnaj mužské profesionální sezóny pro osm nejvýše postavených mužů ve dvouhře a osm nejlepších párů ve čtyřhře na žebříčku ATP Race, pokud se podle pravidel účastníci nekvalifikovali jiným způsobem. Událost, kterou organizuje Asociace tenisových profesionálů (ATP), patří jako jediná po grandslamu do druhé nejvyšší kategorie ATP Tour Finals.

Závěrečný šampionát se odehrává v listopadovém termínu. V letech 2021–2025 je místem konání italský Turín. Turnaj probíhá v multifunkční aréně Pala Alpitour, v níž je instalován dvorec s tvrdým povrchem. Celkové odměny ATP Finals 2022 dosáhly částky rekordní 14 750 000 amerických dolarů. Hlavním sponzorem se v sezóně 2017 stala japonská společnost Nitto Denko.[1]

Soutěže dvouhry se účastní osm tenistů, z nichž každý odehraje tři vzájemné zápasy v jedné ze dvou čtyřčlenných základních skupin A a B. První dva tenisté z každé skupiny postupují do semifinále, které je hráno vyřazovacím systémem pavouka. První ze skupiny A se utkává s druhým ze skupiny B a naopak. Vítězové semifinále pak postupují do finále.[2] Soutěž čtyřhry kopíruje formát dvouhry.[3] Za každé vítězné utkání v základní skupině obdrží singlista či deblista 200 bodů, neporažený šampión pak celkem 1 500 bodů.

Turnaj mistrů byl založen v roce 1970. Premiérový ročník se konal v Tokiu. Nejvyšší počet sedmi singlových titulů získal Srb Novak Djoković. Ročník 2023 vyhrál ve 36 letech jako nejstarší šampion. S šesti trofejemi jej následuje Švýcar Roger Federer a pětkrát dvouhru ovládli Čechoameričan Ivan Lendl s Američanem Petem Samprasem. Rekordních sedm deblových trofejí si odvezli Američané Peter FlemingJohn McEnroe.

Ženským protějškem závěrečné události sezóny je Turnaj mistryň – WTA Finals.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Turnaj začal svou historii na konci roku 1970 pod názvem Masters Grand Prix (turnaj mistrů Grand Prix) jako součást tehdy existujícího tenisového okruhu Grand Prix, který pořádala International Lawn Tennis Federation (ILTF).

Novak Djoković, 2011

Od počátku byl uplatňován formát s nejlepšími hráči okruhu podle dosažených bodů z turnajů v dané sezóně. V premiérovém ročníku se kvalifikovalo pouze šest nejlepších hráčů, ve druhém pak sedm tenistů. Všichni se v rámci jedné skupiny utkali ve vzájemných zápasech – každý s každým. Vítězem se stal hráč s nejlepším výsledkem. Od třetího ročníku byl nastolen formát s osmi nejlépe postavenými tenisty, kteří byli rozděleni do dvou čtyřčlenných skupin. První dva z každé skupiny pak postoupili do semifinále, po němž následovalo finále. Změna herního systému byla učiněna se záměrem zvýšení přitažlivosti pro diváky, kdy o vítězi rozhoduje až poslední střetnutí. Při omluvě účastníka získal právo startu další v pořadí.

Andy Murray, 2011

Od roku 1982 došlo k vytvoření nového formátu. Zrušeny byly základní skupiny a ve vyřazovacím systému pavouka se utkalo dvanáct nejlepších tenistů. Čtyři nejvýše postavení na žebříčku měli volný los a začínali od čtvrtfinále. Do čtyřhry nastupovalo šest párů s volným losem prvních dvou nasazených. V sezóně 1985 následovala modifikace, kdy se na turnaj kvalifikovalo šestnáct nejlepších ve dvouhře. Opuštění tohoto formátu proběhlo v roce 1986, kdy se organizátoři vrátili k základní fázi dvou čtyřčlenných skupin (Dona Budge a Freda Perryho). Obdobně byly čtyřčlenné skupiny obnoveny v deblu (bílá a červená). K zachování došlo u vyřazovacího systému semifinále a finále.

Mezi lety 1971–1989 paralelně probíhal také druhý závěrečný turnaj sezóny WCT Finals, jenž byl organizován konkurenčním okruhem World Championship Tennis Tour. Přestože byl Masters Grand Prix vrcholnou akcí, hráči z něj nezískávali do světové klasifikace žádné body.

V roce 1990 se stala řídící organizací mužského okruhu Asociace tenisových profesionálů (ATP), která nahradila název Masters za nový ATP Tour World Championship. Skončila tak éra bez bodů, když neporažený šampión mohl získat stejný počet bodů jako vítěz grandslamového turnaje. Původní pořadatel turnaje mistrů Mezinárodní tenisová federace pokračovala v organizování čtyř Grand Slamů a nově založila konkurenční závěrečný šampionát roku známý jako Grand Slam Cup, kterého se mohlo účastnit 16 tenistů, kteří během sezóny nasbírali nejvíce bodů v rámci grandslamu.

