Prešov
| Prešov | |
|---|---|
 Letecký pohled na střed města s konkatedrálou Sv. Mikuláše | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 49° s. š., 21°14′ v. d. |
| Nadmořská výška | 255 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Stát |  Slovensko |
| Kraj | Prešovský |
| Okres | Prešov |
| Tradiční region | Šariš |
  Prešov | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 70,4 km² |
| Počet obyvatel | 84 824 (2021)[1] |
| Hustota zalidnění | 1 204,4 obyv./km² |
| Správa | |
| Status | město |
| Starosta | Ing. František Oľha (za SaS, PS a SPOLU) [2] |
| Vznik | 1247 |
| Oficiální web | www |
| primator | |
| Telefonní předvolba | 051 |
| PSČ | 080 01 |
| Označení vozidel (do r. 2022) | PO |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Prešov (maďarsky Eperjes, německy Eperies a 1938–1945 i Preschau, polsky Preszów, rusínsky a ukrajinsky Пряшів (Prjašiv), rusky Пряшев (Prjašev), latinsky Fragopolis nebo Eperiessinum, romsky Perješis,[3] přezdívaný také jako Atény nad Torysou[4]) je krajské a okresní město na Slovensku. Se svými přibližně 85 tisíci[1] obyvateli je tak po Bratislavě a Košicích třetím největším slovenským městem. Město má čtyři katastrální části: Prešov, Šalgovík, Solivar a Nižná Šebastová. Je sídlem archeparchy prešovského, hlavy Slovenské řeckokatolické církve a patří do Košicko-prešovské aglomerace.
Poloha
[editovat | editovat zdroj]Prešov leží ve východní části Slovenska na soutoku řek Torysa a Sekčov, v Košické kotlině, 30 km severně od Košic. Obklopují ho Slanské vrchy z východu a Šarišská vrchovina ze západu. Je centrem regionu Šariš.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Oblast dnešního Prešova byla osídlena v dávnověku. V době Římské říše tu existovalo sídliště. Po stěhování národů v 6. století sem migrovali Slované. První písemná zmínka o městě je z roku 1247[5], od roku 1347 je Prešov svobodným královským městem. V tomto období zde kvetla řemesla a kultura, křížily se zde obchodní cesty.
V říjnu 1604 sedmihradský kníže Štěpán Bočkaj dobyl Prešov a získal zde spojence pro své povstání proti Habsburkům. Jeho tažení ukončil roku 1606 Vídeňský mír. Náboženské ani politické poměry se tím však neurovnaly.
Na zasedání hornouherských protestantských stavů v roce 1665 bylo rozhodnuto o založení prešovského evangelického kolegia; v roce 1667 v něm začala výuka.
Prešovská jatka byla nazvána hromadná poprava 20 prešovských měšťanů a zemanů, kterou roku 1687 po vykonstruovaném procesu za protihabsburský odboj a kalvínskou či evangelickou víru nařídil generál Antonio Caraffa.
V roce 1862 zde byla za podpory Jozefa Gagance, řeckokatolického biskupa prešovské eparchie, založena rusínská literární společnost s názvem Obščestvo sv. Joana Krestiteľa. Předsedou společnosti byl zvolen Adolf Ivanovič Dobriansky-Sačurov.[6]
Pod označením Prešovská vzpoura vešla do dějin poprava 40 vzbouřených slovenských vojáků z roku 1918, která zde předznamenala rozpad Rakousko-uherské monarchie. V roce 1919 byla v Prešově vyhlášena Slovenská republika rad.[5]
Po vzniku Československa nastal rozvoj města. Na konci druhé světové války, 19. ledna 1945, Prešov osvobodila Rudá armáda. Po zde byly budovány průmyslové podniky. V 80. letech 20. století byl Prešov spojen s Košicemi dálnicí D1. Po rozpadu federace a obnovení krajů na Slovensku se stal krajským městem.
