Turnaj mistrů

Turnaj mistrů
Turnaj mistrů
	Nitto ATP Finals
	Inalpi Arena v Turíně, dějiště 2021–2026
Založeno	1970
Odehráno	ATP Finals 2025
Místo	Turín, Itálie
Dějiště	Inalpi Arena (2021–2026)
Souřadnice	45°2′30″ s. š., 7°39′8″ v. d.
Povrch	tvrdý / hala
Soutěže	8 hráčů dvouhry / 8 párů čtyřhry
Dotace	15 500 000 USD (2024)
Prize money	15 500 000 USD
Období	listopad
ATP Tour
2009–	ATP Tour Finals
	www.nittoatpfinals.com/en Některá data mohou pocházet z datové položky.

Turnaj mistrů, oficiálně ATP Finals a sponzorským názvem Nitto ATP Finals, představuje závěrečný tenisový turnaj mužské profesionální sezóny pro osm nejvýše postavených mužů ve dvouhře a osm nejlepších párů ve čtyřhře na žebříčku ATP Race, pokud se podle pravidel účastníci nekvalifikovali jiným způsobem. Událost, kterou organizuje Asociace tenisových profesionálů (ATP), patří jako jediná po grandslamu do druhé nejvyšší kategorie ATP Tour Finals.

Závěrečný šampionát se odehrává v listopadovém termínu. V letech 2021–2026 je místem konání italský Turín. Turnaj probíhá v multifunkční aréně Inalpi, v níž je instalován dvorec s tvrdým povrchem GreenSet. Celkové odměny ATP Finals 2024 dosáhly částky 15 250 000 amerických dolarů. Hlavním sponzorem se v sezóně 2017 stala japonská společnost Nitto Denko.^[1]

Soutěže dvouhry se účastní osm tenistů, z nichž každý odehraje tři vzájemné zápasy v jedné ze dvou čtyřčlenných základních skupin A a B. První dva tenisté z každé skupiny postupují do semifinále, které je hráno vyřazovacím systémem pavouka. První ze skupiny A se utkává s druhým ze skupiny B a naopak. Vítězové semifinále pak postupují do finále.^[2] Soutěž čtyřhry kopíruje formát dvouhry.^[3] Za každé vítězné utkání v základní skupině obdrží singlista či deblista 200 bodů, neporažený šampión pak celkem 1 500 bodů.

Turnaj mistrů byl založen v roce 1970. Premiérový ročník se konal v Tokiu. Nejvyšší počet sedmi singlových titulů získal Srb Novak Djoković. Ročník 2023 vyhrál ve 36 letech jako nejstarší šampion. S šesti trofejemi jej následuje Švýcar Roger Federer a pětkrát dvouhru ovládli Čechoameričan Ivan Lendl s Američanem Petem Samprasem. Rekordních sedm deblových trofejí si odvezli Američané Peter Fleming a John McEnroe.

Ženským protějškem závěrečné události sezóny je Turnaj mistryň – WTA Finals.

Historie

Turnaj začal svou historii na konci roku 1970 pod jednoduchým názvem Masters jako součást tehdy existujícího tenisového okruhu Grand Prix, který pořádala International Lawn Tennis Federation (ILTF).

Od počátku byl uplatňován formát s nejlepšími hráči okruhu podle dosažených bodů z turnajů v dané sezóně. V premiérovém ročníku se kvalifikovalo pouze šest nejlepších hráčů, ve druhém pak sedm tenistů. Všichni se v rámci jedné skupiny utkali ve vzájemných zápasech – každý s každým. Vítězem se stal hráč s nejlepším výsledkem. Od třetího ročníku byl nastolen formát s osmi nejlépe postavenými tenisty, kteří byli rozděleni do dvou čtyřčlenných skupin. První dva z každé skupiny pak postoupili do semifinále, po němž následovalo finále. Změna herního systému byla učiněna se záměrem zvýšení přitažlivosti pro diváky, kdy o vítězi rozhoduje až poslední střetnutí. Při omluvě účastníka získal právo startu další v pořadí.

Od roku 1982 došlo k vytvoření nového formátu. Zrušeny byly základní skupiny a ve vyřazovacím systému pavouka se utkalo dvanáct nejlepších tenistů. Čtyři nejvýše postavení na žebříčku měli volný los a začínali od čtvrtfinále. Do čtyřhry nastupovalo šest párů s volným losem prvních dvou nasazených. V sezóně 1985 následovala modifikace, kdy se na turnaj kvalifikovalo šestnáct nejlepších ve dvouhře. Opuštění tohoto formátu proběhlo v roce 1986, kdy se organizátoři vrátili k základní fázi dvou čtyřčlenných skupin (Dona Budge a Freda Perryho). Obdobně byly čtyřčlenné skupiny obnoveny v deblu (bílá a červená). K zachování došlo u vyřazovacího systému semifinále a finále.

Mezi lety 1971–1989 paralelně probíhal také druhý závěrečný turnaj sezóny WCT Finals, jenž byl organizován konkurenčním okruhem World Championship Tennis Tour. Přestože byl Masters Grand Prix vrcholnou akcí, hráči z něj nezískávali do světové klasifikace žádné body.

V roce 1990 se stala řídící organizací mužského okruhu Asociace tenisových profesionálů (ATP), která nahradila název Masters za nový ATP Tour World Championship. Skončila tak éra bez bodů, když neporažený šampión mohl získat stejný počet bodů jako vítěz grandslamového turnaje. Původní pořadatel turnaje mistrů Mezinárodní tenisová federace pokračovala v organizování čtyř Grand Slamů a nově založila konkurenční závěrečný šampionát roku známý jako Grand Slam Cup, kterého se mohlo účastnit 16 tenistů, kteří během sezóny nasbírali nejvíce bodů v rámci grandslamu.

V prosinci 1999 se obě řídící organizace ATP a ITF dohodly na ukončení dichotomie a souhlasily s vytvořením společné události nazvané Tennis Masters Cup, jež se poprvé konala v roce 2000. Soutěž dvouhry proběhla v Lisabonu a čtyřhra v indickém Bengalúru. Formátem navázala na předchozí turnaje mistrů, když obsahovala dvě čtyřčlenné skupiny osmi nejlepších na žebříčku ATP, a to jak v singlové tak i deblové části. Přesto, podle pravidel Tennis Masters Cupu, nemá účastník figurující na osmé příčce žebříčku ATP Race jistotu účasti. Pokud singlista či deblový pár dokáže v roce zvítězit alespoň na jednom Grand Slamu, a současně se umístit do dvacátého místa klasifikace, pak nahradí v pořadí osmého hráče figurujícího na žebříčku ATP. Pokud se podaří vyhrát grandslamovou událost více hráčům, kteří byli zároveň do dvacítky, ale nikoli v osmičce, pak na turnaj postupuje lépe žebříčkově postavený účastník.