Roger Federer, 2011

V prosinci 1999 se obě řídící organizace ATP a ITF dohodly na ukončení dichotomie a souhlasily s vytvořením společné události nazvané Tennis Masters Cup, jež se poprvé konala v roce 2000. Soutěž dvouhry proběhla v Lisabonu a čtyřhra v indickém Bengalúru. Formátem navázala na předchozí turnaje mistrů, když obsahovala dvě čtyřčlenné skupiny osmi nejlepších na žebříčku ATP, a to jak v singlové tak i deblové části. Přesto, podle pravidel Tennis Masters Cupu, nemá účastník figurující na osmé příčce žebříčku ATP Race jistotu účasti. Pokud singlista či deblový pár dokáže v roce zvítězit alespoň na jednom Grand Slamu, a současně se umístit do dvacátého místa klasifikace, pak nahradí v pořadí osmého hráče figurujícího na žebříčku ATP. Pokud se podaří vyhrát grandslamovou událost více hráčům, kteří byli zároveň do dvacítky, ale nikoli v osmičce, pak na turnaj postupuje lépe žebříčkově postavený účastník.

V sezóně 2009 došlo k přejmenování závěrečného turnaje na ATP World Tour Finals. Původně na čtyřleté období 2009–2013 se dějištěm stala londýnská O2 Arena.[4] Roku 2012 organizátoři prodloužili s arénou smlouvu do sezóny 2015.[5][6] V roce 2015 došlo k posunutí kontraktu do sezóny 2018.[7] V roce 2017 byl turnaj přejmenován na ATP Finals a setrvání dějiště v londýnské O2 Areně potvrzeno až do roku 2020.[8][9]

Leander Paes a Radek Štěpánek, 2012

Soutěž čtyřhry byla poprvé hrána, stejně jako dvouhra, roku 1970 v Tokiu. V období 1971–1974, a opět v roce 2002, se nekonala. V sezónách 1986–2001 probíhala na jiných místech, než singlový turnaj. Ze společného newyorského dějiště v Madison Square Garden se roku 1986 přestěhovala na čtyřleté období do Londýna. Pak pokračovala v Sanctuary Cove, Johannesburgu, Jakartě, Eindhovenu, Hartfordu a Bengalúru, než se opět v sezóně 2003 připojila k singlovému turnaji, konanému v Houstonu.

V období 2000–2023 se jedenáctkrát o konečné světové jedničce rozhodovalo na Turnaji mistrů,[10] a to v sezónách 2000 (Kuerten), 2001–2002 (Hewitt), 2003 (Roddick), 2009 (Federer), 2013 (Nadal), 2014 (Djoković), 2016 (Murray), 2019 (Nadal), 2022 (Alcaraz) a 2023 (Djoković).

Kvalifikační kritéria[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Dvouhry se účastní osm tenistů kvalifikovaných v následujícím pořadí:[11]

  1. Zaprvé, sedm tenistů dle žebříčku ATP Race vydaného v pondělí po posledním řádném turnaji ATP Tour. V roce 2022 se jím stal Paris Masters.
  2. Zadruhé, až dva grandslamoví vítězové z roku 2022 figurující na 8. až 20. místě žebříčku, a to v pořadí dle sestupného umístění.
  3. Zatřetí, osm hráčů na základě pořadí žebříčku ATP.[12]
Rafael Nadal, 2013

Do žebříčku ATP Race, vydávaného vždy v pondělí, se započítávají body získané od ledna kalendářního roku probíhající sezóny.[12] Kumulovány jsou z turnajů Grand Slamu, ATP Tour, United Cupu, ATP Challenger Tour a ITF Tour. Hráčům se přičetly body z 19 turnajů, do nichž se řadily:

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Do čtyřhry nastupuje osm párů kvalifikovaných podle stejných kritérií jako u singlistů. Dvojice nemají určeny povinné účasti u stanovených turnajů. Sbírají tak body z 19 libovolných událostí na okruhu ATP Tour podle nejvyššího bodového zisku.[11][12]

Body a finanční odměny[editovat | editovat zdroj]

Rozpočet ATP Finals 2023 činil 15 milionu dolarů.[13][14]

Fáze dvouhra čtyřhra body
neporažení vítězové 4 801 500 $ 943 650 $ 1 500
vítězové F + 2 201 000 $ F + 351 400 $ F + 500
finalisté ZS + 1 105 000 $ ZS + 175 650 $ ZS + 400
za výhru ve skupině 390 000 $ 95 000 $ 200
startovné
za 3 zápasy 325 500 $ 132 000 $
za 2 zápasy 244 125 $ 99 000 $
za 1 zápas 162 750 $ 66 000 $
náhradníci 152 500 $ 50 850 $
Poznámky
  • částky jsou uváděny v amerických dolarech ($), ve čtyřhře na pár
  • ZS – finanční odměny či body získané v základní skupině
  • F – finanční odměny či body finalistů