Prešovští Židé
[editovat | editovat zdroj]Do konce 18. století Židé bydleli pouze v okolních obcích, protože pobyt jim byl v tehdejším svobodném královském městě zapovězen. V 80. letech 18. století se v důsledku politických událostí v okolních zemích, zejména v Polsku, zvýšil počet židovských přistěhovalců, kteří se zpočátku usazovali v okolí města. Přistěhovalci začali usilovat o zrušení těchto zákonů, které omezovaly jejich přítomnost a hospodářskou činnost. Toho se částečně dočkali za vlády Josefa II. na základě patentu Systematica Gentis Judaicae Regulatio v roce 1783.
Podle tradice byl prvním usazeným Židem bohatý obchodník Marcus Holländer, který nechal na prešovském náměstí postavit sochu Neptuna a zasadil se o vznik židovské obce ve městě. Zrovnoprávnění židovských obyvatel bylo dosaženo po rakousko-uherském vyrovnání. Před druhou světovou válkou bylo v Prešově pět synagog a židovské obyvatelstvo tvořilo téměř 25 % všech obyvatel města. V letech 1942–1945 se asi 6 400 Židů z Prešova a okolí stalo obětí holokaustu a zničena byla i většina židovských sakrálních staveb. Zachována zůstala jen jedna ortodoxní synagoga, v jejíž horní části jsou umístěny expozice židovského muzea.[7]
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Konkatedrála svatého Mikuláše
- Řeckokatolický katedrální chrám svatého Jana Křtitele
- Pravoslavný katedrální chrám sv. Alexandra Něvského
- kostel svatého Josefa s klášterem františkánů
- Evangelické kolegium u kostela sv. Trojice
- bývalá Caraffova věznice, dnes galerie
- Bosákova banka, pozdně secesní budova architekta Viliama Glasze z let 1923–1924; pro bankéře rusínsko-amerického původu Michala Bosáka
- Ortodoxní synagoga – expozice židovského muzea
- Reformovaná synagoga
- Kumšt – původně bastion městského opevnění přebudovaný v 15. století na vodárnu, dnes expozice muzea
- Krajské muzeum v Rákócziho paláci
- Šarišská galerie
- Kalvárie, barokní křížovou cestu s šestnácti výklenkovými kaplemi a kostelem sv. Kříže vybudovali jezuité v letech 1721–1756.
- Národní kulturní památka Solivar, komplex technických památek ze 17. století připomínající někdejší těžbu soli
- Župní dům, palác z roku 1770[8]
Skulptury na veřejných prostranstvích
[editovat | editovat zdroj]- Immaculata na Hlavní ulici, barokní sousoší nechali v roce 1751 postavit jezuité na památku obětem morových epidemií.
- Neptunova fontána
- Sousoší svatého Rocha na Františkánském náměstí nechali v roce 1730 postavit františkáni.
- Socha papeže Jana Pavla II.
- Socha Alexandra Duchnoviče
- Petöfiho památník na Wilec hôrke[9]
Vzdělávání
[editovat | editovat zdroj]Od roku 1996 ve městě působí Prešovská univerzita, která vznikla rozdělením starší Univerzity Pavla Jozefa Šafárika.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]
Z obyvatel je[kdy?] 94,7 % Slováků, 1,4 % Rusínů a Ukrajinců, 1,2 % Romů, 1 % Čechů, 0,2 % Maďarů a 0,5 % ostatních. V roce 2011 se 55,35 % obyvatel přihlásilo k Římskokatolické církvi, 8,15 % k Řeckokatolické církvi, 4,05 % k Evangelické církvi augsburského vyznání, 1,51 % k Pravoslavné církvi a 0,06 % k židovské obci. Ateistů bylo 12,44 % a 17,16 % se k náboženské příslušnosti nevyjádřilo.