Bengalúrská čtyřhra, plánována na listopad 2001, byla z bezpečnostních důvodů dvakrát odložena po útocích z 11. září 2001. V Indii a Pákistánu neproběhlo několik turnajů.^[4]^[5] Zejména díky aktivitě indického tenisového funkcionáře Vidžaje Amritraže organizující ATP nakonec turnaj uskutečnila na přelomu ledna a února 2002 ve formě Challenge Cupu. Deblisté ale neobdrželi žádné body do žebříčku ATP.^[5]^[6]

V sezóně 2009 došlo k přejmenování závěrečného turnaje na ATP World Tour Finals. Původně na čtyřleté období 2009–2013 se dějištěm stala londýnská O₂ Arena.^[7] Roku 2012 organizátoři prodloužili s arénou smlouvu do sezóny 2015.^[8]^[9] V roce 2015 došlo k posunutí kontraktu do sezóny 2018.^[10] V roce 2017 byl turnaj přejmenován na ATP Finals a setrvání dějiště v londýnské O₂ Areně potvrzeno až do roku 2020.^[11]^[12]

Soutěž čtyřhry byla poprvé hrána, stejně jako dvouhra, roku 1970 v Tokiu. V období 1971–1974, a opět v roce 2002, se nekonala. V sezónách 1986–2001 probíhala na jiných místech, než singlový turnaj. Ze společného newyorského dějiště v Madison Square Garden se roku 1986 přestěhovala na čtyřleté období do Londýna. Pak pokračovala v Sanctuary Cove u Gold Coast, Johannesburgu, Jakartě, Eindhovenu, Hartfordu a Bengalúru, než se opět v sezóně 2003 připojila k singlovému turnaji, konanému v Houstonu.

V období 2000–2025 se dvanáctkrát o konečné světové jedničce rozhodovalo na Turnaji mistrů,^[13] a to v sezónách 2000 (Kuerten), 2001–2002 (Hewitt), 2003 (Roddick), 2009 (Federer), 2013 (Nadal), 2014 (Djoković), 2016 (Murray), 2019 (Nadal), 2022 (Alcaraz), 2023 (Djoković) a 2025 (Alcaraz).

Kvalifikační kritéria

Hráči či páry se kvalifikují v následujícím pořadí:^[14]

Zaprvé, sedm nejvýše postavených na žebříčku ATP Race vydaného před začátkem turnaje.
Zadruhé, až dva grandslamoví vítězové dvouhry nebo takové vítězné páry čtyřhry figurující na 8. až 20. místě žebříčku, a to podle sestupného umístění.
Zatřetí, 8. singlista nebo pár čtyřhry na žebříčku ATP Race.

Dvěma náhradníky jsou tenisté či páry umístění na prvních nepostupových místech žebříčku ATP Race. V případě jejich odmítnutí či zranění by určuje náhradníky organizace ATP.

Do žebříčku ATP Race se započítávají body získané během 52 týdnů před Turnajem mistrů. Kumulovány jsou z Grand Slamu, ATP Tour, United Cupu, ATP Challenger Tour a ITF Tour. Singlistům se přičítají body z 19 turnajů, do nichž se řadí:

4 Grand Slamy
8 turnajů s povinným startem v kategorii ATP Masters 1000
7 nejlépe bodově hodnocených výsledků (United Cup, Monte-Carlo Masters, ATP 500, ATP 250, challengery, ITF)
Výsledky až 3 povinných turnajů ATP Masters 1000 může singlista nahradit lepšími výsledky z kategorií ATP 500 či ATP 250.

Ve čtyřhře je výsledný bodový zisk páru do žebříčku kumulován z devatenácti turnajů okruh ATP Tour, a to podle nejlepších výsledků nezávisle na grandslamu či turnajích ATP Masters 1000.^[14]

Body a finanční odměny

Odměny ATP Finals 2025 činily 15 500 000 dolarů.^[15]

Fáze		dvouhra	čtyřhra	body
Neporažení vítězové		5 071 000 $	959 300 $	1 500
Vítězové		F + 2 267 000 $	F + 356 800 $	F + 500
Finalisté		ZS + 1 183 500 $	ZS + 178 500 $	ZS + 400
Za výhru ve skupině		396 500 $	96 600 $	200
Startovné
	za 3 zápasy	331 000 $	134 200 $	—
	za 2 zápasy	248 250 $	100 650 $
	za 1 zápas	165 500 $	67 100 $
Náhradníci		155 000 $	51 700 $
ZS/F – celkové odměny či body získané v základní skupině/finále Odměny ve čtyřhře uvádeny na pár

Sponzorství

Generálním sponzorem Turnaje mistrů byl opakovaně hlavní obchodní partner okruhu ATP Tour. Pro období 2009–2016 se jím stala společnost Barclays PLC.^[16] V roce 2017 ji na této pozici vystřídala japonská firma Nitto Denko.^[1] Jako zlatý partner mužského okruhu kontrakt prodloužila do roku 2030.^[17]

Dvouhra		Čtyřhra
období	titulární partner^[18]		období
1970–1971	Pepsi	žádný	1970–1974
1972–1976	Commercial Union		1975–1976
1977–1979	Colgate		1977–1979
1980–1984	Volvo		1980–1984
1985–1989	Nabisco		1985–1989
1990	žádný	Standard Bank	1990–1993
1991–1995	IBM	žádný	1994–1995
1996–1999	žádný	The Phoenix	1996–1999
2000–2008	žádný		2000–2008
2009–2016	Barclays		2009–2016
od 2017	Nitto Denko		od 2017

Vývoj názvu turnaje

Období	název^[18]
1970–1989	Masters
1990–1999	ATP Tour World Championships
2000–2008	Tennis Masters Cup
2009–2016	ATP World Tour Finals
od 2017	ATP Finals