Vývoj názvu[editovat | editovat zdroj]

Období základní název
1970–1989 Masters Grand Prix
1990–1999 ATP Tour World Championships
2000–2008 Tennis Masters Cup
2009–2016 ATP World Tour Finals
od 2017 ATP Finals

Sponzorství[editovat | editovat zdroj]

Generálním sponzorem Turnaje mistrů byl v minulosti většinou hlavní obchodní partner celého mužského okruhu ATP Tour. Od vzniku okruhu 1990 až do sezóny 2008 však událost žádného sponzora neměla, přestože singlovou část túry ATP zajištovala firma IBM. V období 2009–2016 se generálním partnerem stala společnost Barclays PLC,[15] která roku 2015 potvrdila, že sedmiletou smlouvu neprodlouží.[16]

V roce 2017 se titulárním partnerem stala japonská společnost Nitto Denko.[1] Smlouvu následně prodloužila minimálně do roku 2025.[17]

Přehled rekordů dvouhry[editovat | editovat zdroj]

Statistiky Turnaje mistrů.[18]

O2 aréna, Londýn
Nejvíce titulů
1. Srbsko Novak Djoković, 7 (2008, 2012, 2013, 2014, 2015, 2022, 2023)
2. Švýcarsko Roger Federer, 6 (2003, 2004, 2006, 2007, 2010, 2011)
3. Československo Ivan Lendl, 5 (1981, 1982, 1985, 1986, 1987)
3. USA Pete Sampras, 5 (1991, 1994, 1996, 1997, 1999)
5. Rumunsko Ilie Năstase, 4 (1971, 1972, 1973, 1975)
Nejvíce titulů v řadě
Nejvíce finálových účastí
1. Švýcarsko Roger Federer, 10 (2003–2007, 2010–2012, 2014–2015)
2. Československo Ivan Lendl, 9 (1980–1988)
3. Západní Německo Boris Becker, 8 (1985–1986, 1987–1988, 1992, 1994–1996)
3. Srbsko Novak Djoković, 8 (2012–2016, 2018, 2022–2023)
5. USA Pete Sampras, 6 (1991, 1993–1994, 1996–1997, 1999)
Nejvíce finálových účastí v řadě
1. Československo Ivan Lendl, 9 (1980–1988)
2. Srbsko Novak Djoković, 5 (2012–2016)
2. Rumunsko Ilie Năstase, 5 (1971–1975)
2. Švýcarsko Roger Federer, 5 (2003–2007)
5. Švýcarsko Roger Federer, 3 (2010–2012)
5. USA Stan Smith, 3 (1970–1972)
5. Německo Boris Becker, 3 (1994–1996)
Stadion Čchi-čung, Šanghaj
Vítězové turnaje bez porážky (od 1990)
Nejvyšší počet aktivních účastí
1. Švýcarsko Roger Federer, 17 (2002–2015, 2017–2019)
2. Srbsko Novak Djoković, 16 (2007–2016, 2018–2023)
3. USA Andre Agassi, 13 (1988–1991, 1994, 1996, 1998–2003, 2005)
4. Československo Ivan Lendl, 12 (1980–1991)
5. USA Jimmy Connors, 11 (1972–1973, 1977–1984, 1987)
5. Německo Boris Becker, 11 (1985–1992, 1994–1996)
5. USA Pete Sampras, 11 (1990–2000)
5. Španělsko Rafael Nadal, 11 (2006–2007, 2009–2011, 2013, 2015, 2017, 2019–2020, 2022)
Nejvyšší zápasová úspěšnost
1. Rumunsko Ilie Năstase – 88,0 % (22–3)
2. Československo Ivan Lendl – 79,6 % (39–10)
3. Švýcarsko Roger Federer – 77,6 % (59–17)
4. Německo Boris Becker – 73,5 % (36–13)
4. Srbsko Novak Djoković – 73,5 % (50–18)
Nejmladší vítěz
Nejstarší vítěz

Dějiště konání[editovat | editovat zdroj]