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]Rodáci
[editovat | editovat zdroj]- Jakob Bogdani, barokní malíř
- Jana Kovalčíková, herečka
- Ladislav Ignác Berčéni, francouzský maršál
- Ján Borodáč, herec a publicista
- Kyla Cole, modelka a světoznámá erotická herečka
- Vojtech Gejza Danielovič, generál československé armády, politický vězeň
- Fero Fenič, režisér
- Ján Samuel Gertinger, farmaceut a cukrovarník
- Ivana Christová, Miss Československa, modelka
- Ladislav Kaboš, režisér
- Katarína Knechtová, zpěvačka
- Juraj Kukura, herec
- Peter Lipa, hudebník
- Maria Markus, malířka
- Peter Nagy, zpěvák, skladatel, textař a producent
- Vladimír Ossif, malíŕ
- Rose Pauly, rozená Rose Pollak, operní pěvkyně
- Ladislav Pavlovič, fotbalista
- Emil Perko, československý generálmajor, osobnost Slovenského národního povstání
- Andrej Stankovič, básník, knihovník, editor a filmový kritik
- Tina, zpěvačka a moderátorka
- Ivan Tásler, zpěvák, kytarista, skladatel
Ostatní osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Anton Beskid, právník, politik a guvernér Podkarpatské Rusi
- Alexander Duchnovič, rusínský národní buditel, spisovatel, pedagog, řeckokatolický kněz
- Jozef Gaganec, řeckokatolický biskup prešovské eparchie
- Vasiľ Hopko, řeckokatolický pomocný biskup
- Gabriela Marcinková, herečka
- Mikuláš Moyzes, hudební skladatel, varhaník a pedagog
- Gejza Šimanský, fotbalista
Studovali zde
[editovat | editovat zdroj]- Štefan Marko Daxner, politik, právník, ekonom, publicista a slovenský národní buditel
- Ján Francisci-Rimavský, spisovatel a státník
- Michal Miloslav Hodža, kněz, básník, jazykovědec a slovenský národní buditel
- Pavol Országh Hviezdoslav, básník, spisovatel-prozaik, dramatik a překladatel
- Ferenc Kazinczy, spisovatel a jazykovědec
- Lajos Kossuth, politik, spisovatel a revolucionář
- Jonáš Záborský, kněz, spisovatel a historik
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]
Brugherio, Itálie
Keratsini, Řecko
La Courneuve, Francie
Nyíregyháza, Maďarsko
Nowy Sącz, Polsko
Mukačevo, Ukrajina
Pittsburgh, USA
Praha, Česko
Remscheid, Německo
Rišon le-Cijon, Izrael- Vamberk, Česko
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Sčítání lidu, domů a bytů 2021 na Slovensku. Bratislava: Statistický úřad Slovenské republiky.
- ↑ Primátor mesta [online]. 2022-12-04 [cit. 2022-12-04]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ ŠEBKOVÁ, Hana; ŽLNAYOVÁ, Edita. Romaňi čhib – učebnice slovenské romštiny. 1.. vyd. Praha: Fortuna, 2001. 272 s. ISBN 80-7168-684-0. S. 195.
- ↑ https://pis.sk/clanok/8/historia_presova-ateny_nad_torysou_1848_-_1918.html
- ↑ a b KOLEKTIV AUTORŮ. Guide to Czechoslovakia. Praha: STN, 1965. S. 364. (angličtina)
- ↑ POP, Ivan. Dějiny Podkarpatské Rusi v datech. 1. vyd. Praha: Libri, 2005. 534 s. ISBN 978-80-7277-237-7, ISBN 80-7277-237-6. OCLC 67292521 S. 223.
- ↑ KÖRTVÉLYESSY, Katarína. Židovská ortodoxná synagóga. Prešov: Fotopress, 2003. ISBN 80-968972-1-7. S. 1-11.
- ↑ Prešov – Župný dom. www.pamiatkynaslovensku.sk [online]. [cit. 2023-06-01]. Dostupné online.
- ↑ Obnovený Petöfiho pamätník v Prešove oživil spomienky na slávneho básnika. www.presov.sk [online]. [cit. 2022-01-09]. Dostupné online. (slovensky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]- Trolejbusová doprava v Prešově
- Prešovská jatka
- Prešovská vzpoura
- Letecká základna Prešov
- 1. FC Tatran Prešov
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Prešov na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Krátká prezentace města a brožura ve formátu PDF
- Slovenský článek o Prešově
- (anglicky) Židovská komunita Prešov