Dějiště konání

Město	stát	období	povrch	dějiště konání	kapacita
Tokio	Japonsko Japonsko	1970	koberec / hala	Tokyo Metropolitan Gymnasium	6 500
Paříž	Francie Francie	1971		Stade Pierre de Coubertin	5 000
Barcelona	Španělsko Španělsko	1972		Palau Blaugrana	5 700
Boston	Spojené státy	1973		Boston Garden	14 900
Melbourne	Austrálie Austrálie	1974	tráva / venku	Kooyong Stadium	8 500
Stockholm	Švédsko Švédsko	1975	koberec / hala	Kungliga tennishallen	6 000
Houston	Spojené státy	1976		The Summit	16 300
New York	Spojené státy	1977–1989		Madison Square Garden	18 000
Frankfurt	Německo Německo	1990–1995		Festhalle Frankfurt	12 000
Hannover	Německo Německo	1996–1999	koberec / hala (1996) tvrdý / hala (1997–1999)	Hanover fairground	15 000
Lisabon	Portugalsko Portugalsko	2000	tvrdý / hala	Pavilhão Atlântico	12 000
Sydney	Austrálie Austrálie	2001		Acer Arena	17 500
Šanghaj	Čína Čína	2002		SNIEC	10 000
Houston	Spojené státy	2003–2004	tvrdý / venku	Westside Tennis Club	5 240
Šanghaj	Čína Čína	2005–2008	koberec / hala (2005) tvrdý / hala (2006–2008)	Stadion Čchi-čung	15 000
Londýn	Spojené království Spojené království	2009–2020	tvrdý / hala	O2 Arena	20 000
Turín	Itálie Itálie	2021–2026	tvrdý / hala	Pala Alpitour	13 000
bude oznámeno	Itálie Itálie	2027–2030^[19]

Dějiště čtyřhry

V letech 1986–2001 probíhala čtyřhra v samostatném dějišti.

Město	stát	období	povrch	dějiště konání
Londýn	Spojené království Spojené království	1986–1989	koberec / hala	Royal Albert Hall
Sanctuary Cove, Gold Coast	Austrálie Austrálie	1990	tvrdý / venku	Country Club
Johannesburg	Jižní Afrika Jižní Afrika	1991–1993	tvrdý / hala
Jakarta	Indonésie Indonésie	1994	tvrdý / hala
Eindhoven	Nizozemsko Nizozemsko	1995	koberec / hala
Hartford	Spojené státy	1996–1999	koberec / hala	Hartford Civic Center
Bengalúr	Indie Indie	2000–2001	tvrdý / venku	KSLTA Tennis Center

Přehled finále

Dvouhra

Rok	Vítěz	finalista	výsledek
1970	Stan Smith	hrána pouze základní skupina
1971	Ilie Năstase	hrána pouze základní skupina
1972	Ilie Năstase (2)	Stan Smith	6–3, 6–2, 3–6, 2–6, 6–3
1973	Ilie Năstase (3)	Tom Okker	6–3, 7–5, 4–6, 6–3
1974	Guillermo Vilas	Ilie Năstase	7–6^(8–6), 6–2, 3–6, 3–6, 6–4
1975	Ilie Năstase (4)	Björn Borg	6–2, 6–2, 6–1
1976	Manuel Orantes	Wojciech Fibak	5–7, 6–2, 0–6, 7–6^(7–1), 6–1
1977	Jimmy Connors	Björn Borg	6–4, 1–6, 6–4
1978	John McEnroe	Arthur Ashe	6–7^(5–7), 6–3, 7–5
1979	Björn Borg	Vitas Gerulaitis	6–2, 6–2
1980	Björn Borg (2)	Ivan Lendl	6–4, 6–2, 6–2
1981	Ivan Lendl	Vitas Gerulaitis	6–7^(5–7), 2–6, 7–6^(8–6), 6–2, 6–4
1982	Ivan Lendl (2)	John McEnroe	6–4, 6–4, 6–2
1983	John McEnroe (2)	Ivan Lendl	6–3, 6–4, 6–4
1984	John McEnroe (3)	Ivan Lendl	7–5, 6–0, 6–4
1985	Ivan Lendl (3)	Boris Becker	6–2, 7–6^(7–4), 6–3
1986	Ivan Lendl (4)	Boris Becker	6–4, 6–4, 6–4
1987	Ivan Lendl (5)	Mats Wilander	6–2, 6–2, 6–3
1988	Boris Becker	Ivan Lendl	5–7, 7–6^(7–5), 3–6, 6–2, 7–6^(7–5)
1989	Stefan Edberg	Boris Becker	4–6, 7–6^(8–6), 6–3, 6–1
1990	Andre Agassi	Stefan Edberg	5–7, 7–6^(7–5), 7–5, 6–2
1991	Pete Sampras	Jim Courier	3–6, 7–6^(7–5), 6–3, 6–4
1992	Boris Becker (2)	Jim Courier	6–4, 6–3, 7–5
1993	Michael Stich	Pete Sampras	7–6^(7–3), 2–6, 7–6^(9–7), 6–2
1994	Pete Sampras (2)	Boris Becker	4–6, 6–3, 7–5, 6–4
1995	Boris Becker (3)	Michael Chang	7–6^(7–3), 6–0, 7–6^(7–5)
1996	Pete Sampras (3)	Boris Becker	3–6, 7–6^(7–5), 7–6^(7–4), 6–7^(11–13), 6–4
1997	Pete Sampras (4)	Jevgenij Kafelnikov	6–3, 6–2, 6–2
1998	Àlex Corretja	Carlos Moyà	3–6, 3–6, 7–5, 6–3, 7–5
1999	Pete Sampras (5)	Andre Agassi	6–1, 7–5, 6–4
2000	Gustavo Kuerten	Andre Agassi	6–4, 6–4, 6–4
2001	Lleyton Hewitt	Sébastien Grosjean	6–3, 6–3, 6–4
2002	Lleyton Hewitt (2)	Juan Carlos Ferrero	7–5, 7–5, 2–6, 2–6, 6–4
2003	Roger Federer	Andre Agassi	6–3, 6–0, 6–4
2004	Roger Federer (2)	Lleyton Hewitt	6–3, 6–2
2005	David Nalbandian	Roger Federer	6–7^(4–7), 6–7^(11–13), 6–2, 6–1, 7–6^(7–3)
2006	Roger Federer (3)	James Blake	6–0, 6–3, 6–4
2007	Roger Federer (4)	David Ferrer	6–2, 6–3, 6–2
2008	Novak Djoković	Nikolaj Davyděnko	6–1, 7–5
2009	Nikolaj Davyděnko	Juan Martín del Potro	6–3, 6–4
2010	Roger Federer (5)	Rafael Nadal	6–3, 3–6, 6–1
2011	Roger Federer (6)	Jo-Wilfried Tsonga	6–3, 6–7^(6–8), 6–3
2012	Novak Djoković (2)	Roger Federer	7–6^(8–6), 7–5
2013	Novak Djoković (3)	Rafael Nadal	6–3, 6–4
2014	Novak Djoković (4)	Roger Federer	bez boje
2015	Novak Djoković (5)	Roger Federer	6–3, 6–4
2016	Andy Murray	Novak Djoković	6–3, 6–4
2017	Grigor Dimitrov	David Goffin	7–5, 4–6, 6–3
2018	Alexander Zverev	Novak Djoković	6–4, 6–3
2019	Stefanos Tsitsipas	Dominic Thiem	6–7^(6–8), 6–2, 7–6^(7–4)
2020	Daniil Medveděv	Dominic Thiem	4–6, 7–6^(7–2), 6–4
2021	Alexander Zverev	Daniil Medveděv	6–4, 6–4
2022	Novak Djoković (6)	Casper Ruud	7–5, 6–3
2023	Novak Djoković (7)	Jannik Sinner	6–3, 6–3
2024	Jannik Sinner	Taylor Fritz	6–4, 6–4
2025	Jannik Sinner (2)	Carlos Alcaraz	7–6^(7–4), 7–5