Město stát období povrch dějiště konání kapacita
Tokio JaponskoJaponsko Japonsko 1970 koberec / hala Tokyo Metropolitan Gymnasium 6 500
Paříž FrancieFrancie Francie 1971 Stade Pierre de Coubertin 5 000
Barcelona ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko 1972 Palau Blaugrana 5 700
Boston USAUSA USA 1973 Boston Garden 14 900
Melbourne AustrálieAustrálie Austrálie 1974 tráva / venku Kooyong Stadium 8 500
Stockholm ŠvédskoŠvédsko Švédsko 1975 koberec / hala Kungliga tennishallen 6 000
Houston USAUSA USA 1976 The Summit 16 300
New York USAUSA USA 1977–1989 Madison Square Garden 18 000
Frankfurt NěmeckoNěmecko Německo 1990–1995 Festhalle Frankfurt 12 000
Hannover NěmeckoNěmecko Německo 1996–1999 koberec / hala (1996)
tvrdý / hala (1997–1999)
Hanover fairground 15 000
Lisabon PortugalskoPortugalsko Portugalsko 2000 tvrdý / hala Pavilhão Atlântico 12 000
Sydney AustrálieAustrálie Austrálie 2001 Acer Arena 17 500
Šanghaj ČínaČína Čína 2002 SNIEC  
Houston USAUSA USA 2003–2004 tvrdý / venku Westside Tennis Club 5 240
Šanghaj ČínaČína Čína 2005–2008 koberec / hala (2005)
tvrdý / hala (2006–2008)
Stadion Čchi-čung 15 000
Londýn Spojené královstvíSpojené království Spojené království 2009–2020 tvrdý / hala O2 Arena[19] 20 000
Turín ItálieItálie Itálie 2021–2025 tvrdý / hala Pala Alpitour[20] 12 000

Přehled finále[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok místo vítěz finalista výsledek
Masters Grand Prix
1970 Tokio USA Stan Smith hrána pouze základní skupina
1971 Paříž Rumunsko Ilie Năstase
1972 Barcelona Rumunsko Ilie Năstase (2) USA Stan Smith 6–3, 6–2, 3–6, 2–6, 6–3
1973 Boston Rumunsko Ilie Năstase (3) Nizozemsko Tom Okker 6–3, 7–5, 4–6, 6–3
1974 Melbourne Argentina Guillermo Vilas Rumunsko Ilie Năstase 7–6(8–6), 6–2, 3–6, 3–6, 6–4
1975 Stockholm Rumunsko Ilie Năstase (4) Švédsko Björn Borg 6–2, 6–2, 6–1
1976 Houston Španělsko Manuel Orantes Polsko Wojciech Fibak 5–7, 6–2, 0–6, 7–6(7–1), 6–1
1977 New York USA Jimmy Connors Švédsko Björn Borg 6–4, 1–6, 6–4
1978 USA John McEnroe USA Arthur Ashe 6–7(5–7), 6–3, 7–5
1979 Švédsko Björn Borg USA Vitas Gerulaitis 6–2, 6–2
1980 Švédsko Björn Borg (2) Československo Ivan Lendl 6–4, 6–2, 6–2
1981 Československo Ivan Lendl USA Vitas Gerulaitis 6–7(5–7), 2–6, 7–6(8–6), 6–2, 6–4
1982 Československo Ivan Lendl (2) USA John McEnroe 6–4, 6–4, 6–2
1983 USA John McEnroe (2) Československo Ivan Lendl 6–3, 6–4, 6–4
1984 USA John McEnroe (3) Československo Ivan Lendl 7–5, 6–0, 6–4
1985 Československo Ivan Lendl (3) Západní Německo Boris Becker 6–2, 7–6(7–4), 6–3
1986 Československo Ivan Lendl (4) Západní Německo Boris Becker 6–4, 6–4, 6–4
1987 Československo Ivan Lendl (5) Švédsko Mats Wilander 6–2, 6–2, 6–3
1988 Západní Německo Boris Becker Československo Ivan Lendl 5–7, 7–6(7–5), 3–6, 6–2, 7–6(7–5)
1989 Švédsko Stefan Edberg Západní Německo Boris Becker 4–6, 7–6(8–6), 6–3, 6–1
ATP Tour World Championships
1990 Frankfurt USA Andre Agassi Švédsko Stefan Edberg 5–7, 7–6(7–5), 7–5, 6–2
1991 USA Pete Sampras USA Jim Courier 3–6, 7–6(7–5), 6–3, 6–4
1992 Německo Boris Becker (2) USA Jim Courier 6–4, 6–3, 7–5
1993 Německo Michael Stich USA Pete Sampras 7–6(7–3), 2–6, 7–6(9–7), 6–2
1994 USA Pete Sampras (2) Německo Boris Becker 4–6, 6–3, 7–5, 6–4
1995 Německo Boris Becker (3) USA Michael Chang 7–6(7–3), 6–0, 7–6(7–5)
1996 Hannover USA Pete Sampras (3) Německo Boris Becker 3–6, 7–6(7–5), 7–6(7–4), 6–7(11–13), 6–4
1997 USA Pete Sampras (4) Rusko Jevgenij Kafelnikov 6–3, 6–2, 6–2
1998 Španělsko Àlex Corretja Španělsko Carlos Moyà 3–6, 3–6, 7–5, 6–3, 7–5
1999 USA Pete Sampras (5) USA Andre Agassi 6–1, 7–5, 6–4
Tennis Masters Cup
2000 Lisabon Brazílie Gustavo Kuerten USA Andre Agassi 6–4, 6–4, 6–4
2001 Sydney Austrálie Lleyton Hewitt Francie Sébastien Grosjean 6–3, 6–3, 6–4
2002 Šanghaj Austrálie Lleyton Hewitt (2) Španělsko Juan Carlos Ferrero 7–5, 7–5, 2–6, 2–6, 6–4
2003 Houston Švýcarsko Roger Federer USA Andre Agassi 6–3, 6–0, 6–4
2004 Švýcarsko Roger Federer (2) Austrálie Lleyton Hewitt 6–3, 6–2
2005 Šanghaj Argentina David Nalbandian Švýcarsko Roger Federer 6–7(4–7), 6–7(11–13), 6–2, 6–1, 7–6(7–3)
2006 Švýcarsko Roger Federer (3) USA James Blake 6–0, 6–3, 6–4
2007 Švýcarsko Roger Federer (4) Španělsko David Ferrer 6–2, 6–3, 6–2
2008 Srbsko Novak Djoković Rusko Nikolaj Davyděnko 6–1, 7–5
ATP World Tour Finals
2009 Londýn Rusko Nikolaj Davyděnko Argentina Juan Martín del Potro 6–3, 6–4
2010 Švýcarsko Roger Federer (5) Španělsko Rafael Nadal 6–3, 3–6, 6–1
2011 Švýcarsko Roger Federer (6) Francie Jo-Wilfried Tsonga 6–3, 6–7(6–8), 6–3
2012 Srbsko Novak Djoković (2) Švýcarsko Roger Federer 7–6(8–6), 7–5
2013 Srbsko Novak Djoković (3) Španělsko Rafael Nadal 6–3, 6–4
2014 Srbsko Novak Djoković (4) Švýcarsko Roger Federer bez boje
2015 Srbsko Novak Djoković (5) Švýcarsko Roger Federer 6–3, 6–4
2016 Spojené království Andy Murray Srbsko Novak Djoković 6–3, 6–4
ATP Finals
2017 Bulharsko Grigor Dimitrov Belgie David Goffin 7–5, 4–6, 6–3
2018 Německo Alexander Zverev Srbsko Novak Djoković 6–4, 6–3
2019 Řecko Stefanos Tsitsipas Rakousko Dominic Thiem 6–7(6–8), 6–2, 7–6(7–4)
2020 Rusko Daniil Medveděv Rakousko Dominic Thiem 4–6, 7–6(7–2), 6–4
2021 Turín Německo Alexander Zverev Rusko Daniil Medveděv 6–4, 6–4
2022 Srbsko Novak Djoković (6) Norsko Casper Ruud 7–5, 6–3
2023 Srbsko Novak Djoković (7) Itálie Jannik Sinner 6–3, 6–3

