Přeskočit na obsah

George Wells Beadle

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
George Wells Beadle
Narození22. října 1903
Wahoo
Úmrtí9. června 1989 (ve věku 85 let)
Pomona
Alma materCornellova univerzita (do 1931)
University of Nebraska–Lincoln
Povolánígenetik a vysokoškolský učitel
ZaměstnavateléHarvardova univerzita
Stanfordova univerzita
Wesleyova univerzita
Kalifornský technologický institut
Chicagská univerzita
University of Nebraska–Lincoln
OceněníSilliman Memorial Lectures (1945)
Cena Alberta Laskera za základní lékařský výzkum (1950)
Mendel Medal (1958)
Nobelova cena za fyziologii a lékařství (1958)
Kimber Genetics Award (1960)
… více na Wikidatech
Nábož. vyznáníkřesťanství
RodičeChauncey Elmer Beadle[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

George Wells Beadle (22. října 1903, Wahoo, Nebraska, USA9. června 1989, Pomona, Kalifornie) byl americký genetik, společně s Edwardem L. Tatumem a Joshuou Lederbergem nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství za rok 1958. Spolu s Tatumem cenu získali za objev toho, že geny regulují určité chemické procesy v buňkách. Jejich experimenty vedly k hypotéze o přímém vztahu mezi geny a enzymatickými reakcemi, zvané „jeden gen – jeden enzym“.

Beadle studoval na Nebraské univerzitě, doktorát získal roku 1931 na Cornellově univerzitě. V letech 1931 až 1936 působil na Kalifornském technologickém institutu (Kaltech), roku 1936 přešel na Harvard a následujícího roku na Stanford. Po devíti letech se vrátil na Kaltech, kde vedl katedru biologie. Roku 1961 se stal rektorem Chicagské univerzity.

V roce 1946 byl George Beadle přijat do American Academy of Arts and Sciences[2], v tomtéž roce také byl prezidentem Genetics Society of America.

  1. Geni.com.
  2. Members of the American Academy. Listed by election year, 1900–1949 (PDF). 2015-10-27