Čtyřhra

Rok	vítězové	finalisté	výsledek
1970	Stan Smith Arthur Ashe	hrána pouze základní skupina
1971 1974	čtyřhra nehrána
1975	Juan Gisbert Manuel Orantes	hrána pouze základní skupina
1976	Fred McNair Sherwood Stewart	Brian Gottfried Raúl Ramírez	6–4, 5–7, 5–7, 6–4, 6–4
1977	Bob Hewitt Frew McMillan	Robert Lutz Stan Smith	7–5, 7–6, 6–3
1978	Peter Fleming John McEnroe	Wojciech Fibak Tom Okker	6–4, 6–2, 6–4
1979	Peter Fleming John McEnroe	Wojciech Fibak Tom Okker	6–3, 7–6, 6–1
1980	Peter Fleming John McEnroe	Peter McNamara Paul McNamee	6–4, 6–3
1981	Peter Fleming John McEnroe	Kevin Curren Steve Denton	6–3, 6–3
1982	Peter Fleming John McEnroe	Sherwood Stewart Ferdi Taygan	7–5, 6–3
1983	Peter Fleming John McEnroe	Pavel Složil Tomáš Šmíd	6–2, 6–2
1984	Peter Fleming John McEnroe	Mark Edmondson Sherwood Stewart	6–3, 6–1
1985	Stefan Edberg Anders Järryd	Joakim Nyström Mats Wilander	6–1, 7–6^(7–5)
1986	Stefan Edberg Anders Järryd	Guy Forget Yannick Noah	6–3, 7–6^(7–2), 6–3
1987	Miloslav Mečíř Tomáš Šmíd	Ken Flach Robert Seguso	6–4, 7–5, 6–7^(5–7), 6–3
1988	Rick Leach Jim Pugh	Sergio Casal Emilio Sánchez	6–4, 6–3, 2–6, 6–0
1989	Jim Grabb Patrick McEnroe	John Fitzgerald Anders Järryd	7–5, 7–6^(7–4), 5–7, 6–3
1990	Guy Forget Jakob Hlasek	Sergio Casal Emilio Sánchez	6–4, 7–6^(7–5), 5–7, 6–4
1991	John Fitzgerald Anders Järryd	Ken Flach Robert Seguso	6–4, 6–4, 2–6, 6–4
1992	Todd Woodbridge Mark Woodforde	John Fitzgerald Anders Järryd	6–2, 7–6^(7–4), 5–7, 3–6, 6–3
1993	Jacco Eltingh Paul Haarhuis	Todd Woodbridge Mark Woodforde	7–6^(7–4), 7–6^(7–5), 6–4
1994	Jan Apell Jonas Björkman	Todd Woodbridge Mark Woodforde	6–4, 4–6, 4–6, 7–6^(7–5), 7–6^(8–6)
1995	Grant Connell Patrick Galbraith	Jacco Eltingh Paul Haarhuis	7–6^(8–6), 7–6^(8–6), 3–6, 7–6^(7–2)
1996	Todd Woodbridge Mark Woodforde	Sébastien Lareau Alex O'Brien	6–4, 5–7, 6–2, 7–6^(7–3)
1997	Rick Leach Jonathan Stark	Maheš Bhúpatí Leander Paes	6–3, 6–4, 7–6^(7–3)
1998	Jacco Eltingh Paul Haarhuis	Mark Knowles Daniel Nestor	6–4, 6–2, 7–5
1999	Sébastien Lareau Alex O'Brien	Maheš Bhúpatí Leander Paes	6–3, 6–2, 6–2
2000	Donald Johnson Piet Norval	Maheš Bhúpatí Leander Paes	7–6^(10–8), 6–3, 6–4
2001	Ellis Ferreira Rick Leach	Petr Pála Pavel Vízner	6–7^(6–8), 7–6^(7–2), 6–4, 6–4
2002	čtyřhra nehrána
2003	Bob Bryan Mike Bryan	Michaël Llodra Fabrice Santoro	6–7^(6–8), 6–3, 3–6, 7–6^(7–3), 6–4
2004	Bob Bryan Mike Bryan	Wayne Black Kevin Ullyett	4–6, 7–5, 6–4, 6–2
2005	Michaël Llodra Fabrice Santoro	Leander Paes Nenad Zimonjić	6–7^(6–8), 6–3, 7–6^(7–4)
2006	Jonas Björkman Max Mirnyj	Mark Knowles Daniel Nestor	6–2, 6–4
2007	Mark Knowles Daniel Nestor	Simon Aspelin Julian Knowle	6–2, 6–3
2008	Daniel Nestor Nenad Zimonjić	Bob Bryan Mike Bryan	7–6^(7–3), 6–2
2009	Bob Bryan Mike Bryan	Max Mirnyj Andy Ram	7–6^(7–5), 6–3
2010	Daniel Nestor Nenad Zimonjić	Maheš Bhúpatí Max Mirnyj	7–6^(8–6), 6–4
2011	Max Mirnyj Daniel Nestor	Mariusz Fyrstenberg Marcin Matkowski	7–5, 6–3
2012	Marcel Granollers Marc López	Maheš Bhúpatí Rohan Bopanna	7–5, 3–6, [10–3]
2013	David Marrero Fernando Verdasco	Bob Bryan Mike Bryan	7–5, 6–7^(3–7), [10–7]
2014	Bob Bryan Mike Bryan	Ivan Dodig Marcelo Melo	6–7^(5–7), 6–2, [10–7]
2015	Jean-Julien Rojer Horia Tecău	Rohan Bopanna Florin Mergea	6–4, 6–3
2016	Henri Kontinen John Peers	Raven Klaasen Rajeev Ram	2–6, 6–1, [10–8]
2017	Henri Kontinen John Peers	Łukasz Kubot Marcelo Melo	6–4, 6–2
2018	Jack Sock Mike Bryan	Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut	5–7, 6–1, [13–11]
2019	Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut	Raven Klaasen Michael Venus	6–3, 6–4
2020	Wesley Koolhof Nikola Mektić	Jürgen Melzer Pierre-Hugues Herbert	2–6, 6–3, [10–5]
2021	Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut	Rajeev Ram Joe Salisbury	6–4, 7–6^(7–0)
2022	Rajeev Ram Joe Salisbury	Nikola Mektić Mate Pavić	7–6^(7–4), 6–4
2023	Rajeev Ram Joe Salisbury	Marcel Granollers Horacio Zeballos	6–3, 6–4
2024	Kevin Krawietz Tim Pütz	Marcelo Arévalo Mate Pavić	7–6^(7–5), 7–6^(8–6)
2025	Harri Heliövaara Henry Patten	Joe Salisbury Neal Skupski	7–5, 6–3