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok místo vítězové finalisté výsledek
Masters Grand Prix
1970 Tokio USA Stan Smith
USA Arthur Ashe
hrána pouze základní skupina
1971
1974
čtyřhra nehrána
1975 Stockholm Španělsko Juan Gisbert
Španělsko Manuel Orantes
hrána pouze základní skupina
1976 Houston USA Fred McNair
USA Sherwood Stewart
USA Brian Gottfried
Mexiko Raúl Ramírez
6–4, 5–7, 5–7, 6–4, 6–4
1977 New York Jihoafrická republika Bob Hewitt
Jihoafrická republika Frew McMillan
USA Robert Lutz
USA Stan Smith
7–5, 7–6, 6–3
1978 USA Peter Fleming
USA John McEnroe
Polsko Wojciech Fibak
Nizozemsko Tom Okker
6–4, 6–2, 6–4
1979 USA Peter Fleming
USA John McEnroe
Polsko Wojciech Fibak
Nizozemsko Tom Okker
6–3, 7–6, 6–1
1980 USA Peter Fleming
USA John McEnroe
Austrálie Peter McNamara
Austrálie Paul McNamee
6–4, 6–3
1981 USA Peter Fleming
USA John McEnroe
Jihoafrická republika Kevin Curren
USA Steve Denton
6–3, 6–3
1982 USA Peter Fleming
USA John McEnroe
USA Sherwood Stewart
USA Ferdi Taygan
7–5, 6–3
1983 USA Peter Fleming
USA John McEnroe
Československo Pavel Složil
Československo Tomáš Šmíd
6–2, 6–2
1984 USA Peter Fleming
USA John McEnroe
Austrálie Mark Edmondson
USA Sherwood Stewart
6–3, 6–1
1985 Švédsko Stefan Edberg
Švédsko Anders Järryd
Švédsko Joakim Nyström
Švédsko Mats Wilander
6–1, 7–6(7–5)
1986 Londýn Švédsko Stefan Edberg
Švédsko Anders Järryd
Francie Guy Forget
Francie Yannick Noah
6–3, 7–6(7–2), 6–3
1987 Československo Miloslav Mečíř
Československo Tomáš Šmíd
USA Ken Flach
USA Robert Seguso
6–4, 7–5, 6–7(5–7), 6–3
1988 USA Rick Leach
USA Jim Pugh
Španělsko Sergio Casal
Španělsko Emilio Sánchez
6–4, 6–3, 2–6, 6–0
1989 USA Jim Grabb
USA Patrick McEnroe
Austrálie John Fitzgerald
Švédsko Anders Järryd
7–5, 7–6(7–4), 5–7, 6–3
ATP Tour World Championships
1990 Johannesburg Francie Guy Forget
Švýcarsko Jakob Hlasek
Španělsko Sergio Casal
Španělsko Emilio Sánchez
6–4, 7–6(7–5), 5–7, 6–4
1991 Londýn Austrálie John Fitzgerald
Švédsko Anders Järryd
USA Ken Flach
USA Robert Seguso
6–4, 6–4, 2–6, 6–4
1992 Austrálie Todd Woodbridge
Austrálie Mark Woodforde
Austrálie John Fitzgerald
Švédsko Anders Järryd
6–2, 7–6(7–4), 5–7, 3–6, 6–3
1993 Nizozemsko Jacco Eltingh
Nizozemsko Paul Haarhuis
Austrálie Todd Woodbridge
Austrálie Mark Woodforde
7–6(7–4), 7–6(7–5), 6–4
1994 Jakarta Švédsko Jan Apell
Švédsko Jonas Björkman
Austrálie Todd Woodbridge
Austrálie Mark Woodforde
6–4, 4–6, 4–6, 7–6(7–5), 7–6(8–6)
1995 Eindhoven Kanada Grant Connell
USA Patrick Galbraith
Nizozemsko Jacco Eltingh
Nizozemsko Paul Haarhuis
7–6(8–6), 7–6(8–6), 3–6, 7–6(7–2)
1996 Hartford Austrálie Todd Woodbridge
Austrálie Mark Woodforde
Kanada Sébastien Lareau
USA Alex O'Brien
6–4, 5–7, 6–2, 7–6(7–3)
1997 USA Rick Leach
USA Jonathan Stark
Indie Maheš Bhúpatí
Indie Leander Paes
6–3, 6–4, 7–6(7–3)
1998 Nizozemsko Jacco Eltingh
Nizozemsko Paul Haarhuis
Bahamy Mark Knowles
Kanada Daniel Nestor
6–4, 6–2, 7–5
1999 Kanada Sébastien Lareau
USA Alex O'Brien
Indie Maheš Bhúpatí
Indie Leander Paes
6–3, 6–2, 6–2
2000 Bengalúr USA Donald Johnson
Jižní Afrika Piet Norval
Indie Maheš Bhúpatí
Indie Leander Paes
7–6(10–8), 6–3, 6–4
ATP World Doubles Challenge Cup[21]
2001 Jižní Afrika Ellis Ferreira
USA Rick Leach
Česko Petr Pála
Česko Pavel Vízner
6–7(6–8), 7–6(7–2), 6–4, 6–4
Tennis Masters Cup
2002 čtyřhra nehrána
2003 Houston USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
Francie Michaël Llodra
Francie Fabrice Santoro
6–7(6–8), 6–3, 3–6, 7–6(7–3), 6–4
2004 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
Zimbabwe Wayne Black
Zimbabwe Kevin Ullyett
4–6, 7–5, 6–4, 6–2
2005 Šanghaj Francie Michaël Llodra
Francie Fabrice Santoro
Indie Leander Paes
Srbsko a Černá Hora Nenad Zimonjić
6–7(6–8), 6–3, 7–6(7–4)
2006 Švédsko Jonas Björkman
Bělorusko Max Mirnyj
Bahamy Mark Knowles
Kanada Daniel Nestor
6–2, 6–4
2007 Bahamy Mark Knowles
Kanada Daniel Nestor
Švédsko Simon Aspelin
Rakousko Julian Knowle
6–2, 6–3
2008 Kanada Daniel Nestor
Srbsko Nenad Zimonjić
USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
7–6(7–3), 6–2
ATP World Tour Finals
2009 Londýn USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
Bělorusko Max Mirnyj
Izrael Andy Ram
7–6(7–5), 6–3
2010 Kanada Daniel Nestor
Srbsko Nenad Zimonjić
Indie Maheš Bhúpatí
Bělorusko Max Mirnyj
7–6(8–6), 6–4
2011 Bělorusko Max Mirnyj
Kanada Daniel Nestor
Polsko Mariusz Fyrstenberg
Polsko Marcin Matkowski
7–5, 6–3
2012 Španělsko Marcel Granollers
Španělsko Marc López
Indie Maheš Bhúpatí
Indie Rohan Bopanna
7–5, 3–6, [10–3]
2013 Španělsko David Marrero
Španělsko Fernando Verdasco
USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
7–5, 6–7(3–7), [10–7]
2014 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
Chorvatsko Ivan Dodig
Brazílie Marcelo Melo
6–7(5–7), 6–2, [10–7]
2015 Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău
Indie Rohan Bopanna
Rumunsko Florin Mergea
6–4, 6–3
2016 Finsko Henri Kontinen
Austrálie John Peers
Jižní Afrika Raven Klaasen
USA Rajeev Ram
2–6, 6–1, [10–8]
ATP Finals
2017 Finsko Henri Kontinen
Austrálie John Peers
Polsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo
6–4, 6–2
2018 USA Jack Sock
USA Mike Bryan
Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
5–7, 6–1, [13–11]
2019 Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
Jižní Afrika Raven Klaasen
Nový Zéland Michael Venus
6–3, 6–4
2020 Nizozemsko Wesley Koolhof
Chorvatsko Nikola Mektić
Rakousko Jürgen Melzer
Francie Pierre-Hugues Herbert
2–6, 6–3, [10–5]
2021 Turín Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
6–4, 7–6(7–0)
2022 USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
Chorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Mate Pavić
7–6(7–4), 6–4
2023 USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
Španělsko Marcel Granollers
Argentina Horacio Zeballos
6–3, 6–4