Statistiky dvouhry

Aktualizováno po ATP Finals 2025.^[18]^[20]^[21]

Vítězové

Tituly	tenista	roky
7	Novak Djoković	2008, 2012, 2013, 2014, 2015, 2022, 2023
6	Roger Federer	2003, 2004, 2006, 2007, 2010, 2011
5	Ivan Lendl	1981, 1982, 1985, 1986, 1987
5	Pete Sampras	1991, 1994, 1996, 1997, 1999
4	Ilie Năstase	1971, 1972, 1973, 1975
3	John McEnroe	1978, 1983, 1984
3	Boris Becker	1988, 1992, 1995
2	Björn Borg	1979, 1980
	Lleyton Hewitt	2001, 2002
	Alexander Zverev	2018, 2021
	Jannik Sinner	2024, 2025
1	Stan Smith	1970
	Guillermo Vilas	1974
	Manuel Orantes	1976
	Jimmy Connors	1977
	Stefan Edberg	1989
	Andre Agassi	1990
	Michael Stich	1993
	Àlex Corretja	1998
	Gustavo Kuerten	2000
	David Nalbandian	2005
	Nikolaj Davyděnko	2009
	Andy Murray	2016
	Grigor Dimitrov	2017
	Stefanos Tsitsipas	2019
	Daniil Medveděv	2020

Herní statistiky

P	Tituly
7	Novak Djoković
6	Roger Federer
5	Ivan Lendl
5	Pete Sampras
4	Ilie Năstase

P	tituly v řadě
4	Novak Djoković
3	Ilie Năstase
3	Ivan Lendl
2	Björn Borg
	Ivan Lendl
	John McEnroe
	Pete Sampras
	Lleyton Hewitt
	Roger Federer (3x)
	Novak Djoković
	Jannik Sinner

P	finále
10	Roger Federer
9	Ivan Lendl
9	Novak Djoković
8	Boris Becker
6	Pete Sampras

P	vyhraných zápasů
59	Roger Federer
50	Novak Djoković
39	Ivan Lendl
36	Boris Becker
35	Pete Sampras

P	odehraných ročníků
17	Roger Federer
16	Novak Djoković
13	Andre Agassi
12	Ivan Lendl
11	Jimmy Connors
	Boris Becker
	Pete Sampras
	Rafael Nadal

P	počet kvalifikování
18	Roger Federer
18	Novak Djoković
17	Rafael Nadal
16	Jimmy Connor
15	Andre Agassi

Rok	vítězové při debutu
1970	Stan Smith
1971	Ilie Năstase
1974	Guillermo Vilas
1978	John McEnroe
1998	Àlex Corretja
2017	Grigor Dimitrov
2019	Stefanos Tsitsipas

P	vítězové ve více dějištích
4	Ilie Năstase
3	Novak Djoković
3	Roger Federer
2	Alexander Zverev
2	Lleyton Hewitt
2	Pete Sampras
2	Boris Becker

P	titul bez ztraceného setu
3	Ivan Lendl (1982, 1985, 1986)
2	Jannik Sinner (2024, 2025)
1	John McEnroe (1983)
P	finalista bez ztraceného servisu^[a]
1	Novak Djoković (2018)
1	Jannik Sinner (2025)

Sety	série vítězných setů
24	Ivan Lendl (1985–1987)
20	Jannik Sinner (2024–probíhá)
16	Pete Sampras (1997–1998)
16	Roger Federer (2003–2004)

Rok	dva zápasy stejných soupeřů v ročníku^[b]
1976	Manuel Orantes	^[c]	Wojciech Fibak
1978	John McEnroe		Arthur Ashe
1981	Ivan Lendl		Vitas Gerulaitis
1987	Stefan Edberg	^[d]	Mats Wilander
1989	Stefan Edberg	^[c]	Boris Becker
1990	Andre Agassi	^[c]	Stefan Edberg
1994	Pete Sampras	^[c]	Boris Becker
1996	Pete Sampras	^[c]	Boris Becker
1999	Pete Sampras	^[c]	Andre Agassi
2000	Gustavo Kuerten	^[c]	Andre Agassi
2001	Lleyton Hewitt		Sébastien Grosjean
2003	Roger Federer		Andre Agassi
2004	Roger Federer		Lleyton Hewitt
2005	David Nalbandian	^[c]	Roger Federer
2008	Novak Djoković		Nikolaj Davyděnko
2011	Roger Federer		Jo-Wilfried Tsonga
2015	Novak Djoković	^[c]	Roger Federer
2017	Grigor Dimitrov		David Goffin
2018	Alexander Zverev	^[c]	Novak Djoković
2021	Alexander Zverev	^[c]	Daniil Medveděv
2023	Novak Djoković	^[c]	Jannik Sinner
2024	Jannik Sinner		Taylor Fritz

Gamů	rok	nejméně gamů v dohraném zápase		skóre
12	2005	Roger Federer	Gastón Gaudio	6–0, 6–0
13	1972	Stan Smith	Jan Kodeš	6–1, 6–0
13	1978	Eddie Dibbs	Raúl Ramírez	6–0, 6–1
13	1985	Ivan Lendl	Tomáš Šmíd	6–1, 6–0
13	1994	Michael Chang	Alberto Berasategui	6–1, 6–0
13	2014	Roger Federer	Andy Murray	6–0, 6–1
13	2018	Kevin Anderson	Kei Nišikori	6–0, 6–1
Gamů	rok	nejvíce gamů v zápase (na 2 vítězné sety)		skóre
41	1974	Guillermo Vilas	Onny Parun	7–5, 3–6, 11–9
39	1981	Roscoe Tanner	Jimmy Connors	7–6, 6–7, 7–6
38	1992	Jim Courier	Richard Krajicek	6–7, 7–6, 7–5
38	1996	Pete Sampras	Goran Ivanišević	6–7, 7–6, 7–5
38	2016	Andy Murray	Milos Raonic	5–7, 7–6, 7–6
38	2020	Dominic Thiem	Novak Djoković	7–5, 6–7, 7–6
38	2023	Jannik Sinner	Novak Djoković	7–5, 6–7, 7–6

Vysvětlivky

↑ Hráč, který na cestě do finále neztratil žádný game na podání. Od začátku počítání statistik ATP v roce 1991.
↑ Stejní tenisté se v rámci ročníku střetli ve skupině a finále, vyjma ročníku 1987.
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 Vítěz ročníku, který s finalistou prohrál ve skupině.
↑ Jediný případ, kdy se dvojice utkala ve skupině a semifinále. Edberg porazil Wilandra ve skupině a podlehl mu v semifinále.

Věkové rekordy

Nejmladší vítěz	John McEnroe	19 let, 10 měsíců a 29 dní	1978
Nejstarší vítěz	Novak Djoković	36 let, 5 měsíců a 28 dní	2023
Nejmladší kvalifikovaný	Aaron Krickstein	17 let, 5 měsíců a 6 dní	1984
Nejstarší kvalifikovaný	Novak Djoković	38 let, 5 měsíců a 18 dní	2025

Výdělek vítěze

Rok	prize money
1970	15 000 $
1971	15 000 $
1972	15 000 $
1973	15 000 $
1974	40 000 $
1975	40 000 $
1976	40 000 $
1977	100 000 $
1978	100 000 $
1979	110 000 $

rok	prize money
1980	100 000 $
1981	100 000 $
1982	100 000 $
1983	100 000 $
1984	100 000 $
1985	100 000 $
1986	210 000 $
1987	210 000 $
1988	285 000 $
1989	285 000 $

rok	prize money
1990	950 000 $
1991	1 020 000 $
1992	1 090 000 $
1993	1 240 000 $
1994	1 225 000 $
1995	1 225 000 $
1996	1 340 000 $
1987	1 340 000 $
1998	1 360 000 $
1999	1 385 000 $

rok	prize money
2000	1 400 000 $
2001	1 520 000 $
2002	1 400 000 $
2003	1 520 000 $
2004	1 520 000 $
2005	1 400 000 $
2006	1 520 000 $
2007	1 200 000 $
2008	1 240 000 $
2009	1 510 000 $

rok	prize money
2010	1 630 000 $
2011	1 630 000 $
2012	1 760 000 $
2013	1 973 000 $
2014	2 075 000 $
2015	2 061 000 $
2016	2 391 000 $
2017	2 549 000 $
2018	2 509 000 $
2019	2 656 000 $

rok	prize money
2020	1 564 000 $
2021	2 143 000 $
2022	4 740 300 $
2023	4 411 500 $
2024	4 881 100 $
2025	5 071 000 $

Statistiky čtyřhry

Aktualizováno po ATP Finals 2025.^[18]^[20]

Vítězové

Vítězní Daniel Nestor a Nenad Zimonjić (vlevo), finalisté Bob a Mike Bryanovi, 2008

David Marrero a Fernando Verdasco, 2013

Tituly	tenista	roky
7
7	Peter Fleming John McEnroe	1978, 1979, 1980, 1981, 1982, 1983, 1984
5	Mike Bryan	2003, 2004, 2009, 2014, 2018
4	Bob Bryan	2003, 2004, 2009, 2014
4	Daniel Nestor	2007, 2008, 2010, 2011
3	Anders Järryd	1985, 1986, 1991
3	Rick Leach	1988, 1997, 2001
2	Stefan Edberg	1985, 1986
	Todd Woodbridge Mark Woodforde	1992, 1996
	Jacco Eltingh Paul Haarhuis	1993, 1998
	Jonas Björkman	1994, 2006
	Max Mirnyj	2006, 2011
	Nenad Zimonjić	2008, 2010
	Henri Kontinen John Peers	2016, 2017
	Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut	2019, 2021
	Rajeev Ram Joe Salisbury	2022, 2023
1	Stan Smith Arthur Ashe	1970
	Juan Gisbert Manuel Orantes	1975
	Fred McNair Sherwood Stewart	1976
	Bob Hewitt Frew McMillan	1977
	Miloslav Mečíř Tomáš Šmíd	1987
	Jim Pugh	1988
	Jim Grabb Patrick McEnroe	1989
	Guy Forget Jakob Hlasek	1990
	John Fitzgerald	1991
	Jan Apell	1994
	Grant Connell Patrick Galbraith	1995
	Jonathan Stark	1997
	Sébastien Lareau Alex O'Brien	1999
	Donald Johnson Piet Norval	2000
	Ellis Ferreira	2001
	Michaël Llodra Fabrice Santoro	2005
	Mark Knowles	2007
	Marcel Granollers Marc López	2012
	David Marrero Fernando Verdasco	2013
	Jean-Julien Rojer Horia Tecău	2015
	Jack Sock	2018
	Wesley Koolhof Nikola Mektić	2020
	Kevin Krawietz Tim Pütz	2024
	Harri Heliövaara Henry Patten	2025