Přehled vítězů a finalistů[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Novak Djoković získává první titul, 2008
Tituly tenista vítěz finalista
7 Srbsko Novak Djoković 2008, 2012, 2013, 2014, 2015, 2022, 2023 2016, 2018
6 Švýcarsko Roger Federer 2003, 2004, 2006, 2007, 2010, 2011 2005, 2012, 2014
5 Československo Ivan Lendl 1981, 1982, 1985, 1986, 1987 1980, 1983, 1984, 1988
USA Pete Sampras 1991, 1994, 1996, 1997, 1999 1993
4 Rumunsko Ilie Năstase 1971, 1972, 1973, 1975 1974
3 Německo Boris Becker 1988, 1992, 1995 1985, 1986, 1989, 1994, 1996
USA John McEnroe 1978, 1983, 1984 1982
2 Švédsko Björn Borg 1979, 1980 1975, 1977
Austrálie Lleyton Hewitt 2001, 2002 2004
Německo Alexander Zverev 2018, 2021
1 USA Andre Agassi 1990 1999, 2000, 2003
USA Jimmy Connors 1977
Španělsko Àlex Corretja 1998
Rusko Nikolaj Davyděnko 2009 2008
Švédsko Stefan Edberg 1989 1990
Brazílie Gustavo Kuerten 2000
Spojené království Andy Murray 2016
Argentina David Nalbandian 2005
Španělsko Manuel Orantes 1976
USA Stan Smith 1970 1972
Německo Michael Stich 1993
Argentina Guillermo Vilas 1974
Bulharsko Grigor Dimitrov 2017
Řecko Stefanos Tsitsipas 2019
Rusko Daniil Medveděv 2020 2021
0 USA Arthur Ashe 1979
USA James Blake 2006
USA Michael Chang 1995
USA Jim Courier 1991, 1992
Španělsko David Ferrer 2007
Polsko Wojciech Fibak 1976
Španělsko Juan Carlos Ferrero 2002
USA Vitas Gerulaitis 1979, 1981
Francie Sébastien Grosjean 2001
Rusko Jevgenij Kafelnikov 1997
Španělsko Carlos Moyà 1998
Nizozemsko Tom Okker 1973
Švédsko Mats Wilander 1987
Argentina Juan Martín del Potro 2009
Španělsko Rafael Nadal 2010, 2013
Francie Jo-Wilfried Tsonga 2011
Belgie David Goffin 2017
Rakousko Dominic Thiem 2019, 2020
Norsko Casper Ruud 2022
Itálie Jannik Sinner 2023