Herní statistiky

P	tituly
7	Peter Fleming
7	John McEnroe
5	Mike Bryan
4	Daniel Nestor
4	Bob Bryan

P	tituly v řadě
7	Peter Fleming John McEnroe
2	Stefan Edberg Anders Järryd
	Mike Bryan Bob Bryan
	Daniel Nestor (2x)
	Henri Kontinen John Peers
	Rajeev Ram Joe Salisbury

P	finále
7	Peter Fleming
	John McEnroe
	Mike Bryan
6	Daniel Nestor
6	Bob Bryan

P	vyhraných zápasů
42	Mike Bryan
38	Bob Bryan
34	Daniel Nestor
29	Todd Woodbridge
25	Anders Järryd
25	Mark Woodforde

P	odehraných ročníků
16	Mike Bryan
15	Daniel Nestor
15	Bob Bryan
14	Leander Paes
12	Mark Knowles
12	Maheš Bhúpatí

P	počet kvalifikování
18	Bob Bryan
18	Mike Bryan
15	Daniel Nestor
15	Leander Paes
12	Maheš Bhúpatí
12	Mark Knowles

Rok	dva zápasy stejných soupeřů v ročníku^[a]
1992	Todd Woodbridge Mark Woodforde	^[b]	John Fitzgerald Anders Järryd
1993	Jacco Eltingh Paul Haarhuis		Todd Woodbridge Mark Woodforde
1995	Grant Connell Patrick Galbraith	^[b]	Jacco Eltingh Paul Haarhuis
1996	Todd Woodbridge Mark Woodforde	^[b]	Sébastien Lareau Alex O'Brien
2000	Donald Johnson Piet Norval	^[b]	Maheš Bhúpatí Leander Paes
2003	Bob Bryan Mike Bryan		Michaël Llodra Fabrice Santoro
2006	Jonas Björkman Max Mirnyj	^[b]	Mark Knowles Daniel Nestor
2007	Mark Knowles Daniel Nestor		Simon Aspelin Julian Knowle
2009	Bob Bryan Mike Bryan		Max Mirnyj Andy Ram
2010	Daniel Nestor Nenad Zimonjić		Maheš Bhúpatí Max Mirnyj
2011	Max Mirnyj Daniel Nestor		Mariusz Fyrstenberg Marcin Matkowski
2016	Henri Kontinen John Peers		Raven Klaasen Rajeev Ram
2018	Jack Sock Mike Bryan	^[b]	Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut
2021	Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut	^[b]	Rajeev Ram Joe Salisbury
2024	Kevin Krawietz Tim Pütz		Marcelo Arévalo Mate Pavić

Vysvětlivky

↑ Stejné páry se v rámci ročníku střetly ve skupině a finále.
1 2 3 4 5 6 7 Vítězové ročníku, kteří s finalisty prohráli ve skupině.

Věkové rekordy

Nejmladší vítěz	John McEnroe	19 let, 10 měsíců a 29 dní	1978
Nejstarší vítěz	Mike Bryan	40 let, 6 měsíců a 21 dní	2018

Výdělek vítězů na pár

Rok	prize money
1970	—
1971	nehráno
1972	nehráno
1973	nehráno
1974	nehráno
1975	14 000 $
1976	14 000 $
1977	40 000 $
1978	40 000 $
1979	40 000 $

rok	prize money
1980	40 000 $
1981	34 000 $
1982	34 000 $
1983	34 000 $
1984	34 000 $
1985	35 000 $
1986	72 000 $
1987	72 000 $
1988	72 000 $
1989	72 000 $

rok	prize money
1990	225 000 $
1991	325 000 $
1992	300 000 $
1993	225 000 $
1994	275 000 $
1995	210 000 $
1996	165 000 $
1997	145 000 $
1998	258 500 $
1999	250 000 $

rok	prize money
2000	134 000 $
2001	145 000 $
2002	nehráno
2003	220 000 $
2004	205 000 $
2005	205 000 $
2006	220 000 $
2007	205 000 $
2008	220 000 $
2009	265 000 $

rok	prize money
2010	265 000 $
2011	287 500 $
2012	305 000 $
2013	335 500 $
2014	362 000 $
2015	423 000 $
2016	465 000 $
2017	450 000 $
2018	479 000 $
2019	533 000 $

rok	prize money
2020	254 500 $
2021	396 000 $
2022	930 300 $
2023	943 650 $
2024	862 700 $
2025	862 700 $

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku ATP World Tour Finals na anglické Wikipedii.

1 2 ATP extends season-finale in London through 2020 with new title partner Nitto Denko Corporation [online]. London: Nitto ATP Finals, 25-05-2017 [cit. 2017-08-28]. Dostupné online.
↑ Andy Murray buoyed by support from the crowd in London [online]. 6 November 2013 [cit. 2013-11-07]. Dostupné online.
↑ Home | Barclays ATP World Tour Finals [online]. Atpworldtour.com, 2013-10-27 [cit. 2013-10-31]. Dostupné online.
↑ Associated Press. TENNIS - World Doubles event next month in India canceled. www.espn.com [online]. ESPN, 2001-10-18, rev. 2001-11-05 [cit. 2025-11-24]. Dostupné online. (anglicky)
1 2 Doubles carnival begins today. The Tribune [online]. 2002-01-28 [cit. 2025-11-24]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Paes-Bhupathi suffer as two Czechs bounce. The Times of India [online]. 2002-02-02 [cit. 2025-11-24]. Dostupné online. ISSN 0971-8257. (anglicky)
↑ London Awarded 2009 ATP World Tour Finals. www.atptennis.com [online]. [cit. 2013-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-07-09.
↑ ATP finals to stay in London through 2015 [online]. [cit. 2012-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 08-11-2012.
↑ ATP World Tour Finals to be showcased in London till 2015 [online]. [cit. 2012-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 13-11-2012.
↑ ATP Confirms London As Host City Through 2018 As 2015 Season Finale Is Officially Launched | ATP World Tour | Tennis [online]. ATP World Tour [cit. 2016-11-16]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ATP World Tour Finals to stay in London till 2020 under new title sponsor [online]. 25-05-2017. Dostupné online.
↑ ATP Extends Season-Ending Finale In London Through 2020 With New Title Partner Nitto Denko Corporation [online]. Association of Tennis Professionals (ATP), 25-05-2017. Dostupné online.
↑ Nadal Clinches Year-End No. 1 ATP Ranking For Fifth Time [online]. ATP Tour, Inc., 2019-11-14 [cit. 2019-12-16]. Dostupné online. (anglicky)
1 2 2025 ATP Official Rulebook | IV. WORLD CHAMPIONSHIPS [PDF]. ATP Tour, Inc., 2025 [cit. 2025-11-10]. S. 67–92. Dostupné online. (anglicky)
↑ Nitto ATP Finals 2025 Prize Money. www.nittoatpfinals.com [online]. Nitto ATP Finals, 2025-09-29 [cit. 2025-11-11]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ATP agree $35 million deal for showpiece tournament [online]. 2008-06-18. Dostupné online.
↑ ATP & Nitto Denko Corporation extend landmark partnership through 2030. ATP Tour, Inc. [online]. 2025-11-17 [cit. 2025-12-05]. Dostupné online. (anglicky)
1 2 3 4 WHERE CHAMPIONS BECOME CHAMPION [PDF]. ATP Tour, Inc., 2022 [cit. 2025-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-06-26. (anglicky)
↑ Italy to host ATP Finals for five more years. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-11-17 [cit. 2024-11-26]. Dostupné online. (anglicky)
1 2 MEDIA NOTES | PREVIEW & DAY 1 – SUNDAY 9 NOVEMBER 2025 [PDF]. ATP Tour, Inc., 2025-11-09 [cit. 2025-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-12-05. (anglicky)
↑ MEDIA NOTES | DAY 8 – SUNDAY 16 NOVEMBER 2025 [PDF]. ATP Tour, Inc., 2025-11-16 [cit. 2025-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-12-05. (anglicky)

Literatura

LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. Praha: Olympia, 1985. S. 161–165.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Turnaj mistrů na Wikimedia Commons
Turnaj mistrů – oficiální stránka (anglicky)
Turnaj mistrů na ATP Tour (anglicky)

[22] Hráč, který na cestě do finále neztratil žádný game na podání. Od začátku počítání statistik ATP v roce 1991.

[23] Stejní tenisté se v rámci ročníku střetli ve skupině a finále, vyjma ročníku 1987.

[a-24] 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 Vítěz ročníku, který s finalistou prohrál ve skupině.

[25] Jediný případ, kdy se dvojice utkala ve skupině a semifinále. Edberg porazil Wilandra ve skupině a podlehl mu v semifinále.

[26] Stejné páry se v rámci ročníku střetly ve skupině a finále.

[a-27] 1 2 3 4 5 6 7 Vítězové ročníku, kteří s finalisty prohráli ve skupině.

[nitto-1] 1 2 ATP extends season-finale in London through 2020 with new title partner Nitto Denko Corporation [online]. London: Nitto ATP Finals, 25-05-2017 [cit. 2017-08-28]. Dostupné online.

[2] Andy Murray buoyed by support from the crowd in London [online]. 6 November 2013 [cit. 2013-11-07]. Dostupné online.

[3] Home | Barclays ATP World Tour Finals [online]. Atpworldtour.com, 2013-10-27 [cit. 2013-10-31]. Dostupné online.

[4] Associated Press. TENNIS - World Doubles event next month in India canceled. www.espn.com [online]. ESPN, 2001-10-18, rev. 2001-11-05 [cit. 2025-11-24]. Dostupné online. (anglicky)

[tribune-5] 1 2 Doubles carnival begins today. The Tribune [online]. 2002-01-28 [cit. 2025-11-24]. Dostupné online. (anglicky)

[6] Paes-Bhupathi suffer as two Czechs bounce. The Times of India [online]. 2002-02-02 [cit. 2025-11-24]. Dostupné online. ISSN 0971-8257. (anglicky)

[7] London Awarded 2009 ATP World Tour Finals. www.atptennis.com [online]. [cit. 2013-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-07-09.

[8] ATP finals to stay in London through 2015 [online]. [cit. 2012-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 08-11-2012.

[9] ATP World Tour Finals to be showcased in London till 2015 [online]. [cit. 2012-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 13-11-2012.

[10] ATP Confirms London As Host City Through 2018 As 2015 Season Finale Is Officially Launched | ATP World Tour | Tennis [online]. ATP World Tour [cit. 2016-11-16]. Dostupné online. (anglicky)

[11] ATP World Tour Finals to stay in London till 2020 under new title sponsor [online]. 25-05-2017. Dostupné online.

[12] ATP Extends Season-Ending Finale In London Through 2020 With New Title Partner Nitto Denko Corporation [online]. Association of Tennis Professionals (ATP), 25-05-2017. Dostupné online.

[13] Nadal Clinches Year-End No. 1 ATP Ranking For Fifth Time [online]. ATP Tour, Inc., 2019-11-14 [cit. 2019-12-16]. Dostupné online. (anglicky)

[Rulebook-14] 1 2 2025 ATP Official Rulebook | IV. WORLD CHAMPIONSHIPS [PDF]. ATP Tour, Inc., 2025 [cit. 2025-11-10]. S. 67–92. Dostupné online. (anglicky)

[15] Nitto ATP Finals 2025 Prize Money. www.nittoatpfinals.com [online]. Nitto ATP Finals, 2025-09-29 [cit. 2025-11-11]. Dostupné online. (anglicky)

[16] ATP agree $35 million deal for showpiece tournament [online]. 2008-06-18. Dostupné online.

[17] ATP & Nitto Denko Corporation extend landmark partnership through 2030. ATP Tour, Inc. [online]. 2025-11-17 [cit. 2025-12-05]. Dostupné online. (anglicky)

[přehled-18] 1 2 3 4 WHERE CHAMPIONS BECOME CHAMPION [PDF]. ATP Tour, Inc., 2022 [cit. 2025-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-06-26. (anglicky)

[19] Italy to host ATP Finals for five more years. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-11-17 [cit. 2024-11-26]. Dostupné online. (anglicky)

[přehled2-20] 1 2 MEDIA NOTES | PREVIEW & DAY 1 – SUNDAY 9 NOVEMBER 2025 [PDF]. ATP Tour, Inc., 2025-11-09 [cit. 2025-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-12-05. (anglicky)

[přehled3-21] MEDIA NOTES | DAY 8 – SUNDAY 16 NOVEMBER 2025 [PDF]. ATP Tour, Inc., 2025-11-16 [cit. 2025-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-12-05. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]

[18]

[19]

[20]

[21]

[a]

[b]

[c]

[d]

[a]

[b]