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Vlevo vítězové Daniel Nestor a Nenad Zimonjić, vpravo finalisté Bob a Mike Bryanovi, 2008
Tituly tenista vítěz finalista
7 USA Peter Fleming 1978, 1979, 1980, 1981, 1982, 1983, 1984
USA John McEnroe 1978, 1979, 1980, 1981, 1982, 1983, 1984
5 USA Bob Bryan 2003, 2004, 2009, 2014, 2018 2008
4 Kanada Daniel Nestor 2007, 2008, 2010, 2011 1998, 2006
USA Mike Bryan 2003, 2004, 2009, 2014 2008
3 Švédsko Anders Järryd 1985, 1986, 1991 1989, 1992
USA Rick Leach 1988, 1997, 2001
2 Austrálie Todd Woodbridge 1992, 1996 1993, 1994
Austrálie Mark Woodforde 1992, 1996 1993, 1994
Bělorusko Max Mirnyj 2006, 2011 2009, 2010
Nizozemsko Jacco Eltingh 1993, 1998 1995
Nizozemsko Paul Haarhuis 1993, 1998 1995
Srbsko Nenad Zimonjić 2008, 2010 2005
Švédsko Stefan Edberg 1985, 1986
Švédsko Jonas Björkman 1994, 2006
Finsko Henri Kontinen 2016, 2017
Austrálie John Peers 2016, 2017
Francie Pierre-Hugues Herbert 2019, 2021 2018, 2020
Francie Nicolas Mahut 2019, 2021 2018
USA Rajeev Ram 2022, 2023
Spojené království Joe Salisbury 2022, 2023
1 USA Sherwood Stewart 1976 1982, 1984
Austrálie John Fitzgerald 1991 1989, 1992
Bahamy Mark Knowles 2007 1998, 2006
USA Stan Smith 1970 1977
Československo Tomáš Šmíd 1987 1983
Francie Guy Forget 1990 1986
Kanada Sébastien Lareau 1999 1996
USA Alex O'Brien 1999 1996
Francie Michaël Llodra 2005 2003
Francie Fabrice Santoro 2005 2003
USA Arthur Ashe 1970
Španělsko Juan Gisbert 1975
Španělsko Manuel Orantes 1975
USA Fred McNair 1976
Jihoafrická republika Bob Hewitt 1977
Jihoafrická republika Frew McMillan 1977
Československo Miloslav Mečíř 1987
USA Jim Pugh 1988
USA Jim Grabb 1989
USA Patrick McEnroe 1989
Švýcarsko Jakob Hlasek 1990
Švédsko Jan Apell 1994
Kanada Grant Connell 1995
USA Patrick Galbraith 1995
USA Jonathan Stark 1997
USA Donald Johnson 2000
Jižní Afrika Piet Norval 2000
Jižní Afrika Ellis Ferreira 2001
Španělsko Marcel Granollers 2012
Španělsko Marc López 2012
Španělsko David Marrero 2013
Španělsko Fernando Verdasco 2013
Nizozemsko Jean-Julien Rojer 2015
Rumunsko Horia Tecău 2015
USA Jack Sock 2018
Nizozemsko Wesley Koolhof 2020
Chorvatsko Nikola Mektić 2020 2022

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku ATP World Tour Finals na anglické Wikipedii.

  1. a b ATP extends season-finale in London through 2020 with new title partner Nitto Denko Corporation [online]. London: Nitto ATP Finals, 25-05-2017 [cit. 2017-08-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Andy Murray buoyed by support from the crowd in London [online]. 6 November 2013 [cit. 2013-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Home | Barclays ATP World Tour Finals [online]. Atpworldtour.com, 2013-10-27 [cit. 2013-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. London Awarded 2009 ATP World Tour Finals. www.atptennis.com [online]. [cit. 2013-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-07-09. 
  5. ATP finals to stay in London through 2015 [online]. [cit. 2012-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 08-11-2012. (anglicky) 
  6. ATP World Tour Finals to be showcased in London till 2015 [online]. [cit. 2012-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 13-11-2012. (anglicky) 
  7. ATP Confirms London As Host City Through 2018 As 2015 Season Finale Is Officially Launched | ATP World Tour | Tennis [online]. ATP World Tour [cit. 2016-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ATP World Tour Finals to stay in London till 2020 under new title sponsor [online]. 25-05-2017. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ATP Extends Season-Ending Finale In London Through 2020 With New Title Partner Nitto Denko Corporation [online]. Association of Tennis Professionals (ATP), 25-05-2017. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Nadal Clinches Year-End No. 1 ATP Ranking For Fifth Time [online]. ATP Tour, Inc., 2019-11-14 [cit. 2019-12-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. a b 2022 ATP Official Rulebook [PDF]. ATP Tour [cit. 2022-11-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. a b c Rankings | Pepperstone ATP Rankings FAQ [online]. ATP Tour [cit. 2022-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-16. (anglicky) 
  13. Nitto ATP Finals: Record $15 Million Prize Money For 2023 Event. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-11-06 [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Nitto ATP Finals Media Notes - Preview & Day 1 [PDF]. ATP Tour, Inc., 2023-11-12 [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ATP agree $35 million deal for showpiece tournament [online]. 2008-06-18. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Barclays to end World Tour Finals sponsorship [online]. BBC News, 4-11-2015 [cit. 2015-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Nitto extends ATP Finals title sponsorship till 2025. YUV News [online]. [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Historical Stats | Nitto ATP Finals [online]. Nitto ATP Finals, 2021-09-01 [cit. 2022-03-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. NEWBERY, Piers. London to host World Tour Final [online]. 2007-07-03. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Turin To Host ATP Finals From 2021 To 2025, ATP Tour, Inc,
  21. ATP sets Double Challenge Cup for Jan. 29-Feb. 2 in Bangalore [online]. 2002-01-16 [cit. 2008-11-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-04. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lichner, I. et al.: Malá encyklopedie tenisu. Praha : Olympia. 1985, ss. 161–165

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]